Duben 2003

Svoboda pro někoho a pro něco?

Emanuel Mandler

Od listopadu 1989 až do nynějška realita usvědčuje z naivity ty z nás, kteří se domnívali, že vytvoření svobodné společnosti je lehkou, víceméně automaticky se dějící záležitostí. Není, už jen vytvoření zákonných a dalších norem je zdlouhavá a obtížná práce. Kromě toho zákonodárnou činností svoboda pouze začíná. Při dobré vůli vlivné části společnosti lze i důležité zákony obejít. Stalo se to nedávno a to ideologickými a kriminálními výpady proti vydání Hitlerova díla "Mein Kampf" v češtině. Mnohým "znalcům" splývají, když se to hodí, pojmy propagace a publikování v jeden jediný, obludně nezákonný termín. Je přece dost lidí, kteří se o dějiny německého nacionálního socialismu (a tedy i o Mein Kampf) vážně zajímají. A jak jinak se s dějinami seznámit než prostřednictvím literatury? V případě vydání Mein Kampfu zatím naše společnost příliš svobodomyslnosti neprojevila.

Jsou však oblasti, v nichž svobodný projev získává stále víc půdy, přestože by to čekal málokdo. Jde o publikace týkající se vyhnání Němců a vůbec česko-sudetoněmeckých vztahů. Publikace Hartla, Pillweina, Schneidera a Zieglera o brněnském pochodu smrti 1945 "Němci ven!" (nakladatelství Dauphin) je ediční čin, který bychom si ještě před takovými pěti lety těžko dokázali představit. Že jde o opravdové naplnění svobody slova, o tom svědčí takřka kterákoli stránka této knihy, líčící otřesné události v květnu a červnu 1945. Posuďme například "příhodu" uvedenou na stránce 89: "V r. 1949 se jistému dentistovi z okolí Karlsruhe zdál podezřelý člověk, který mu nabídl ke koupi vylomené zlaté zuby a můstky. V tomto člověku poznal dentistu Kouřila, bývalého zástupce velitele tábora Klajdovky a udal ho státnímu zastupitelství. Karlsruhský soud odsoudil Kouřila za jeho zločiny páchané v letech 1945 a 1946 na německých státních příslušnících a sudetských Němcích k patnácti letům káznice. Byl uznán vinným za ubití sudetského Němce Kaleuse rýčem, za napadení se smrtelnými následky účetního Beinhauera a za dalších dvacet osm případů jednoduchého nebo těžšího ublížení na zdraví internovaných z brněnského tábora Klajdovka, Kounicových kolejí a Juliánova.

Kouřil byl postrachem tábora. Na jeho rozkaz se mlátilo, kopalo a mučilo. Zatčení byli nuceni vypít vědra naplněná močí a krví, tančit nazí pro obveselení dozorců a na český národní svátek byli vězni vytahováni a spouštěni pro legraci ze šibenice. Jiní byli páleni rozžhaveným železem" Atd. V knize jsou popsány desítky a stovky podobných příběhů a událostí, často, jak vidno, neobyčejně drastických. Až na naprosté výjimky se nám Čechům líčení těchto případů příčí. Nechce se nám věřit, že by při obnovení Československa byli spoluobčané našich otců či dědů schopni takových činů. Hodnota této publikace je však mimo jiné právě v tom, že nás vytrhává z lehkovážného uspokojení nad tím, jací jsme, jako národ, ušlechtilí. Máme-li být národem skutečně dospělým, nemůžeme takovému sebeuspokojení podléhat. Už jen k tomu účelu je nám svobody projevu třeba jako soli. Publikace "Němci ven", doplněná emotivní, z historického hlediska plně oprávněnou předmluvou Jána Mlynárika, je nepříjemná. Její četba však vede k pochopení toho, co se dělo v poválečném Československu a co je třeba vědět, máme-li se s tehdejšími významnými událostmi vyrovnat.

Nejstrašnější "exces" tzv. divokého odsunu, brněnský pochod smrti tedy už má svou publikaci v češtině. Samozřejmě se musíme umět smířit i s tím, že nevychází z "českého" pohledu na věc. Pro vylíčení, jak došlo k těmto vraždám a jak se udály, kdo a proč je způsobil, k tomu přece není třeba "našeho" pohledu. Jiného názoru jsou někteří přední činitelé Akademie věd ČR, ti, kteří bojují proti "negativistickému či "sudetoněmeckému" pohledu na naše dějiny a vadí jim v tom dokonce novinové články (noviny tomuto výmyslu, zdá se, podlehly a dnes už se články o česko-sudetoněmecké problematice - ten "sudetoněmecký pohled - z jejich stránek rychle vytrácejí.). Jiná věc je, že pokud by podobná publikace měla vycházet z "našeho" pohledu, musel by ji někdo z našinců napsat. Tomu příslušní činitelé asi příliš nepřejí a svoboda v oblasti česko-sudetoněmeckých vztahů se jim, zdá se, příliš nelíbí.

Samozřejmě, neznáme bližší okolnosti, a tak toto nepříliš svobodomyslné duchovní klima akademie věd nelze dávat v bezprostřední souvislost s nehorázností, která se děje s brožurou Gerda Kleininga a Josefa Weikerta o vyhnání sudetských Němců. Vydalo ji nakladatelství Open Education &Sciences (Opava) pod názvem "Sudetští Němci - etnická čistka - vyhnání". Na překladatelku a na německého podnikatele, který vydání brožury finančně podpořil, bylo vydáno trestní oznámení (!), a nadto jsou předvoláváni na policii k výslechům. Mají vydání legální publikace "vysvětlit."

Brožura o sudetských Němcích je co do rozsahu jen zlomkem knížky o brněnském pochodu smrti. Stejně jako publikace "Němci ven!" je psána ze sudetoněmeckého hlediska, při malém rozsahu se ovšem její souvislý výklad nevyvaroval některých věcných chyb (ostatně v publikacích psaných z "českého" hlediska jsou také věcné chyby). Nicméně český čtenář v ní najde množství nových, neznámých a užitečných informací. Vyšla legálně, takže není nejmenšího důvodu, proč by se měla stát předmětem policejního vyšetřování. Jestliže se stala, je to nanejvýš politováníhodné. Uvidíme, jak to s touto knížkou bude dál. Budou-li pokračovat výslechy, pak abychom se pozvolna začali obávat. Svobodu projevu lze totiž těžko rozdělit na "naši", pozitivní a "sudetoněmeckou", negativní část, jak si zjevně dosud mnozí představují.

(http://cesi-nemci.webpark.cz)