Březen 2003

Prohlášení Koruny české, monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska k volbám presidenta ČR.

Naše země opět stojí před těžce řešitelným dilematem nalezení a zvolení representativní osobnosti do úřadu presidenta republiky .

Mediální kampaň probíhá již dlouho, avšak navržené osobnosti jsou v nejlepších případech sporné a v případech dalších jde dokonce o postavy vskutku obskurní. Podíváme-li se na řadu presidentů, kteří representovali tuto zem od vzniku republiky v roce 1918, nelze se ubránit rozpakům. Tato země, jako republika se svým presidentským úřadem, prošla za posledních 84 let své existence neuvěřitelným sledem tragikomických zvratů.

Jen velmi málo postav, které v minulosti zastávaly presidentský úřad, byly osobnosti s jednoznačně pozitivním přínosem. Některé z nich byly nejen smutnými figurkami, ale dokonce i lidmi s tak nízkými mravními a charakterovými kvalitami, že hovořit v jejich případě o representaci by bylo absurdní.

Dnes nám tedy naše svobodně zvolená politická „nobilita“ opět staví v čelo muže, který prý bude vizitkou každého z nás, tedy alespoň těch, kteří snad ještě v tyto občansko-politické vazby věříme. Podíváme-li se však na portfolio kandidátů, nelze přehlédnout, že se jedná často o muže naprosto nerepresentativní. Mnohým z nich nejenže chybí noblesa, důstojné vystupování a také vkus, ale především neprovinční charakter. Spjatost s českou provinční atmosférou je velmi zřetelně patrná ve vystupování těchto lidí v běžném politickém životě. Projevuje se především vulgárností, neuvěřitelnou sebestředností či naopak intelektuální rozbředlostí, jež se jeví ve svém v důsledku jako nerozhodnost a názorová nekonsistentnost.

Lze vlastně vůbec ještě zažít hrdost na svou vlast při pohledu na presidenta?Vždyť se přeci objeví jen na pár let, aby opět zmizel v zapomnění a pokud jeho úřad cosi representuje, tak jsou to především překonané republikánské ideje z první poloviny 20. století, ale nikoliv kontinuita naší státnosti v širokém kontextu evropských dějin.

Oč povzbudivější je pohled na kteréhokoliv současného panovníka! Vzpomeňme jen na nedávnou návštěvu lucemburského velkovévody Jindřicha I. s velkovévodkyní Marii Teresou, nebo japonského císaře Akihita s císařovnou! Tito lidé skutečně representují tradice a tradiční hodnoty svých zemí, protože jsou na své poslání léta systematicky připravováni. Absolvují nejlepší školy a to nejen ve svých zemích, neboť právě proto, aby unikli provinčnímu myšlení, jsou vždy vysílání na studia do zahraničí a ovládají někdy až neuvěřitelný počet cizích jazyků. Jejich vystupovaní je kultivované a důstojné, neboť jsou k němu od dětství vedeni. Muži se často věnují rovněž vojenské kariéře, aby v případě potřeby nebyli v záležitostech obrany země zcela nepoužitelní. V den korunovace a nástupu na trůn svých předků jsou tedy vysoce kvalifikovanými representanty a důstojnými symboly tradic státu. Dá se totéž říci o našich vždy dočasných obyvatelích staroslavného hradu pražského?.

Celá záležitost má však i ekonomická hlediska. S výhledem na možné schválení přímé volby presidenta bude nutno počítat s velkými finančními výdaji, jež se budou opakovat zřejmě každých pět let. Ovšem ani dosavadní volba presidenta oběma komorami Parlamentu ČR není dozajista záležitostí úplně nejlevnější. Je také docela možné, že kromě úřadujícího presidenta, budou současně žít dva, tři nebo i více presidentů bývalých, jak je to běžné v USA, což znamená, v souvislosti s nedávno schválenou doživotní rentou a jinými požitky presidentů, další nemalou zátěž státního rozpočtu.

V dědičné, konstituční a parlamentní monarchii toto nákladné, každých pět let se opakující, divadlo postrádá smyslu. Celkové náklady na representaci země panovníkem jsou bezesporu nižší než u presidentů. Panovnická rodina je totiž obvykle rodinou majetnou a je jen věcí legislativy, jakou finanční účastí se na representaci země bude podílet ona a jakou daňoví poplatníci.

Proč se tedy nevrátit k tradici českých králů? Co je na tom vlastně tak podivného, když tato forma státního zřízení dobře funguje v jedenácti zemích západní Evropy, které jsou navíc vysoce vyspělé ekonomicky, politicky a kulturně? Nebyla by toto cesta také pro nás Čechy, Moravany a Slezany, abychom opět mohli, alespoň skrze část politické representace, pocítit hrdost na svou zem a její tradice?

Představenstvo Koruny české

Senovážné nám. 24

110 00 Praha 1

monarchist@seznam.cz; koruna.ceska@volny.cz