Duben 2003

Minulost nás bude nás pronásledovat

Jan Fořt

Přes veškerá prohlášení bychom však měli provésti rekapitulaci posledních více jak 60 let. Je to poučné a vysvětluje to stav naší země.

Na anglickém gymnasiu v Praze ve Vladislavově ulici studoval po roce 1945 celkem nevýrazný hoch, jehož anamnéza a závratná kariéra začíná však až po roce 1965. Tehdy došlo k mnohým únikům informací KGB a američtí a britští nelegální špióni (tzn. pracovníci NKVD, ale britští a američtí občané) ztratili možnost získávání špionážních informací.

Tehdy se vyznamenala československá StB. Její pracovníci Karel a Hana Koecherovi vyrazili do New Yorku s tvrzením, že prchají před komunistickou perzekucí do svobodného světa. K. Koecher získal místo poradce v Rádiu Svobodná Evropa pro své jazykové vybavení, trvale si zvyšoval kvalifikaci na Indiana University a poté doktorátem na Columbia University. Vystupoval po celou dobu jako zarytý antikomunista a dokonce i bojoval za diskreditaci Ivana Lendla jako Čecha.

Byl asistentem filosofie na Wagner College. Jeho žena Hana Koecherová v té době významně obchodovala s diamanty, což ji umožňovalo pravidelně cestovat a pracovat jako kurýr StB. Americká CIA uvádí ve svých záznamech, že byla i nejvýkonnější sexuální špionážní pracovnicí StB.

V roce l970 byl Karel Koecher odvolán do Prahy, aby se účastnil aktivních opatření StB. V roce 1973 pronikl do CIA jako agent KGB pod krycím jménem RINO.

Počátkem roku 1980 byli manželé Koecherovi odhaleni a zatčeni. V roce 1984 pak byli po jasném přiznání do protokolu CIA vyměněni dle dohody za disidenta Anatolije Ščaranského, když překročili most Glienicker Brücke spojující Západní Berlín s NDR. Hana K. tehdy v norkovém kožichu s vysokou norkovou bílou čepicí.

Hana Koecherová ještě do roku 1992 pracovala na obchodním oddělení britského velvyslanectví, kdy byla vyhozena, po odhalení své minulosti českým novinářem.

Ale vraťme se ke konci roku 1989, kdy na zasedání disidentů a tvořícího se OF za všeobecného nadšení národa přichází Karel Koecher (kdo ho pozval??, s kým byl domluven??) a doporučuje ke spolupráci na výstavbě nového státu celé vedení prognostického ústavu.

Představuje jako své hlavní odborníky tohoto ústavu Waltra Komárka, Václava Klause a Vladimíra Dlouhého. Všichni po dobu totality buď pracovali či studovali s požehnáním KSČ a StB v zahraničí jako členové(?), sympatizanti(?), či jako co, když normální občan nemohl ani na krok mimo hranice země bez výjezdní doložky. Jak nedokonalé a lživé jsou materiály StB, jak nedokonalý je lustrační zákon! Jen pro smích koecherům a všem dalším spolupracovníkům a pomahačům, ať v KSČ či mimo.

Václav Klaus dne 10. března 2003 v denním tisku Právo říká: „…nedopusťme, abychom trávili čas nekončícími spory o interpretaci minulosti a to zejména posledního desetiletí.“

Pane prezidente, při veškeré úctě k Vaší osobě, nemůžete toto vyjádření myslet vážně. Přesvědčujete tím občany, že zlo se i nadále vyplácí a je v této zemi zcela beztrestné. Nejde tak jen o Vás a Vaše postavení prezidenta, ale především kryjete celou řadu ekonomických manipulátorů, kteří zcizovali majetky, tunelovali podniky a banky, vše jen podle svých představ a úmyslů. Špatný a nepokrytě zlý úmysl se nedá našimi děravými zákony postihnout. A Vy to zajisté jako dlouholetý pracovník vlády a parlamentu vědět musíte.

Tak jako Váš předchůdce Václav Havel, i Vy jste povinen a hlavně nucen vracet poskytované služby Vám, jako i Václavu Havlovi, svým podporovatelům koecherům či čalfům a mnoha dalším, jejichž seznam by jen zatížil toto sdělení.

Je pravdou, že ač jistě bez úmyslu, jste přesvědčil občany, že KSČ se nezměnila. Antikomunismus je mrtev - jsou Vaše slova. I kdybychom chtěli věřit, že KSČ je po roce 1989 jiná, odmítající a zavrhující násilí minulosti, svým rozhodnutím podpořit Václava Klause, svého třídního nepřítele, při volbě prezidenta nás přesvědčuje o stejných metodách i postupu k moci jako v minulosti.

Je velikým omylem domnívat se, že minulost nám nepatří. Ta bude provázet a pronásledovat prezidenty i nás. Budeme zváženi a shledáni lehkými, protože zlu jsme nezabránili a budoucnosti neprospěli.

Pokud tyto řádky budou interpretovány jako hanobení hlavy státu, parlamentu a politických stran, pak sděluji, že autorovi nejde ani o moc či slávu jako spíše o to, aby naše minulost byla dokonaleji osvětlena. Abychom se konečně dozvěděli pravdu o revoluci, pokud jí vlastně byla, v roce 1989. Protože to byla doba předáni moci, doba zářivá, ale i pro mnohé odpůrce totalitní moci varující.

(www.skos.cz)