Duben 2003

S manželkou, dítětem, nočníkem a kávovarem

Jiří Březina

Rozhovor s Jiřím Březinou

Jiří Březina, ročník 1933, chtěl na začátku padesátých let studovat biochemii, ale nesplňoval požadavky na studenta vysoké školy. Pro buržoazní původ, zjistil později. Nic naplat, že po odborné stránce zvládl pohovory jako jeden z nejlepších. Na geologii tenkrát brali každého a tak začal studovat tam. Obor začal mít brzo rád, vždyť měl zájem o všechny přírodní vědy. V šedesátémsedmém končil druhou část universitního studia kandidaturou.

Od roku 55 pracoval v Ústředním ústavu geologickém. Začal se zabývat matematickými aplikacemi v geologii. Při dalším studiu, to už v zahraničí, se mu novou metodou, kterou vyvíjel od počátku šedesátých let, podařilo přispět k hledání ropy a zemního plynu v písečných sedimentech.

Ropa a zemní plyn vznikaly bakteriálním rozkladem usazeného mořského planktonu za nepřítomnosti kyslíku, kvalitnější ropa v píscích. Každé pískové zrno zůstalo na daném místě v okamžiku, kdy rychlost unášejícího mořského proudu klesla na rychlost sedimentujícího zrna. Sedimentační rychlosti zrn tedy dokumentují proudění, které kdysi písek na tom místě uložilo. Dr. Březina zkonstruoval počítačem řízený přístroj, který sedimentační rychlosti písku měří rychle a nebývale přesně. Poskytuje tak podklady pro mapu dřívějších mořských proudů dané pánve, která umožní určit, kde proudy mohly usadit plankton. Tím lze ušetřit drahé vrty, a už při úspoře jednoho vrtu (statisíce dolarů) se drahý přístroj za cca 56 000 USD zaplatí. Tento přístroj a vše, co s ním souvisí, ho živí dodnes.

Měl jste štěstí, že jste v emigraci mohl rovnou pokračovat ve své práci. Kdy, jak a proč jste odešel?

V šedesátémosmém vstoupili Rusové na území Československa, a já se dostal na černou listinu KGB. V Praze probíhal Mezinárodní geologický kongres. S kolegy jsem pomáhal anglicky mluvícím geologům uniknout z obsazeného města. V pátek, 23. srpna večer, mě při této činnosti v hotelu Alcron vyhledal kapitán StB. Legitimoval se, že je od Pavla (ministr vnitra za Dubčeka), a že mě přišel varovat, prý musejí veškerou agendu předat KGB; jen nevěděl, co jsem provedl. Jedním hříchem mohlo být křivé obvinění, na jehož základě jsem byl před rokem vyslýchán v Bartolomějské. Nepěkný zážitek: vyšetřovatel měl ohromnou složku k mé osobě, sledovali mě po celý rok. Jiným hříchem mohlo být, že jsem koncem května 1968 se skupinou mládeže Demokratické sdružení 68 článkem o srovnání komunismu s fašismem reagoval na řeč Aloise Indry v Ostravě vyzývající k obnově Lidových milic. V krátkém období bez cenzury článek vyšel v hlavních novinách. Hříchem mohlo být i interview v českém vysílání BBC v Londýně, které v dubnu 1968 slyšel celý svět; moje návštěva amerického velvyslanectví v padesátých letech; korespondence s americkými geology; že mě návštívili dva významní američtí geologové počátkem šedesátých let; že za mnou brzo na to přišel redaktor a fotograf amerického časopisu National Geographic, aby se mnou udělali ilustrované interview pro číslo věnované Československu (to mi ale geologický ústav oficiálně zakázal).

Agent StB měl 48 hodin platnou informaci o hraničních přechodech, které byly ještě bez Rusů. Dnes se mi to zdá jako sen, neznal jsem jeho jméno, nic… Přemluvil jsem přítele Geoffreyho, britského podnikatele, aby odjel už v sobotu, a vzal nás do svého dvousedadlového Astona Martina DB6: manželka, dva a půlleté dítě, nočník, kávovar a já, jinak nic, vše jsme nechali v Praze a ujížděli na Linec. Naše espresso, atraktivní přístroj, nás proslavilo v Salcburku, kde jsme v penziónku už bez Geoffreyho čekali na německá víza: vyfotili nás do novin, jak tam každému vařím kávu. Telefonicky jsem si vyjednal zaměstnání na technické univerzitě v Karlsruhe, kde jsem pak v rámci docentského stipendia pracoval na vlastním projektu. Když jsem po dvou a půl letech končil, chtěl jsem se vrátit ke geologii a vzal první volné místo (bylo v Heidelbergu), netušil jsem, proč bylo volné – utíkal kde kdo, po roce i já, a na to hned osm dalších.

V roce 1971 jste se osamostatnil, svůj přístroj začal prodávat a tím jste si mohl sám financovat bádání. Pokračoval jste na něčem jiném, nebo vám písečné sedimenty poskytly dostatek materiálu ke zkoumání?

Manželka by teď určitě měla komentář. Práce v rámci podnikání je mým hobby, a ona dnes už také ví, že je to náš hlavní zdroj obživy. I když studium v Karlsruhe bylo jedinečné, faktem zůstává, že Německo byla chyba. V Americe (měl jsem odtamtud nejméně tři pozvání) jsou výzkumy i podnikání snazší, mají méně „státu“. Ale tam nechtěla manželka.

Koncem roku 72 jsem se seznámil s jedinečným člověkem, Dr. Johnem Brázdou, ředitelem evropské divize University of Maryland, řízené z Heidelbergu. Když zjistil, že jsem geolog, přemluvil mě, abych jim v Německu přednášel. Tak jsem „zpracoval“ přes 4000 amerických študáků. I učení a študáky mám rád.

Žil jste nedaleko Československa, jistě jste sledoval vývoj doma. Když jsme si povídali o mstivosti režimu, vyprávěl jste, že jste stále nosil vtipy a když jste narychlo opouštěli zemi, spálil jste i svůj notes vtipů, aby nemohl uškodit vašim rodičům, což vás dodnes mrzí.

Nejdřív mi chyběl. Brzo jsem ale zjistil, že Němci i Američani mají jiné vtipy a mému podání by se nesmáli. Dnes bych to uměl v obou jazycích líp.

Při vjezdu do Německa jsme se v Mnichově spřátelili s osazenstvem RFE, Svobodné Evropy: s vedoucím zpráv panem Holým, Pečivou, ředitelem Pecháčkem, paní Kopeckou, Rakušanovou a dalšími. Postavil jsem si rámovou anténu pro příjem RFE. Zůstal jsem s přáteli ze Svobodné Evropy ve styku až donedávna. Odebírali jsme všechny emigrantské časopisy, hlavně ze Švýcarska, Reportéra a jeho následovníka Polygon. K pochopení situace jsem studoval literaturu o tajných službách, hlavně KGB, a s některými experty (třeba s Josefem Frolíkem) jsem si i psal. To byly zdroje, ze kterých jsem sledoval vývoj doma.

Líbí se mi, že jste bytostný optimista. Necítíte skepsi ani lítost nad chováním Čechů doma k Čechům venku a naopak, to vzájemné neporozumění přecházející do nevražení a výtek. Přišel tedy konečně osmdesátý devátý rok, bod zlomu…

Nechci od nikoho, aby mi byl vděčný. Za co? Já jsem jen pracoval a fandil vlasti, to je vše. Takové pocity neznám. 15. října 1989 dostal Václav Havel mírovou cenu německých knihkupců ve Frankfurtu nad Mohanem. Nemohl ale přijet, takže jeho řeč za něj přednesl světově známý švýcarský herec Maximilian Schell. Pečlivě jsem naslouchal, zavolal Havlovi do Prahy a poděkoval, že rehabilitoval Čechy v zahraničí. Řeč byla krásná. Anglický překlad jsem předal na University of Maryland, kde jsme pak každý rok zvali Havla na commencement, konec školního roku. University of Maryland v Evropě zve pro tuto příležitost významné osobnosti, a slavnostně jim uděluje čestné doktoráty. Teď chtěli Havla. Jezdil jsem na Pražský hrad, snažil se ho pozvat, ale nepodařilo se mi to; po čtvrtém pokusu jsem to vzdal. Přímo k prezidentovi jsem se nedostal, ale poznal jsem různé lidi okolo něho: jednou mi ukázali popelník, kde típnul oharek cigarety. Ve Waldisbachu mám stohy dokladů o těchto jednáních, korespondence a zpráv pro University of Maryland, protože jsem byl jejich zástupcem pro styk s naší republikou.

Při snaze o spolupráci mezi UMd a Universitou Karlovou jsem v květnu 1990 zprostředkoval rektorovi Radimu Paloušovi čtyřdenní jednání na nejvyšší úrovni na UMd; hradili mu pobyt i letenku na další cestu po USA. UMd si vážila Prahy jako kulturního centra Evropy, a chtěla v ní vybudovat college pro studenty z celého světa. Univerzita Karlova i naše republika by jen získaly. Pan rektor však smysl pozvání nepochopil a spolupráci odmítnul: asi že se naše starobylá alma mater nesníží k americkému univerzitnímu stylu.

Takže když to shrnu, měli jsme možnost mít University of Maryland College a tuto šanci jsme (jak je naším zvykem) promarnili.

Ano. Místo Prahy má teď college Německo, protože Američané ji v Evropě založit chtěli a tak ji během roku vytvořili ve Schwäbisch Gmündu, kde si jí váží. Shodou okolností tam učím. Upravili stará kasárna, okolí krásné. Ale kulturní možnosti pro študáky jsou proti Praze nepatrné. UMd by v Praze ráda investovala a bleskově zařídila perfektně fungující college.

Lépe k další otázce. Jak vidíte ekologickou problematiku z pozice vědce a geologa?

Ekologii považuji za obor budoucnosti, dokonce za jedinou cestu do budoucnosti! Je to trend světové geologie vůbec. Evropa je geologicky prozkoumaná, mnoho se tu už nenajde. Zato tu tisíciletá civilizace hromadila odpady. Musíme se snažit své prostředí udržovat a neničit - velký úkol pro geology, protože právě oni vědí lépe než biologové a chemici, jak se životní prostředí vyvíjelo.

Myslíte si, že budeme v krátké době schopni zužitkovávat odpad v co největší míře, ideální by bylo stoprocentně?

Zpracování suroviny, kterou odpad je, má začínat tříděním, tedy zušlechťováním, už při získávání. Opožděné třídění odpadu je plýtváním energie. Němci za války a potom komunisti dělali dobře, když vykupovali tříděný sběr. Dnes se za to v Německu, bohužel, neplatí a pak se na to mnohonásobně doplácí jinde. Cena za počáteční třídění by byla nižší než za pozdější složitou technologii třídění zbytečně smíchaných surovin. Proč nemotivovat lidi odměnou za užitečnou práci?

Jaký je váš názor na jadernou energetiku? Právě teď nás v Čechách „bolí" Temelín.

To je zajímavá otázka, konkurence kysličníku uhličitému. Ten se prezentuje jako odpadový plyn, ačkoliv, na rozdíl od kyslíku, je to jeden ze základních a původních přírodních plynů. Kysličník uhličitý, případně metan nebo dusík, jsou v ovzduší všech planet, kdežto kyslík jen na naší. Na Zemi bylo tropické podnebí přes devadesát procent času ze skoro pěti miliard let její existence, a to z různých důvodů, z nichž jeden byl jistě vyšší obsah kysličníku uhličitého. Teprve od začátku tohoto století můžeme zvýšený podíl tohoto kysličníku přisuzovat člověku, i když stále ne jednoznačně.

Vzrůst obsahu kysličníku uhličitého ještě neznamená, že ho působí jen člověk. Kdo za to mohl přede dvěma miliony let, před posledním zaledněním a dřív? To člověk ještě nebyl. Největším zdrojem vždy byl a je vulkanismus. Takže obrana jaderné energie poukazem na emise kysličníku uhličitého není vhodná. Vždyť stačí, že jaderná energie, za předpokladu techniky západního standardu, je zatím ekologicky nejčistším zdrojem energie.

Dobře, ale pomineme-li jiná nebezpečí, jsme zase u odpadu. Co s ním?

Dva aspekty jsou proti nukleární energii. Jedním z nich je risiko provozu a druhým ohrožení prostředí dlouhodobou radioaktivitou. Existují metody, jak odpady dezaktivovat a kam je odkládat do bezpečnějších míst. Těmi by mohlo být i mořské dno, kde se podsouvá pod zemské (tektonické) desky, s nimiž by odpad pomalu mizel až do bezpečné hloubky sedmi set kilometrů. Do doby, kdy budeme vyrábět energii lepší (např. palivovými články z alkoholů), je jaderná energie nejčistší. Je jistě menší zlem, než spalovat hlavně tekutá (tedy kapalná a plynná) fosilní paliva ropu a plyn. Jako paliv je jich škoda, protože jsou nenahraditelnou surovinou pro chemický, farmaceutický a jiný průmysl. A jejich spalováním vznikají škodliviny, např. kysličníky dusíku, síry a aromatické, tedy karcinogenní sloučeniny.

A co snižování energetické náročnosti u všech spotřebičů a přístrojů a využití alternativních zdrojů...

Dnes jsou zatím jiné zdroje drahé, ale to se zlepší. Kde to jde, by se mělo využívat slunečního záření - ušetří se tím drahá elektřina. Přímý ohřev sluncem pro vytápění na místě (nebo s vodním rozvodem) ušetří mnoho energie. Důležitým zdrojem energie jsou úspory z omezování přeměn energií, hlavně tepla, které je nejkoncentrovanějším druhem energie. Protože ho jen z malé části přeměníme na jinou energii - všude uniká, je ztrátové jako zdroj pro jiné energie. Tepelná izolace při jeho rozvodu, ochraně před únikem a vnikem (např. do chladného prostoru lednice) přináší rovněž úspory.

Můžete srovnat ekologickou situaci v Německu s naší?

Německo vydává na ekologii už delší dobu velké peníze. Situace je tam určitě lepší, ale v České republice je změna k lepšímu viditelnější. Trend je u nás povzbudivý už proto, že ještě nedávno byla situace katastrofální.

Toto téma je nesmírně zajímavé, ale vraťme se do současnosti. Jezdíte do Čech, snažíte se rodné zemi pomáhat, vyzařuje z vás optimistický postoj k lidem a ke světu, i dnes vyprávíte vtipy. Čím se na Karlově univerzitě zabýváte?

Počátkem devadesátých let jsem pomáhal v technické oblasti, doplňoval knihovny rektorátu a fakult atd. Do Německa ke mně jezdil prázdný autobus pro 45 lidí, a vracel se plný knih, počítačového aj. technického vybavení. To už není třeba, naše univerzita je poměrně dobře vybavená. Spíš se snažím pomáhat v osobních a projektových stycích UMd s Univerzitou Karlovou. Třikrát do roka se sem jezdím na pár dní rád podívat.

Pane doktore, přála bych Karlově univerzitě hodně takových přátel jako jste vy a děkuji za rozhovor.

Nejsem jediný, tato universita jich má na štěstí víc a zasloužilejších. Děkuji za pozornost.

Jiří Březina

(Rozhovor vedla Marina Hužvárová)

Dr.Jiri.Brezina@t-online.de ,http://home.t-online.de/home/dr.jiri.brezina/homepage.htm .