Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Duben 2003


La doux France

Bob Moravec

Když za první světové války v bitvě u Zborova prorazila právě zformovaná brigáda českých dobrovolníků – legionářů silná německá opevnění a zajala víc německých zajatců než sama měla mužstva, napsal Clemenceau Masarykovi, že Francie nebude moci nikdy splatit dluh Čechům a Slovákům za válečnou pomoc. Německé armádě bylo tak zabráněno přesunout svoje jednotky z východu na západní frontu, což by bývalo bylo pro vyčerpáné spojenecké armády katastrofální.

Za první světové války se tisíce Čechů a Slováků usedlých ve Francii hlásilo pod prapory Francie a do později zformovaných československých legií. Zapsaly se do dějin hrdinskými boji u Verdunu, Arrasu a jinde.

Po skončení války dostala Francie od vděčného Československa majoritní podíl našeho největšího zbrojního podniku Škodovky, francouzští důstojníci přišli radit, jak zorganizovat naší armádu. Jazykem diplomatů byla francouzština a frankofil Beneš dojednal s Francii přátelskou smlouvu o pomoci v případě napadení nepřítelem.

Když Wehrmacht obsadila proti všem mírovým ujednáním Porýní, monsieur Leon Blum klidně prohlásil, že Hitler vlastně vjel na vlastní dvoreček a Francie mlčela.

O pár let později v Mnichově, monsieur Daladier klidně a zbaběle hodil Československo přes palubu. Přátelská smlouva o pomoci byla jen cár papíru. Že válka je nevyhnutelná, francouzským politikům nedošlo.

V roce 1940 jsem v své jednotce ve Francii měl čtyři druhy pušek, každý druh jiné ráže, včetně prastaré Lebelle na jednu ránu, která byla již za první světové války pokládaná za nepoužitelnou. Francie si hověla za dobře vybudovanou Maginotovou linií, končící na hranici s Belgií, ale zapomněla, že již za první světové války německá armáda prostě hranici ignorovala a napadla Francii přes Belgi.

Jacques Chirac by se měl podívat na hřbitov padlých Čechoslováků ve Francii, kteří položili své životy za svobodu Francie. Měl by se podívat na pomník hrdinů minulé války, vyznamenaných nejvyšším válečným vyznamenáním Croix de Liberation, kde najde tři Čechy. Pplk. Cizinecké legie B. Vazač, F. Perner, pplk. O. Wagner, byli vyznamenáni řádem Čestné legie a dohromady i jedenácti válečnými kříži.

Myslím, že příležitost držet hubu, jak se Chirac vyjádřil na adresu zemí východní Evropy a hlavně Československa, presidenta Havla a Čechů vůbec měl spíš on sám. Mohl vejít do historie Francie jako chytrý politik.



Zpátky