Květen 2003

Zatýkání přes hranice

Benjamin Kuras

Představme si třebas nějakého zasloužilého českého kulturního pracovníka (dále ZČKP), jak v nějakém interview vyslovuje názor, že příslušníci jistého etnika nemají výtvarné nadání. Toto interview vyjde na internetu v několika jazycích a stáhne si je, dejme tomu ve Španělsku, tamní příslušník zmíněného etnika, shodou okolností uznávaný malíř. Vyloží si to jako urážku svého etnika a podá ve Španělsku na pana ZČKP žalobu. Ačkoli ZČKP svůj kritický posudek mínil jen v českém kontextu, kde mohl pomocí důkazů zaručit jeho právní nepostižitelnost, internetovým stažením do počítače španělského malíře se jeho výrok stává trestným činem ve Španělsku. Tam se naopak dá prokázat jeho nepravdivost, tudíž urážka rasy a xenofobie.

Podle zákonů Evropské unie podnětem k stíhání tohoto trestného činu může být udání od kohokoli, kdo si takový výrok jako rasistický či xenofobní vykládá. Zda takový skutečně byl nebo ne, se pak sice ještě musí dokazovat u soudu, ale k podání žaloby a podnětu k trestnímu stíhání a případné vazbě to stačí.

Španělský státní návladní vydá na pana ZČKP „evropský zatykač“ a španělská policie jej přijede do Prahy zatknout a v želízkách si ho odveze do Španělska, aniž by si k tomu potřebovala vyžádat povolení českých soudních či policejních orgánů. U španělského soudu španělský malíř během jednoho stání prokáže, že zmíněné etnikum výtvarné nadání má a že ZČKP se svým výrokem dopustil rasové urážky a xenofobie. Španělský soudní tribunál pana ZČKP odsoudí k třem rokům vězení.

Jestli to pokládáte za další paranoidní absurditu, kterou si zas na vás vymyslel zavilý eurofob, tak vězte, že přesně toto nenápadně podepsali ministři spravedlnosti EU v červnu 2002. Zatím to nazvali jen „rámcovým rozhodnutím o uplatňování evropských zatykačů“. Evropským zákonem o extradici, tedy vydávání občanů druhým zemím, se to stane až někdy koncem roku 2003 nebo začátkem roku 2004. Což postačí, aby ZČKP byl zatčen v den vstupu České republiky do EU v květnu 2004.

Abych se upřímně přiznal, pana ZČKP mně extra moc líto nebude. Jenže tento chystaný zákon stanovuje 32 různých činů, za něž bude každý stát EU muset vydávat své občany kterémukoli druhému státu EU, kde byli obžalováni. Slovo „obžalováni“ je pro nás důležité, a to z tohoto důvodu: Podle dosavadních zákonů a mezinárodních dohod o extradici bylo možné občana vydat jen té zemi, kde podle obvinění trestný čin „spáchal“. Tato podmínka se novým zákonem ruší a postačí, aby tam byl jen obžalován, i když tam třeba nikdy nebyl a tudíž jej tam nemohl spáchat. Marně bychom v zákoně hledali všechny přesné definice oněch 32 činů, ale rasismus a xenofobie mezi nimi jsou.

Podle pozoruhodně demokratického článku 2.3 tohoto zákona mohou ministři spravedlnosti EU - přes hlavy svých volených parlamentů - kdykoli k seznamu trestných činů podléhajících extradici přidávat další kategorie. Občané evropské unie tedy do roka ztratí přehled i představu, zač mohou či nemohou být zčista jasna zatýkáni a vězněni.

Co vlastně je či může být v EU trestným činem, se už tak jako tak ani nedá zjistit, protože nikdo nedokáže všechny zákony ani vyhledat, tím méně přečíst. Tuhle se o to pokoušel předseda právního výboru britské sněmovny lordů, když požádal zástupkyni předsedy sněmovny, aby mu dala zjistit, kolik zákonem uplatnitelných nařízení EU vydala od vstupu Velká Británie v roce 1973. Po několika dnech sčítání se došlo k číslici 101 811. To bylo v lednu.

Na dotaz, zda by do všech těchto nařízení mohl někde nakouknout, dostal milý lord odpověď, že připravit je k dispozici členům britského parlamentu by si „vzhledem k jejich rozsahu vyžadovalo disproporčních nákladů“. Rozumějme: ani britský parlament nemá na to, aby dal vyhledat a vytisknout i jen záhlaví všech zákonů, podle nichž má vládnout.

A ještě jedna drobnost: za porušení kteréhokoli z těchto sto tisíc nezjistitelných zákonů vás podle nového extradičního zákona bude moci zatýkat „policista nebo patřičná osoba“. Kdo takovou patřičnou osobou smí či nesmí být, se neuvádí. Zato se ale uvádí, že u sebe při zatýkaní ani nemusí mít zatykač.

Není divu, že už se tohoto právního státu nemůžete dočkat.

(MfD)