Březen 2003

Důchodce

Ross Hedvíček

Při své návštěvě v Česku v roce 1995 jsem vlezl do knihkupectví a začal

na pultech pátrat po foglarovkách a mayovkách, protože to bylo asi tak

všechno, co mne z české knižní produkce zajímalo. Vedle mne stál starší

pán, jasně důchodce, a četl si v nějaké knížce, tedy činnost zcela

normální v každé civilizované prodejně knih jako třeba Barnes&Noble nebo

Books A Million.

Nikoliv tomu tak v Česku. Zezadu přišla prodavačka, která předtím aspoň

deset minut telefonovala, mne minula, protože jsem zrovna jednu knížku

položil a po druhé sáhl, ale oslovila toho dědulu vedle mne. "Tak

koupíte si tu knížku nebo si ji chcete přečíst hned tady?"

Starý pan okamžitě položil knížku a sáhl po dveřích a odešel - já bych

to popsal jako "okamžité prchnutí". Prodavačka se za ním podívala a

pronesla: "Důchodce zasranej!" "A copak vám ten důchodce udělal?"

zajímal jsem se okamžitě. "Starejte se laskavě o svý!" bylo mi

odseknuto. Tak jsem položil už vybrané knížky, foglarovka, nefoglarovka

a šel si je koupit jinam.

A žasl jsem nad tím, jak je to možné. Proč v tom Česku je taková

nenávist k důchodcům? Důchodce je v civilizovaném světě (což znamená, že

nemluvím o Česku) osoba respektovaná a dostává se mu nejlepšího

zacházení a ohledu. Vzpomněl jsem si na toho vyše zmíněného českého

důchodce před pár dny v našem knihkupectví Barnes&Noble, což je

knihkupecká samoobsluha, žádná pultovka. Jeden důchodce si tam sedl a

prodavačka tam běhala a vytahovala mu knížky z regálů, i když si je

teoreticky mohl vytáhnout sám (dovedete si představit ty "ochotné"

prodavačky v Česku?). Důchodce vypadal jako Raymond Cromley a chtěl

knížky o Berlíně. A tak jsem nakonec i já strávil pěknou chvíli

povídáním s prodavačkou, která nikoho nenapadala a neodsekávala a s

důchodcem se zájmem o Berlín. Raymond Cromley nikdy v Berlíně nebyl, je

reportérem v Pentagonu. Tím úplně nejstarším.

Akreditaci reportéra má v Pentagonu přes 500 lidí. Jedním z nich je

Raymond Cromley, výhradní zpravodaj pro Cromley News Service. Je mu 91

let, v jeho kanceláři je starý psací stroj Royal bez pásky, 1971 World

Almanac a 17 zubních kartáčků v plastickém kelímku. Na pravidelných

tiskových konferencích sedí v první řadě a dělá si poznámky na čtvrtky

papírů, které mu pasují do kapsy na košili. Jeho fotka visí na zdi spolu

s ostatními reportéry z Pentagonu.

Pokud je známo, tak Raymond Cromley nenapsal žádnou reportáž už řadu

let, ale nikomu to nevadí. Tenhle důchodce chodí po Pentagonu ve

vytahaném svetru a brýlích jaké nosíval Felix Holzmann. Každé ráno

přijede do kanceláře svým dvacet let starým Mercedesem a jde si zaplavat

do Pentagon Officers Athletic Club. Pak zkontroluje kursy na stock

marketu a jde si vzít nové press releases.

Při tiskových konferencích reportéři vřískají jeden přes druhého, aby

jim buď Kenneth Bacon nebo Donald Rumsfeld odpověděl, ale starý pan

Cromley se nikdy neptá. Pouze teď začátkem února promluvil. Rummy zrovna

vysvětloval, že při bombardování vojenských cílů vždy mohou být civilní

oběti, když tu se ozvalo z první řady: "I was bombed" (Já jsem byl

bombardován).

"What'd you say?" (Cože?) ztuhl Rumsfeld. "I said I was bombed" (Řekl

jsem, že jsem byl bombardován), potvrdil klidně pan Cromley. "You were?"

(Vážně?), děsil se Rumsfeld. "In World War II. Yes, sir." (Ano, ve druhé

světové válce).

Mezi ostatními reportéry kolují fámy o páně Cromleyho minulosti - že je

šílený milionář, že byl v OSS, že měl zákaz psaní v padesátých letech.

Cromley sám říká, že to jsou blbosti, že byl vždycky republikán. A

skutečnost je mnohem zajímavější než všechny fámy.

V třicátých letech začal Raymond Cromley, syn kalifornského farmáře,

studovat fyziku na Cal Tech v Pasadeně, kde se spřátelil s Albertem

Einsteinem, který tam hrával na housle a violu. "Jeden z nejhorších

houslistů, které jsem kdy slyšel", praví dnes Cromley.

Mladý Cromley dokončil studium fyziky v roce 1933 a přestěhoval se do

Japonska, protože se mu to zdálo dobrodružné. Ve vlaku se seznámil se

studentkou medicíny jménem Masuyo, brzo se s ní oženil, měli syna jménem

Donald a Cromley začal psát pro Wall Street Journal v Tokiu. Pár dnů

před japonským útokem na Pearl Harbor byl Cromley spolu s ostatními

americkými reportéry v Japonsku zatčen, držen na samotce a mučen. Když

Jimmy Doolittle bombardoval Tokio v dubnu 1942, bomby padaly i na

vězení, kde byl Raymond Cromley zavřený. A to bylo to bombardování, o

kterém mluvil.

O dva měsíce později byl Cromley vyměněn za japonské diplomaty, kteří

byli drženi ve Washingtonu. Vrátil se do USA na švédské lodi Gripsholm s

dvouletým synem Donaldem. Manželka musela zůstat v Japonsku, protože

Japonsko mělo málo lékařů a prostě ji nepustili.

Doma v Americe se Raymondovi rodiče začali starat o malého Donalda a pan

Cromley vstoupil do armády a protože uměl japonsky a čínsky, byl v

armádě přidělen k vojenskému zpravodajství a v červenci 1944 byl s

ostatními vyslán na super-tajnou akci "Dixie Mission" do Číny za Mao

Tse-tungem.

V té době nebyl Mao nic víc než charismatický mladý vůdce čínské

komunistické strany, bojující s nacionalistickou vládou generála Chiang

Kai-sheka, a byl s celou jeho armádou schovaný v jeskyních blízko města

Yenan. To bylo ještě pár let předtím, než uchvátil kontrolu nad celou

Čínou. President Roosevelt, člen demokratické strany do morku kosti, si bláhové myslel,

že přesvědčí nacionalisty a komunisty, aby vytvořili koaliční vládu a

tak že on, FDR, zabrání občanské válce v Číně.

A tak když Mao bydlel v jeskyni, tak se stalo, že Raymond Cromley bydlel

v jeskyni taky. Něco přes šest měsíců. Maova jeskyně byla hned vedle.

Postupem času byl schopen se s Maem i částečně spřátelit a dokonce

tančil i s jeho ženou Jiang Qing na oslavě čínského Nového roku.

Když se válka chýlila ke konci, Mao požádal Raymonda Cromleyho, aby

poslal vzkaz presidentu Rooseveltovi o tom, že Mao je ochoten přijet do

Washingtonu k jednání, pokud bude přijat jako hlavní čínský

představitel. Tento kabelový vzkaz byl ale zachycen v Chunkingu

tehdejším americkým velvyslancem v Čině Patrickém Hurleym, který byl

proti takovému střetnutí. Vzkaz Rooseveltovi jednoduše zadržel a nedal

doručit.

"Nedoručený telegram byl jednou z největších ironií té doby", napsala

historická Barbara Tuchman v roce 1972 v eseji ve Foreign Affairs

nazvané "If Mao had Come to Washington" (Kdyby Mao přijel do

Washingtonu). Barbara Tuchman se dále domnívá, že pokud by Mao tehdy

přijel do D.C., možná by U.S. nepodporovaly tak silně nacionalistickou

vládu a Mao by se nestal tak proti-americkým (obzvláště když proti

sovětským komunistům měl taky výhrady) a možná by ani nedošlo ke

korejské válce. A možná ne ani k vietnamské válce. Tak je to aspoň v

jejím článku.

Když válka skončila, tak se Raymond Cromley vypravil do Japonska pátrat

po své ženě. Našel ji v Tokiu, umírající na tuberkulózu. Zemřela po

několika měsících a Cromley se vrátil do USA sám. Začal zase pracovat

pro Wall Street Journal a psal články na témata národní bezpečnosti.

Koncem padesátých se znovu oženil a měl čtyři další děti. V roce 1967

jeho nová manželka náhle zemřela na toxický šok, když jejich dětem bylo

2, 4, 7 a 9 let. Pan Cromley pracoval dál a často si bral děti sebou do

Pentagonu, kde bylo pro ně hodně příležitostí běhat po chodbách, anebo

jezdit v ponožkách po naleštěných linoleových podlahách či na různé

události, ať už z nutnosti anebo prostě že chtěl, aby děti věděly, co se

ve světě děje.

V roce 1975 Raymond Cromley vytvořil svou vlastní firmu, Cromley News

Service, s jím samotným jako jediným zaměstnancem. Psal své pravidelné

články a sloupce, které byly otiskovány ve zhruba dvou stovkách různých

novin až do poloviny devadesátých let, kdy si tak nešťastně zlomil nohu

na ledě, že musel strávit několik měsíců doma. Po návratu do práce, když

už si jeho obvyklí zákazníci mezitím našli jiné "zdroje", už ani vlastně

psát nezačal. Což ovšem neznamená, že by přestal chodit do své kanceláře

v Pentagonu.

Jeho syn William říká: "Můj otec nevidí důvod přestat dělat to, co dělá,

jen proto, že to přestal zaznamenávat na papír. Rád si popovídá, rád

povzpomíná na nějaký svůj příběh a rád si poslechne něco nového.

Pentagon mu dává něco, o čem může přemýšlet a mluvit."

Bryan Whitman, který řídí tiskové operace Pentagonu, přiděluje kanceláře

reportérům a vydává novinářské akreditivy přiznává, že občas slyší, že

by kancelář Raymonda Cromleyho a jeho tiskové oprávnění měly být

zrušeny, protože už vlastně nepíše a je důchodce, a říká o tom: "Já sám

nemám žádné důkazy o tom, že by nepsal a ani o tom vědět nechci. Jak já

to vidím, Raymond Cromley je pracující reportér, zaměstnaný firmou

Cromley News Service".

Tak tohle všechno zhruba jsem jim vyprávěl v tom knihkupectví a nikdo do

nás nevrtal a neptal se, zda si ty knížky, co držíme v rukou, koupíme.

A vyprávěl jsem jim i o Berlíně, o berlínské zdi, co tam už nestojí, o

Checkpointu Charlie a pruzích země, které byly tak posety nášlapnými

minami, že se tam nikdo ani neodvážil vlézt a rostla tam jen vysoká

tráva, kdo by ji asi sekal, a lebeda. V té lebedě se přemnožili jen malí

králíci, které nikdo nerušil, protože v tom pásmu se je střílet nikdo

neodvážil, přímo chodit tam taky nikdo nemohl, když tam byly ty miny, a

králíci sami byli tak lehcí, že zahrabané miny svou vahou neodpálili,

mohli dělat hop hop hop cupity dup jak chtěli a tak tam ti malí němečtí

králíci měli v tom zaminovaném pásmu takový nerušený surrealistický ráj.

Ano, byl jsem tam a dnes nevím, jak jsme se mohli z toho nezbláznit...

A taky o zajímavém starém železném mostu jménem Glienicke Bridge přes

Sprévu (přes Berlín se táhne i Havel, jen tenhle netáhne do

Portugalska), kde si civilizovaný svět s říší zla vyměňovali lidi za

lidi, a jak tam šel i Karel Köcher a jeho fešná paní v bílém kožichu a z

druhé strany přicházel malý človíček s velkou hlavou v beranici -

Anatolij Ščaranskij, co se dnes jmenuje Nathan Sharansky a je ministrem

vlády v Izraeli. I tam jsem byl.

Paní prodavačka Barnes&Noblová pokývala hlavou a pravila: "There is a

great book behind every old man!" (Za každým důchodcem je velká kniha.)

Otočil jsem se a za mnou byl akorát sloup, regály s knížkama byly až o

kus dál, takže ani nevím, kterou velkou knihu vlastně myslela.

Zpátky