Duben 2003

Ochránci národních zájmů pod lupou

Luděk Frýbort

Prezidentem USA se míní stát kandidát s českými předky, dozvídám se celý užaslý z Lidových novin. Vida, nač všechno můžeme být my Češi pyšní! Jenže čtu dál a hned dostává vlastenecká hrdost uzdičku: češství prezidentského pana kandidáta se odvozuje od jistého Fritze Kohna z Horního Benešova, tehdy ještě Benisch, v okrese bruntálském. I představuji si osud pana Kohna, jaký tak mohl být, kdyby nebýval přišel na spásný nápad vystěhovat se do Ameriky. Nejen že by nyní jeho vnuk nesahal po křesle nejmocnějšího muže světa, ale s vysokou pravděpodobností by jakožto žid skončil v některém z vyhlazovacích táborů třetí říše. A kdyby býval nacistickou říši přežil, byl by s touž vysokou pravděpodobností hned vzápětí vsazen s dvacetikilovým uzlíkem do dobytčáku a jakožto Němec a nepřítel české vlasti vyvezen za hranice. Možná by teď jeho potomek místo do amerického senátu docházel na srazy landsmanšaftu, oděn v koženky s padacím mostem, bílé punčochy a klobouk se štětkou. Vyžaduje již značné porce nejapnosti, vychloubat se jeho českým původem.

I když ... kdoví. Je tomu už víc než rok, kdy povětřím vlastí českých zaznívaly polnice zášti proti všemu německému, není-liž pravda. Kdy byla ze všech dostupných trub hlásána oprávněnost, ba přímo nedotknutelná posvátnost někdejších nelidskostí, a původce etnické čistky, huhňavý skřet Beneš, vyznamenáván dodatečnými metály. To vše proto, že se národovecké jančení hodilo do volebního krámu jednak panu Klausovi, vždy ochotnému k jakémukoliv kotrmelci, vynese-li mu to moc a věhlas, jednak komunistům, od věků osvědčeným vlastencům a ochráncům národních zájmů. Roztržka s Německem a Rakouskem, údiv zbytku Evropy, jíž se zdálo, že zří z východních bažin vylézat oživnuvšího neandrtálce, pokles české důvěryhodnosti ... to všechno jim stálo za to. Čert vezmi důvěryhodnost, my potřebujeme hlasy.

Neuplynulo ani mnoho vody pod pražskými mosty a už zde máme obdobu té historie, ovšemže nyní v daleko širším, evropském, ba světovém rámci. Také na jejím začátku stál politik, jenž potřeboval nutně hlasy, protože mu hrozil neúspěch a ústup ze slávy. I vytasil zbraň ... nikoli protiněmectví, což těžko mohl, jsa Němcem, nýbrž latentního evropského antiamerikanismu. Ukázal prstem na zlého kovboje za oceánem, který nás chce mermomocí uvrhnout do války; a jelikož slovo válka má v Německu z pochopitelných důvodů nedobrý zvuk, získal tak potřebný počet hlasů, jež ho zase na nějaký čas vytáhly z bryndy. Že tím zasel velmi nedobré semeno, že způsobil rozštěpení dosud jednotného Západu na vzájemně si nedůvěřující bloky, ho nezajímalo. Čert vezmi Západ, čert vezmi Východ, hlavně že jsem dostal hlasy a mohu být dál kancléř.

Jenže zasetá semena nemívají sklon spokojit se s volbami, nýbrž pokračují v růstu. Národovecké běsnění v Čechách ... nu, zůstalo po něm něco ostudy a zaostání v evropském vývoji, ale to svět přežije, konec konců neznamenáme na jeho mapě tak mnoho. Kousky kancléře Schrödera mohou mít daleko horší následky. Vlastně už mají. Místo v západním společenství se část Evropy ocitá v podivné alianci s mafiánským Ruskem a komunistickou Čínou, otřes rozkolu hrozí pohřbít ve vlastních troskách NATO ... chtěl to tak pan kancléř? Snad ani nechtěl. Ale stojí mu to za to, neboť až na další vyhrál volby.

To jsme se ovšem dostali poněkud daleko od eventuálního uchazeče o washingtonský stolec, slaveného Lidovými novinami. Poučení je však nasnadě. Ono se nakonec nic nejí tak horké, ani sršatý protiněmecký nacionalismus, ani současné pacifistické svatouškovství. Pan Kohn z městečka Benisch může být docela dobře Čech, aspoň v původním slova smyslu, v němž nejde o jazyk, nýbrž o příslušnost k domovské zemi. A Německo nakonec setrvá jak v Evropě, tak i v civilizaci Západu, svém přirozeném prostředí, až doburácí vřava válečná. Jen pachuť věcí zbytečných a pošetilých po všem zůstane, a s ní i jisté zaostání, jejž by nemuselo být, kdyby občané byli už předem schopni rozlišit, komu jde o společný zájem a komu jen o osobní výhodu, k čemuž obojímu dává příležitost demokracie. Užívejme jí s rozmyslem, vezměme pod lupu ty, kdož si příliš doširoka rozvírají hubu v údajném národním zájmu, rozpoznejme včas, kdo má na mysli poctivou službu své zemi a kdo jen stavbu svého vlastního pomníku. Zejména království české není tak velké, aby se do něj vešlo tolik pomníků, kolik se v něm urodilo politických ješitů.