Březen 2003

V Berline jsem uz nebyl takovych skoro dvacet let...

Ross Hedvicek

V Berline jsem uz nebyl takovych skoro dvacet let. Kdyz jsem tam byl naposledy, tak jsme byli v muzeu jmenem Pergamon. Je to umisteno na jedne strane toho jejich Vaclavaku-ulice Unter den Linden, tehdy porad jeste s rozstrilenymi domy od valky, jak to vypada dneska nevim, a vchazelo se tam zboku pres takovy schodistovy most pres jeden z tech typickych berlinskych kanalu. No zajimave. Predni strana budovy, celici Unter den Linden byla uzavrena a mela vepredu obrovitanske cerne sloupy odobane od strel, ze tam z fleku mohli natacet Pad Berlina, ale nenataceli. Nechal jsem se tam vyfotit.

A vedle stal nejaky veliky chram, co byl taky uplne cerny a obehnany ohradou, jako ze se to opravuje, ale nic se tam nedelo a ten mel na vrcholu domu zlate se svitici kulicku - straslivy kontrast, cerny dobity kostel se zlatou kulickou na spici.

A to muzeum Pergamon bylo muzeum historickych vykopavek. Dosel jsem k zaveru, ze - historicky - Nemci, stejne jako Rusi, kde co mohli - to ukradli. A protoze Nemci jsou trosinku civilizovanejsi nez Rusi, tak to, co ukradli, aspon casem vystavili v muzejich - to, co ukradli Rusi uz nikdo nikdy nevidel, bez ohledu na to, jaky novy car ci Ras-Putin jim vladl. A tak jsem videl desetimetrove lvy s kridly z Asyrie nebo Babylonu (uz nevim), sarkofagy z Egypta, sochy Chetitu nekde z Turecka a hlavne schodiste s celym prucelim budovy z mesta Pergamon - taky v Turecku. Proste to Schliemann nebo kdo cele vykopal a odvezl do Nemecka a nejakym zazrakem to Rusi neukradli. A v tom muzeu to zase kamen po kameni slozili vsechno dohromady a vypada to velice pekne. Urcite je to tam dodnes. Zajdete se podivat.

Lidi tam bylo jako psu. Autobusy jezdily sem a tam, parkovaly vedle chodniku. Primo proti vchodu stal krasny dvoupatrovy autobus se znackou NL, tedy z Holandska. Zvenku byl krasny, ale vevnitr se zdal byt jeste peknejsi. Na chodniku stal chlap s dvema zenskyma, mirne predklonen a s rukama oprenyma o kolena a obdivoval. A mluvil cesky!

Ziral do toho spodniho patra autobusu, horni bylo moc vysoko, kde to melo sedatka jako v kupe, jako v cukrarne u Charbuta, vzdy dve a dve osoby tvari k sobe, mezi nima pomerne velky stolecek s ubrusem, na stole prisroubovana vazicka, v ni nejake kyticky, na oknech zaclonky, no uklizene, nacancane a vypiglovane - moc pekne.

A ten cesky samomluvici chlapik na to koukal a zhruba takto hlasite (ty dve zenske patrily jasne k nemu) promlouval:

"Jezismarja, podivejte se na ten tapecirung, to ja nemam ani ve svym novym Ziguli a to je nejakej kocaaaar!"

Hluboky nadech...

"A ty zaclonky, dyt to nemame ani v obejvaku!!!! Smarjapano! A ty kvitka na tom stole to nejsou z umely hmoty - to jsou pravy!!!

Chapik uplne tekl... Tou dobou uz jsem taky stal vedle nej, taky v predklonu, s rukama oprenyma o kolena a dival se s nim. Napadlo mne nenasilne se vmisit do hovoru.

"Ale pane, prosim vas," rekl jsem, "to tak nesmite brat! Podivejte se odkud ten autobus je! Z Holandska, pane! To musite brat tridne! To je vsechno jen to falesne kapitalisticke pozlatko! Vite, kolik lidi tam ma hlad?"

"Kurva!" - zarval ten chlap a narovnal se jako pruzina. "Ja mu asi dam do drzky!"

Narovnal jsem se s udivem ve tvari, a chlap zjistil, ze jsem aspon o hlavu vetsi nez on. "Drzte mne!" zmirnil sve rozcileni okamzite. "Drzte mne, nebo ho fakt prastim!" Jeho zenske ho nedrzely, naopak hledely jako hloupe, tak tedy popadl on je a s nekolika hlasitymi odplivnutimi mym smerem odesli vsichni tri.

"Byl sis popovidat?" zeptala se manzelka, ktera sedela na lavicce opodal. "No jo, byli to Cesi!" odpovedel jsem.

A pak jsem jeste zahledl toho rozcileneho pana jak nastupoval se svou vypravou do autobusu CSAD Skoda RTO. Asi mel v Cesku nemocne rodice, nemel se mu kdo starat o zahradku, o hrob - a kdo by krmil kraliky?

Takze Unter den Linden jsme videli, Pergamon muzeum jsme videli a tak jsme zamirili k Checkpoint Charlie.

Pekny den byl za nami...