Březen 2003

VZTAH ČESKÉHO TISKU K CIZINCŮM

František Kostlán

Analyzoval jsem novinové články od 15. října do 4. prosince předloňského roku, otištěné v celostátních i regionálních denících a v týdenících. Konkrétně: Mladá fronta Dnes, Právo, Lidové noviny, Super, Haló noviny, Pražské slovo, Moravskoslezský den, Rovnost, Ústecký deník, Plzeňský deník, Hradecké noviny, Večerník Praha a Zlínské noviny, z časopisů Reflex, Mladý svět a víkendové přílohy celostátních deníků.

Během sledovaných sedmi týdnů zde vyšlo 134 článků, které se nějakým způsobem týkaly cizinců v ČR. Z toho 97 bylo záporných, 21 kladných, 16 neutrálních. Záporné články přinášely vesměs informace o kriminalitě cizinců: 85 z 97 negativních zpráv popisovalo trestné činy cizinců namířené vůči českým občanům či společnosti. Pouze čtyři články vyzněly v neprospěch českých občanů při konfliktu s cizincem, tři se zabývaly konfliktem, který se odehrál jen mezi cizinci. Několik zpráv shrnuje výjimečnou situaci - vývoj protestu vězňů ze zemí bývalého Sovětského svazu v českých věznicích. Mafie, vraždy, obchod s dětmi, drogy, rvačky, krádeže, žebrání - to je převažující vzkaz tisku čtenářům o cizincích v ČR. Tento zkreslený obraz v mnohem větší míře produkují regionální deníky než celostátní a spíše bulvár než tzv. seriózní noviny. Zbytek záporných článků upozorňuje na tzv. společenské problémy. Například na požadavky sudetských Němců či na to, že polské faráře, kteří u nás mají působit, bude platit ČR ze svého státního rozpočtu.

O vytváření atmosféry nevstřícné vůči cizincům nevypovídá jen zjevný nepoměr mezi negativními a pozitivními zprávami, ale i obsahový a jazykový rozbor článků. Příklady: 1. Soudě podle titulků či perexu (shrnující úvod zprávy), bylo hodně článků očividně otištěno proto, aby mohly zdůraznit, že nějaký trestný čin spáchal cizinec. A skutečnost, že spolupachatelem byl často český občan, se v nich neobjevila buď vůbec, nebo až jako dodatek na konci zprávy. 2. Pod fotografií v jednom regionálním deníku, na níž je zachycen snědý muž a policistka, byla otištěna popiska tohoto znění: „Sáhnout pro peněženku včera nejspíš musel cizí státní příslušník, který svůj vůz zaparkoval v místech, kde to zákon zakazuje. Když ho při prohřešku přistihla policistka, možná se snažil smlouvat, ale nekompromisní žena v uniformě žádnou debatu patrně nepřipustila a dala mu zaslouženou pokutu.“ Zdůraznil jsem slova, která prokazují, že autor zde neprezentuje objektivní ověřenou informaci, ale blábol. Při množství špatně zaparkovaných automobilů českými řidiči je přitom jasné, že jde v první řadě o vyvolávání záporného vztahu k cizincům. 3. Novináři převzali od politiků a státních úředníků výraz „neoprávněný“ či dokonce „nelegální žadatel o azyl,“ a užívají jej v neprospěch uprchlíků. Podle ženevské konvence má však každý právo požádat u nás o azyl. Nelegální žadatel tudíž neexistuje, jde o naprostý nesmysl. A posuzování každé žádosti o azyl je podle této konvence přísně individuální. Proto lze o možném zneužití azylové procedury některým z uprchlíků hovořit až po prozkoumání jeho žádosti, nikoli před tím.

Popsaný způsob ovlivňování veřejného mínění, či naopak podbízení se xenofobně naladěné části čtenářů, nemá se seriozní žurnalistikou nic společného. Přesto je součástí více než poloviny negativních informací. Kde je poptávka, tam je i nabídka - a naopak, dalo by se říci o tomto podivném „trhu informací“. Kupříkladu v Golčově Jeníkově petenti odmítají zřízení střediska pro 150 uprchlíků. „Nebráníme se pomoci trpícím, ale proč bychom měli trpět my sami?“ táží se autoři petice.

Kladně působící články se ponejvíc zabývají uměním, například společným koncertem Čechů a zde žijících cizinců. Referují také o prvním černošském faráři u nás či o léčbě ukrajinských dětí gama nožem v pražské nemocnici na Homolce. Nesporně kladnou, osvětovou roli sehrál i jediný článek ve sledovaném období, upozorňující na koncerty českých nacistů: „Ubytovny azylantů hoří, není čas se rozmejšlet,“ zpívá skupina Útok. Kapela Hlas krve nazvala jednu ze svých písní Freedom. V jejím textu se praví: „Začala válka, rasa versus prasata.“ Cizinci sami dostali v tisku prostor nepatrný, celkem tři články: o zahraničních studentech, kteří se učí česky, o čínské komunitě v ČR, o životě Číňanky žijící v Praze. Reakce čtenářů svědčí o tom, že mnozí čeští občané vnímají negativně i některé dobře míněné či neutrální články - například zprávu o přidělení bytu žadateli, který získal azyl.

O novelu azylového zákona, která opět přitvrdila proti uprchlíkům, neměly noviny prakticky zájem. Ve sledovaných sedmi týdnech vyšla ve všech monitorovaných novinách jedna několikařádková noticka a jeden středně dlouhý, zdánlivě seriozní článek. Ten sice napřed popsal námitky části Senátu vůči přílišné tvrdosti návrhu, vyústil však názorem senátora ČSSD Miroslava Coufala, že v pohraničí mají problémy s údajnými politickými azylanty. „Zejména s ženami, které se živí prostitucí a nemůžeme je z republiky dostat,“ dodal senátor. Zpočátku objektivní informaci zdeformovala zavádějící rétorika. Autor totiž neprokázal, že v tomto případě jde skutečně o ženy, které u nás získaly politický azyl. A nezmínil se o tom, že ony ženy k prostituci většinou donutili hrubým násilím muži - a to nejen jejich krajané, ale i Češi - jak vyplývá z některých jiných novinových zpráv. I kdyby však tato tvrzení měla hlavu a patu, pár prostitutek není důvod k razantnímu ztížení získání azylu všem žadatelům. Novelu azylového zákona kritizují právníci nevládních organizací, které pomáhají uprchlíkům. O jejich názory však tisk nestál. Přitom - krom mnoha jiného - kritizovali to, že novela soustřeďuje neúměrnou moc do rukou úředníků ministerstva vnitra. Ti mají mít například možnost zamítnout téměř každou žádost o azyl jako nedůvodnou.

Smutným, ale realistickým výsledkem je zjištění, že česká média, někteří demokratičtí politici a ministerští úředníci podporují nechuť a malou vstřícnost vůči cizincům. I jejich přičiněním tak u nás přežívají předsudky vůči odlišnosti jako takové.