Květen 2003

Škoda mladých životů

Jarmila Kubalcová

Další živá pochodeň na Václavském náměstí. Blázen, nebo další Palach? V dopisu na rozloučenou žádal, abychom z něho blázna neudělali. Jak tedy posuzovat tento zoufalý čin? Položme si triviální otázku. Je možné srovnání doby tehdejší a dnešní? Jistěže není.

Vstup vojsk, zrušení svobody tisku. Začala takzvaná normalizace. Lidé ještě tehdy netušili jak tuhý režim nastane. Jaké postihy morální, politické, existenční lidi čekají. Dobu zlou, nespravedlivou zřejmě předvídal i Jan Palach, inteligentní, citlivý student filosofie. A nemýlil se. Osudy mnoha lidí se změnily o sto osmdesát stupňů. Těch, co zde zůstali, i těch, kteří emigrovali.

Vzpomínám si, že my, tehdejší mladí, jsme byli tímto činem velmi zasaženi. Dojati, šokováni, pobouřeni. Vládní garnitura, která měla být tímto vyprovokována či alespoň pohnuta k zamyšlení, hodlala tento čin cynicky zatajit, zatušovat. Nepotřebovala, aby se lidé zamysleli. Nechtěla, aby se lidé shromáždili na pohřbu. Bylo všem jasné, že mladík protestoval proti vládnoucí politické moci, která zradila národ a podvolila se mocenskému tlaku východní mocnosti.

Dnešní doba je přece úplně jiná. Vládní garnitura je demokraticky zvolena. Máme vládu jakou si zasloužíme. Dobře nám tak. Jenže, co se zde nelíbí lidem? Vytunelované majetky, zkrachovalé banky. Úplatky a korupce státních úředníků. Rasová nenávist, xenofobie. Nezaměstnanost. Velká kriminalita. Málo investic do životního prostředí.

Kdo za to vše může? Jenom ta naše demokratická vláda? Není to spíše záležitostí těch jednotlivých lidí či skupinek, které tyto činy páchají? Někteří podnikatelé jsou v touze po majetku jak utržení z řetězů dřívější své chudoby. Opravdu musejí mít nadstandardní luxus za cenu podvodů, tunelování či jiných trestních činů? Souvisí s tím i některé formy kriminality, vyřizování si osobních účtů, mafiánské manýry importované z velké mocnosti na východě.

Domácí provenience je spíše korupce, zřejmý to rudiment socialistické éry. Kdo zavinil dnešní nezaměstnanost? Zčásti chybná rozhodnutí z poválečných let. Československo a těžký průmysl, jaký to lapsus? Zčásti chybná rozhodnutí naší vlády. Dotovat, a tolik všechny ty nerentabilní molochy – jaký to lapsus. Nepomohli importovaní západní manažeři za nekřesťansky vysoké mzdy, ba ani nekřesťansky drahé informační systémy.

Mnoha lidem se žije hůře nežli za socialismu. Některým lépe až skvěle. Může ale opravdu za vše vláda, nedokonalé zákony? Za vše určitě ne. Kdyby byli všichni občané čestní, měli čisté ruce a svědomí… Samá kdyby… Lidé jsou prostě takhle různí, bohužel. Zaráží, že tihle vyrostli za socialismu. Proti čemu vlastně protestuje mladík? Proti jednotlivcům, proti vládě, proti všem?

Situace v zemi není dobrá, ale je tak tristní a bezvýchodná jako v době Palachově? Každopádně je ale jiná, a to hodně. Myslím ale, že dnes je možno hledat a taky naleznout způsob vyjádření svých názorů, postojů. Dobu Palachovu mladík samozřejmě nezažil. Jenže sledujeme-li zpravodajství ze světa a jeho problémy, musíme konstatovat, že se zde máme zatím „skvěle“. Rostoucí terorismus, náboženský fanatismus a válka, nás snad zatím míjejí. Vše je relativní a do jisté míry subjektivní, měřeno vlastní zkušeností a poznáním. Proti čemu mladík svým činem vlastně protestoval? Sdělil nám to svým dopisem dost jasně? Četla jsem názor čtenáře MF Dnes, který konstatoval, že to byl člověk výjimečný, citlivý, nadaný. Možná byl. A možná i chtěl něco sdělit.

Jako matku mne děsí představa, že by tohle mohlo spáchat moje dítě. Nikdy jsem dětem nelhala. Nehalila skutečnost do růžového hábitu. Neskrývala svoji nespokojenost s realitou. Nikdy mne ale nenapadlo, že by mohli reagovat na věci veřejné tímto způsobem. Za cenu takové oběti. Jeden člověk jednou hlavou jednu zeď neprorazí, i když protestovat vůči něčemu špatnému je samozřejmě potřeba. A nejen protestovat. V demokracii jsou snad jisté možnosti se organizovat, účelně a cíleně bojovat. Nikdo se nemusí bát, že ho za ně čeká Bartolomějská či Ruzyně.

Obávám se, že zoufalý čin samotářského mladého člověka, u něhož nelze jasně odpovědět na otázku „proč?“, zapadne ve víru dalších událostí. Pouze svým pozůstalým způsobí trvalé utrpení a nevratným způsobem změní jejich další život.

Škoda mladého života. Škoda je ho. Věčná.

Za poslední měsíc se upálili další čtyři lidé. Údajně z podobných pohnutek. To se začne mládež hromadně upalovat? Reagoval na tuhle skutečnost i prezident Klaus.