Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Prosinec 2006


První povolební dojmy

Ota Ulč

Měřeno-li metrem evropské zkušenosti,áSpojené státy americké jsou vlastně benjamínek, jen sádvěma a půl stoletími existence jako suverénního státu. Mladá republika, ale stále sápůvodní platnou ústavou, fungující déle než cokoliv evropského. Kávolbám dochází pravidelně ľ válka, neválka. Každý čtvrtý rok volba prezidenta, každý druhý rok volba všech 435 členů Sněmovny reprezentantů a jedné třetiny stočlenného Senátu. Tak tomu bylo i teďáváúterý 7. listopadu 2006.

Jenže to je systém sápodstatnou vadou na kráse. Značně zvýhodňuje držitele toho kterého křesla. Ti pak učiní přemnohé, aby záněho nebyli vystrnaděni. Za posledních padesát roků, 95 procentům kongresmanů, usilujícím o znovuzvolení, se tak podařilo. Vároce 2004 jen pět jich zažilo porážku, vároce 2002 to byli pouze čtyři.áDržitel úřadu ľ tzv. incumbent - si vypomáhá zejména dvěma způsoby. Jednak pozměňováním hranic svého volebního obvodu (například běloch kongresman se zbaví enkláv sápřevážně černošským obyvatelstvem), že výsledný tvar nezřídka připomíná divně pokrouceného salamandra, jednak, a to velice, je to otázka peněz. Kampaň přijde na obludně vysoké sumy, nutno tedy škemrat a spíš uspěje ten sápravděpodobností úspěchu, než novic bez užitečného zázemí. Váprůměru kongresman sežene pětkrát víc peněz než jeho kterýkoliv vyzývatel, a vápřípadě senátorů, ti se těší devítinásobné převaze.

Občas se ale dostaví smršť, důkladná sprcha, sávymetením mnohých proslulých kádrů. Vároce 1976 takový debakl postihl Republikány, pozvolně se pak vzpamatovávající za vlády prezidenta Ronalda Reagana.áVároce 1994, zejména zásluhou kongresmana Newt Gingriche, notnou porážku okusili Demokraté. A teď, vároce 2006á došlo na Republikány, kteří vládli nejen váBílém domě, ale měli převahu i váKongresu. Rovnováha dělby moci byla tak narušena, arogance moci příliš nakažlivá, záněkdejších partnerů, kolegů, jimž by přece mělo jít o společnou věc veřejného blaha, ač docilovaného sárůzným receptem, seástávali nejen oponenti, ale antagonisté a váněkterých případech i osobní nepřátelé. Atmosféra kolegiality vázákonodárném prostředí ta tam. A pak máme válkuáv Iráku, vždy to potentní politický katalyzátor, jak prokázáno za předchozího konfliktu váKoreji a ve Vietnamu.

Prezident Bush není nebezpečný, destruktivní primitiv, tak jak je přesvědčena většina evropských intelektuálů a podstatná i část evropské veřejnosti. Americké ekonomii se vede dobře, ba i znamenitě, sámenší nezaměstnaností než za jeho předchůdce Clintona, též zásluhou snížení daňového břemena, ale za cenu notného rozpočtového deficitu. Bushánepokládá mezinárodní terorismus za záležitost primárně policejního a soudního postihu, ale za nebezpečí, jež se rovná válce, kterou nevyřeší prokurátoři sájejich lejstry, ale koordinovaný pořádný zásah vojenské moci.

Tak či onak, americká média vánaprosté své většině se postavila proti Republikánům. Průzkum zjistil, že se jim dostalo jen 12% pozitivní publicity, na rozdíl od 77% k podpoře Demokratů. Úvodník ve velevlivnýcháThe New York Times 5. listopadu 2006, tedy dva dny před volbami, vyslovil jednoznačný soud: republikánská většina si počínala mizerně, proto tentokrát, poprvé, co naše paměť sahá,ánedoporučíme zvolení (tzv. endorsement) ani jednohoárepublikánského kandidáta. Správné byly předpovědi, že Demokraté zcela určitě získají většinu ve Sněmovně reprezentantů a možná že i váSenátu.

Dosud jsem nepostřehl, zda ve státě Minnesota vápátém kongresovém okresu se 120.000 obyvateli, zánichž čtvrtinu tvoří přistěhovalci ze Somálska, zvítězil první muslim, černoch Keith Ellison, znám svými kontaktyásáorganizací Nation of Islam rasistického radikála Louise Farrakhana. Zcela určitě neuspěl kandidát Republikánů jménem Topinka váIllinois. VáPennsylvánii zvítězil DemokratáSestak, váMinnesotě Demokratka slečna či paní Klobuchar.

Kromě voleb do Kongresu a Senátu, na funkce guvernérů, starostů, menších oficiálů,ávánejednom státu se konala referenda na všelijaké iniciativy ľ váNevadě, Jižní Dakotě a Georgii se rozhodovalo o legalizaci marihuany. Nejvíc těchto kauz (19) se objevilo váArizoně, včetně iniciativy přinutit farmáře, aby poskytovali víc prostoru pro pregnant pigs - těhotné prasnice, doslova.

Den po volbách, významné noviny Washington Post, důsledný to zdroj opozice proti Bushově vládě, o výsledku napsal, že Republikáni zasloužili prohrát, ale Demokraté si nezasloužili vyhrát. Teď tedy převezmou váKongresu hlavní otěže. Levicově hodně laděná Nancy Pelosi, šarmantní milionářka, podporovaná hodně levicovými voliči váSan Francisku, se stane předsedkyní Sněmovny reprezentantůá- první to žena váhistorii země. Černoch Charles Rangel se stane předsedou mocného výboru (Ways and Means) kontrolovat finance, blokovat Bushovy válečné výdaje a daňové úlevy (přispívající kározpočtovému deficitu). Nebezpečným se mi zejména jeví černoch John Conyers záDetroitu,ádlouholetý to obdivovatel Fidéla Castra, vároli předsedy justičního výboru, s pravomocí oklešťovat, ne-li přímo zlikvidovat důležitý zákon (Patriot Act), namířený proti činnosti prosazovatelů mezinárodního terorismu. Bude zajímavé sledovat jeho pokusy zlikvidovat Bushe oním impeachment, jimiž mu už hrozí řadu let.

Demokraté obvinili Republikány záneschopnosti zbavit zemi závislosti na dodávkách cizích ropy. Nicméně titíž kritici svými hlasy zabránili zmnožení produkce ropy na Aljašce, vlastním území. Vítězství Demokratů by ale mohlo pohnout svárem, jak řešit bolehlav problému záMexika se valících ilegálních přistěhovalců: Sněmovna za kontroly Republikánů prosazovala přísnost, kdežto Senát, spolu sáBushem, dával přednost kompromisu, nikoli však bezbřehé amnestii.

Den po volbách, Bush na tiskové konferenci zdůrazňoval nutnost spolupráce představitelů obou stran, jíž předchozí zasedáníáKongresu značně postrádala. Pokud dojde káobčasné, značně pravděpodobné, kolizi mezi větví zákonodárnou a výkonnou, Bush bude uplatňovat své právo veta,áproti němuž Demokraté nebudou mít potřebnou kvalifikovanou většinu, aby je zvrátily.áTakovým manévrem by Bush zabránil různým iniciativám, ale rovněž způsobil, že opakovanými zádrhely by se pramálo docílilo a nálada vánárodě se ještě víc zhoršovala.

Tak jako ve všem možném, vátěchto USA není a zřejmě ani nechybí jednota, jak bohatě též prokázáno mnohotvárností způsobů, jimiž se zaznamenávají hlasy voličů. Každý pes, jiná ves -áněkde je to mechanické, jinde elektronické, nebo stále sápoužitím papírů, strkaných do urny. Obě strany si předem připravily bataliony právníků hrnout se do hádanic o správnosti sečítání hlasů.

Zatímco vítězství Demokratů ve Sněmovně reprezentantů, sápřevahou kolem 30 hlasů je nesporné, situace váSenátu závisí na konečném výsledku ve dvou státech ľ Virginii a vzdálené Montaně.áTam vedl Demokrat John Dester sápřevahou 1.600 hlasů. Vápřípadě, že by rozdíl klesl pod 1.000 hlasů, tamější zákon vyžaduje automatické jejich přepočítání (tzv. recount), jednoho po druhém. Ve Virginii, Demokrat Jim Webb vedl o 7.000 hlasů. Jestliže rozdíl nepřesáhne půl procenta zácelkového počtu víc než dvou milionů odevzdaných hlasů, musí dojít kápřepočítání a teprve pak káúřednímu potvrzení výsledku, což vánejlepším případě si vyžádá dvou až tří týdnů. (Po nichž by mohla následovat komplikovaná soudní bitva o veletuctu nedorozumění zátoho kterého koutu státu.)

I když váMontaně vítězství připadne DemokratuáTesterovi, je to patriotický farmář, samorost, sáneochvějným přesvědčením o právu vlastnit zbraň a ji používat. Demokrat Jim Webb, případný vítězáve Virginii, je veterán války ve Vietnamu, který byl členem vládního teamu republikánského prezidenta Reagana. Webb ostře kritizoval liberální elitáře, o Clintonovi se zmiňoval sápohrdáním a s ještě menší vřelostí se vyjadřoval o Jane Fondové a jejích odporných politických postojích. VáPennsylvánii konzervativní senátor Rick Santorum podlehl Demokratu Bob Caseymu, odpůrci legalizace potratů například. Kvůli podpoře Bushovy války váIráku liberální Demokrat Joseph Lieberman, senátor váConnecticutu, prohrál váprimárkách nominaci své strany, do voleb se pustil jako nezávislý kandidát a podařilo se mu zvítězit. Bylo by obtížné nesouhlasil sátvrzením senátora McCaina, že Amerika je vápodstatě konzervativní země.

Pravidlo, že volby rozhodují domácí starosti, ekonomie zejména, má své výjimky, jimiž letos byla a je válka váIráku, která již stála téměř tři tisíce amerických životů a obrovské množství amerických peněz, ztráty prestiže ve světě, to vše prozatím bez kloudné naděje na zdárné vyřešení. Vtírá se analogie sáVietnamem, když tehdy rovněž šlo o úsilí vytvořit fungující demokratický systém veávzdáleném, pramálo vhodném prostředí.

Co podniknout teď? Mezi sto senátory je snad deset procent zájemců o nastěhování do Bílého domu vároce 2008. Každý zánich si řešení představuje jinak. Odtáhnout rychle či pomalu, dál prosazovat jednotu Iráku nebo rozparcelovat stát na tři kusy? Na rozdíl od Vietnamu, Američané svým méně než heroickým vyklizením terénu se vrátili do svého bezpečí, což tentokrát, za situace nikterak deaktivovaného terorismu, není ten případ. I nejpřísnější kritici počínání Bushovy vlády nemají jednoznačnou uspokojivouáodpověď.



Zpátky