Duben 2003

Pozor na troglodyty

Luděk Frýbort

I oddechla si země česká a noviny s úlevou zvěstují: Konečně jsme se zbavili Zemana! Utekl od té volby, ani neřekl maucta, konečně se teď zavře v chalupě na Vysočině se svými bačkorami a fajfkou v hubě, konečně nám dá pokoj, nebude nás strkat zpátky do bažin raného postkomunismu, troglodyt s krví podlitýma očima. Kdyby nic, aspoň tento pozitivní výsledek nám přinesly ty neblahé prezidentské volby.

Pozor, pravím. Pozor na troglodyty, lidé! Hledím na tu masivní tvář a snadno nacházím pod maskou žoviálního strejce, oddaného obhroublým žertům a kořalence, neústupnou dravost a nesmírnou zalíbenost v sobě samém, to vše spojené tisíci podivných vazeb na nejtemnější politické podhoubí a jeho nejpochybnější figury. Takoví neodcházívají, a když, ne natrvalo. Žiji v Německu a už čtvrt století bezprostředně sleduji jeho politiku; a i zde, v prostředí nepoměrně demokraticky vyzrálejším, není nouze o troglodyty. V právě současných dnech máme příležitost pozorovat dva exempláře toho antropologického druhu. Pan Jürgen Mölleman byl už nesčetněkrát odepsán, soudně stíhán, nejrůznější ostudy se mu nalepily na kramflek a kamaráčofty s nejpochybnějšími figurami podemlely poslední zbytky jeho důvěryhodnosti ... vše nadarmo. Bude nadále sedět v parlamentu nejlidnatější německé země, bude nadále plodit ostudy a zmatky, bude škodit své politické straně, a když se jí podaří se ho ráznější metodou zbavit, stejně zase odněkud vyleze, troglodyt s hroší kůží, po níž se jakákoli blamáž sveze jako olej po vodě. A máme zde i pana Oskara Lafontaina, nezničitelného troglodyta s bonapartskými rysy, už tolikrát ztroskotavšího se svými rigidně socialistickými představami. Před čtyřmi lety ho kancléř Schröder nevybíravým způsobem vyhodil z vlády a zbavil vlivu v sociálně demokratické straně, takže si mnozí oddychli; máme ho z krku, troglodyta s rudýma očima. Byla to pošetilá představa. Troglodyt pouze číhal, až se pan kancléř dostane do úzkých a jeho důvěryhodnost poklesne k bodu mrazu, což se nyní stalo. Tu zavětřil, vylezl z úkrytu a už zase rozdává rady a kritiky a nenechává nikoho na pochybách, že zamýšlí znovu se prodrat k hodnostem a moci.

Troglodyt neodchází, ani do chalupy na Vysočině, ani do procovské vily na Kanárských ostrovech, protože nemůže, i kdyby chtěl. Nelze se těšit představou, že vzhledem ke svým prohrám nechá zápasu o moc. Je to stejně nereálné, jako očekávat, že když policajt sebere narkomanovi stříkačku a balíček s denní dávkou, skončí tím jeho závislost na drogách. Neskončí, nemůže skončit, jed v žilách je mocnější než zkušenost porážky. Politický narkoman musí mít svou dávku moci, a je-li mu odebrána, vynaloží všechno úsilí a všechny myslitelné i nemyslitelné prostředky, aby si ji opět mohl vstříknout. Normálnější člověk, vyhodí-li ho z hospody, už do ní nevkročí, třeba by se i cítil v právu; ale je mu to trapné. Troglodytovi není trapné nic. Vyhozen dveřmi obchází a hledá, kterým by nalezl oknem.

Proto nedoufám, že jsme se zbavili Zemana. Neodešel na výminek, jen ze své sluje pozoruje politickou scénu a číhá. Čeká na chvíli, kdy se politika jeho protivníků octne v troskách a on bude znovu moci vystoupit jako zachránce a moudrý soudce ... vidíte, kam vás zavedli ti hlupáci a vrtáci, ale neklesejte na duchu, ještě jsem tady Já. Já veliký, Já přemoudrý, všechno vyřeším, všechno spravím, jenom mi dejte do ruky stříkačku s drogou a uvidíte.

A věru, uvidíme, nedokážeme-li včas poznat chtivě krhavé oči troglodytů. Naštěstí je tu ještě stále cosi jako demokracie. Třebaže notně oškubaná, náš voličský hlas nám zatím ponechává. Ještě můžeme říci - odstup, zlý duchu, nejsme zvědaví na další peripetie tvých kejklů, Bůh nestvořil tento národ, aby ti sloužil za rohožku v tvém pochodu k moci. Můžeme též bedlivě pozorovat, komu z pánů na nižších stupních politiky troglodyti nevadí, a vynechat je ze své volby také. Třeba vůbec nejde o narkomany moci, nýbrž pouze o lidi nevalných morálních kvalit, jimž nevadí nic, ale to přece také není kvalifikace k obsazení vlivných míst.

Ještě se neradujme, ještě není vše zažehnáno. Sledujme dobře okna té naší hospody; uvidíme-li, že se do nich kdosi rukama nohama dobývá a spatříme ve tmě pár rudě krhavých očí, vězme, že troglodyt se vrací. Neotvírejme mu.