Květen 2003

Korupce

Zdeněk Švácha

Češi jsou, zdá se, zvyklí na finanční skandály, které zdobí život jejich státu. Tak pravil francouzský deník Le Figaro. Tentokrát má pravdu. Český veřejný život skutečně užírá pandemická korupce. Její formy jsou vynalézavé.

Do jisté míry se jedná o genetické dědictví, za zbytek vděčíme komunistickému úpadku prodlouženém o porevoluční zlodějinu bez přívlastků. Geny jsou dobře vyjádřeny v širokém sociologickém průzkumu, který byl v tisku citován asi před dvěma lety. Čechům v zásadě nevadí korupce jako jev. Vadí jim tehdy, pokud sami nemají možnost se korupčního kolotoče zúčastnit. Čili - pokud i já dostanu panáka z cizí lahve, mohou flašky pršet z nebe.

Úpadek starých časů a porevoluční chaos jsou zajímavou kapitolou a promítají starou pravdu, že od kořenů se lze odříznout jen za cenu smrti. Češi se smrti vyhnuli. Za pomoci zákonů (a někdy proti nim) se v devadesátých letech vesele drancovalo, kde se dalo. Pro spravedlnost je však nutno říci, že podobným jevům se při velkých společenských změnách nelze vyhnout. V Iráku nyní lůza krade, co není přibito a sem tam ve jménu míru a svobody někoho pověsí na kandelábr. Buďme rádi, že jsme ve střední Evropě, kde se strkají obálky, tuneluje se a vymýšlejí mrtví sponzoři. Lepší Lájos Bács v hrsti, než Husajn na střeše.

…a zákopy po česku

Byzantské móresy zděděné po Sovětech mají v Čechách tuhý život. Jejich podstatou je trvalá nestálost a nejistota jakékoliv státní struktury. Nic neplatí stoprocentně. Manažer, úředník, policista či diplomat nemá záruku, že k profesnímu přežití stačí loajalita a způsobilost. Není nic platné, jsou-li dodržovány dohody. Ty podléhají okamžité změně, pokud se to vyšší nebo soupeřící instanci hodí. Vytváří se zákopová mentalita. Vyznačuje se vzájemnou chorobnou nedůvěrou. Ministři zakopávají svá ministerstva proti jiným ministerstvům, jejich náměstci své útvary proti jiným útvarům a tak dále.Heslem dne je bezpodmínečná oddanost svému šéfovi. Pouhá loajalita budí podezření, že se dotyčný podřízený snaží přeběhnout do jiného zákopu. Hlavní povinností je včasné rozpoznání, proti komu (a s kým) se jeho nadřízený zakopává. A kdy a komu je třeba mydlit schody. V těchto zvyklostech nejsme sami. Ale jsme v nich až po nos.

A tak ministr Urban neví, bude-li za měsíc ministrem, premiér Špidla si bude muset přibít rozkomíhanou židli k podlaze. Takzvaný obyčejný lid si nijak nezadá, možná je ještě horší. A tak policajt Láska, velký kritik vnitra a vyšetřovatel causy IPB a Harvardských fondů, odchází pracovat k dvojici dobrodruhů Teryngel - Doucha. "Čest" jeho památce!

(www.bohumildolezal.cz)