Duben 2003

Poutník Josef Kalvoda. Život a dílo historika a ideologa protikomunistického odboje v exilu

Stanislav Berton

Nevšední studie, odhalující příčiny dvou tragických ztrát nezávislosti ČSR, ponoukly Jana Cholínského, aby se spojil s jejich autorem. Kalvoda více než uspokojil mladého nebojácného zvídavého badatele. Napsal mu mnoho dopisů a poslal všechny písemnosti, které později vydalo Nakladatelství DÍLO pod tituly: Z bojů o zítřek III., Role Československa v sovětské strategii a Studená válka 1946-1989.

Kalvoda zemřel 8. 3. 1999. Dějepisectví přálo štěstí. Oproti několika nečeským vdovám, které soukromou dokumentaci svých manželů hodily s radostí na smetiště (znám tři případy), paní Anastázie Kalvodová, Američanka lotyšského původu, svěřila veškerou písemnou pozůstalost (včetně rozsáhlé korespondence) svého manžela Cholínskému, napsala mu dlouhé dopisy o Kalvodově životě a akademické kariéře ve Spojených státech amerických, a velkoryse přispěla na vydání Kalvodova životopisu. Cholínský zmapoval životní pouť Josefa Kalvody na 289 stránkách na jedničku. Pan profesor se nemusí v hrobě obracet.

Kalvoda, hluboce věřící katolík, zápolil od mládí s komunistickou ideologií. Byl zatčen StB 15. března 1948, protože - podle zprávy StB - jako bývalý funkcionář mládeže čsl. strany lidové byl důvodně podezřelý z protistátní činnosti, že jednak od podzimu 1947 až do nynější doby při veřejných projevech štval proti lidově-demokratické soustavě, jednak rozmnožováním a rozesíláním závadných protistátních oběžníků popuzoval širší vrstvy obyvatelstva, zejména mládež na Chotěbořsku proti demokratickému řádu a záští proti jednotlivým skupinám obyvatel.

Kalvoda byl propuštěný z vazby koncem července. Soudní jednání bylo stanoveno na 10. listopad. Rozhodl se pro útěk do zahraničí. Vzal s sebou jen osobní doklady a kufříkový psací stroj. Čekalo ho nepříjemné překvapení. Nikdo za tzv. "železnou oponou" nevítal desetitisíce protikomunistických uprchlíků se slavobránou a s dechovkou. V poválečných podmínkách byli pro administrativní okupační orgány nevítaným břemenem. Živoření v uprchlických lágrech na padrť rozbombardovaného Německa, nesnášenlivost mezi Čechy, mezi Čechy a Slováky, intriky politických stran, zejména národních socialistů - v táboře Valka u Norimberku si zařídili zvláštní místnost na mučení politických protivníků, skupinka, vedená majorem Brunerem, přepadla ve Valce v r. 1950 dr. Karla Lochera, generálního tajemníka Českého národního výboru v Londýně, a těžce ho zranila - byly pro Kalvodu bolestným rozčarováním. Vzdor všem novým nepředstavitelným překážkám a vnitřnímu zklamání se ihned zapojil do organizování křesťanských spolků a novinářství. Uvědomil si, že tradiční katolická Lidová strana se zkompromitovala spoluprací s poválečným komunisty ovládanou vládou tzv. Národní fronty, ustavenou v Košicích v dubnu 1945, která protiústavně zakázala činnost pravicových stran. Podle jeho názoru bylo zapotřebí založit křesťansko-demokratickou stranu s novým programem, vítající stoupence bez rozdílu náboženské víry. Kalvoda pokračoval v politické činnosti po přesídlení do Norska koncem února 1949 a také ve USA, kam přibyl 15. listopadu 1951.

Do "země neomezených možností" jel Kalvoda bez iluzí, proto nemohl být ničím překvapen. Začal prožívat proslulou honbu za dolarem. Cestoval po amerických velkoměstech, pozoroval var "amerického kotle", pracoval v nejrůznějších zaměstnáních. Spoléhal sám na sebe. V r. 1953 zakotvil v New Yorku. Pracoval v ranní směně ve strojnické dílně. Po práci studoval politickou vědu a historii. Bakalářem se stal v r. 1956. Rozhodl se získat doktorát na prestižní Kolumbijské univerzitě v New Yorku, který by mu umožnil akademickou kariéru a zaručil celkem vysoký životní standard.

Skoro jako každý politický uprchlík té doby se domníval, že se do dne a do roka vrátí domů. Věřil, že Amerika osvobodí státy, ve kterých byl nastolený - přímou nebo nepřímou pomocí Sovětského svazu - komunistický režim. Američtí prezidenti slibovali před volbami (v USA žily miliony voličů z podmaněných evropských států), že nejen zastaví dobyvačný ruskosovětský imperialismus, ale že proti němu zahájí agresivní neústupnou strategii, která Sověty přinutí vyklidit po válce získané kolonie a umožní návrat nebo ustavení demokratických zřízení do osvobozených zemí. V r. 1956 se Kalvoda - jako všichni exulanti - dožil obrovského zklamání. Západní spojenci nechali maďarské bojovníky za svobodu, podněcované vysíláním Rádia Svobodná Evropa, na holičkách. Velkohubí američtí mnichované pokračovali po mnoho let v linii opatrného soužití se Sovětským svazem.

Kalvoda omezil na přechodnou dobu činnost v exilových organizacích. Za vydatné podpory manželky Anastázie, se kterou se oženil v r. 1956, se vrhl do studia. V r. 1957 získal magisterský titul, v r. 1960 byl promován doktorem filozofie. Působil nejprve jako odborný asistent v Saint Joseph College v Hartfordu, potom jako docent na univerzitě v San Diegu. V r. 1966 začal přednášet na univerzitě v New Orleans. V r. 1970 se stal na St. Joseph College profesorem (vedoucím katedry politologie a historie), kde působil až do své smrti. Jeho manželka vyučovala na místní střední škole biologii a chemii. Kalvoda se stal externím poradcem amerického ministerstva školství a ministerstva zahraničí. To se podařilo jen hrstce profesorů českého původu.

Profesor Kalvoda se vrátil po zajištění své existence nejen do exilové činnosti. Varoval americkou veřejnost před podporou titoismu. Psal do odborných a populárních časopisů a přednášel. Odhaloval zločiny komunistických režimů po celém světě. Zapojil se také do americké politiky. Zúčastnil se volebních kampaní Republikánské strany, která se zdála více protisovětská než demokraté. Kalvoda podpořil v r. 1984 prezidentskou kampaň Ronalda Reagana a George Bushe, kteří svékli diplomatické rukavičky a vyhlásili nesmiřitelný postup proti sovětské říši zla. V r. 1986 vydal obsáhlou studii Genesis of Czechoslovakia (v českém vydání vyšla v r. 1998), pojednávající o vzniku Československa - bez Masarykových a Benešových osvobozenských legend.

Reaganova strategie, podporovaná neomezeným zbrojením, přinutila na sklonku osmdesátých let sovětského vůdce Michaela Gorbačeva k nečekaným politickým ústupkům. Rudá armáda vyklidila Východní Německo a všechny středo- a východoevropské státy. Komunističtí revolucionáři za psacím stolem se vzdali - volky nevolky - moci. Moskva, protože jí to vyhovovalo, je hodila přes palubu. Západ se opojil iluzí vítězství v tzv. studené válce. Vyhrál opravdu psychologickou, politickou a

hospodářskou válku? Anebo jenom jednu bitvu?

Kalvoda se zúčastnil oslav svatořečení Anežky české, které se konalo 12. listopadu 1989 v Římě. Svatořečení - podle staročeské legendy - mělo být předzvěstí převratných událostí v Čechách. Ty se uskutečnily v tzv. sametové nerevoluční revoluci. Češi a Slováci doma i v zahraničí se dožili konce vládního monopolu komunistické strany, po kterém toužili jednačtyřicet, respektive jednadvacet let. Kalvoda navštívil v devadesátých letech třikrát Československo. Vyhledal rodinné příslušníky, přátele, historiky, české a slovenské politiky. Byl přijat kardinálem Františkem Tomáškem. Snažil se poradit funkcionářům lidové strany - bez úspěchu. "Mezi katolickými intelektuály jsem našel takové, kteří stále jen natahovali ruce", napsal Kalvoda příteli P. Pohorskému 9. 10. 1991, "říkali si o pohoštění a chovali se, jako by jim člověk, žijící v Americe byl něco dlužen. Žádný z nich neměl potuchy, jak bylo nesnadné probíjet se v cizím prostředí". Na pět set tisíc uprchlíků ze zkomunizovaného Československa po únoru 1948 a ruské okupaci v srpnu 1968 by mohlo vyprávět dlouhé smutné vzpomínky na začátky, mnohdy ponižující, v macešské cizině.

Kalvoda navštívil také pražské archivy. Čirou náhodou našel spis o zrádcovské činnosti dr. Vlastimila Chalupy, který byl StB nasazený do různých československých exilových a americko-krajanských organizací. Kalvoda odhalil Chalupu, který měl na svědomí zatčení sedmi set antikomunistů (asi patnáct jich bylo popraveno nebo přišlo o život následkem vězení), v americkém Denním Hlasateli a jiných exilových časopisech. Na konci studie Poutník Josef Kalvoda píše Jan Cholínský: "Je smutnou skutečností, že Kalvoda, který celý svůj život zasvětil boji za osvobození vlasti od komunismu, již po dvou prvních návštěvách v r. 1990 dospěl k názoru, že "do Československa nepatří a žít by tam nechtěl, neboť po více než čtyřiceti letech se natolik změnila mentalita a postoje lidí, že se tam necítí doma". Stal se, jako většina uprchlíků a vystěhovalců, nevítaným návštěvníkem. Cizincem v rodné zemi.

Doslov ke Kalvodově biografii je z pera prof. dr. Radka Kleina-Jánského, dalšího českého úspěšného akademika v USA, který píše zasvěceně o počátcích exilu v táborech okupovaného Západního Německa. Politici bývalé tzv. Národní fronty, kteří později ustavili Radu svobodného Českloslovenka ve Washingtoně, vyhlásili seznam "hříchů, jež se nikdy neodpustí" a za něž budou provinilci po návratu do osvobozené vlasti souzeni jako velezrádci:

1. kritika odsunu sudetských Němců,

2. uznávání práva Slováků na sebeurčení,

3. neholdování kultu někdejšího prezidenta dr. Edvarda Beneše, zejména jeho případná přímá kritika,

4. kritika Košického vládního programu

Josef Kalvoda se provinil - budiž mu to ke cti! - proti všem uvedeným hříchům. Z těchto důvodů patří k vedoucím nezávislým osobnostem III. exilu.

Knihu Poutník Josef Kalvoda si můžete objednat na adrese: Nakladatelství DÍLO, POB 78, 27280 Kladno 1, Česká republika