Duben 2003

Hillary - byvalá první dáma s problémy

Ota Ulč

Ve Washingtonu koluje rčení, že číst se mají jen ty knihy, o nichž se ví, že je jejich údajný, oficielně uvedený autor aspoň četl. Mezi americkými celebritami se totiž rozrůstá zlozvyk prezentovat se jako mistr či mistryně pera. Atlet, který má potíže s abecedou, se vyšvihne na Parnas, stane se spisovatelem, na obálce díla se stkví jeho jméno s dodatkem with X.Y. - jménem skutečného autora, zvaného ghostwriter (ghost - "duch, přízrak, strašidlo"). Tak se rojí literáti nejen typu Martiny Navrátilové či Ivany Trumpové, ale i osobnosti značného politického kalibru jako třeba Colin Powell, bývalý generál, dnes ministr zahraničí. S takovým dílem uspořádal ještě coby úředník Pentagonu mohutné turné - promotion trip, statisíce výtisků podepsáno a prodáno.

Clintonova manželka Hillary je jedinou uvedenou autorkou - bez with X.Y. - knihy s titulem It Takes a Village a podtitulkem And Other Lessons Children Teach Us. V českém překladu Chce to celou vesnici (...vychovat dítě, jak prý praví africké pořekadlo) a k tomu pak Jiné lekce, jež nás děti učí. Paní Clintonová už za studií na právnické fakultě prestižní univerzity Yale prosazovala právo dětí žalovat rodiče. Je to a book with a political agenda, tvrdí recenzenti: autorka shrnuje samozřejmosti o výchově z liberálního hlediska, domáhá se více peněz pro školy a vzdělávací účely vůbec. Nikterak ale nekomentuje výsledky mezinárodní soutěže školáků z patnácti zemí. Při zjišťování jejich znalostí v matematice se Američané umístnili na předposledním místě. Zvítězila mládež z Tchaj-wanu a Jižní Koreje, kde per capita výdaje na žáka jsou jedna desetinka amerických výloh. Peníze věru nejsou zárukou úspěchu, tak jako nejsou zárukou štěstí.

Je zvykem amerických autorů nebeletristické literatury zaplnit první stránku tzv.acknowledgements - uznáním, poděkováním, vyjádřením díků manželským partnerům za spolupráci, inspiraci, trpělivost; totéž rodičům, prarodičům, dětem, kolegům, sousedům, posluhovačkám. Hillary Clintonová pominula jmenovat odbornici Barbaru Feinmanovou, tzv. veteran book doctor, které nakladatelství Simon and Schuster za služby při tvorbě této knihy zaplatilo 120 tisíc dolarů.

Což by tedy byl asi ten nejmenší prohřešek bývalé první dámy, kterou významný publicista William Safire v lednu 1996 v The New York Times charakterizoval jako congenital liar - chronickou, notorickou lhářku. Winston Churchill svého času definoval lež jako terminological inexactitude ("nepřesnost"). Paní Hillary se dopustila aspoň tří takových nepřesností.

Za prvé, skandál a podivné právnické machinace v Arkansasu, v době, kdy manžel tam byl guvernérem a manželka se angažovala v případě, který nutno nazvat jako conflict of interest.

Za druhé, podivná sebevražda Vince Fostera, bývalého kolegy (údajně i milence) Hillary v arkansaské advokátní firmě. Nesrovnalosti ve výpovědích osob, které prohledávaly nebožtíkovu kancelář v Bílém domě, ztráta, nenalezení závažných papírů.

Za třetí, aféra s okamžitou výpovědí všemu travel-office personálu tamtéž a jeho nahrazení firmou přítele Clintonových. Sporným bodem tady nebylo, zda původní zaměstnanci svou práci dělali či nedělali pořádně, ale to, že Hillary popřela ve věci mít prsty a pak se na světlo dostaly důkazy o opaku.

Dokumenty, které vyšetřovatelé marně dva roky sháněli, najednou se bez vysvětlení objevily v Bílého domu v místnosti, kam měla přístup jen první rodina a pár nejbližších spolupracovníků.

Nejen Safire, ale i většina americké veřejnosti (52 procent dle posledního výzkumu veřejného mínění) nevěří, že by Hillary říkala pravdu.

Manžel ji veřejně obhajuje a přirovnává k Eleanor Rooseveltové, která svého času byla terčem nenávistných útoků, zejména z konzervativních řad.

Toto přirovnání ale kulhá. Jak zdůraňují kritici všemožné politické orientace, paní Eleanor skutečně nemlčela, práva slabých velice obhajovala, ale činila tak jako hlasitá občanka zvenčí , mimo vládní kuloáry. Kdežto Hillary se stala de facto členem vlády, jímž de iure ovšem být nemohla. Stala se tím nejmocnějším ministrem, energicky rozjela svou agendu a sice návrh všeobecného zdravotního pojištění, program mnohomiliardový, který Amerika věru potřebuje. Příčila se jí činnost osoby, jejíž mandát nebyl větší než snubní prstýnek.

Veřejnost, aspoň její část, měla potíže se vyrovnat s ještě jinou věcí. Bill a ním i Hillary zahájili své nájemnictví v Bílém domu se zdůrazňováním idealismu, pohrdáním lakotou, která prý charakterizovala předchozí léta za republikánských prezidentů Bushe a Reagana. Jenže, ono to s tím idealismem bylo všelijaké. Pravda, Clinton, guvernér v chudičkém Arkansasu, byl placen nevalně. Leč všelijak si mohl polepšit a také tak činil. Přítel zařídil Hillary proměnit investici tisíc dolarů na plodinové burze v kvapný profit sto tisíc dolarů. Banka jim bez okolků půjčila přes 200 tisíc dolarů k nákupu 230 akrů nemovitostí. V souvislosti s takovými počiny onen proklamovaný idealismus vskutku kvapně bledne.