Duben 2003

Projev Vladimíra Hučína při příležitosti pozvání na výroční schůzi pobočky Konfederace politických vězňů (KPV) v Plzni dne 18. března 2003

Vladimír Hučín

Vážené sestry, bratři, vážení přítomní.

Několik dní jsem zvažoval, zda se jako host na tomto vašem zasedání vyjádřím pouze v rovině zdvořilostního poděkování za pozvání, nebo při této mimořádné příležitosti vám sdělím několik velmi závažných informací majících úzkou souvislost s mým nynějším trestním stíháním. Po poradě se svým advokátem JUDr. S. Devátým jsem se nakonec rozhodl podělit se se svými poznatky s vámi, a proto k věci.

Jak jistě víte, jsem stíhán pro trestné činy, jako je např. ohrožení utajovaných skutečností, neuposlechnutí rozkazu, šíření poplašné zprávy, nedovolené ozbrojování a další. Mou nejlepší obhajobou by v daném případě bylo, kdyby veškeré soudní procesy vedené proti mé osobě byly veřejné a ne za zavřenými dveřmi a za stavu přísného utajení. V tomto směru již byla podniknuta dokonce mezinárodní petiční akce, kterou podepsala i řada vás bývalých politických vězňů, poslanců, senátorů, umělců a mnoho dalších osob i ze zahraničí.

Je všeobecně známé, že po nástupu ČSSD a po opakovaných aktivitách komunistů, se pro mne situace v BIS postupně vyhrotila natolik, že mi bylo nejprve odebráno osvědčení ke styku s utajovanými skutečnostmi, krátce nato jsem byl z BIS na hodinu propuštěn a o několik dní později jsem byl za neobvyklých okolností zatčen zvláštním protiteroristickým komandem s tím, že jsem organizátorem pumových výbuchů v Přerově. V tomto směru se projevila značná mediální aktivita komunistů, jako je např. bývalý důstojník StB Ludvík ZIFČÁK a jeho staronové ultrakomunistické organizace. Značnou aktivitu projevovalo i samotné vedení KSČM v čele s její poslankyní Zuzkou RUJBROVOU, toho času dokonce členkou komise pro kontrolu BIS.

Mé zatčení nepřímo podporovali i takoví, jako je např. Petr UHL, Jaroslav BAŠTA a další. Zatčení předcházela řada velmi podezřelých a dnes mohu odpovědně prohlásit i nezákonných aktivit BIS a policie. Za velmi závažné považuji i to, že před mým zatčením docházelo k opakovaným zpravodajským kontaktům současného předsedy KPV bratra Stanislava DROBNÉHO s nejvyššími představiteli tajné služby, jako je např. ředitel BIS Jiří RŮŽEK a s dalšími z řad zvláštních odborů policie.

Bratr S. DROBNÝ tehdy velmi dobře věděl, že já v BIS pracuji na problematice levicového extrémismu – terorismu a mimo jiného i na tzv. subverzi a disfunkci státní správy. Jinými slovy řečeno, bratr S. DROBNÝ v podstatě věděl, že pracuji na tom, aby se nám komunisté a jejich kolaboranti nadále neinfiltrovali do exponovaných míst ve státním aparátu, jako je např. justice a policie. S. DROBNÝ musel velmi dobře i ze sdělovacích prostředků vědět, jak výrazně negativní osobou je ředitel BIS Jiří RŮŽEK, věděl, že tento člověk byl dosazen ČSSD, že jde o osobu, která do BIS přišla z Vojenského obranného zpravodajství, že do BIS RŮŽEK přibral bývalé příslušníky StB a upevnil v BIS bývalým komunistickým kolaborantům jejich postavení.

Ptáte se proč se S. DROBNÝ jako předseda KPV pokoutně scházel s RŮŽKEM a s dalšími bývalými komunistickými poskoky? Vysvětlení je snadné. Organizátoři příprav mého zatčení se velmi obávali protestních aktivit za účasti většiny členské základny KPV. Mám zjištěno, že kdyby se většina členů KPV účastnila např. demonstrace na Václavském náměstí, bylo by to pro organizátory mého účelového zatčení velmi nepříjemné, a mé vazební vyšetřování by tím bylo s největší pravděpodobností znemožněno.

Já mám nyní v rukou výpověď, kterou bratr S. DROBNÝ učinil dne 18. 7. 2001, tedy v době, kdy jsem byl již několik měsíců v nejstřeženějším oddělení pankrácké věznice.

Z výpovědi, kterou učinil bratr S. DROBNÝ, např. vyplývá, že ujišťuje policii a státní zastupitelství, že nebudou žádné nátlakové akce KPV na moji podporu, neboť by prý tím bylo ovlivněno vyšetřování, a to by podle bratra S. DROBNÉHO prý porušilo zásadu demokracie. Dále se bratr S. DROBNÝ ve své výpovědi, mimo jiné, kriticky pozastavuje nad tím, že jsem veřejně vystupoval v médiích. Ano, já jsem tak skutečně činil, ale činil jsem tak proto, abych upozorňoval na nebezpečné prorůstání komunistů a jejich vlivu do justice a policie, a také proto, aby třeba bratr DROBNÝ nemusel neustále s tragikomickým výrazem připomínat, že GREBENÍČKA nelze dostat k soudu.

Rád bych zde bratra S. DROBNÉHO poučil o tom, že např. soudkyně JUDr. Emilie RICHTEROVÁ, která mne dávala dne 7. 3. 2001 do vazby, je osoba, která mne v r. 1977, tedy v období tuhé normalizace, soudila za protistátní činnost a ve své podstatě mi navíc na návrh StB prodloužila trest. Ta samá soudkyně při rozhodování o mém vzetí do vazby v březnu r. 2001 rozhodovala na základě utajeného svědka, který byl navíc významným tajným spolupracovníkem StB pod krycím jménem SLÁVEK. Toto uvádím proto, aby si bratr DROBNÝ uvědomil, že tito představitelé postkomunistické justice nejsou v žádném případě nezávislí a že upozorňování na jejich někdejší zločiny nemá nic společného s ohrožením zásad demokracie, jak o tom bratr DROBNÝ hovoří ve své výpovědi ze dne 18. 7. 2001.

Mohl bych zde uvést celou řadu osob, které se v 70. a 80. letech podílely na mém stíhání a věznění a které jsou nyní na ještě významnějších místech než v období normalizace.

Také musím upozornit na to, že státní zástupkyně v Přerově JUDr. Lenka ŠROMOVÁ, která se podílela na výslechu bratra DROBNÉHO a navrhla mé vazební stíhání, byla v roce 1999 mnou odhalena jako osoba s úzkými kontakty na OV KSČM v Přerově a na bývalé významné představitele StB a navíc se jako okresní státní zástupkyně angažovala na záchraně příslušníků StB před stíháním, a to např. tím, že veškeré podněty ke stíhání účelově odkládala.

Bratr S. DROBNÝ musí sám jistě mít určité negativní poznatky o současné justici. Já však nemohu pochopit, proč se bratr S. DROBNÝ ve svém věku nechal zneužít k tak hanebné činnosti, aby zabránil oprávněným protestům členů KPV proti mému věznění, a s notnou dávkou servility tím udělal vše pro to, aby KPV byla za daných okolností pojímána jen jako spolek neškodných brblavých důchodců, kteří si občas někde položí kytici nebo drží minuty ticha.

Ve své výpovědi dále bratr S. DROBNÝ např. uvádí, že bývalý důstojník StB Ludvík ZIFČÁK není nijak nebezpečný, že to prý je jen takové, jak doslovně uvádí, „harašení“ apod.

Je nutné si zde uvědomit, že bratr S. DROBNÝ takto do policejního protokolu hovořil i poté, co byl na pobočku KPV v Přerově podniknut zákeřný teroristický pumový útok, který je stejně jako další přerovské a olomoucké výbuchy doposud záměrně neobjasněn.

Velmi mne mrzelo, že bratr DROBNÝ se opakovaně snažil veškerou aktivitu na moji podporu paralyzovat, což v případě potřeby může být svědecky podloženo.

Přesto bych rád věřil, že bratr S. DROBNÝ toto své negativní jednání neprováděl zcela vědomě. Podle mých informací to však zatím vypadá tak, že byl díky své povaze využit k mimořádně podlému a nezákonnému jednání tajné služby a policie s cílem odstranit mne z kontrarozvědky, což ostatně bylo přáním komunistů a ČSSD.

Za současného stavu věcí navrhuji, aby bratr S. DROBNÝ veškeré své kontakty s BIS a s policií sepsal, a to do nejmenších podrobností, a udělal to pokud možno co nejrychleji, aby tyto jeho informace byly využity k dalším opatřením s cílem odhalit a pokud možno potrestat iniciátory mého odstranění z BIS a následného uvěznění.

Rád bych bratra DROBNÉHO ujistil tím, že u Okresního soudu v Přerově, kde bude předvolán jako svědek obžaloby - ano, slyšíte dobře sestry a bratři – jako svědek obžaloby bude velmi důsledně konfrontován se svou výpovědí. Já jen doufám, že se bratr DROBNÝ k soudu dostaví a nezvolí takzvanou GREBENÍČKOVU taktiku.

Rád bych zde bratrovi DROBNÉMU připomněl svůj kritický postoj, kdy jsem ho v polovině 90. let opakovaně upozorňoval na tehdejšího ministra spravedlnosti JUDr. Jiřího NOVÁKA, který bohužel v dresu ODS umožnil mnoha zločincům z komunistické justice opět stanout v polistopadových talárech justice. Bratr DROBNÝ se vždy velmi obratně vyhýbal těmto rozhovorům a na takzvané „muklovské pouti“ na Sv. Hostýně se vždy snažil toto a podobné téma ukončit s tím, že všem přeje mnoho zdraví a že se zase za rok sejdeme, a za obdobných a nic neřešících frází vždy toto, většinou vyhrocené jednání, při této příležitosti rázně ukončil a spěchal na dobré jídlo a pití, které si nikdy při takových příležitostech nenechal ujít.

Vážené sestry, vážení bratři, vím, že jsem vás svým převážně kritickým projevem jistě nepotěšil, ale jak jistě víte, v ČR opět stoupá vliv komunistů. Jsem přesvědčen, že především političtí vězni komunistického režimu by se měli nekompromisně projevovat proti tomuto staronovému nebezpečí, a v tomto směru by měli využít veškerého svého morálního potenciálu a síly, která jim ještě zbývá. Již v roce 1991, krátce po svém nástupu k tajné službě, jsem zjistil, že v zájmu několika význačných disidentů z CH77 bylo to, aby lidé z K 231 a KAN pod různými záminkami nemohli získat práci v kontrarozvědce a aby vzniklá KPV byla pod kontrolou tzv. vlivových osob, které byly do konfederace zpravodajsky dosazovány.

Já bych byl nerad, kdybyste můj postoj hodnotili jako nějakou moji osobní zaujatost. K práci v tajné službě jsem byl přijat v r. 1991 na základě doporučení přerovské pobočky KPV a KAN. Měl jsem jistou představu, že naše tajná služba naváže na tradice takových velikánů, jakými byli Josef MAŠÍN, Václav MORÁVEK, Josef BALABÁN a další zpravodajská esa.

Já jsem si po nástupu do tehdejší FBIS mohl hledět pouze svých osobních záležitostí, vyřídit si své rehabilitace a zajistit si zrušení tzv. zbytkových trestů, kterých mám stále dost.

Avšak ihned po nástupu k tajné službě jsem zjistil, že není žádný zájem na tom, abychom se vyrovnali s komunistickou minulostí, zajistili potrestání komunistických zločinců a zabránili reformované frakci StB a komunistů opět proniknout do exponovaných vlivových sfér. Často jsem se v BIS dostával do ostrých konfliktů s bývalými příslušníky StB, s různými lektory VUMLu, SČSP, Socialistických akademií a s dalšími kolaboranty komunistického režimu, včetně tzv. osmašedesátníků, kteří se rafinovaným způsobem pod krytím a ochranou CH77 a za použití nesmyslných sametových hesel typu „nejsme jako oni“ infiltrovali do novodobých struktur bezpečnostních složek.

Jsem často oslovován občany, z nichž někteří mi tvrdí, že kdybych si hleděl svého, tak bych dnes neměl takové problémy. Ano, to je do jisté míry pravda, ale pak bych se nemohl vám mnohým po dívat do očí a věřte, že v tomto případě ani tak nejde o moji osobu, ale jde především o vývoj demokracie v ČR, o čemž já jsem skálopevně přesvědčen.

Ještě jednou bych si vás zde dovolil vyzvat k tomu, abyste se v rámci svých možností zasadili o to, aby soudní proces vedený proti mé osobě, a kde mi hrozí 10 let vězení, nebyl tajný, ale naopak přístupný široké veřejnosti, tedy daňovým poplatníkům, kteří v podstatě justici platí. Jedině tak se podaří zcela transparentně objasnit veškeré důvody, které byly příčinou mého propuštění z BIS a následného 12-ti měsíčního vazebního vězení.

27. února mělo proběhnout u Okresního soudu v Přerově jedno z mnoha soudních líčení související s mým odsouzením z r. 1976-77. V průběhu tohoto jednání měl být předvolán mj. i svědek – tajný spolupracovník StB Vlastimil ŠVÉDA s krycím jménem „SLÁVEK“, který mne v r. 1976-77 a v r. 1984 usvědčoval z protikomunistické činnosti. Dva dny před soudním jednáním jsem byl informován, že toto dlouho připravované líčení se nekoná, a to bez udání důvodů. Následující den jsem obdržel usnesení, tedy den před soudním líčením, že se mé trestní stíhání za nedovolené ozbrojování z r. 1976 zastavuje s tím, že je to již dávno a že od té doby došlo ke změnám společenských-politických poměrů. Celá záležitost byla ve své podstatě vyřešena formou obnovy tak, abych neměl nárok na rehabilitaci a s tím spojené odškodnění a aby se informace z tohoto případu nedostaly na veřejnost. Hlavním důvodem proč se toto jednání ale nekonalo však bylo to, že zmiňovaný tajný spolupracovník StB V. ŠVÉDA je zároveň klíčovým svědkem, na základě jehož vykonstruovaného svědectví jsem byl dne 7. března 2001 zatčen, a to na základě toho, že spolu s dalšími jsem měl údajně provádět teroristické výbuchy, a to tak, aby podezření padlo na komunisty. Vážení přátelé, nechci vás nyní zatěžovat podrobnostmi, ale tento můj případ je velmi podobný případu z r. 1947, známému pod názvem Krčmaňský případ či Krčmaňské krabičky, kdy bylo použito nástražných výbušných systémů proti někdejším politikům, jako byli ZENKL, DRTINA a Jan MASARYK. Jak jistě víte, komunistická bezpečnost nikdy nedovolila tento případ objasnit. S podobnou rafinovaností byl uskutečněn i případ BABICE a tzv. Čihošťský zázrak a mnoho dalších komunistickou bezpečností iniciovaných a vám dobře známých estébáckých zločinů, jejichž výsledkem byly rozsudky trestů smrti a mnohá nezměrná utrpení, které dodnes není zájem potrestat.

Při této příležitosti bych vás rád ujistil o tom, že vyšetřování teroristických výbuchů v Přerově je účelově vedeno tak, aby skuteční pachatelé nebyli nikdy vypátráni. Byl jsem několik měsíců členem zvláštního vyšetřovacího týmu Výbuch. Bylo pro mne téměř nepřekonatelnou překážkou, abych v tomto týmu působil s bývalými příslušníky StB a SNB a vůbec s těmi, kteří svoji kariéru postavili na výrazné vlastizrádné kolaboraci s komunistickým režimem a navíc se přímo podíleli na mém pronásledování v 70. a 80. letech. Ihned při počátcích vyšetřování výbuchů v Přerově bylo zřejmé, že je účelem hledat pachatele mezi antikomunisty, politickými vězni a členy KAN. Zde musím opět upozornit zejména na teroristický útok proti přerovské pobočce KPV, který se, jak jistě víte, stal v prosinci 1999.

Když jsem jako tehdejší zpravodajský důstojník BIS získal řadu přímých i nepřímých důkazů, že pachatelé výbuchů jsou naopak z okruhu radikální ZIFČÁKOVY Komunistické strany, napojené na tajné ruské služby, dále na konkrétní osoby z bezpečnostního aparátu policie ČR s mimořádným propojením na KSČM, bylo nakonec nejvyššími představiteli policie a BIS ve druhé polovině r. 2000 rozhodnuto, že tyto mé zpravodajské akce musí být okamžitě ukončeny, neboť to ohrožuje KSČM, což je parlamentní strana. Jedním z těch, kteří se na této podlé hanebnosti spolupodíleli, je významný signatář CH77 plk. Jan PRINC, který se jako někdejší náměstek BIS a současný ředitel BIS v Olomouci důvodně obává, že jednoho dne bude rozhodnuto, že můj soud bude veřejný. V daném případě jde také o další tzv. disidenty působící na významných místech v BIS, jako je např. plk. František STÁREK, který se spolu s dalšími podílel na mém nezákonném sledování s pomocí nejmodernější elektronické techniky.

Já v současnosti mám tu výhodu, že Ústavní soud svým nálezem rozhodl, že mé vazební věznění, respektive soustavné prodlužování vazby, bylo nezákonné. Ti, kteří způsobili mé propuštění z BIS a následně mé věznění, velmi dobře vědí co jim v případě odhalení hrozí, a proto využívají veškerých průtahů s cílem zatajit a oddálit celé soudní jednání. Ještě když jsem byl ve vazbě na Pankráci, tak bývalý aktivní člen SSM, nyní ministr vnitra Stanislav GROSS v pořadu KOTEL prohlásil, že mne není možno propustit z vazby a „že se budou všichni ti, co se zastávají Hučína, stydět, až se dozví, jaké zločiny jsem spáchal“!!!

Vážené sestry a bratři, v současné době jsem již rok evidován na pracovním úřadě a na odboru sociální pomoci jako nezaměstnaný. Od 1. dubna mi bude odebrána sociální výpomoc, který byla 1.480,- Kč. Jako důvod bylo uvedeno, že jsem majitelem osobního automobilu značky Škoda Forman z r. 1990, a ten že bych mohl prodat za 30-35 tisíc korun. A to se ještě zajímají i o mého ochočeného papouška, který má také jistou cenu.

Mohl bych vám zde uvést řadu případů, kdy se různí podnikatelé obávají mne zaměstnat, aby sami neměli problémy.

V několika případech se již málem podařilo mne zaměstnat, ale nakonec jsem byl účelově požádán o výpis z rejstříku trestů a vzhledem i k mým zbytkovým trestům bylo po dohodě. V nějaké hlídací službě také nemohu dělat, protože mi byl při zatčení odebrán zbrojní pas, a to jsem byl u tajné služby mimo jiné i instruktorem bojové střelby.

Je ale pravdou, že občas se mi podaří sklidit uhlí, za což nějakou tu stovku dostanu, někdy zavezu sběr starého papíru, něco opravím a také občas pomohou bývalí političtí vězni, za což mnohokrát děkuji.

Velmi mne potěšilo, že známý scénárista Jiří KŘIŽAN (někdejší poradce presidenta a náměstek ministra vnitra) si můj případ dokonce vybral jako námět k celovečernímu filmu. Já se však domnívám, že vše by se dalo vyřešit řádným průběhem soudu, který ale musí být, jak jsem již několikrát zmínil, naprosto veřejný. V dané situaci je však toto ten největší problém, a proto vás žádám, abyste v rámci svých možností apelovali na příslušných místech s tím, že je nutno celou tuto věc podrobit důkladné kontrole veřejnosti.

Vážené sestry, vážení bratři, vážení přítomní. Pokud máte zájem, rád odpovím na vaše případné dotazy. Závěrem mi dovolte vyjádřit vám poděkování za pozornost a trpělivost při tomto mém – poněkud zdlouhavém – projevu. Děkuji.