Březen 2003

K jedné údajné „tiskové chybě“

Jiří Loewy

Skupina autorů vládní publikace Rozumět dějinám tvrdí, že prý „nemám rád české historiky“. Doznávám, že mám rád meruňkové knedlíky. Není mým zvykem citově přilnout k nějaké branži či živnosti, tudíž ani k českým historikům jako celku, pokud taková množina existuje. Musím snad?

V rozporu s pravdou autoři píší, že prý označuji členy Společné česko-německé komise historiků za „erární posluhovače“. Nikdy jsem se takového výroku nedopustil. Už proto ne, že k řadě členů této komise, jak na její německé, tak i na české straně, chovám úctu a respekt. Například k dr. Janu Křenovi, který odmítl účast na erární publikaci s tím, že se nedal vládou úkolovat ani za totality. Což mi imponuje.

Kdyby téma nebylo tak tragické, mohli bychom považovat za povedenou taškařici, že se autoři snaží skandální posmrtnou arizaci 200 tisíc židovských obětí nacismu zdůvodnit údajnou prý „chybou tisku“. I nejprimitivnější a nejprůhlednější výmluva je zřejmě lepší, nežli vůbec žádná. Rád ovšem uznávám, že se ta luxusní oficiální brožura skutečnými chybami (jež ale není slušno svádět na tiskaře) přímo hemží. Či máme brát vážně údaj na str. 16, který datuje Zlatou bulu Karla IV. do roku 1556? Anebo tvrzení, že německou sociálnědemokratickou „Republikanische Wehr“ (v knize s malým w) založili jacísi blíže nespecifikovaní prý „antifašisté spolu s komunisty“, a to až na podzim 1938? (Slavnostní přísaha 5000 mužů RW do rukou senátora Soukupa se například v Ústí nad Labem konala 4.7.1937.) Tady jsou pro změnu „tunelováni“ sociální demokraté a připisováni k dobru komunistům. Taky chyba tisku?

Je přípustné, aby se na jediné dvoustránce (266-267) ambiciózní historické práce vyskytlo v bibliografii deset hrubých chyb? Nakladatel J. Kořán vysvětluje, že každá z 25 200 bezplatně rozdávaných knih přišla vládu (čti: českého daňového poplatníka) na pouhých 99,21 Kč. To je kalkulace přímo baťovská. Přesto si dovolím pochybovat o tom, že ta více než půlkilová kniha plná omylů poskytuje společnosti ekvivalent 2,5 milionů Kč. Vždyť opravdu hodnotné jsou v ní jen texty dokumentů, včetně některých Benešových dekretů. Ty ovšem mluví samy za sebe a vlastně žádný komentář nevyžadují. Daný účel by podstatně lépe a levněji splnilo vydání materiálů Společné česko-německé komise historiků; při zadávání státních zakázek není okázalost ani jednostrannost na místě. A řádné výběrové řízení by mělo být samozřejmostí.

Kdyby se publikace nešila tak horkou jehlou, aby vyšla ještě před volbami, mohli na rukopisech důkladně zapracovat nakladatelští redaktoři, vychytat většinu chyb a seškrtat nevěcné, upovídané či zbytečně se opakující pasáže. Času na to bylo dost. Autoři přece zdůrazňují, že prý kniha nevznikla na aktuální objednávku: „Základ textu byl psán v letních měsících roku 2001 (!) pro Ministerstvo školství a o rok později byl rozšířen a přepracován“ (na zakázku Ministerstva kultury). To ovšem vůbec není polehčující, nýbrž spíše přitěžující okolnost.

(Lidové noviny)