Květen 2003

Lidé všech zemí, italianizujte se!

Tomáš Krystlík

Spojené státy americké představující poslední politickou světovou velmoc exportují zbytku světa american way of life prostřednictvím internetu, filmu, řetězců rychlého občerstvení, hudby, svých výrobků a tak podobně, ale při bližším pohledu dostává představa mohutnosti vlivu amerikanizace na zbytek světa značné trhliny. Světovým sportem se nestal baseball či americký fotbal, američtí intelektuálové, hudebníci, spisovatelé sice pronikli do kultury evropské, ale její dominanci neohrozili. Dodnes se personál amerických univerzit a výzkumných institutů rekrutuje z celého světa, i z domněle zaostalé Evropy. Americký vliv, vyjma zbraní, počítačového soft- a hardwaru, kultury pro mládež, se jen velmi těžko prosazuje v oblasti, kterou bychom asi nejspíše nazvali estetickým formováním běžného dne. Vyjma jeans, samozřejmě.

Existuje však kultura, která zcela ve stínu ideologií určuje životní styl na světě - italská. Etnologové s překvapením konstatují, že například všudypřítomnost italské kulinářské kultury takřka na celém světě se nedá svým rozsahem srovnat s jakýmkoli kulturním vlivem v dosavadních lidských dějinách. Bez politické podpory, bez ideologického nebo mocenského vlivu ovládly italské jídla a těstoviny svět. Pizza je oblíbenější než hamburger a kam italská kultura stravování dosud nedolehla, dá se téměř s jistotou počítat, že jako první vlašťovky západní civilizace se tam objeví italské restaurace a zmrzlinářství.

Již ve středověku se uplatňovala zaalpská kulturní dominance na středoevropských a francouzských dvorech, i téměř všichni němečtí loupeživí rytíři si vydržovali italské učitele etikety, dvorní malíře, skladatele a madrigalisty.

Zatímco v minulých stoletích zapomínali přistěhovalci do Ameriky nejpozději v druhé generaci na své stravovací zvyklosti a přejímali místní, zesilovali Italové svou národní identitu jídly podle nově kodifikovaných receptů třeba abruzzské kuchyně nebo neapolskými pochoutkami. Neprozradíme snad nic nového, podotkneme-li, že základem proslulé francouzské kuchyně je kuchyně středomořská, tedy italská a k pojídání plžů nebo žab nevedly Francouze gourmetské zážitky, nýbrž hladomory ve středověku.

Globální rozšíření italských těstovin znamenalo pouze začátek kulturní dominance oné, ve světovém měřítku, malé země. Obzvláště v osmdesátých a devadesátých létech minulého století posílila italská kultura své celosvětové pozice. Již několik desetiletí vládnou světu milánská móda a italští obuvníci. Obleky od firmy Brioni se staly uniformou světových elit - od Kofiho Annana a německého kancléře až po potentáty z třetího světa. Běžný trh s oblečením podchytily tucty italských značek.

Zatímco se světové hospodářství nachází v hluboké recesi, řetězce prodejen Armani, Prada po celém světě vykazují stoupající zisky. Z vlasti krásna pocházejí i věci, u nichž si jejich původ uvědomujeme již méně: nábytek a karosérie aut. Ze západoevropských automobilek snad jen Opel donedávna nespolupracoval s italskými stylisty a mnohé neitalské nábytkářské firmy se dnes bez jejich spolupráce vůbec neobejdou. Automobilky pochopily, že auta s italskými či latinskými jmény, nebo alespoň s italským nádechem, se prodávají mnohem lépe než bez nich. Příkladem budiž Scirocco, Polo, Fabia, Octavia, Audi (latinsky “slyš!” místo německého ekvivalentu a původního názvu Horch), Xantia, Xsara, Mondeo, Laguna, Focus.

Češi si vliv italské kultury uvědomují málo. Umělecká a stavební díla italských mistrů v Česku jako italská většinou nevnímáme, zapomněli jsme, že mnohé dopravní stavby postavili za Rakouska-Uherska Italové, většinou nevíme, že vynálezce známého uherského salámu, mimochodem rodák z Brna, který přesídlil do Uher, nakazil plísní ze salámů italských stavitelů železničních tratí a mostů své vlastní výrobky a tak vznikl onen známý uherský salám. I vývěsky v hospodách a restauracích let padesátých až osmdesátých minulého století “vaříme 7 g kávu” nám už tehdy nedávaly smysl. Proč zrovna sedm gramů, proč ne šest, osm nebo deset? Inu, italská káva má být připravena ze 7 g kávy, z 50 ml vody teplé 85°C pod tlakem 15 atmosfér. Z toho nám zbylo (po trestuhodném zanedbání všeho dalšího) oněch 7 g kávy. To ovšem nám nevadí, abychom kávu praženou a mletou v Čechách považovali za nejlepší. O italské dost často valné mínění nemáme o maďarské jakbysmet. Nevnímáme, že vychvalovaná a dražší káva značky Douwe Egberts je pražena a mleta v Budapešti. Italský vliv se v Česku není tak zřetelný jako v západní Evropě.

Na rozdíl od american way of life se neorinŕsciménto neprosazuje existencí vojenských základen a životním stylem vojáků v zahraničí, nýbrž hrdostí a pílí milionů italských vystěhovalců, kteří doslova zakotvili pastu v hrncích světa (někde bohužel i mafii a podobné spolky). Nikde na světě zatím nezaznamenali, na rozdíl od antiamerikanismu, antiitalianismus. Neexistuje prostě. Evropané italský kulturní vliv bez námitek přijímají, takže začíná platit: “Jedno jakou řečí mluvíš - žij po italsku!”