Duben 2003

Prezidentská anabáze (1989 - 2003)

Stanislav Berton

(Zpívej podle národní písně "Já do lesa nepojedu".)

Pod Karlovým mostem v Praze hodně špíny proteklo,

po životě v "rudém ráji" lid se těšil na peklo.

v jeho mysli zakotvená kvádropevná jistota:

proti vichrům tyranie najde dona Quijota.

Moskva, její satelité, mají kapsy díravý,

kdo jim půjčí bilióny, vlej mu rozum do hlavy.

Hospodářství na mizině, čas režimům dohrává,

na scéně se vynořila Kocábova postava.

KGB je k změnám svolné, má jen jednu podmínku:

papaláši nesmí viset na lucernách na rynku.

Konspirace, sametová evoluce, listopad,

disident se přes noc dostal z Hrádečku na pražský Hrad.

Sudičky mu nadělily mnohý talent, nejvíce

převelikou dávku ctižádosti, vůdčí ambice.

Čechům, světu, estébé byl dobře známý, co byl zač:

autority partaje vždy neúnavný podrývač.

Pro svou pravdu léta úpěl, "život se lží" nechtěl žít,

s morálními úskalími dovedl si poradit.

Nehněvá se na soudruhy, zločiny mu nevadí,

vždyť je, snílky, omámily utopie návnady.

Udavači, zrádci,vrazi život v klidu dožijí,

vzdali se své krutovlády, výsad, za amnestii.

Odsun Němců odsoudil hned on, i jeho přátelé,

krásná slova, slova krásná dokonale zmatou je.

Spěchal expres do Němeček, nebylo jim nic svaté,

časem se z nich vyklubali praví arcdemokraté.

Zavítal pak za Slováky, minulost furt vábí je,

v mnohých mozcích dosud straší Hlinko -Tiso - mánie.

Slováci jsou s Čechy spjati jazykem a osudem,

když se od nich oddělíme - bolest hlavy pozbudem.

Do Polska a do Maďarska letí velká výprava...

Mají zálusk na kus státu - politická poprava.

V Kanadě tam pobyl krátce, výsledky jsou nejisté,

zlatou medajli mu dali zrádní separatisté.

Američtí politici polykali proslovy,

neprosil, jen žádal šanci nám a Gorbačevovi.

Do Anglie, do Francie letí velká apanáž,

postaru si prosperuje na Západě špionáž.

Češi to jsou vyzvědači ruskou mastí mazaní,

KGB je kontroluje, mlčí, mlčí Hradčany.

Do Moskvy, tam Michalovi popotřásl pravicí,

nevadí mu vojska, tanky do Pobaltí pádící.

Blokády a vydírání celkem těžko přežije,

modlí se za stovky mrtvých: Arménie, Asie.

Varšavský pakt cár papíru, to ví každý rozumný,

ruské rakety dál stály za pražskými za humny.

Zavítal do Izraele, i tam hledal přátele,

do arabských uličníků kopou, střílí vesele.

Do Rakouska jel moc nerad, měl se střetnout poprvé

s Kurtem, jehož ruce prý jsou poskvrněny od krve.

Delikátní situace přivodila hloučku křik,

jednal s ním jak s dalajlámou, čistě jako soukromník.

Zásady - ty musí platit pro všechny a navždycky!

Když je třeba kompromisu, jedná diplomaticky.

Volby smíru odzvonily, smutný konec pohádky,

každý kozel ohání se kolem vlastní zahrádky.

Bartončík a Budaj nejsou pro něj vhodní partneři,

do sněmovny jdi, nenajdeš Mohoritu u dveří.

Mohorita jak sníh čistý, včera hnusná potvora,

dostal se do předsednictva, podporu má od Fóra.

Soudruzi se prověřují, ne, to není legrace,

výsledek je zaručený, k smíchu nutí lustrace.

Političtí vězni marně protestují hlasitě,

vypasení papaláši chrochtají dál v korytě.

Statisíce hlasně skřípou zuby, jež jim zůstaly,

rehabilitace přijde - tempo je však pomalý.

Restituce majetková ta se rychle nekoná,

komunisté přece kradli jenom podle zákona!

"Nepitvejte doby dávné !" denně radí bývalí,

stanovisko každý chápe - s násilím si tykali.

Zasloužilí exulanti v USA trpknou závistí,

soudruzi si posty v Praze mezi s sebou zajistí.

Klika kliku vyměnila, rudí trpí jak psanci,

za trest přísný stávají se v celém světě vyslanci.

Klímová ve Washingtoně, v Moskvě mladý R. Slánský,

život sladký dále mají, ať žije duch křesťanský!

Léta létá po Evropě, Amerikách, Asii,

mezitím mu politici republiku rozbijí.

Cesta s velkou apanáží velice je nákladná,

marně vrže v pantech vyždímaná státní pokladna.

Soudruhům a kamarádům svěřil vlády otěže

v cestování kolem světa snadno předčil papeže.

Křeslo, styky s vládci, ceny, diplomy a ovace,

nezažil jak tíží prezidentská kapitulace.

Přikvapila bouře času, koráb státu topí se,

Klaus s Mečiarem maj se k dílu, o rozvodu baví se.

Separace program starý, od koho jej převzali?

Od Hlinky, a od Tisa, a generála Prchaly.

Při všem světa obdivu a českých davů jásotu,

neměl v sobě kuráže dost bránit státu jednotu.

Ústava je kus papíru, tak to bylo prý vždycky,

bojovat o nerozbornost - to by bylo nelidský.

Život každá předsevzetí, ideály zkulatí,

když jde do tuhého, o moc, tradice moc neplatí.

Rozrostla se, bují mafiánská bratrství,

zlodějům za psacím stolem neklepe se přes prsty.

Pro komouše, pro kámoše žádný zákon neplatí,

vykukové v každé době prsty lupem pozlatí.

V televizi okouzluje, utěšuje krásná tvář,

ve státě se tuží cizí, český kapsář, tunelář.

Jděte s pasem na noc do hotelu, hned se dozvíte,

v Česku, jev to unikátní, mají ceny dvojité.

Často ptal se vynálezce slovních hříček, nápadů:

proč má národ bez přestání pořád blbou náladu?

Lidé marně hrachy žalu na zeď Hradu házeli,

místo psaní měli chodit na lebedu do zelí.

Stále jedná smysluplně, není světu pro srandu,

v bance má sta milionů a v posteli štramandu.

Špičku palce měl už v hrobě, nemoc, nic ho nezdolá,

naslouchá jen hlasu svému, ne kritikům zezdola.

Naše poloha je zlými dějinami proklatá,

proto zaved nás do Spojené Evropy, i do NATA.

Všichni budem žíti v míru, blahobytu, bez hranic,

staneme se Evropany dobrovolně, bez pranic.

Nebudem už v poutech, na řetězích, ani na niti,

žádný soused nebude nás okupací strašiti.

Svoboda je vzácná jako noční rozkvět kaktusu,

už si nebudeme muset dávat pozor na pusu.

Český lid si rychle zvykne - má to v genech - na všecko,

nebude mu vládnout Rusko, USA, ani Německo.

Skončil skvělou kariéru, vyslouženou, nádhernou,

přes překážky prodíral se se svobody lucernou.

Neváhal jít proti proudu většiny, i menšiny,

povznes zaostalce "nade ouzské meze otčiny".

V každé změně někdo získá, někdo něco pozbude,

první druhá první dáma mezi námi nebude.

V sále Španělském zříme vzrušující turnaje,

který z kandidátů (možná "Nejsilnější") soutěž vyhraje?

Před námi se předvádějí minulosti příznaky,

smutně známé veličiny sleduje svět s rozpaky.

Krásných masek s lidskou tváří velkovýrobci,

k čemu nepomohly lokty, to zdědili po otci.

Mistři v převlékání čepic, kabátů, i košilí,

zapomněli snadno, jakou minulost nám ušili.

Machři s hroší kůží míří šípy slibů do vejšky,

netrápí je rudou krví potřísněné včerejšky.

Na kotýlku handlování pevně sedí poklička,

hlasování změní obra v malinkého Palečka.

Který z rádbyprezidentů získá hlasů nejvíce?

Odmítnutí pyšní pávi jsou jak zmoklé slepice.

V koutku duše sténá Praha, stověžatá "matička":

představte si mistra nadutosti - v roli "Tatíčka".

Nám je jedno, koho zvolí: Vencu, Káju, Davida,

budem šťastní, když nám Pánbůh eura, pivo, zdraví dá.

Zpátky