Usnesení

Krajský soud v Ostravě jednal ve veřejném zasedání konaném dne 16.7.1984 o odvolání obžalovaného Vladimíra Hučína, obžalovaného Ladislava Brázdy, rodičů obžalovaného Ladislava brázdy, Heleny Brázdové a Václava Brázdy proti rozsudku okresního soudu v Přerově ze dne 7.6.1984, č.j. 1 T 110/84-549, jímž byl obžalovaný Vladimír Hučín uznán vinným trestným činem hanobení státu světové socialistické soustavy a jeho představitele podle §104 tr.zák., trestným činem pobuřování podle §100 odst.1 písm. a) tr.zák., trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst.1 písm.b) tr.zák., trestným činem krádeže podle §247 odst.1 tr.zák., jako účastník podle §10 odst.1 písm. a) tr.zák., trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst.1, 2 písm. a) tr.zák. ve spolupachatelství podle §9 odst.2 tr.zák., odsouzen podle §100 odst.1 tr. zák, za použití §[necitelne] odst.1 tr.zák. za trestné činy specidikované ve výroku o vině pod body 4 až 7) k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou a půl roku se zařazením pode § 39a odst.2 písm.b) tr.zák. pro výkon uloženého trestu do druhé nápravě výchovné skupiny, za současného uložené podle §55 odst.1 písm. a),b), odst.2, 3., § 56 tr.zák. trestu propadnutí následujících věci: 2 střely vyrobené z mědi, 4 slepé náboje, 1 ostrý náboj mosazný, 9 mm, 1 upravovaná kovová střela, kostka z umělé hmoty bílé barvy, obsahující zbytky střelného prachu, vystřelený náboj z velkorážního kulometu se střelou, gumové těsnění o rozměru 25 x 14 cm dírami po obvodu, těsnění tvarované o rozměrech 28 x 14 cm s 10 dírami, lahvička s kousky různého kovu a nápise "nopirit", sklenice od hořčice s práškem bílé barvy, bílá nádobka kulatá, bílé barvy s červeným víkem s práškem hnědé barvy, plechová krabice o rozměrech 1200 x 280 x 140 mm s víkem na 10 šroubů, 8 mm, s pistolí Fromer, model 37, ráže 9 mm, v.č. 103.027 a koženým podpažním pouzdrem, 7 balíčků o rozměrech 10 x 3 x 2 cm, ve voskovaném papíře, láhev z umělé hmoty bílé barvy s větším množstvím různého ostrého střeliva pro dlouhé a krátké střelné zbraně a 1 dlouhý vytěrák hlavně, když podle § 37 tr. zák. bylo pro trestný čin hanobení státu světové socialistické soustavy a jeho představitele §104 tr.zák. upuštěno od uložení souhrného trestu se zřetelem na trest uložený rozsudkem okr. soudu v Přerově ze dne 17.5.1977 ve věci 3 T 54/77, ve spojení s rozsudkem krajského soudu v Ostravě ze dne 19.2.1977, sp.zn. 4 Ti 339/77; obžalovaný Ladislav Brázda uznán vinným dvěma trestnými činy krádeže podle §247 odst.1 tr.zák., trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst.1 tr.zák. ve spolupachatelství podle §9 odst.2 tr.zák., trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst.1 písm.b) tr.zák., odsouzen podle §247 odst. tr. zák za použití § 35 odst.1 tr.zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18-ti měsíců, nepodmíněně se zařazením podle §39a odst.2 písm. a) tr.zák. pro výkon uloženého trestu do první nápravně výchovné skupiny, za současného uložení podle §55 odst.1 písm.a, b, odst.2, 3, §56 tr.zák. trestu propadnutí věcí: pechovky o váze 1 kg s názvem "suřík", originál balení, plechovky s názvem "hliníkový prášek" s polovinou obsahu, skleničky od dětské výživy s menším množstvím obsahu hypermanganu v množství kolem 150 g, plechové krabice o rozměrech 1000 x 100mm a víkem na 10 šroubů z nerezového plechu s gumovým těsněním, nástrčkového klíče s pomocnou tyčinkou 8, pistole Beretta v.č. 7446991, pistole ČZ Duo, ráže 6,35mm, v.č. 222 589, belgického revolveru Guardian, v.č. 1889, koženého pouzdra na pistoli ČZ Duo, 2 zásobníků do pistole, čistících potřeb na smaopal, vzor 58, červené krabičky s obsahem 46 ks různých nábojů, poškozený Antonín Mikeš podle §229 odst.1 tr.ř. odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních a rozhodl takto:

Odvolání Vladimíra Hučína, Ladislava Brázdy a rodičů obžalovaného Ladislava Brázdy, Heleny Brázdové a Václava Brázdy se podle §256 tr.ř. zamítají.

Odůvodnění:

Shora uvedený rozsudek napadl odvoláním podaným ve lhůtě obžalovaný Vladimír Hučín, které zaměřil proti výroku o vině s výjimkou skutku specifikovaného pod bodem 5, domáhaje se zproštění od obžaloby, s výjimkou bodu 5, kde připouští opatření samonabíjecí pistole Femara, v.č. 103027 a za toto jednání uložení podstatně mírnějšího trestu. V odvolání zpracovaném prostřednictvím obhájce i ve vlastním podání došlém krajskému soudu v podstatě opaku obhajobu uplatněnou již v přípravném řízení i u hlavního líčení, k jehož průběhu vznesl výhradu, že nebyl připuštěn ke slovu. Zdůraznil, že se necítí vinným spácháním trestných činů, kladených mu za vinu a poukázal na výpovědi svědků Slavíka a Minaříka, kteří byli takřka neustále v jeho přítomnosti, když se jednalo o spolupracovníky, které soud prvého stupně nevzal dostatečně na zřetel.

Obžalovaný Ladislav Brázda rovněž ve shodě s obhajobou u hlavního líčení namítl, že pistoli od Vlastimila Brázdy převzal, neodcizil ji sám a proto by jeho jednání specifikované bodem 9 výroku o vině, mělo být kvalifikováno pouze jako přečin podílnictví podle §11 zák.č. 150/69 Sb. Zejména však zaměřil podané odvolání proti výroku o trestu, namítaje, že je nepřiměřeně přísný a zejména není dostatečně diferencován oproti trestu, který byl uložen spoluobžalovanému Vladimíru Hučínovi s poukazem na polehčující okolnosti, které svědčí v jeho prospěch, když před spácháním trestného činu vedl řádný život pracujícího člověka, trestného činu upřímně litoval, ke svému jednání se plně doznal a při objasňování trestné činnost, byť znal postoj spoluobžalovaného Hučína, který vše popíral, napomáhal orgánům činným v trestné činnosti i usvědčit spoluobžalovaného Hučína. Orgáům přímým v trestním řízení sdělil, že ve svém držení má zbraně a ukázal i místo jejich úkrytu. Má tedy za to, že jeho aktivní role ve vyšetřování a jeho pomoc při zajišťování objektivní pravdy nebyly náležitě doceněny v otázce trestu.

Ve prospěch obžalovaného Ladislava Brázdy podali odvolání i jeho rodiče Helena Brázdová a Václav brázda, které rovněž zaměřili proti výroku o trestu s tím, aby trest byl napoprvé alespoň částečně zmírněn s přihlédnutím k jeho ještě mladistvé nerozvážnosti, když věří, že obžalovaný Brázda nedovede být nevděčný, jestliže se mu podá pomocná duka k tomu, aby nezanevřel, ale vykročil do budoucná správnou cestou, k čemuž se oni, jako jeho rodiče zraučují. Poukázali dále na vliv spoluobžalovaného Hučína, vůči kterému byl jejich syn horlivě vděčný. V podstatě shodně poukázali na polehčující okolnosti, jimiž obžalovaný Václav brázda argumentoval sám v podaném odvolání a též i na skotečnost, že Ladislav Brázda nebyl jako občan pasivní, jak plyne z posudku OB Pavlovice a Svazu požární ochrany.

Obžalovaný Vladimír Hučín u veřejného zasedání doplnil odvolací námitky prohlášením, že Stanislava Brázdu nemohl urážet pro členství v KSČ, když on je křesťan a členem KSČ vůbec není. Nepravdivé je též tvrzení Makového, pokud jej usvědčuje, sám se domnívá, že Makový tak činí proto, že mu nemohl umožnit cvičení ve své tělocvičně. Zdůraznil, že jeho životním vzorem byl jeho dědeček, nositel Řádu rudé hvězdy a sám má doma mnoho marxistické literatury a není odpůrcem našeho zřízení a vůbec ideologie. Pokud namítal v odvolání, že neměl možnost se u hlavního líčení vyjádřit, připustil, že jde o rozsáhlou věc a touto námitkou vyjářil vlastní pocit, zejména v souvislosti se svědkem Mikešem, že všechno bylo tak nějak bagatelizováno.

Obžalovaný Ladislav Brázda u veřejného zasedání ve shodě s výpověďmi v prípravném řízení i u hlavního líčení inkriminované jednání doznal, tohoto litoval, důraznil, že si je vědom pochybení, pokud se podřídil spoluobžalovanému Hučínovi, je si vědom toho, že sbírání zbraní, o něž u něho vzbudil spoluobžalovaný Hučín, je trestné. Belgickou pistoli však neodcizil sám, byť "tlačil" na svého bratrance, aby pistoli vzal, neboť k tomu měl lepší příležitost, jako spolupracovník Koutného, také s Vlastimilem Brázdou měli v držení pistoli střídavě, až nakonec zůstala u něj, neboť jeho bratrance Vlastimil Brázda měl obavu, že při zjištění ztráty pistole by na něj upadlo podezření a byla by u něj pistole nalezena.

K odvolání obžalovaného Vladimíra Hučína, Ladislava brázdy a rodičů obžalovaného Ladislava Brázdy, Heleny a Václava Brázdových, přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek ve všech jeho výrocích, které mohly být odvolateli napadeny i správnost postupu řízení tomuto rozsudku předchízejícího a po veřejném zasedání, v jehož průběhu byly zhodnoceny výsledky dokazování před soudem prvého stupně, neshledal podaná odvolání důvodnými.

Soud prvého stupně po objektivní stránce správně zjistil skutky specifikované v bodech 1) - 7), jichž se dopustil obžalovaný Vladimír Hučín a též skutky specifikované pod bodem 8) - 11) výroku o vině, spáchané obžalovaným Ladislavem Brázdou. V pečlivém a obsáhlém odůvodnění rozsudku v souladu s ustanovením § 125 tr.ř. soud prvého stupně jasně vyložil, o které důkazy svá skutková zjištění opřel, existenci kterých skutečností pokládá se zřetelem na výsledky dokazování za vyloučenou nebo nepochybnou, jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, které pokud se naznačovaly rozpory oproti předchozím výpovědím u hlavního líčení velmi pečlivě opakoval a rozpory odstraňoval, pečlivě se vypořádal s obhajobou obou obžalovaných a jasně vyložil jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu.

Odvolací soud proto odkazuje na odůvodnění výroku o vině z právního posouzení v napadeném rozsudku. Se zřetelem na výpověď Vlastimila Brázdy u hlavního líčení o okolnostech odcizeníí samonabíjecích pistolí ČZ Duo ke škodě Bedřicha Koutného, která je poznamenána vlastními rozpory, jimiž ztrácí na přesvědčivosti však neshledal důvod nevěřit obžalovanému Ladislavu Brázdovi, že pistoli neodcizil sám a že ji též spolu se svým bratrancem měl střídavě v držení až v konečné fázi zůstala u něj a proto ji on předal orgánům činným v trestném řízení. Jde však o okolnost namítnutou obžalovaným Ladislavem Brázdou, která je právně nerozhodná, neboť i když po pečlivém vyhodnocení svědeckých výpovědí Vlastimila Brázdy a výpovědi Ladislava Brázdy možnou usuzovat na spolupachatelství, nemůže samotného obžalovaného Ladislava Brázdu tato skutečnost vyvinit, neboť i v případě, že trestný čin je spáchán společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama. Vzhledem k tomu, že odvolací námitky obou obžalovaných se shodují s jejich obhajobou u hlavního líčení, nutno opakovaně odkázat na odůvodnění výroku o vině v napadeném rozsudku. Pro úplnost třeba jen doplnit, ohledně obžalovaného Ladislava Brázdy, pokud poukazuje na velmi nízkou hodnotu pistole, z níž usuzuje na možnost překvalifikace jeho jednání toliko na přečin, když hodnota představuje částku 240,- Kčs, že není hodnota věci u trestného činu nedovoleného ozbrojování pode §185 tr.zák. rozhodným kritériem pro rozlišní oproti přečinu neboť ustanovení §185 tr.zák. chrání bezpečnost společnosti a lidí proti možnému ohrožení, které vyplývá z nekontrolovaného držení nebo výroby zbraní, střeliva a výbušnin, přičemž u obžalovaného Ladislava Brázdy nešlo o takovýto skutek ojedinělý, jak je zřejmé ze skutků specifikovaných ve výroku o vině v bodu 8) až 11). Obžalovaný Vladimír Hučín naprosto shodně formuloval odvolací námitky s postojem uplatněným již u hlavního líčení a pokud argumentuje svým kladným postojem k československému a státnímu společenskému zřízení, je třeba zdůraznit, že i na subjektuvní stranku nutno usuzovat z objektivních činů pachatele, které s tímto tvrzením nejsou v souladu.

Pochybení soudu prvého stupně nelze vytýkat v postupu, který volil podle §37 tr.zák, když upustil od uložení souhrnného trestu za trestný čin hanobení státu světové socialistické soustavy a jeho představitele podle §104 tr.zák. Nelze podcenit dlouhou dobu, která uplynula od spáchání inkriminovaného jednání, byť šlo o tři útoky, jimiž tento trestný čin obžalovaný spáchal a skutečnosti, že inkriminovaného jednání se dopustil dříve než rozsudkem okresního soudu v Přerově ze dne 17.5.1977 byl Vladimír Hučín pro trestný čin nedovoleného ozbrojování podle §185 odst.1 písm. b) tr. zák. ve věci 3 T 54/77 ve spojené s rozsudkem krajského soudu v Ostrave ze dne 19.2.1977 ve věci 4 Zo 339/77 odsouzen k trestu odnění svobody v trvání devíti měsíců nepodmíněně.

Trest odnětí svobody v trvání dvou a půl roku, který byl jako úhrnný podle §100 odst.1 tr.zák. uložen obžalovanému Vladimíru Hučínovi za trestný čin pobuřování podle §100 odst.1 písm.a), trestný čin nedovoleného ozbrojování podle §185 odst.1 písm.b) tr.zák., krádeže podle §247 odst.1 tr.zák., jehož byl účastníkem podle §10 odst.1 tr.zák., poškozování věci podle §257 odst.1, 2 písm.a) tr.zák., jehož se dopustil ve spolupachatelství podle §9 odst.2 tr.zák. je třeba hodnotit jako zákonný. Byť na obžalovaného Vladimíra Hučína je třeba hledět jako kdyby nebyl odsouzen, neboť trest nápravného opatření v trvání 10-ti měsíců, který mu byl uložen v roce 1971 pro trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. tr.zák. vykonal. Jako přitěžující okolnost nelze hodnotit ani dosouzení ve věci 3 T 54/77 ve spojení s rozsudkem krajského soudu v Ostravě ve věci 4 To 339/77, neboť jednání, které je předmětem tohoto řízení - specifikované pod bodem 1) až 3) výroku o vině se dopustil před vyhlášením rozsudku 17.5.1977. Závažnou přitěžující okolností je však četnost trestných činnostů, jichž se obžalovaný dopustil a opakování téže činnosti, pro kterou byl odsouzen ve zmíněné věci okresního soudu v Přerově 3 T 54/77 a jíž opakuje znovu bezprostředně po podminěném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody v trvání 9-ti měsíců, k němuž došlo 20.3.1977. Zejména tato okolnost svědčí o výraznějším stupni narušení pachatele. Přitěžující okolností je i dlouhá doba pokračování v inkriminovaném jednání. Byř pracovní morálka obžalovaného zaměstnavatelem je hodnocena kladně, vyznívá hodnocení z pracoviště a stejně tak i z místa bydliště negativně pro chování, jimž vlastní nžádoucí názory přenáší zejména na mladčí spolupracovníky a osoby, s nimiž se stýká v soukromí ve své tělocvičně. Závažnou přitěžující okolností je též, že k spáchání trestné činnosti svedl spoluobžalovaného Vladislava Brázdu. Žádnou z polehčujících okolností odvolací soud neshledal. S ohledem na shora uvedné skutečnosti je nutno trest blíže horní hranici zákonné trestní sazby ustanovení §100 tr.zák. hodnotit jako zákonný. Se zřetelem na výši uloženéhotrestu je jeho podmíněný odklad ze zákona vyloučen a podmínky ustanovení §58 odst.1 písm.a) tr.ř. by ani při nižší výměře trestu, která v úvahu nepřichází nebyly splněny. Pochybení nelze vytýkat v ulženém testu propadnutí věcí, jak jsou shora specifikovýny, ani v zařazení obžalovaného pro výkon uloženého trestu do druhé nápravně výchovné skupiny, neboť před spácháním trestných činů, pro které mu byl uložen trest odnětí svobody, byl ve výkonu trestu pro úmyslný trestný čin, byť z jeho výkonu bezpodmíněně propuštěn.

Odvolacím námitkám obžalovaného Ladislava Brázdy a jeho rodičů, že uložený úhrnný trest v trvání 18-ti měsíců je nepřiměřeně přísný a není dostatečně diferencován oproti trestu odnětí svobody v trvání dvou a půl let, který byl uložen Vladimíru Hučínovi, zejména s ohledem na úplné a kajícné doznání obžalovaného Ladislava Brázdy, jímž napomáhal orgánům činným v trestním řízení při objasnění své trestné činnosti a usvědčení spoluobžalovaného Hučína, nelze přisvědčit.

Nepochybně obžalovaný Ladislav Brázda do spáchání inkriminovaného jednání nebyl soudně trestán, jeho hodnocení z pracoviště vyznívá kladně, v místě bydliště je aktivně zapojen v kultuře jako hudebník. Při hodnocení míry zavinění též nelze podcenit, že převážně byl iniciátorem trestné činnosti, jíž se dopustil obžalovaný Ladislav Bráczda spoluobžalovaný Vladimír Hučín, což snižuje stupeň společenské nebezpečnosti jednání obžalovaného Brázdy, v žádném případě však se zřetelem na hodnocení jeho osobnosti i okolností případu nelze přiznat polehčující okolnost, že jednal pod tlakem závislosti nebo podřízenosti na spoluobžalovaném Vladimíru Hučínovi. Naproti tomu přitěžující okolností je, že se dopustil více trestných činů. Zejména stupeň společenské nebezpečnosti je zvýšen způsobem provedení činu specifikovanémho pod bodem 10), kdy umístil na vstupních vratech rodinného domku Antoníma Mikeše v nočních hodinách nálož výbušniny a tuto přivedl k výbuchu, čímž byla způspbena škoda na vstupních vratech a osobním automobilu Antonína Mikeše. Okolnosti případu - noční hodiny, kdy obžalovaný nemohl mít jistotu, že se na blízku ennachází případně další osoba a kdy v podstatě jen náhodou nedošlo k daleko závažnějšímu následku, když těchto skutečností si obžalovaný i v zhledem k svému věku a intelektu musel být vědom, výrazně zvyšují stupeň společenské nebezpečnosti jeho jednání. Za situace, kdy spoluobžalovanému Vladimíru Hučínovi, na kterého je třeba rovněž hledět jako kdyby nebyl soudně trestán, za čtyři trestné činy je uložen trest odnětí svobody v trvání dvou a půl roku, pak trest odnětí svobody v trvání 18-ti měsíců, uložený Ladislavu Brázdovi rovněž za čtyři stejně závažné trestné činy, je dostatečně diferencován a je v něm zohledněna zvýšená míra zavinění iniciativou spoluobžalovaného Hučína i skutečnosti namítané obžalovaným Brázdou a jeho rodiči v podaných odvoláních, které svědčí v jeho prospěch.

Když nebylo shledáno pochybení ani ve výroku o jímž byl poškozený podle §22í odst.1 tr.ř. odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, rozhodl odvolací soud, jak je vedeno ve výroku toho unsesení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný.

V Ostravě dne 16.7.1984

JUDr. Ludmila Svatošová, v.r.