Březen 2003

Na WC si sahat nedáme !

Jiří Loewy

Ne nadarmo chce Cyril Svoboda sto miliónů korun, aby mohl rozvinout informační kampaň o Evropské unii. Nový ministr zahraničních věcí ví, že se českou kotlinou plouží i za bílého dne mlhovina difúzních obav z integrace. Někteří z těch strašáků povstali z naivity a nevědomosti, jiné nám záměrně nasadili do kožichu eurofóbní politici. Ale teď tu bubáci jsou - k obecné škodě. A tak je dobře, že se s nimi vláda hodlá utkat.

Na antievropské panikáře ovšem nemáme patent, vyskytují se i jinde. Dokonce i ve střízlivém Dánsku se nedávno roznesla fáma, že se z příkazu EU budou muset předělat všechny automobily. Aby prý měly nárazníky ve shodné výši... A jestliže si čeští eurofóbové vymýšlejí smrtelné ohrožení tuzemského rumu, utopenců, slivovice a olomouckých tvarůžků, britský bulvární tisk jde ještě o krok dál. Pod titulkem „Ruce pryč od našich záchodů! Zachraňme naše WC!“ vzrušil deník SUN ostrovní veřejnost zprávou, že Brusel odmítá britský způsob splachování a hodlá zavést v celé unii jednotné euroklozety.

Že takovému nesmyslu nikdo neuvěří? Ba ne, pár důvěřivců se vždycky najde, na to se lze spolehnout. Jinak by přece ani profesor Václav Pavlíček z právnické fakulty UK netvrdil v Právu z 19.7., že katolická církev chce „využít oslabení ČR k tomu, aby se prosadila taková dominance nad naší zemí, která by nebyla možná dokonce ani ve starém Rakousku,“ a že v nedávno parafované smlouvě mezi ČR a Vatikánem „jde o možné úvahy o budoucí změně hranic České republiky tak, jak byly v období pomnichovském“. Pročež prof. Pavlíček nabádá občany, aby posoudili, zda „představitelé církve u nás“ vyjadřují patřičnou „věrnost či loajalitu“ státu; fráze hodné prokurátorů z proticírkevních procesů padesátých let.

Ale zpět k Evropské unii, čili k všelidovému bubáku číslo 1. Nejlepším lékem proti všelikému tmářství a pověrám jsou objektivní informace. Potud má ministr Svoboda pravdu. Snad by se ale dala najít lepší metoda, nežli posílání brožurek o EU zadarmo do každé domácnosti. Lidé totiž mají sklon považovat bezplatné tiskoviny za bezcenné, neváží si jich, nevěří (a obvykle právem!) jejich obsahu.

Asi se ale shodneme, že zpravodajství českých médií o Evropské unii by mohlo být bohatší a pestřejší. A nemělo by pocházet převážně z druhé ruky. Především by tudíž bylo nutno zvýšit počet našich novinářů akreditovaných nastálo v Bruselu a obeznámených s problematikou EU. Pro srovnání: Španělé jich v sídle unie mají 66, Francouzi 61, Italové 53, Holanďané 36, Švédové 19, Japonci 16 a Němci dokonce 141. Čechů je tam akreditovaných všehovšudy sedm. Na každý den v týdnu jeden?

(Lidové noviny)