Březen 2003

Posmrtná „arizace“ statisíců židovských obětí nacismu?

Jiří Loewy

Nelibuji si ve sčítání mrtvých: každá nevinná oběť státního teroru byla jedna příliš. Ale bez čísel se zřejmě neobejdeme. Poslední dobou se s nimi operuje opět velice často, jsou používána k politické argumentaci. Ne všechny údaje lze přijímat nekriticky, některé přímo volají po bližším zkoumání a ověření.

Počet obětí druhé světové války a totalitních režimů dvacátého století byl tak obrovský, že přesahuje naši představivost. „Miliony mrtvých“ jsou veličina, pro jejíž pochopení zřejmě lidská mysl není uzpůsobená. Když jsme s takovými pojmy konfrontováni a musíme se s nimi vypořádat, unikáme do abstrakcí: ty nestvůrné číslice si odosobňujeme. Přestávají se skládat z jednotlivců, z individuálních osudů lidí, ale stávají se anonymní množinou, údajem z učebnic dějepisu. Patřím k pamětníkům, a tak se odosobňování obětí vzpírám: pro mne tito mrtví mají tváře. A naprosto nedotknutelná by měla být i jejich identita.

Předseda ČSSD Vladimír Špidla ve svém nedávném rozhovoru s listem Süddeutsche Zeitung uvedl, že československých obětí nacismu bylo 360 tisíc, z toho prý 80 tisíc židovských.

S první, globální číslicí, která se vztahuje na veškeré obyvatelstvo ČSR v předválečných hranicích, bych si jako laik nedovolil polemizovat, ač je v evropském srovnání hodně vysoká. Například Francie, která měla tehdy 50 milionů obyvatel (3,3krát více nežli předválečná ČSR) vykazuje válečné ztráty ve výši půl milionu mrtvých, ačkoli zemi dvakrát drsně převálcovala fronta. Na počátku devadesátých let zpochybnil odhad 360 tisíc čs. obětí historik Miroslav Kárný, když konstatoval v Českém časopise historickém, že tento počet “nebyl nikdy blíže objasněn a dodnes nebyl doložen”. V přednášce ve Štiříně před deseti lety ale zdůraznil, že jeho odmítavá charakteristika čísla 360 000 ještě sama o sobě neznamená, že by výsledek v budoucnu uskutečněného výzkumu musel nutně dospět k radikálně odlišnému údaji. Uvedl, že například Pavel Škorpil dospěl k závěru, že šlo o 337 až 342 tisíc osob. Taková upřesnění ovšem rád přenechávám odborníkům.

Popletené počty

Navzdory nebezpečí, že mě nějaké sdružení dějepisců opět veřejně znectí coby ochotníka, nemohu při nejlepší vůli souhlasit s Vladimírem Špidlou, který počet židovských obětí vyčíslil ve výši 80 tisíc osob. Jde zřejmě o politováníhodné nedorozumění, totiž o zredukování židovských obětí pouze na Čechy a Moravu. Když byla brzy po válce z iniciativy ředitelky Židovského muzea dr. Hany Volavkové napsána na stěny starobylé Pinkasovy synagogy v Praze jména všech židovských obětí z takzvaného protektorátu, bylo jich přesně 77 297, čili číslo, které se blíží údaji Vladimíra Špidly. Počet židovských obětí z celé předválečné ČSR je ovšem několikanásobně vyšší: údaje ve vědecké literatuře se pohybují mezi 233 až 277 tisíci osob.

Komunistický režim ve svém umanutém “antisionismu” zajisté nepobízel poplatné mu erární historiky k výzkumům, které by nutně přinášely politicky nežádoucí výsledky. Místo toho docházelo k hromadné posmrtné “arizaci” židovských obětí nejen z koncentračních táborů, ale také tisíců padlých od Tobruku, Sokolova, Kijeva a Dukly. “Jestliže si Židé jednou vymohou zjištění své procentuální účasti v boji, nebudou se věru muset hanbit,” napsal Ferdinand Peroutka v úvodníku Svobodných novin v prosinci 1945. Výsledky bádání izraelského historika Ericha Kulky to plně potvrdily: “V prvním československém buzuluckém pluku, který se proslavil v bitvě u Sokolova, bojovalo na 70 procent židovských vojáků a v čs. jednotkách válčících na Západě tvořili polovinu mužstva,” napsal dr. Kulka v českém exilovém tisku roku 1988. Tato doložená fakta ovšem komunističtí historikové a jejich odchovanci v oficiálních publikacích veřejnosti pečlivě utajovali. A nehrnou se s nimi na denní světlo ani dnes.

Spolehlivě zmapovaný úsek

Navzdory překážkám, které vytvářely úřady ČSSR, pokračoval vědecký výzkum svobodně v zahraničí, zejména zásluhou izraelského památníku Yad Vashem a newyorské “Společnosti pro historii československých Židů” s její bohatou badatelskou a publikační činností. Takže počet židovských obětí nacismu je dnes zmapován důkladněji a průkazněji, než mnohé jiné úseky našich moderních dějin.

Podle Miroslava Kárného činil počet židovských obětí v protektorátě 80 tisíc, ve Slovenském státě 70 tisíc, na okupovaném území Slovenska 42 tisíc a na Podkarpatské Rusi 80 tisíc osob. Celkový součet = 272 tisíc.

K podobným výsledkům došla historička Eva Schmidt-Hartmannová (nyní Hahnová), která za protektorát uvedla 78 tisíc, za Slovensko 65 tisíc a za území odstoupená Maďarsku (včetně Podkarpatska) 114 až 120 tisíc osob, což dává celkový součet 257 až 263 tisíc židovských obětí na území předválečného Československa.

Rád bych ještě zdůraznil, že nepodkládám Vladimíru Špidlovi žádné nekalé úmysly. Jestli si někdo zasluhuje výtku, pak to jsou odborné komise ČSSD. Jejich samozřejmou povinností bylo, aby předsedovi strany připravily pro interview se zahraničním tiskem pořádné podklady.

(Lidové noviny)