Duben 2003

Praotec Čech

Stanislav Moc

Dle Jiráska pobývali naši předci v rovinách při řece Visle, kterážto země se od nepaměti charvátská jmenovala a Jirásek tam umisťuje zřejmě všechny slovanské kmeny řka: „V té charvátské zemi bytovala četná plemena, příbuzná jazykem, mravy, způsobem života.“ A dále : „I stalo se, že strhly se mezi nimi vády a krvavé boje o meze a dědiny. Vstal rod na rod, příbuzní bojovali proti příbuzným a hubili se navzájem.“ Potud tedy Jirásek v jeho Starých pověstech českých /kap. 1 O Čechovi/ a dál už to známe. Čech s Lechem se seberou, táhnou na západ, objeví horu Říp a zemi, jež mlékem a strdím oplývá. Na téhle, snad prapůvodní i když zřejmě Jiráskem hodně upravené legendě, jsou některé nejasnosti, které by si zasluhovaly vyjasnění i kdyby jen proto, aby našinec ukojil svoji zvědavost po svém původu.

Za prvé, Slované, jakož i ostatní Indoevropané, přitáhli původně z Indie. To je velice dlouhá cesta a pokud cestou pojmenovávali údolí, hory a řeky jmény, na která byli zvyklí ze své prapůvodní vlasti, pak řeka Visla nemusí nutně být Vislou z Polska. Tu si tam mohl pojmenovat Vislou mnohem později až bratr Lech. Z nerodné Austrálie vím, že přesně tohle emigranti dělají, aby si připomněli zem, kterou opustili. Proto se to tu hemží různými anglickými jmény jako Richmond, Windsor a Springwood. Konec konců i já sám jsem pojmenoval jednu ulici v „mé“ vesnici Bohemia Court.

Za druhé, proč země charvátská? A když už, proč tedy mezi bratry chybí Charvát, Horvat, Chorvat? Nazvěte si ho jak chcete, ale jedna věc je jistá, Chorvati došli ještě dál na jih než Češi a zem si tam pojmenovali na zem charvátskou - Hrvatska. Proč tedy nepojmenovat novou zem Charvátsko? Však Morava, Vltava, Lužnice to jsou všechno jména přinesená ze staré vlasti a znovu použitá jako v mém případě Bohemia Court.

Za třetí, proč se najednou ta „četná plemena, příbuzná jazykem, mravy a způsobem života“ začala sekat a hubit navzájem? Co to způsobilo? Nějaká vražda panovníka? Únos manželky protivníka, jako Heleny z Tróje? Nebo snad jiná podlost, která v holubičím národě vyvolala nepředstavitelný výbuch vzteku a nenávisti? A proč tedy nemáme o tom legendu?

Za čtvrté, kdy se tohle všechno stalo; co vyvolalo tak podivnou reakci, že se celé rody vydaly na cestu do neznáma? Emigrovat v té době nebylo jen tak. Konec konců vzájemným vybitím bylo vytvořeno „při řece Visle“ volné země víc než dost pro všechny zbylé.

Za poslední, i když určitě ne za nejposlednější, je třeba se tázat, jak to, že v české kotlině nebyl nikdo, kdo by se jim postavil na vážnější odpor než /cituji/ „... osad shledali poskrovnu. Byly daleko od sebe a obyvatelé jejich jazyka cizího, kožemi odění, nečetní, ale smělí a srdnatí, stavěli se jim se zbraní v ruce do cesty. Čech a Lech a jejich lid je potřeli a zhubivše jejich chudá obydlí v chatrčích i ve vykopaných jamách, postupovali dále....“

Jestli tohle byli původní obyvatelé, Germáni, kteří přitáhli do Evropy o tisíc let dříve, tedy přemožitelé slavného Říma, najednou žijící ve vykopaných jamách. Jářku, Jirásku, ještě žes jim ponechal tu smělost a srdnatost! Na druhou stranu psát, že naši slavní předkové potřeli nějaké sralbotky, inu, chápu, chápu, ctěný kmete! Tohle všechno se stalo „za druhou řekou“ v nehostinném kraji, ale jak srdnatí Slované postupovali dále do české kotliny, nestaví se jim na odpor už vůbec nikdo a nakonec najdou krajinu kolem Řípu úplně bez obyvatel, ale s hojností zvěře.

Samozřejmě, že většina historiků asi tuhle verzi odmítne, ale na druhou stranu i jim chybí dobové materiály, které by odporovaly legendě a zaznamenaly nějaké hrdinské bitvy, byť i prohrané, neb jak jinak by se ti Češi do země dostali? A kam zmizeli Bójové? Ach ano, Keltové, málem jsem zapomněl, však pár keltských slov přebrala i čeština, jako Týnec. Čili Keltové museli být ještě někde okolo, nebo aspoň keltské názvy, které ovšem musel někdo Slovanům, nyní již jen Čechům, předat. Tak, jak to vlastně bylo? Odpověď na dané otázky se možná nikdy nedozvíme, aspoň ne na všechny, ale na některé už možná odpovědi existují, aniž si to širší veřejnost uvědomuje. Dovolil bych si poukázat na pořad anglické BBC Catastrophe – The day the sun went out [ Katastrofa - Den, kdy nevyšlo slunce].

V tomto pořadu se historik David Keys zamýšlí a zkoumá, co se stalo v osudném roce LP 535. Ze záznamů ve dřevě, konkrétně z pařezů irských dubů je jasné, že stromy najednou přestaly růst. Trvalo to skoro deset let než stromy začaly zase spořádaně růst a jejich letokruhy se vyrovnaly. To se mohlo stát jedině tak, že najednou bylo chladno, vlastně krutá zima a stromy, jak víme, v zimě nerostou. David chce nejprve přijít na kloub „lokální“ záhadě, ale když zjistí, že podobnou informaci lze vyčíst ze všech stromů po celém světě, které v tom roce rostly, je mu jasné, že lokální katastrofa byla celosvětová. Takovou katastrofu mohou zavinit jen tři události. Dopad kometa, asteroidu nebo výbuch sopky. Prostě ohromná exploze, která dokáže do atmosféry vyhodit tolik prachu, že jeho částice zakryjí Slunce a odrážejí sluneční svit zpět do vesmíru. Planeta se výrazně ochladí po dobu, než se prach usadí, což může být i několik let. Rozdíl mezi výbuchem sopky a komety je ve složení prachu. Pokud se jedná o sopku, bude jí vyhozený prach obsahovat částice síry. Jelikož oba póly této planety zmražují informace o atmosféře do ledu, stačilo Davidovi vyžádat si zprávu od klimatologů, kteří mu potvrdili, že se jednalo o výbuch sopky. Protože se sirné částice nacházejí ve vzorcích jak ze severního, tak z jižního pólu, musela se neznámá sopka nacházet v tropické oblasti, jinak by k zamoření obou polokoulí nedošlo. Větry zvané trade, které se točí nad svými polokoulemi by tomu zamezily. Po delším pátrání se Davidovi podařilo vypátrat sopku, která katastrofu vyvolala. Je jí indonézská Krakatoa, která vybuchla přesně v únoru 535 a vyhnala sloup prachu do výše dvaceti mil, tedy třiceti dvou kilometrů. Celá zeměkoule se zatemnila a výbuch bylo slyšet až v Číně, kde toto „hřmění“ zpoza obzoru písemně zaznamenali. Pro všechny civilizace vzniklo neuvěřitelné dilema. Nic nerostlo, nic se nedalo vypěstovat a lidé mohli přežít pouze ze zásob a z lovu, nebo rybolovu. A to nešlo dlouho. Vypukl chaos, hlad a bída.

Tak a teď se můžeme přenést zpět k našim Slovanům při řece Visle, ať už byla kdekoliv, ale já osobně bych hádal, že se jedná o jinou řeku, než o tu v dnešním Polsku.

Hlad, zoufalství, Slunce svítí jen čtyři hodiny denně a to ještě omžele jako skrz filtr.

Zima, mrzne i v létě a nemá to konce. I stalo se, že strhly mezi nimi vády a krvavé boje o meze a dědiny. Bodejť by ne! Byli to zemědělci a pastevci, jejich dobytek neměl co žrát a každá mez i s uschlou trávou /velice brzy jiná nebyla/ jim byla najednou dobrá. Nakrmený dobytek znamenal přežití! Mohl dodávat mléko a maso, když došel chleba. Velice brzo ale mizí i suchá tráva z každé meze a ...„vstal rod na rod, příbuzní bojovali proti příbuzným a hubili se navzájem.“ A možná i pojídali, ale rozhodně si zabíjeli dobytek a ten svůj střežili jako oko v hlavě a bránili jej až do těch hrdel. Na pastvu bylo dál a dál, protože spasená tráva znovu nevzrostla. Takže nezbývalo, než se spakovat a vytáhnout na cestu. Tma, zima, ale občas se ještě nějaká suchá tráva pro dobytek našla. Občas se narazili i na pár zoufalců, kteří byly jen v kožích a „srdnatě a směle se jim stavěly se zbraní.“ Ono jim také nic jiného nezbývalo, kdo koho potře, ten se i nají. Načež je naši Slované „potřeli a zhubili jejich chudá obydlí v chatrčích i ve vykopaných jamách.“

Dovedu si živě představit, jak zoufale hrabou holýma rukama v jamách a hledají cokoli, co tam ti v „kožeňácích“ mohli ještě mít zakopaného a co by bylo k snědku. Není to lehká doba a v pohybu je celá Evropa. Z toho samého důvodu i dobytek Bójů brzo spase vše kolem dokola a musí se vyrazit hledat nové pastviny, aspoň trochu trávy pro dobytek, nějaké to travní semínko, zapomenuté obilné zrno, lesní plody, cokoliv. Bandy pastevců různých kmenů se plouží se svými stády kolem dokola, ale hlavně se drží řek. V řekách se ještě občas dá něco ulovit a lidé pletou sítě ze suchého proutí a s jejich pomocí nahánějí ryby na mělčiny. Suchého dřeva k topení je všude víc než dost. Časem se ale přece jen trošku oteplí, i světla je už přes den více a po několika letech živoření naše skupina narazí na první trávu, která se opět ujala a zazelenala. Jdou dále a než dojdou k Řípu, je místní krajina opět zelená a plná zvěře. A navíc, nikdo tu není! Všichni dávno odtáhli, zrovna tak jako nikdo není u Visly, od které odtáhli naši předkové. Stromy začaly růst kolem roku 542, ale LP 545 už byly zase dřevěné kruhy letopočtů normální a slunce svítilo. Prach se usadil.

Ale prach se neusadí ještě dlouho po historických vysvětleních a dopadu těchto událostí na pohyb národů. I v Anglii budou muset přehodnotit svou historii. Waste land krále Arthura se vždy vykládala mytologicky a ač její vysvětlení nijak nesnižuji, ani nechci, pravdou zůstává, že Arthur žil v šestém století kolem letopočtu 540 a wasteland /zmařená zem/ tím dostává i jiné, mnohem realističtější zabarvení.

Takže na otázku, proč se hnuli naši předkové a proč vklouzli do Evropy takořka nepozorovaně a bez bojů, by teorií sopečného výbuchu Krakatoy jakási odpověď snad existovala. V té době byli všichni tak zbídačení, že už neměli ani čas ani chuť, ale hlavně ani sílu, aby se o něco podobného příliš zajímali a také, jak tvrdím já, byli všichni jinde, jen ne doma, odkud je vyhnala zima a nedostatek píce.

Snad na jedinou otázku, pokud platí vše předcházející, můžeme odpovědět poměrně přesně a to: kdy přišli Slované do Evropy? Ze záznamů a z kronik jsme vždy usuzovali že v pátém až šestém století. Správně, ale Krakatoa a zakrnělé letokruhy irských dubů to snad pomohou osvětlit přesněji. Anabáze začala někdy v roce 535 nejpozději 536, když se podruhé neurodilo a a skoro přes rok panovala tma i přes den. Praotec Čech pak stanul na Řípu někdy v létech 542 až 545, lidé v kožeňácích se do země vrátili až mnohem později, ale to už je jiná historie...

(http://cesi-nemci.webpark.cz, Polygon)