vypoved-anna-hucinova.htm

Druhostranně uvedenému poučení jsem porozuměla a k věci uvádím

že vypovídat budu, právní pomoc advokáta nežádám.

Pokud jsem dotazována na svoji výpověď u Okresního soudu v Pře-
rově dne 8.8.2002 v trestní věci proti Ing. Bezděkovi, tak uvádím,
že vše co jsem soudkyni řekla se zakládá na pravdě a já si za tím
stojím. Policistu, resp. bývalého příslušníka veřejné bezpečnosti
Karla Bagára jsem znala dlouhou dobu, jelikož můj syn. Vladimír Hu-
čín se zajímal o kulturistiku a pan Bagár také chodil cvičit. Můj
syn měl doma udělanou malou posilovnu a občas zde chodil i Karel Ba-
gár. Když potom služebně dojížděl do svého rajónu, tak se vždy stavo-
val za mnou do školy ve Vlkoši, kde jsem dělala ředitelku a tam
se mnou řešil jak služební záležitosti, tak se mne ptal i na syna
a při této příležitosti mi jednou opravuji několikrát v letech 1982
až 1984 upozorňoval, že si mám dávat pozor na Judr. Murčeka, teh-
dejšího náčelníka veřejné bezbečnosti v Přerově, že tento na slu-
žebních školeních a poradách říkal, že můj syn je protistátní živel.
Tento rozhovor se většinou odehrával pouze mezi mnou a Karlem Ba-
gárem, na škole jsem měla pouze jednu učitelku, která se tohoto ne-
účastnila (asi "účastnila" pozn. přepisovatele).

Dále uvádím, že můj manžel Vladimír Hučín zemřel dne 5.2.1986,
kdy já jsem hned dne 7.2.1986 telefonovala do věznice v Minkovicích,
kde se v tu dobu nacházel můj syn, který byl ve výkonu trestu odnětí
svobody a tam mi nějaký pracovník sdělil, že pokud chci aby se syn.
mohl účastnit pohřbu manžela, tak že musím zaplatit jeho eskortu,
dále že rozloučení musí být v úzkém kruhu rodinném a parte mohu vy-
dat až po pohřbu manžela. Z tohoto důvodu byl jeho pohřeb objednán
až na 12.2.1986, aby se vše stačilo vyřídit. Těsně před obřadem dne
12.2.1986 mi přišel telegram z věznice v Minkovicích, kde mi ná-
čelník sděluje, že mého syna na pohřeb manžela nepustí. Já jsem
hned telefonovala do věznice, kde jsem s tímto náčelníkem hovořila
a tento mi sdělil, že si telefonicky žádal o vyjádření náčelníka
StB v Přerově a náčelníka 00 VB v Přerově, kdy oba mu řekli, že
nedoporučují povolit účast mého syna na pohřbu manžela. Náčelník 00
VB Přerov byl JUdr. Murček a já jsem tedy dne 13.2.2002 ráno šla
na obvodní oddělení do Přerova, kde mne přivedli do kanceláře JUDr.
Murčeka, už si nepamatuji, kde ta jeho kancelář byla a já jsem se ho
zeptala, proč nepovolil účast mého syna na pohřbu mého manžela, kdy
Murček vstal od stolu a zakřičel na mne "ven" a dále se se mnou o
ničem nebavil, pokud si vzpomínám, tak do kanceláře mne dovedl něja-
ký mladý příslušník a nejsem si schopna vzpomenout, zda u tohoto byl
i přítomen, nebo zda v kanceláři nebyly další osoby.

Dále uvádím, že jsem nikdy nebyla žádnou aktivní členkou KSČ,
do strany jsem vstoupila pod nátlakem proto, abych mohla pracovat
ve školství a v době, kdy zemřel můj manžel a syn byl ve vězení
tak jsem už ani ve školství nepracovala, protože mě po soudě mého
syna v roce 1984 vyhodili. Z toho vyplývá, že jsem neměla žádné
vlivné známosti a byla jsem pouze řadovou členkou KSČ tak jako spousta
dalších lidí v té době.

Dále nemám co bych k věci uvedla, po přečtení nepožaduji žádných
změn či doplnění a jako správně zapsané dne 16.10.2002 v 10.00 podepisuji

Vypověděla:

Anna Hučínová



	Druhostranně uvedenému poučení jsem porozuměla a k věci uvádím že vypovídat budu, právní pomoc advokáta nežádám.

	Pokud jsem dotazována na svoji výpověď u Okresního soudu v Pře- rově dne 8.8.2002 v trestní věci proti Ing. Bezděkovi, tak uvádím, že vše co jsem soudkyni řekla se zakládá na pravdě a já si za tím stojím. Policistu, resp. bývalého příslušníka veřejné bezpečnosti Karla Bagára jsem znala dlouhou dobu, jelikož můj syn. Vladimír Hu- čín se zajímal o kulturistiku a pan Bagár také chodil cvičit. Můj syn měl doma udělanou malou posilovnu a občas zde chodil i Karel Ba- gár. Když potom služebně dojížděl do svého rajónu, tak se vždy stavo- val za mnou do školy ve Vlkoši, kde jsem dělala ředitelku a tam se mnou řešil jak služební záležitosti, tak se mne ptal i na syna a při této příležitosti mi jednou opravuji několikrát v letech 1982 až 1984 upozorňoval, že si mám dávat pozor na Judr. Murčeka, teh- dejšího náčelníka veřejné bezbečnosti v Přerově, že tento na slu- žebních školeních a poradách říkal, že můj syn je protistátní živel. Tento rozhovor se většinou odehrával pouze mezi mnou a Karlem Ba- gárem, na škole jsem měla pouze jednu učitelku, která se tohoto ne- účastnila (asi "účastnila" pozn. přepisovatele). Dále uvádím, že můj manžel Vladimír Hučín zemřel dne 5.2.1986, kdy já jsem hned dne 7.2.1986 telefonovala do věznice v Minkovicích, kde se v tu dobu nacházel můj syn, který byl ve výkonu trestu odnětí svobody a tam mi nějaký pracovník sdělil, že pokud chci aby se syn. mohl účastnit pohřbu manžela, tak že musím zaplatit jeho eskortu, dále že rozloučení musí být v úzkém kruhu rodinném a parte mohu vy- dat až po pohřbu manžela. Z tohoto důvodu byl jeho pohřeb objednán až na 12.2.1986, aby se vše stačilo vyřídit. Těsně před obřadem dne 12.2.1986 mi přišel telegram z věznice v Minkovicích, kde mi ná- čelník sděluje, že mého syna na pohřeb manžela nepustí. Já jsem hned telefonovala do věznice, kde jsem s tímto náčelníkem hovořila a tento mi sdělil, že si telefonicky žádal o vyjádření náčelníka StB v Přerově a náčelníka 00 VB v Přerově, kdy oba mu řekli, že nedoporučují povolit účast mého syna na pohřbu manžela. Náčelník 00 VB Přerov byl JUdr. Murček a já jsem tedy dne 13.2.2002 ráno šla na obvodní oddělení do Přerova, kde mne přivedli do kanceláře JUDr. Murčeka, už si nepamatuji, kde ta jeho kancelář byla a já jsem se ho zeptala, proč nepovolil účast mého syna na pohřbu mého manžela, kdy Murček vstal od stolu a zakřičel na mne "ven" a dále se se mnou o ničem nebavil, pokud si vzpomínám, tak do kanceláře mne dovedl něja- ký mladý příslušník a nejsem si schopna vzpomenout, zda u tohoto byl i přítomen, nebo zda v kanceláři nebyly další osoby. Dále uvádím, že jsem nikdy nebyla žádnou aktivní členkou KSČ, do strany jsem vstoupila pod nátlakem proto, abych mohla pracovat ve školství a v době, kdy zemřel můj manžel a syn byl ve vězení tak jsem už ani ve školství nepracovala, protože mě po soudě mého syna v roce 1984 vyhodili. Z toho vyplývá, že jsem neměla žádné vlivné známosti a byla jsem pouze řadovou členkou KSČ tak jako spousta dalších lidí v té době. Dále nemám co bych k věci uvedla, po přečtení nepožaduji žádných změn či doplnění a jako správně zapsané dne 16.10.2002 v 10.00 podepisuji

	Vypověděla: Anna Hučínová