Duben 2003

Otužit nebo nastydnout

Ota Reiss

Dokázali bychom definovat hranici mezi těmito dvěma pojmy? Kdy se ještě jedná o otužování a kdy již hrozí nastydnutí? Z předešlých kapitol by již mnoho mělo být zřejmé. Kdo nejí extrémní potraviny, hlavně typu jin, teoreticky by neměl nastydnout nikdy. Pokud by teplota byla příliš nízká a čas expozice delší, jistě by k nějakým poruchám organismu dříve či později došlo. Hranice jsou velmi rozdílné. U moderního "zchoulostivělého" člověka, aktivního sportovce i otužilce. Nejvíce se může radovat sportující otužilec. Jeho regenerace bude nesrovnatelně rychlejší. Pohodlnější lidé se musí spokojit s málem nebo riskovat, co s nimi nadměrný chlad udělá. Zde je nutné řídit se citem a na chlad si zvykat pozvolna. Nejlépe je začínat s ranní studenou sprchou, několikaminutovým chozením naboso v mokré trávě nebo na prašném sněhu. Za jednu až tři sezóny pozvolného zvyšování "laťky", neuvěříme svým očím. Teplotu v místnosti dostaneme snadno až k 15 stupňům a v zimě můžeme nosit jarní oděv. Když jsem začal nenásilně ubírat pokojovou teplotu já, vyšlo to asi na 1 stupeň každoročního snižování. Pamatuji si na dobu, kdy mně byla nepříjemná zima již při 22 stupních, což znamenalo vytápět místnost minimálně na 23 - 25 stupňů. Od okamžiku, kdy přišla "ta správná informace", nebyl po 10 letech problém udržet v zimním období teplotu v místnosti kolem 15 - 16 stupňů i při sedavém zaměstnání. To je teplota, kterou vám v panelových domech většinou zajistí sousedé. Vidíte, kolik se dá najednou ušetřit? Jedna, téměř bezcenná, informace a "tisíce se hrnou". Že nevíte odkud? Za ušetřené zimní bundy a oděv, velmi drahá fosilní paliva nebo elektřinu na vytápění, i vitamíny a léky, které mnozí zbytečně kupují. Deset let mně trvalo pochopit, jak mohla být dřívější "chudina" šťastná i při teplotách ještě nižších.

A co legrace se zažije při chození naboso po sněhu! Nevěříte? Rozhodně vyzkoušejte! Z počátku doporučuji jen několik vteřin a uvidíte, že na konci zimy nebude problém chodit (ještě lépe běhat), po sněhu 10 minut i více. Po takovém běhu vám nohy krásně zčervenají a proudí do nich mnohem více krve. Je pravda, že ani mým přátelům se nechtělo podobné léčebné praktiky vyzkoušet, ale všichni, kteří se nechali "vyhecovat", již šíří tuto léčbu s chutí dál. Jednak byli šťastní z překonání sebe sama, ale především jak mávnutím kouzelného proutku mizely okamžitě bolesti hlavy, kloubů , zubů apod. Tak obrovskou sílu v sobě příroda má. Zbývá jen se od ní moc a moc učit a tuto sílu správným způsobem využívat.

Škoda, že je stálý nedostatek "hecířů". Díky nim se necháváme strhnout k nečekaným výkonům a teprve po prvním "zimním koupání" si uvědomíme, že to vlastně nebylo, až na ten první strach, tak nesnesitelné. Jak vidíte, zima se svými radovánkami, se může nakonec stát oblíbená i pro nelyžující.

Ti, co se nepřiměřeně "balí" do šál, čepic, kožichů apod., rychle zchoulostiví. Stačí pak jen malé ofouknutí a na dobrý týden jsou "vyřazeni z aktivního života".

Chápu, že se Vám výše popsané léčebné praktiky mohou zdát poněkud zcestné, ale věřte, že se opírám o vlastní zkušenosti. Již roky tuto léčbu úspěšně praktikujeme v celé rodině, včetně dnes již pětileté dcerky. Znovu doporučuji studium knihy věhlasného léčitele - faráře Sebastiána Kneippa "Léčení vodou". Jeho původní díla jsou sice stará asi 100 let, ale dodnes je jeho učení nepřekonané. Své pacienty léčil vodou, nejrůznějšími ovinky, otužováním atd.

Tato léčba nebude asi nikdy příliš populární, ale pro ty, kteří se skutečně chtějí uzdravovat sami, je velmi jednoduchá a hlavně účinná. Lze jí aplikovat úplně pro všechny, děti i dospělé.

Hlavně nepřeceňujte své síly a naučte se pracovat se svým citem. Až se dokážete zbavit běžných nemocí, jako je chřipka, angína apod., během jediného dne nebo dokonce několika hodin (v počátečních stadiích nemoci), docela dobře jste pochopili. Ptáte se proč jen docela? Přemýšlejte a pokuste se zdolat nemoci ještě dříve, než přijdou!