Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Prosinec 2006


Přínos žen pracujících v cizině

Ota Ulč

Každý racionálně si počínající stát se snaží obchodovat se zahraničím. Země takzvaného Třetího světa, víc či méně se vyvíjející, vyvážejí výrobky vytvořené místní lacinou pracovní silou kápotěše ziskuchtivých investorů záciziny. Mnohde jsou příčinou prosperity, případně i nezřízeného blahobytu,ápřírodní zdroje pod povrchem, objevené a pak zužitkovávané ve značné míře rovněž cizinci. Také se někde naskytuje příležitost kácelonárodní zahálce, kde všechnu práci zastanou dovezení gastarbajtři. Příklademáposlouží republička Nauru, miniaturní pacifický ostrovápřímo na rovníku, sárekordně vysokými per capita příjmy.áLenošivý, neduhy zápřebytku (jako obezita, cukrovka či alkoholismus) postižený národ tam vděčí mnohým generacím ptactva, na ostrov kálících a tak se zaslouživších o nánosy fosfátu znamenité kvality.

Vádaleko méně příznivé situaci je naprostá většina pacifických ostrovů. Království Tonga sánedávno zemřelým mohutným vládcem rekordní výše a zejména šíře se dostala ve světě do mediálního povědomí na oněch pověstných patnáct minut. Váté době jsme se dozvěděli, že předmětného archipelagu s lahodnou scenérií na téměř 200 ostrovech sáodhadovaným počtem 110.000 obyvatel, kromě vývozu kopry, je hlavním zdrojem příjmu vývoz pracovní síly ľ téměř poloviny všeho obyvatelstva. To našlo obživu zejména na Novém Zélandě a váAustrálii, odkud posílá domů peníze záušetřené lopoty, tuze káprospěchu státní pokladny a rovněž károstoucím starostem, sánimiž se bude muset potýkat nový král Tupou V. Ten žil příliš dlouhou dobu vácizině, studoval na vojenské akademii Sandhurst ve Velké Británii, stal se záněj anglofil sáreputací excentrického playboye. Tento druh odcizení sice nepostihl ostatní, vábělošském světě teď působící Tonžany, ale jejich vazba na rodný ráj pod ševelícími palmami vázne, a sátím i ochota posílat zpět vlastní peníze. Takže se objevuje tlustá černá čára přes rozpočet celičké monarchie.

Přes mexickou hranici na americkou stranu, kde výdělky jsou váprůměru pětkrát vyšší, ilegálně pronikají zájemci, jejichž počet se odhaduje vározmezí devíti až patnácti milionů. Sáještě většími starostmi aby se potýkal evropský kontinent, kde se od konce devadesátých let počet ilegálních příchozích ztrojnásobil. Poslední dobou se tak zejména činí nebezpečnou plavbou od afrických břehů na Kanárské ostrovy. Problémem zavalené Španělsko vároce 2005 vyhlásilo amnestii pro víc než půl milionu již přítomných ilegálů, aniž tak závažný krok předem konzultovalo se svými partnery Evropské unie,ákam se ti omilostnění teď mohou přesídlit.áOvšem stárnoucí a málo plodná Evropa ve vlastním hospodářském zájmu bude sárostoucí naléhavostíápotřebovat přísun pracovních sil, jakéhokoliv původu a pigmentace. Francouzský Institut mezinárodních vztahů odhaduje, že do roku 2020 evropský kontinent bude potřebovat 30 milionů imigrantů, ať už by přišli odkudkoliv.

Po rozšíření Evropské unie o sedm států střední a východní Evropy,ápouze tři zápůvodních patnácti členů ľ Velká Británie, Irsko a Švédsko - si nestanovily restrikce proti eventuálnímu přílivu zájemců o pracovní příležitosti, nezřídka tam mnoho lépe placené než vápůvodním domácímáprostředí. Ve Velké Británii odhady takového zájmu se mimořádně minuly s následnou realitou:ámísto předpokládaného počtu 13.000 zájemců ročně,áse jich váúdobí od května 2004 do června 2006 registrovalo 427.000 -ánejvětší to populační pohyb vábritské historii, slovy Johna Salta, ředitele průzkumu migrace na londýnské University College. Což se též může stát nejzávažnější příčinou případné volební ztráty pro Laboristy, vyjádřil obavu jejich bývalý ministr Richard Crossman. (The Economist, 26. 8. 2006, 45).

Polish plumberáse stal tím nejčastěji zmiňovaným symbolem nejposlednějšího pohybu či dokonce otřesu na trhu práce. Polští klempíři, instalatéři jakoby dosahující dřívější nepostradatelnosti pákistánských řidičů autobusů, nebo ošetřovatelek záJamajky, bez nichž by se systémálékařské péče váBritánii snad rozpadl. Třetina všech tam působících lékařů přišla odněkud záciziny.

Čímž se konečně dostávám k zamýšlenému primárnímu tématu o roli žen, které se odebraly za prací do ciziny. Jako ošetřovatelky, chůvy, posluhovačky, případně prostitutky ľ tak se běžně traduje vápovrchním veřejném povědomí. Že péče buď o děti nebo po sexu bažící klienteleáľ práce občas nevábná, zpravidla monotonní, ale vynášející spoustu valut, které zejména inkasují jejich mafiánští pasáci.

Nedávno vydaná zpráva OSN ľ UN Population Fund, äState of the World Population 2006ô kritizuje politické činitele pro jejich nedostatekázájmu a ocenění nepoměrně vysokýcházásluh žen při zasílání ušetřených peněz vázahraničí, vzdor kájejich menším výdělkům váporovnání sámuži či jejich místními ženskými protějšky. Zde tedy je výzva kápolitikům, aby se tak závažnou záležitostí začali konečně důkladně zabývat (Financial Times, 7. 9. 2006, 6). Polovinu všech vázahraničí dočasně působících pracovních sil tvoří ženy. Pravidelným zasíláním peněz do rodné země pomáhají uniknout záchudoby nejen vlastním rodinám, ale celým komunitám. Vároce 1999 na zaslání jedné miliardy dolarů domů do Srí Lanky se zátéměř dvou třetin (62%) zasloužily ženy. Studie, kterou vároce 2000 vypracovala Organisation for Migration, uvádí data, že ženy záBangladéše, pracující vázemích Středního východu, posílají do vlasti 72 procent všech svých příjmů.

Významný je nejen nepoměr finančního úsilí, ale i jeho účel. Většinou to jsou peníze pro denní potřeby, zdraví a vzdělání. Kdežto muži dávají přednost nákupu automobilů či televizorů, jejich investice směřují kápozemkům a získávání dobytka.

Zpráva zaznamenává některé unikátní jevy. Například váDominikánské republice všechny ženy po návratu zápráce ve Španělsku se vrhají do privátního podnikání, začínají sávlastním byznysem. Jiná studie zjistila, že většina (56%) žen záGhany, nyní na práci vákanadském Torontu, se pouští do výstavby svých domků vápůvodní vlasti.

Máme globalizaci, snadný pohyb zboží, lidí, příležitosti, žádné zadrátované hranice a střílející péesáci ľ oblíbenci Vojtěcha Filipa.áNedávná slova, která pronesl John Reed, britský Home Secretary neboli ministr vnitra: äMigrace a způsob, jak si sání poradíme, je nyní největším problémem, výzvou, sákterou se musejí vypořádat všechny evropské země.ô (FT, 21. 9. 2006, 13).

To by znamenalo, že tedy i Česká republika. Uskutečnila již ánějaký výzkum o počínání žen, které tam přišly ať už záUkrajiny, Vietnamu, Severní Koreje, Mongolska či odkudkoliv, nebo o českých ženách, které zádomovů odešly? Třeba se již zrodily solidní studie, ale žádnou jsem dosud neviděl.



Zpátky