Březen 2003

SMRTELNÉ CHYBY

Tomáš Krystlík

Když 19 muslimských fanatiků navedlo dva dopravní letouny na newyorský World Trade Center, nechal se brzy poté americký prezident slyšet, že viníkem je Usáma bin Ládin. Nepřímé důkazy, uvedené ve dvacetistránkovém dokumentu, předložil Collin Powell mnohem později britskému ministerskému předsedovi Tony Blairovi. Ten jej zveřejnil. Dokument obsahuje i tuto pozoruhodnou větu: „Existují důkazy speciálního druhu o vině Usámy bin Ládina a jeho lidí, jejichž zveřejnění je choulostivou záležitostí“. To souhlasí. Vyšetřovacímu výboru ve Washingtonu složeného z členů Sněmovny reprezentantů a Senátu byly předloženy materiály z nichž vyplývá, že CIA věděla o plánovaném atentátu již rok a půl předtím a nic proti teroristům nepodnikla. Jen systematicky hromadila chybu za chybou.

Kuala Lumpur, 20. ledna 2000. Terorista Taufík bin Atéš, známý také pod přezdívkou Chalíd, blízký důvěrník Usámy bin Ládina a jeho spolubojovník z Afghánistánu proti Rudé armádě, kde ztratil nohu, zve svoje druhy na schůzku do hlavního města Malajsie. Do Malajsie proto, že před lety prohlásila islám za státní náboženství. Muslimové, tedy i islámští teroristé, nepotřebují při vstupu do země vízum. Jeden z malajských členů al Kajdy propůjčuje pro schůzku apartmá ve svém osmiposchoďovém činžovním domě na okraji Kuala Lumpuru, které již po delší dobu slouží jako konspirativní byt al Kajdy.

Americká CIA se o schůzce včas dovídá a žádá malajsijskou tajnou službu o sledování. Ta pak fotografuje každého návštěvníka bytu při jeho odchodu a nejen při něm. Teroristé se procházejí po městě jako turisté a malajsijská policie pořizuje celé série snímků, sleduje teroristy i v internetových kavárnách, kam občas zavítají. Mezi jinými pořizuje snímky 27letého Jemence Ramzího Mohammeda Binalšíba, žijícího v Německu, logistika hamburské buňky al Kajdy, jejíž členové za 18 měsíců zabijí na tři tisíce lidí.

Binalšíb přilétl na schůzku přímo z Německa. Z dodnes nevysvětlených příčin zatajila CIA německé partnerské tajné službě jeho návštěvu v Malajsii. Binalšíb se vrátil do Německa a se svými hamburskými druhy začal připravovat atentát na WTC. Mnoho indicií potvrzuje skutečnost, že právě na schůzce v Kuala Lumpuru začalo plánování útoku na USA. Schůzka se zúčastnili i dva pozdější atentátníci na WTC – Saudští Arabové Navaf al Hazmí a Chalíd al Midhar.

Al Midhara již CIA delší dobu znala – bylo jí známo nejen jeho jméno, číslo cestovního pasu, ale i skutečnost, že má vícenásobné vstupní vízum pro USA platné do 6. dubna 2000, vystavené konzulátem v Džidě v Saudské Arábii. Totožnost Hazmího zjistili při příležitosti kualalumpurské schůzky. Al Midhar to byl, který CIA přivedl na stopu onoho malajsijského setkání.

Al Midharův tchán totiž vlastnil v jemenském městě Saná konspirativní byt, využívaný teroristy z al Kajdy a který byl důležitým článkem celosvětové teroristické sítě, neb se zde shromažďovaly informace o všech operacích al Kajdy na celém světě. I to bylo CIA dobře známo.

FBI se dověděl o tomto bytě již koncem srpna 1998 při pátrání po strůjcích atentátů na americké vyslanectví v Keni a v Tanzánii, kde zahynulo 233 lidí a na pět tisíc bylo zraněno. Krátce po těchto atentátech dorazila do Londýna faxová zpráva, ve které se atentátníci přihlašovali k útokům na vyslanectví v Africe. FBI se zdařilo vypátrat, že fax byl odeslán z ázerbájdžánského Baku. Odtud vedla stopa přímo do onoho bytu al Midharova tchána v Jemenu. FBI nechal byt sledovat a telefonní linku odposlouchávat. Vbrzku měl úspěch. Telefonicky se tchánovi al Midhara ohlásil jeden z atentátníků na americké vyslanectví v Keni se slovy: „Řekni jim, že jsem na cestu nenastoupil“. Onen atentátník totiž několik sekund před výbuchem ztratil odvahu k sebeobětování a z auta s náloží vyskočil. Několik málo chvil poté zaregistroval FBI další telefonát, vedený ze satelitního telefonu, jehož číslo bylo identifikováno jako bin Ládinovo. Od této chvíle převzala hlídání bytu a odposlouchávání CIA. Odtud věděla o plánované schůzce v Kuala Lumpuru.

Los Angeles, 15. ledna 2000. Z Malajsie odcestovali al Midhar a al Hazmí odděleně, jeden přes Bangkok, druhý přes Hongkong, setkávají se až v Los Angeles. Na mezinárodním losangeleském letišti panují v té době přísná bezpečnostní opatření jako nikdy v minulosti. Před měsícem totiž zatkli jednoho alžírského příslušníka al Kajdy na kanadsko-americké hranici s 50 kg výbušnin v zavazadlovém prostoru jeho auta, které měl použít o silvestrovské noci právě na losangelsekém letišti. O zpřísněných opatřeních dvojice teroristů asi nic nevěděla, po příletu zamířila k pasové kontrole. Oba měli platná vstupní víza na svoje pravá jména a oba byli CIA důvěrně známi. Ne však pasové kontrole USA - v jejím počítači nebyly jejich nacionále zaneseny. Z dodnes nevysvětlených důvodů jak CIA, tak FBI neinformovaly ani přistěhovalecký úřad INS, ani ministerstvo zahraničí o tom, že se nejedná o bezúhonné studenty, nýbrž o osoby podezřelé z terorismu. To byla jedna z nejosudovějších chyb, které se americké tajné služby dopustily v dlouhém řetězci svých trestuhodných zanedbání.

V Los Angeles nezůstali dlouho, odjeli do San Diega, kde si najali byt. Po nějakém krytí ani stopa. Al Hazmí si nechal zapojit telefon pod vlastním jménem ani své telefonní číslo nenechal utajit, koupil si ojetou Toyotu Corollu a nechal ji zaregistrovat na své jméno. V květnu 2000 vyhledali oba leteckou školu Sorbi Flying Club v San Diegu, prošli šestihodinovou teoretickou přípravou. Vůbec se netajili, že se chtějí co nejdříve naučit, jak se ovládá velký boeing. Zatím se museli spokojit s malou cessnou. Hned při první letové hodině vyšlo najevo, že jsou pro řízení jakéhokoli letounu navýsost nešikovní. Jejich učitel létání je proto odmítl vyškolit na piloty.

Frankfurt nad Mohanem, červen 2000. Al Midhar přilétá do Frankfurtu. Co ve SRN dělal, není jasné, snad se zde setkal s Binalšíbem, logistikem hamburské buňky. Jelikož CIA své německé kolegy o něm nezpravila, přicestoval al Midhar do Německa nepozorovaně. Naposledy se al Midhar s Binalšíbem viděli v Kuala Lumpuru, znali se však dlouho předtím z různých schůzek v Asii a byli vlastně příbuzní. Logistik byl bratrancem al Midharovy manželky. Pravděpodobně al Midhar informoval Binalšíba, že jejich pilotní výcvik ztroskotal, že se musí postarat o náhradu.

To způsobilo Binalšíbovi značné problémy. Telefonicky si zamluvil kurs létání v jedné letecké škole v USA, ale velvyslanectví USA v Německu mu odmítlo udělit vstupní vízum. Více štěstí měli další členové hamburské buňky al Kajdy, O americké vízum si zažádali hned po návratu z Kuala Lumpuru a obdrželi je. Obtelefonovali nebo přes e-mail oslovili 31 leteckých škol v USA, aby se poptali po jejich školicím programu. Krátce před příletem al Midhara odletěli Mohammed Atta a další dva členové hamburské buňky na Floridu a začali s leteckým výcvikem.

Al Midhar se posléze vrací do USA s novým úkolem pro něj a al Hazmího - mají plány útoků koordinovat. Nejdříve si musí al Hazmí vyřídit prodloužení pobytu. 7. června 2000 se obrací na přistěhovalecký úřad INS. Krátce před podáním této žádosti výslovně upozorňuje kualolumpurská pobočka CIA svou centrálu v Langley, že terorista z al Kajdy al Hazmí přicestoval do USA již v lednu 2000. CIA po al Hazmím pátrání nevyhlásila, FBI, imigrační úřad INS a ministerstvo zahraničí o této skutečnosti neinformovala. Imigrační úřad tak neměl důvod al Hazmímu nevyhovět, žádal-li ze své adresy v San Diegu o prodloužení víza.

San Diego, září 2000. Oba nájemníci sandiegského bytu vzbuzují u svých sousedů pozornost. Ač v něm bydlí již osm měsíců, nemají nábytek, spí na podlaze a telefonovat chodí z budky, ačkoliv mají v bytě zavedený telefon. Dostávají výpověď. Odstěhovávají se k Abdusovi Attarovi Šajchovi, muslimovi, se kterým se seznámili v sandiegské mešitě. Jejich nový přítel, učitel angličtiny v důchodu, jim pronajímá místnost ve svém domě, pomáhá jim zřídit si bankovní konto a přístup k internetu. Šajch pomáhá však tajně i místní pobočce FBI – informuje je o militantních muslimech v San Diegu. Jeho řídící důstojník jej pravidelně navštěvuje v jeho domě. Dokonce i když jsou al Hazmí a al Midhar doma. Šajch pak rychle zavírá dveře, aby se nájemníci o jeho špiclovské činnosti nedověděli. Ani on, ani jeho řídicí důstojník netuší, že za zavřenými dveřmi pobývají teroristé z al Kajdy.

Po šesti týdnech se al Midhar vystěhovává. Prý se vrací za ženou a dětmi do Saudské Arábie. Ve skutečnosti se s nejvyšší pravděpodobností podílí na člunovém útoku sebevražedného komanda 12. října 2000 proti americké válečné lodi USS Cole v adenském přístavu, při kterém zahynulo 17 amerických vojáků a 38 bylo zraněno.

Al Hazmí zůstává bydlet u Šajcha, tráví celé hodiny u počítače a surfuje na internetu. Šajchovi namlouvá, že hledá takto manželku, nejraději Mexičanku. Koncem prosince 2000 opouští i on Šajchův dům, stěhuje se do Mesy v Arizoně ke svému krajanu Hanimu Handžúrovi, který v USA žije již od roku 1996 a má americký pilotní průkaz. Pro řízení letadla proti mrakodrapům WTC mu ale chybí dostatečná pilotní praxe. Ve Phoenixu si chce zaplatit pár výukových hodin létání, ale letecký instruktor mu pro jeho mizernou angličtinu nevěří, že pilotní průkaz vůbec vlastní.

Washington, D. C., leden 2001. Jak FBI, tak CIA zjišťují, že mužem řídícím přípravy k výbuchu MSS Cole v Adenu byl jednonohý bin Atéš. Materiály o schůzce v Kuala Lumpuru nabývají tak na důležitosti, Al Hazmí a al Midhar se dostávají do podezření v souvislosti s výbuchem americké válečné lodi. Ačkoliv z akt musí být vyšetřovatelům CIA zřejmé, že al Midhar vlastní platné americké vízum a al Hazmí musí dokonce v USA pobývat, nebijí na poplach, nenechají po nich pátrat FBI (zákon stanoví, že CIA nesmí operovat na území vlastního státu, že pátrání musí přenechat FBI). Přesto dostává hon na teroristy z bin Ládinovy teroristické sítě nejvyšší prioritu. „Vedeme válku proto al Kajdě,“ píše ředitel CIA George Tenet v interním oběžníku, „Usáma bin Ládin a jeho globální síť zůstává bezprostředním ohrožením bezpečnosti USA.“

Al Hazmí jede 1. dubna 2001 se svou toyotou na západě Oklahomy příliš rychle a je kontrolován policejní hlídkou, která si přes vysílačku ověřuje, zda řidič nemá bezpečnostně relevantní záznam v policejní databázi. Nemá. Hazmí dostává pokutu ve výši 138 dolarů, kterou v zápětí platí bankovním převodem.

New York, 10. června 2001. Agenti FBI z newyorské pobočky a z hlavního stanu ve Washingtonu se setkávají se svými protějšky z CIA k výměně informací, aby vyšetřování útoku na MSS Cole postupovalo zdárně kupředu. Zde muži CIA konečně ukazují svým kolegům z FBI fotografie pořízené téměř před rokem a půl v Kuala Lumpur a jednonohého Atéše označují za organizačního strůjce atentátu, jmenují i al Midhara jako účastníka schůzky. Když agenti FBI po nich chtějí podrobnější informace, muži ze CIA mlčí. Svým kolegům z FBI ani neprozradili, že al Midhar má platné vtupní vízum a že se v tento okamžik pravděpodobně nachází v USA. O rok později jeden z agentů CIA hlasem zlomeným pláčem vypovídá před vyšetřovacím výborem, že tehdy neměli povolení předat tyto informace FBI.

Uvnitř CIA se obávají toho nejhoršího. Na základě informací z posledních pěti měsíců si myslí, že Usáma bin Ládin v nejbližších týdnech zaútočí proti americkým nebo izraelským zájmům, nebo proti oběma současně, že útok bude spektakulární povahy a že záměrně povede k vysokému počtu lidských obětí. Jako pravděpodobný datum se udává 4. červenec – Den nezávislosti.

Právě 4. července se vrací al Midhar do USA, linkou Saudi-Arabian Airlines č. 53. Krátce předtím si nechává ze Saudské Arábie prodloužit americké vstupní vízum až do 3. října 2001. Navzdory silnému podezření CIA, že byl zapleten do útoku na MSS Cole, nemá nijaké problémy při vstupu na území USA. Předkládá saudskoarabský pas znějící na jeho pravé jméno a udává do vstupního dotazníku, že bude pobývat v hotelu Marriot v New Yorku. Místo toho jede rovnou za al Hazmím do Arizony.

Oklahoma City, 30. června 2001. USAF na základně Tinker Air Base v Oklahoma City vyhlašuje poplach, ve kterém varuje před „tajným spolkem izraelských studentů umění ve Spojených státech“. Nápadně mnoho těchto studentů si totiž vyhledalo joby u firem vyvíjejících počítačový software nebo technologie převážně pro vládní orgány. Podezření ze špionáže je nasnadě a mladí Izraelci začali být sledováni. Podle 61stránkové závěrečné zprávy bylo 120 Izraelců vysláno do USA se špionážním posláním. Zpráva se nezmiňuje, že ve skutečnosti se jednalo o odposlouchávací specialisty a odborníky na boj proti teroristům. Izraelci byli zatčeni a vyhoštěni. Obě vlády, izraelská i americká, případ úspěšně zlehčily.

Američany nenapadlo, že oni „studenti-špióni“ se nezajímali o americká vojenská a průmyslová zařízení, nýbrž o arabské teroristy. Dokonce i ve zprávě francouzské tajné služby (vydané po 11. září 2001) se praví, že podle seznamu FBI žili podezřelí arabští teroristé ve Phoenixu, v Miami a ve floridském Hollywoodu v období od prosince 2000 do dubna 2001 v bezprostřední blízkosti izraelských špionážních skupin.

Izraelští agenti se zajímali hlavně o Attu a jeho důležitého komplice Marvana al Šihího, budoucí atentátníky. Oba, dokud se neusadili v Hollywoodu na Floridě, žili a studovali v německém Hamburku. Podle zprávy francouzské tajné služby operovala v tomto floridském městě i skupina Mossadu. Její vedoucí Hanah Serfati si pronajal vícero příbytků, jeden z nich v bezprostřední blízkosti bytu Atty a al Šihího. Izraelští agenti sledovali také Attova komplice al Midhara. Vše potvrzuje hypotézu, že arabští teroristé byli na území USA nepřetržitě hlídáni agenty Mossadu.

Izrael mnohokrát vládu USA před arabskými teroristy varoval, zejména před al Midharem. Po 11. září americká vláda připustila, že vícero varování od izraelské vlády obdržela, ale že vycházela z toho, že útoky budou směřovat proti americkým zařízením v zahraničí.

Phoenix, 10. července 2001. Kenneth Williams, odborník FBI na boj proti terorismu, pracující již jedenáct let v pobočce FBI v arizonském Phoenixu, posílá mnohostránkové hlášení svým nadřízeným do washingtonské centrály a svým kolegům z oddělení boje proti terorismu v New Yorku, kteří od útoku na WTC v roce 1993 platí za experty pro boj proti islámskému extrémismu.

Williams v minulých měsících s obavami sledoval, jak najednou deset mladých muslimů z Pákistánu, Keni, Indie, Alžírska, ze Saudské Arábie a Spojených arabských emirátů se v Arizoně zajímá o letectví. Někteří se nechali školit na piloty, jiní studovali stavbu letadel nebo bezpečnost mezinárodního leteckého provozu. Mnohé z nich vyslechl. Vyslýchaní se vůbec netajili svým nepřátelství vůči USA, musel si vyslechnout mnohé nenávistné výroky proti své vlasti. Obzvláště podezřelé mu připadalo, že všichni oni studenti se nechali přesně a podrobně informovat o bezpečnostních opatřeních na amerických letištích. Považoval za pravděpodobné, že to jsou teroristé chtějící unést letadlo s cestujícími a ve zprávě vyslovit také podezření, že by se mohlo jednat o teroristy z okruhu přívrženců Usámy bin Ládina. Dále Williams doporučil zkontrolovat z tohoto hlediska všechny letecké školy po celých USA. Newyorské oddělení pro boj s terorismem označilo jeho zprávu za spekulativní a nevýznamnou.

Crawford, 6. srpna 2001. Americký prezident tráví dovolenou na svém texaském ranči. Jako každý den dostává od CIA svůj Presidential Daily Brief o bezpečnostní situaci. Toto ráno místo spisku o dvou tří stránkách mu leží na stole přes jedenáct stran sepsaných přímo ředitelem CIA s názvem Bin Ládin rozhodnut zaútočit v USA, ve kterém se praví, že al Kajda přešla k plánu zaútočit i ve Spojených státech a že její členové v USA údajně již dlouho pobývají. Dodnes není jasné, zda ředitel CIA tehdy v této zprávě informoval prezidenta i o výpovědích zajatých členů al Kajdy o úmyslu unést letadla a použít je jako rakety proti americkým cílům.

Minneapolis, 15. srpna 2001. Jedna minneapoliská letecká škola hlásí FBI, že se jeden ze žáků zajímá o pilotování boeingu, ačkoliv nemá letecký průkaz ani na nejmenší letadla. Další den je onen dotyčný žák, francouzský občan marockého původu Zaccarias Moussaoui zatčen, jeho laptop a písemnosti zabaveny a poslány do centrály FBI, kde leží dlouho bez povšimnutí. Agentka FBI Coleen Rowleyová navazuje kontakt z francouzskými úřady a ty jí sdělují, že Moussaouiho již ve Francii podezíraly z kontaktu s islámskými teroristy. Rowleyová požaduje po washingtonském hlavním stanu FBI, aby prozkoumal data v Moussaouiově laptopu. Její žádost se odmítá se zdůvodněním: „Nevíte, zda je teroristou, nemáte pro to dostatečné důkazy.“ Rowleyová se nevzdává, chce laptop prozkoumat osobně. Hlavní stan znervóznělý jejím požadavkem jí zakazuje v této věci cokoli podnikat, zakazuje jí dokonce komukoli z hlavního stanu FBI o tom telefonovat.

Důkazy, že Moussaoui byl v úzkém kontaktu s útočníky proti WTC se nalézají v jeho laptopu. Po 11. září ovšem. Jedna stopa vede do Hamburku, protože logistik skupiny Binalšíb převedl Moussaouimu z Německa velkou částku peněz. Coleen Rowleyová koncem srpna píše svému nadřízenému, že onen Francouz procházel pilotním výcvikem proto, aby svedl řídit letadlo proti nějaké budově. A pak doslova: „...Jak se zdá, plánoval vletět letadlem do World Trade Centra.“

Langley, 23. srpna 2001. Izraelská tajná služba Mossad předává své partnerské službě CIA seznam se jmény teroristů, kteří se zdržují v USA a v dohledné době pravděpodobně zaútočí. V seznamu jsou uvedeni minimálně čtyři z devatenácti pozdějších atentátníků proti WTC. CIA konečně dělá to, co měla učinit již před 18 měsíci – informuje ministerstvo zahraničí, FBI a imigrační úřad. Přistěhovalecký úřad obratem potvrzuje, že al Hazmí a al Midhar se pravděpodobně stále nalézají na území USA. Jelikož al Midhar udal při vjezdu do USA jako místo pobytu hotel Marriot v New Yorku, pátrají po něm agenti FBI ve všech hotelech tohoto řetězce ve městě a okolí – marně.

11. září 2001. Všichni teroristé, po nichž je vyhlášeno celostátní pátrání, tedy minimálně čtyři z izraelského seznamu, procházejí nepozorovaně letištními kontrolami navzdory tomu, že musejí předložit letenky a pasy na své pravá jména. Nikdo si toho nevšímá.

Washington, D. C., 11. září 2002. Vyšetřovací výbor obou komor amerického parlamentu, který má za sebou první tři měsíce činnosti, si stěžuje, že je jeho práce ztěžována americkou vládou. Republikánský senátor Richard. C. Shelby, místopředseda vyšetřovacího výboru sděluje listu New York Times, že vláda odmítá prozradit, jaké poznatky předaly americké tajné služby prezidentu Bushovi před útoky 11. září.

Když informace o chybách a zanedbáních CIA a FBI pronikly do médií, zasáhl FBI proti členům parlamentního vyšetřovacího výboru s požadavkem, zda jsou ochotni podrobit se testu na detektoru lži, aby se zjistilo, kdo z nich tyto zprávy poskytl médiím.

Washington, D. C., 18. září 2002. Začínají veřejná slyšení parlamentní vyšetřovací komise. Zástěny chrání anonymitu vypovídajících agentů CIA a FBI před publikem. Když někteří agenti s hlasem nalomeným pláčem vypovídají, jak jim nadřízení zabraňovali ve vyšetřování, bylo to pro jednu vdovu po hasiči zahynulém ve WTC příliš: „Mají být postaveni před soud, jsou alespoň částečně odpovědní za smrt tří tisícovek lidí!“