Březen 2003

OD MEIN KAMPFU NEJEN K MANHATTANSKÝM MRAKODRAPŮM

Ota Ulč

Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí nižších instancí pokutovat nakladatele Michala Zitko dvěma miliony korun za vydání nekomentovaného českého překladu Hitlerova opusu Mein Kampf. V konfliktu mezi principem svobody slova a povinností nešířit jed převládlo zdůvodnění, že se jedná o historii a mrtvé již je hnutí, jemuž by taková propagace prospěla. Zitko s více než sto tisíci kusy výtisků tedy udělal dobrý byznys, nepříliš častý v českých nakladatelských kruzích.

V tomto případě se kloním ve prospěch šikovného byznysmana. Nedovedu si totiž představit nebezpečí, že takto by mohlo dojít k rozžehnutí zkázonosného ideologického požáru, že tetovaní svalnatci, majitelé holých, rozumem nepříliš napěchovaných lebek by se k inspiraci pohroužili do Adolfova literárního skvostu. Doma v knihovně jsem vyhledal anglické vydání z roku 1962 (Houghton Mifflin, nakladatelství se solidní reputací), zalistoval a znovu si ověřil, že něco takového se skutečně nedá číst. A těch víc než sto tisíc majitelů českého vydání bych potrestal povinností knihu důkladně prolouskat. Totéž utrpení bych popřál majitelům Marxova Kapitálu, přemnohých svazků Leninových, jen ať si pochutnají třeba na jeho Materialismu a empiriokriticismu – žánru, s jehož dalšími vydáními snad nespěchá ani stranické nakladatelství Futura, ač s ohledem na růžolící se politickou náladu v národě, naděje na takový stav věcí získává na pravděpodobnosti.

Zitko chtěl zbohatnout, což se mu podařilo, aniž, jak předpokládám, nemínil vyrazit do ulic s propagací nacismu. Nepatří do kategorie padouchů přepisujících, vysmívajících se historii, například tvrzením, že holocaust se nikdy nekonal. Přesuňme se teď do jednadvacátého století, do Francie, kde autor Theirry Meyssan zazářil mezi bestsellery knihou Hrůzný podvod, tvrdící, že útok 11. září 2001 byl dílem amerických pravicových vládnoucích kruhů. Okamžitý to bestseller, kterého se prodalo téměř čtvrt milionu výtisků, autoru se dostává slávy a hodně peněz.

Zájem o arabský svět má ve Francii značnou tradici. Napoleon přistál se svou armádou v Egyptě a setrval rok. Generaci poté, v roce 1830, Francouzi přistáli v Alžírsku a zůstali víc než jedno století. Po první světové válce obdrželi od Ligy národů mandátní správu Syrie a Libanonu. I po druhé světové válce a konci koloniální éry (nedobrovolné vyklizení Alžírska, a před tím i Suezu v roce 1956 – pod tlakem USA, jimž by ovšem v těchto dnech bylo politicky nekorektní přiznávat takové zásluhy) Francie pokračovala s investicemi, například s vydatnou pomocí Saddámu Husajnovi uskutečnit výstavbu nukleárního reaktoru, který Izrael naštěstí v roce 1981 rozbombardoval před jeho ukončením. Takovou iniciativu, za níž svět dluží Izraeli pořádné poděkování, ovšem Francie, země se bytelnou tradicí antisemitismu, nikterak neocenila. Doma jí též přibývá starostí s úspěšně se rozmnožující mohamedánskou menšinou (přes 5 milionů) a jejími občasnými teroristickými počiny, ministr vnitra smířlivě navštěvuje mešity, vláda podporuje v OSN stanoviska arabských států.

Brzo dojde či již došlo k vydání Meyssanovy knihy v šestnácti zemích, k překladům do bulharštiny, čínštiny a třeba i češtiny. Autor se stal vítanou, štědře honorovanou celebritou na různých forech. Výzkumné středisko (tzv.think tank) Arabské ligy, známé pod iniciálkami ZCCF (The Zayed Center for Coordination and Follow Up) 8. dubna 2002 vyslechlo jeho přednášku s těmito hlavními body:

Americká média jakož i Kongres tají pravdu o událostech 11. září. Zatajen zůstal fakt bombardování součásti Bílého domu. Obvinění bin Ládina je mýtus, vždyť on to byl agent CIA a sám šéf CIA ho v červenci 2001 navštívil v nemocnici v Dubaji. Skutečnými pachateli útoku byla americká vojenská moc, dychtící o ovládnutí světa. Bylo přece možné řídit letadla na dálku, aby bez únosců vrazila do svých cílů. Seznam pasažérů byl zfalšován, útok způsobili američtí teroristé. Řečnící autor rovněž navrhl vytvoření vyšetřující komise OSN. (Tolik a ještě víc se lze dozvědět z webové stránky www.zccf.org.ae-LECTURES-E2_lectures/e201.htm).

Půvabem každé konspirace je její nezřídka obtížná vyvratitelnost (ač věru není obtížné ukázat prstem k Bílému domu, že tam ještě pořád stojí) a méně už vadí, že tvrzení jakkoliv bizarní jsou nedokazatelná. A jak to prozatím vypadá, nejen negramotové ale i vzdělanci, nejen v mohamedánských zemích, dávají přednost pohodlným mýtům. Průzkum Gallupova ústavu v zimě 2001 zjistil, že 43% Turků, 74% Indonésanů, 86% Pakistánců, a dokonce 89% Kuvajťanů, jejichž nezávislou existenci zachránili právě Američané, odmítají věřit, že zkáza 11. září byla dílem islámské Al Kajdy. A poněvadž žádné padoušství by nebylo úplné bez spoluúčasti židů, obviněn je i Izrael, že prý před útokem 11. září informoval čtyři tisíce svých občanů, aby nepřišli do práce v mrakodrapech, k záhubě odsouzených. Absurdita takové fikce ale nikterak neubrala na přesvědčivosti pro ty, kteří byli už předem automaticky přesvědčeni. Takové lze nalézt i v amerických řadách. Černošský literát Amiri Baraka, původním jménem LeRoi Jones, držitel podivné hodnosti „poeta státu New Jersey“, se tak vyjádřil v jedné své básni. Marně pak veřejnost protestovala a guvernér státu se domáhal, aby se propagátor takových názorů vzdal svého titulu.

I málo pozorného pozorovatele aby překvapila podstatná skutková disharmonie:

na jedné straně francouzský bestseller, urputné dokazování viny Pentagonu, Izraele, a neviny islámských fundamentalistů, a na druhé straně vychloubání Al Kajdy za čin a činy, jež jejich souvěrci vehementně popírají. Suleiman Abu Gheith, mluvčí Al Kajdy, zveřejnil trojdílný článek s názvem „Ve stínu oštěpů“ na webové stránce Střediska islámského výzkumu a studií (Center of Islamic Research and Studies) s adresou www.alneda.com, posléze kvůli nepříjemnostem s hackery změněnou na http://66.34.191.223. Zmíněné pojednání vyšlo tiskem 7. června 2002 v Londýně v arabských novinách Al-Sharq Al-Awsat.

Pár úryvků z textu hodně upovídaného, jak je v těchto kruzích nepominutelným zvykem: „Proč jsou miliony lidí překvapeny tím, co se Americe stalo 11. září? Což si svět představoval, že něco jiného, méně důrazného, se mohlo stát? Co se stalo Americe je něco zcela přirozeného, postihlo zemi teroru, arogantní politiky, potlačování národů a lidí, vnucující jednu metodu myšlení a způsob života. … Kdokoliv byl překvapen a nečekal události 11. září, tak neporozuměl lidské přirozenosti, dopadu útlaku a tyranie na lidské emoce a pocity … Možná, že si takoví lidí mysleli, že atmosféra útlaku postačí usmrtit mužství, roztříští vůli, vykoření důstojnost. A to platí pro každého člověka, zejména pro toho, kdo věří v Alláha, náboženství islámu, proroka Mohameda…“ atd.

To se tedy dozvídáme na začátku. Lepší teprve přijde, totiž předsvědčení pravověrných muslimů, že „celý svět se musí podřídit náboženství Alláha – nejen Východ, nejen Západ – není jiné ideologie, není jiné cesty než cesta Alláhova.“

V další části zásadního projevu o záměrech Al Kajdy se zdůrazňuje, že její organizace a aktivity jsou „praktické, realistické a také vědecké, v souladu s islámským náboženským zákonem, který nám dodává sebedůvěru a jistoty. …Budeme rozdávat rány Američanům a židům, a s pomocí Alláha je zasahovat tam, kde to budou nejméně čekat.“

Příznivci principu odluky církve od státu nechť produmají toto: „Amerika je v čele kacířství (heresy) v našem moderním světě a její nevěrecký (infidel) demokratický režim je založen na odluce náboženství od státu a na vládě lidí lidmi cestou vytváření zákonů, odporujících Alláhově vůli a dovolujících to, co Alláh zakazuje. … Takto se Amerika snaží vnutit světu své náboženství, které není Alláhovo. Amerika za spolupráce s židy je vedoucí příčinou korupce, kolapsu hodnot, morální, ideologické, politické a hospodářské korupce. ... Amerika je příčinou všeho útlaku, nespravedlnosti, prostopášnosti a utlačování, jež je údělem muslimů."

Následují cifry zločinného počínání. Židé vyhnali do exilu 5 milionů Palestinců a statisíce jich zabili, zranili, zmrzačili. Američané bombardováním zabili víc než 1,2 milionu Iráčanů a sankcemi (doslova siege – obklíčení) způsobují smrt více než milionů dětí ročně – 2 777 denně.

Jenže pozor! Nejen Američané, ale všichni křesťané jsou vinni utlačováním muslimů, ať je to v Súdánu, na Filipínách, v Indonésii, Kašmíru, Bosně, Makedonii či dalších tragických místech. (Václav Klaus to viděl opačně: Američané na straně mohamedánské albánské menšiny v Kosovu utlačovali Jihoslovany.) A bitva ještě pořádně nevzplála. Newyorské mrakodrapy a Pentagon jsou jen nepatrný začátek toho, co teprve přijde. „Máme právo zabít 4 miliony Američanů - z toho 2 miliony dětí, do exilu jich poslat dvakrát tolik, zranit a zmrzačit jich statisíce. Rovněž je naším právem použít zbraně chemické a bakteriologické a způsobit jim tolik smrtelných chorob, kolik jich už oni zbraněmi chemickými a biologickými způsobili muslimům. Amerika zná pouze řeč násilí. … Amerika nezná řeč dialogu! Nebo řeč mírové koexistence! Ameriku lze zastavit pouze krví.“

Příliš krvelačná tato platforma vlastně není, v porovnání s akčním programem bin Ládina. Ten se přece zavázal zavraždit Američany úplně všechny a vyzval muslimské národy k takovému úsilí. Jestliže mluvčí Al Kajdy Suleiman Abu Gheith má v plánu zabít čtyři miliony , co pak míní míní podniknout s těmi nezabitými nevěrci, neochotnými podřídit se vůli Alláha? Rovněž jeho zatracení Ameriky, neochotné k dialogu a mírovému soužití, čpí nepřijatelným kompomisem, dalo by se říct že i menševismem, poměříme-li metrem bin Ládina, v jehož představách je koexistence vyloučena.

Tužby multimilionáře bin Ládina kdesi v jeskyni na neznámé adrese sdílejí i přemnozí vzdělanci, například Dr. Mohammad T. Al Rasheed , bývalý student na Stanfordově univerzitě (rovněž bývalém působišti Condoleezzy Rice, pravé Bushovy ruky). V novinách The Saudi Gazette (8. dubna 2002), patřících vládě Saudské Arábie, prapodivného to spojence USA, tento prominentní publicista, po ohodnocení Bushe jako nejbrutálnějšího zločince od dob Caliguly, pak informoval, že „miliarda muslimů se proměňuje v zuřící sopky. Vy zmizíte, ale my zústaneme … váš svět bude zapomenut, ale naše datlové palmy a naše olivové stromy přežijí vaše atomové bomby. A nějak, něco z nás zůstane.“

Americký autor Lee Harris v časopise Policy Review (2002, č.114) charakterizuje takový druh uvažování jako „fantasy ideology“ osob přesvědčených, že pochodují správným směrem za doprovodu andělů historické nevyhnutelnosti. Usáma bin Ládin v jednom z videozáznamů tvrdí, že s kolapsem mrakodrapů se nepočítalo, takže ho vlastně nezpůsobili sebevražední útočníci – mučedníci, ale Bůh sám.

Minulý víkend jsem se na univerzitě zúčastnil odhalení památníku ve vzpomínce na patnáct našich bývalých studentů, kteří zahynuli v sutinách mrakodrapů 11. září. Dva z nich jsem kdysi učil. Jejich rodiny přijely zúčastnit se smutného ceremoniálu. V rozhovoru s jedním z otců, jeho slzy byly to nejbližší, co mně vzdálenému účastníkovi přiblížilo tragickou autenticitu našich časů.

A o to vzdálenější je prozatím účastenství Evropanů. Teď v souvislosti s roustoucím konflikem s Irákem, by našim údajným spojencům nejvíc vyhovoval tento průběh událostí: Nechť se Amerika sama postará o likvidaci Saddámova režimu, notně si oddychneme a spolu se zbytkem světa budeme zachránce kaceřovat za jeho iniciativu, OSN neposvěcenou, a nechť se pak také sama postará o rekonstrukci Iráku. Beztoho to ti Američané dělali kvůli ropě, znicotní eventualitu jiných motivů pokrokoví intelektuálové, jimž nedojde, že by nebylo pro Washington nic jednoduššího než poslat do Bagdádu viceprezidenta Cheneyho, který má plno zkušeností z ropného průmyslu, aby si se Saddámem plácl a pěkně mírově se dohodl na spolehlivých dodávkách.

Pravidelně opakuji, že cílem mohamedánských fundamentalistů je nejen zničení Ameriky, ale celé západní civilizace. Však se rozhlédněme po planetě a událostech nejposlednější doby. Ke globalizaci světa teď patří i globalizace terorismu a teroristé příliš nediskriminují. Na bájném ostrově Bali mezi více než 180 dosud zjištěnými obětmi byli příslušníci dvaceti národností včetně Evropanů - Britové, Němci, Švédové, Holanďané – a jen dva byli Američané. Ani Francie vzdor své proarabské politické orientaci není ušetřena. V Pakistánu bomba zabila jedenáct francouzských inženýrů, v Jemenu byla pořádně zasažena francouzská cisternová loď. Již se též konal prozatím neúspěšný pokus zlikvidovat Eiffellovu věž.

Ani Česká republika by nemusela zůstat ušetřena. Terčem se třeba stanou Hradčany. Když jsem se takto vyslovil v interview v MfD, reakcí byl značný podiv. Tedy jsem zdůvodňoval. Česká republika je členem agresivního společenství NATO pod komandem USA, toho největšího utlačovatele světa. Je adresou štvavé imperialistické vysilačky Svobodná Evropa, snažící se též podvrátit výsostně demokratický režim Saddáma Husajna, miláčka národa. A pak je tu ještě jeden velmi závažný důvod.

Průzkumy veřejného mínění, srovnávající náboženskou orientaci národů, potvrzují, že Češi jsou ti největší ateisté. Kdo z hlediska mohamenánských fundamentalistů je ten nejvíce zavrženíhodný nepřítel – jinověrec nebo bezvěrec, ten kdo se klaní jinému Bohu nebo který žádného neuznává? Pro zaníceného radikála je ateismus provinění hrůzostrašnější než uškrtit a rozčtvrtit vlastní rodiče. Koho pošle Alláh do nejkrutějších pekel?

O tomto dilematu jsem se minulý měsíc ve Washingtonu rozpovidal s Petrem Pithartem. Zareagoval otázkou, kdo že tedy je ten největší padouch. Odpověděl jsem, že nevím. A dosud o tom marně přemýšlím.