Duben 2003

Knihomolové pod Tatrami

Každý týden zamíří z Prahy ke slovenským hranicím pět dodávek napěchovaných českými knihami. Zájem o ně mezi čtenáři z východní poloviny bývalé federace neopadl ani po jejím rozpadu. Vypadá to jako logická samozřejmost. Stále nás spojuje blízký jazyk, tisíce smíšených manželství i časté kulturní kontakty. Nabízí se ale otázka, proč je situace v opačném směru tak diametrálně odlišná.

Zatímco v mnoha slovenských domácnostech rodiče dětem před spaním čtou české pohádky, většina Čechů si na slovenskou knihu ani nevzpomene. Čtenář od Dunaje zná alespoň jména Šabach, Viewegh, Topol, Pekárková, Pelc nebo Krchovský. Zdejší knihomol však bude mít problémy se srovnatelnými spisovateli slovenskými.

Zatímco na východ od Brna je o české knihy takový zájem, že zaměstná pět distribučních společností, v Česku o slovensky psanou literaturu téměř nelze zavadit. Na předlistopadový stav, kdy zdejší čtenář usilovně sháněl slovenské překlady světových děl, protože v rodném jazyce s jejich vydáním nemohl počítat, si už vzpomíná málokdo. Slováci se znova přizpůsobili českému trhu. Průkopníkem se stala Knižná dielňa Timotej, která začala vydávat knihy v češtině. O domácího čtenáře kvůli tomu nepřijde a českého získá.

Mezi podtatranskými literárními nadšenci totiž není výjimkou, že si kvůli kvalitnějšímu nebo rychlejšímu překladu pořídí raději českou verzi knihy, kterou by si mohli koupit i v rodném jazyce. Opačně už to neplatí ani u celosvětově žádaných a dychtivě očekávaných titulů. Názorně to dokumentují překlady příběhů Harryho Pottera. První dva díly stihli vydat první Češi a uspěli s nimi na slovenském trhu. Od třetího dílu jsou pro změnu rychlejší Slováci. Spěch má jediný důvod - vydání souběžné s českou verzí slovenské knižní podnikatele vážně ekonomicky poškozuje. Čeští vydavatelé se něčeho takového obávat nemusejí. Přestože tuzemské čtenáře zachvátila potterovská mánie, neprodal se u nás z dříve vyšlých slovenských dílů ani kus.

Z dostupných obchodních statistik vyplývá, že slovenští čtenáři skupují kolem 10 až 15 % nákladu zdejších vydání světové literatury. Také díky tomu je každá pátá kniha prodaná na Slovensku v češtině. Navzdory tomu, že stojí v tamních knihkupectvích v průměru o polovinu více než v Česku. Zájem budí i tak jazykově komplikovaný Přidalův překlad Pan Kaplan má stále třídu rád, které se prodalo na čtyři tisíce kusů.

V porovnání s tím vypadají slovenské úspěchy marginálně. S největším ohlasem se v Česku zatím setkaly sebrané spisy Júlia Satinského a Milana Lasici, k nimž si našla cestu necelá stovka kupců. Příčin asymetrie je samozřejmě více. I tak je kontrast mezi slovenským zájmem o české knihy a okázalou lhostejností zdejších knihkupců i literárních periodik k tamním titulům obtížně pochopitelný.

(Respekt, kráceno)