Duben 2003

Přerovská justice v kolapsu

Josef Bílek

27. února 2003 se mělo u Okresního soudu v Přerově konat další stání rehabilitačního řízení s Vladimírem Hučínem, týkající se rozsudků vynesených za komunistického režimu. Toto stání se konat nebude, neboť bylo zrušeno. Ano, čtete správně – zrušeno!

Tato zajímavá skutečnost byla Vladimíru Hučínovi sdělena 25.2., kdy před jeho domem zastavilo auto soudního kurýra. Ten zazvonil, vhodil obsílku do schránky, sdělil paní Hučínové do okna, ze má něco ve schránce a hbitě odjel. Toto samo o sobě je jaksi komické, ale v dané souvislosti nepodstatné. Ve sdělení stojí, že stání se konat nebude, neboť bylo zrušeno. Podepsána soudkyně Steinbachová.

Toto je vskutku právní kuriosita. Náš právní řád totiž nezná „zrušené“ stání, neb proces, který již probíhá, nelze zrušit. Stání může být „odloženo“, s udáním důvodu a náhradního termínu. Jelikož pochybuji, že by paní soudkyně postrádala tuto elementární znalost, nezbývá mi, než se zamyslet, co ji k tomu vedlo.

Jak všichni víme, s Vladimírem Hučínem probíhají dva na sobě nezávislé procesy. Jedním je toto rehabilitační řízení, druhým je proces za já nevím kolik strašných zločinů, kterých se prý Hučín dopustil koncem minulého a počátkem tohoto století. Ovšem i když tyto procesy na sobě nezávisí, jedno mají společné: v obou figuruje stejný svědek. Jedná se o bývalého agenta StB, který za komunistů svědčil proti Hučínovi a který je využíván bezpečnostními orgány dodnes. Tento člověk je natolik důležitý, že v současném ostudném procesu s Vladimírem Hučínem figuruje jako „utajený svědek“, tj. osoba, jejíž jméno je drženo v tajnosti. A ejhle – nejspíš zde je zakopaný pes.

Současný proces s Hučínem je veden za uzavřenými dveřmi. Ale Hučínův rehabilitační proces je veřejný a těší se nemenšímu zájmu veřejnosti. Na stání 27. února se chystali nejenom lidé z Přerova, ale i z Prahy, Plzně a mnoha dalších míst. A nyní měl v tomto veřejném procesu vystoupit „utajený svědek“ procesu druhého, neveřejného. Je pochopitelné, že tato skutečnost postavila bezpečnostní orgány před nemalý problém.

Ovšem stále nechápu, proč ono unikátní rozhodnutí. Vždyť Hučínův rehabilitační proces se táhne již od jedenadevadesátého roku. Je opravdu tak obtížné, pro naše jinak fantazií oplývající orgány, si vymyslet záminku, pro kterou by se stání mohlo řádně odložit o další rok či dva? Nevím, ale ať je to jak je to, jsme právě svědky toho, jak podivně, ba až protiprávně, se mohou chovat naše nezávislé soudy.

Josef Bílek

27. února 2003 se mělo u Okresního soudu v Přerově konat další stání rehabilitačního řízení s Vladimírem Hučínem, týkající se rozsudků vynesených za komunistického režimu. Toto stání se konat nebude, neboť bylo zrušeno. Ano, čtete správně – zrušeno!

Tato zajímavá skutečnost byla Vladimíru Hučínovi sdělena 25.2., kdy před jeho domem zastavilo auto soudního kurýra. Ten zazvonil, vhodil obsílku do schránky, sdělil paní Hučínové do okna, ze má něco ve schránce a hbitě odjel. Toto samo o sobě je jaksi komické, ale v dané souvislosti nepodstatné. Ve sdělení stojí, že stání se konat nebude, neboť bylo zrušeno. Podepsána soudkyně Steinbachová.

Toto je vskutku právní kuriosita. Náš právní řád totiž nezná „zrušené“ stání, neb proces, který již probíhá, nelze zrušit. Stání může být „odloženo“, s udáním důvodu a náhradního termínu. Jelikož pochybuji, že by paní soudkyně postrádala tuto elementární znalost, nezbývá mi, než se zamyslet, co ji k tomu vedlo.

Jak všichni víme, s Vladimírem Hučínem probíhají dva na sobě nezávislé procesy. Jedním je toto rehabilitační řízení, druhým je proces za já nevím kolik strašných zločinů, kterých se prý Hučín dopustil koncem minulého a počátkem tohoto století. Ovšem i když tyto procesy na sobě nezávisí, jedno mají společné: v obou figuruje stejný svědek. Jedná se o bývalého agenta StB, který za komunistů svědčil proti Hučínovi a který je využíván bezpečnostními orgány dodnes. Tento člověk je natolik důležitý, že v současném ostudném procesu s Vladimírem Hučínem figuruje jako „utajený svědek“, tj. osoba, jejíž jméno je drženo v tajnosti. A ejhle – nejspíš zde je zakopaný pes.

Současný proces s Hučínem je veden za uzavřenými dveřmi. Ale Hučínův rehabilitační proces je veřejný a těší se nemenšímu zájmu veřejnosti. Na stání 27. února se chystali nejenom lidé z Přerova, ale i z Prahy, Plzně a mnoha dalších míst. A nyní měl v tomto veřejném procesu vystoupit „utajený svědek“ procesu druhého, neveřejného. Je pochopitelné, že tato skutečnost postavila bezpečnostní orgány před nemalý problém.

Ovšem stále nechápu, proč ono unikátní rozhodnutí. Vždyť Hučínův rehabilitační proces se táhne již od jedenadevadesátého roku. Je opravdu tak obtížné, pro naše jinak fantazií oplývající orgány, si vymyslet záminku, pro kterou by se stání mohlo řádně odložit o další rok či dva? Nevím, ale ať je to jak je to, jsme právě svědky toho, jak podivně, ba až protiprávně, se mohou chovat naše nezávislé soudy.