Květen 2003

Aby po vás něco zůstalo...

Ross Hedvíček

Před pár minutami mi zazvonil telefon a udýchaný hlas přicházející z Česka (to se nedá splést, to úplně zakroutí ušima) mi sdělil, že je "nezávislý novinář" a že mu mám okamžitě zavolat zpátky, že pro mne má zajímavou nabídku. Aby neplatil moc za telefon, že... V zajímavé nabídky z Česka, Mikuláše a čerta už sice nevěřím, ale protože jsem dobrák od kosti, tak jsem mu zpátky zavolal. Onen "nezávislý novinář" se představil jako Jan Krystek a že prý vydal už dvě knihy o emigrantech (poslat mi je nechtěl, že si je budu prý moc sám koupit v Americe, kde budou brzy v prodeji) a teď chystá třetí o "významných osobnostech českého původu v zahraničí" a chtěl by zveřejnit jejich velmi zajímavé životopisy. Sice mi dělá strašně dobře, když se mi lichotí, ale neřekl jsem nic a poslouchal dál.

"Nezávislý novinář" (mně je ten výraz k smíchu!) Krystek na mne vychrlil lavinu jmen začínající Pavlem Tigridem, jakýmsi Kolovratem a dalšími jmény emigrantů s různou (většinou velkou) mírou kolaborace se současným českým režimem, aby mne oslnil a nastínil, v jaké skvělé a záviděníhodné společnosti bych se mohl eventuálně nacházet. Učurával jsem blahem jako malé štěňátko po koberci..., kniha má vyjít někdy na jaře příštího roku! Budu za výkladem knihkupectví s ušmudlaným sklem!

Pan Krystek pokračoval... měly by tam být osobní informace o mně - ať si naši čtenářově počtou! - včetně toho odkud jsem, kdy a za jakých okolností jsem odešel (předpokládám, že informace, kdo mi pomohl utéci by taky byla vítána), kam jsem potom šel, kde jsem bydlel, co jsem celé ty roky dělal, jaké mám zaměstnání zrovna teď a možná by se našel i kousíček místa na to, abych řekl co si myslím o současné republice - ale to už bylo zmíněno tak rychle, že jsem nabyl dojmu, že na právě tuhle nejdůležitější část, tedy co si myslím o současné České republice, by se místo skoro určitě nenašlo...

Dále mne pan Krystek v zájmu oné publikace požádal o alespoň dvě moje fotografie, jedna pouze portrét hlavy, a druhá - pokud se tedy prý věnují nějaké krajanské činnosti - by mohla být jak jsem někde ve společnosti jiných lidí. Celé to "curriculum vitae - cadriculum mortis" mám sepsat aspoň na dvacet stran a poslat mu to, protože (jak to zdůvodnil) "ABY PO VÁS NĚCO ZŮSTALO!" Namítl jsem neskromně (to víte emigranti jsou namyšlení!), že jen v češtině jsem napsal stovky článku, které vlastně úplně všechny nedělají nic jiného, než vyjadřují můj názor na současnou Českou republiku a nabídl jsem mu, že je může všechny přetisknout - bez honoráře! Pan Krystek ale žádný z mých článku neznal, a když jsem mu nabídl, že mu je pošlu přes Internet, tak přiznal že nemá e-mail - ale i tak ho ty články zas tak moc nezajímaly - to kde emigranti pracují a bydlí je přece pro "české čtenářové" zajímavější než to, co si emigranti myslí...

Pár vteřin jsem o tom přemýšlel a přestože pan Krystek několikrát opakoval frázi o "mimořádně zajímavosti" mého životopisu pro české čtenáře, dospěl jsem k názoru, že český čtenář k takovým ultrazajímavostem prostě ještě nedospěl a libo-li mu delikatesu, pak může debužírovat na životopisech pana Tigrida, Kolovrata nebo Lánského. Oznamují tedy tímto světu, že životopis údajně "významné osobnosti" Rosse Hedvička s jeho fotografií a spoustou osobních informací se tedy v dohledné době na pultech českých knihkupců neobjeví a stejně tak spisy BIS, převzaté od StB, budou muset být doplněny čerstvými informacemi nějakým jiným způsobem.

Tak to je asi všechno k přehledu události dnes, do devíti ráno. A čím dál víc o tom přemýšlím, tím víc mi ta fráze "aby po vás něco zůstalo" připadá fantastičtější... Bydlím u moře a až umřu, tak mne spali a popel rozpráší do moře - jen doufám, že vítr z moře nenafouká můj popel pozůstalým zpátky do tváří, jako se stalo v tom legračním filmu Big Lebowski. Rozplynu se v moři a nic po mě nezůstane. Můj duch se bude vznášet v tříšti nad keys a budu strašit turisty a dělat na ně "bu, bu, bu" a večer se budu procházet po pláži - peace on the shoreline - a pak si jako ten duch sednu do písku a budu se dívat na slunce jak zapadá do moře - obrovský ohnivý kotouč klesá ze světlemodré oblohy, úplně cítíte ty sluneční erupce, ten žár a oheň a postupně se blíží k absolutně čistému a definovanému horizontu a pomalu se ten žhavý a sálající kruh noří do vody... ... a já budu čekat, až zasyčí...