Duben 2003

České archivy a teroristé

Pavel Žáček

V souvislosti s nastávajícím tažením proti terorismu přehodnocují všechny zpravodajské služby světa své informace o teroristech. I v českých archivech se samozřejmě nalézají údaje o ambivalentním vztahu předlistopadového komunistického režimu k představitelům mezinárodního terorismu. Dlouhodobý modus vivendi mezi arabskými teroristickými skupinami a státy bývalého východního bloku se dá stručně definovat jako neustálé balancování mezi kontrolou jejich činnosti a podporou, respektive snahou o využívání jejich vražedných aktů za železnou oponou ve svůj prospěch. Kontrola jejich činnosti probíhala za využití standardních zpravodajských prostředků, tj. odposlechem, sledováním, nasazováním agentů v hotelech a na spřátelených zastupitelských úřadech, sledováním či dokonce verbováním jejich známých milenek a příbuzných. Někdy si dokonce východoevropské komunistické státy přehazovaly teroristické skupiny doslova jako horký brambor. V jednom případě například bulharská státní bezpečnosti sdělila na poslední chvíli do Prahy, že jim letecky ze Sofie posílá skupinu teroristů. Příslušníci československé tajné policie reagovali obdobně: vyslechli a vytěžili všechny její členy a předali je dále východním Němcům. Pouze v několika málo případech (jako u známého teroristy Carlose v červnu 1986 a jeho zástupce Johanese Weinricha o rok dříve) StB zakročila a dosáhla okamžitého odjezdu teroristů z ČSSR.

Zhruba od konce sedmdesátých let monitoroval příslušný operativní úsek Státní bezpečnosti opakované příjezdy některých arabských státních příslušníků z organizace Ruce světové revoluce, podílející se na teroristické činnosti v západní Evropě i na Blízkém východě, které po materiální stránce zabezpečoval zastupitelský úřad Iráku. Příslušníci této skupiny se navíc v ČSSR stýkali s teroristy ze skupin Abú Nídála a Abú Dauda. V roce 1987 se Státní bezpečnosti povedl husarský kousek: v roce 1987 pod krycím jménem ATRAPA zdokumentovala schůzku vedoucích teroristických skupin, která se konala v Praze. Další informace o aktivitě teroristů byly získávány kontrolou aktivit syrských zpravodajských důstojníků.

Kvalitativně odlišnou činností byla nepřímá podpora teroristických skupin pomocí výcviku některých členů spřátelených organizací či politických hnutí. Resorty ministerstva vnitra a obrany ČSSR vycvičily řadu členů různých bezpečnostních složek ze severní i střední Afriky a Blízkého východu (např. z Organizace pro osvobození Palestiny /OOP,PLO/, z Jemenu, Etiopie). Další frekventanti byli cvičeni československými specialisty přímo v cílových zemích (např. v Libyi). Jako konkrétní případ lze uvést spolupráci federálního ministerstva vnitra (FMV) se Sjednocenou bezpečnostní službou OOP (PLO), v jejímž rámci mezi lety 1981-1990 absolvovalo dlouhodobé kurzy se specializací na ochranu osob, sledování osob, šifrování v Zastávce u Brna 134 mužů; 4 další studenti dokonce ukončili čtyřleté studium Vysoké školy SNB. Paralelně prodávalo Federální ministerstvo vnitra OOP - mnohdy pod cenou - tzv. operativně technické prostředky (zbraně, munici, telekomunikační zařízení).

Státní bezpečnost podchytila pouze do roku 1985 na 4000 teroristů působících ve 190 organizacích a skupinách ve světě, konkrétními operativními poznatky disponovala ke 378 osobám. České tajné služby mají dnes jistě z čeho čerpat.

(Polygon)