Květen 2003

Krokem do manželství, krok do Ameriky

Ota Ulč

Víc než padesát milionů Evropanů odjelo přes Atlantik do Ameriky - největší to přesun v historii lidstva. Mnohé se změnilo. Napřed směl každý, pak jen někdo, pak skoro nikdo. Tak důkladné restrikce už pominuly a přibývá zejména příchozích z latinské Ameriky a asijských zemí. Roční kvóta legálních přistěhovalců, s připočítáním přísunu dalších příbuzných, se blíží jednomu milionu ročně, čili asi víc, než co přijme zbytek světa dohromady. Každý pátý imigrant v New York City přišel z maličké Dominikánské republiky. Polovina všech zbylých ostrovanů má příbuzné v USA a víc než dvě třetiny by emigrovaly, kdyby věděly jak. Americký konzulát vyřizuje denně přes 500 žádostí o vstupní víza. Rozpočtové škrty způsobily snížení stavu úřednictva a tím i snížení možnosti tyto žádosti pořádně prověřovat. Šizení, podvod, se staly normou a do země ze všech možných směrů pronikají zájemci ilegální. Immigration and Naturalization Service (INS), těšící se dost oprávněné pověsti té nejméně výkonné složky federální byrokracie, odhaduje jejich počet v mlžném rozsahu tří až deseti milionů.

Nejvíc těch ilegálních se valí přes mexickou hranici, přes Rio Grande, nikterak grandiózní tok. Pohraniční služba jich milion pochytá, pošle zpět a většina z nich se pokusí znovu, až se jim to jednou přece jen povede. Poslední dobou mezi zájemci zejména z Asie získává na popularitě cesta severní, přes téměř vůbec nehlídanou kanadskou hranici. Daleko menší pravděpodobnost úspěchu zaznamenávají čluny, bárky, lodě, snažící se dorazit k atlantskému či pacifickému břehu. Nespočitatelné množství ilegálů se dostavilo s vízem návštěvním či studijním a krátkodobý pobyt si permanentně prodloužili. K tomu USA poskytují přímo ideální podmínky. Občanské průkazy neexistují. K identifikaci se předkládá několikacentimetrový řidičský průkaz nebo tzv. social security card, ještě menší papírek. Firmy, specializujicí se na výrobu falešných dokumentů, inzerují v tisku. (Pro nevěřící překládám doslova: "Potřebujete nový průkaz totožnosti? Změna jména a věku, spolu s barevným státním průkazem totožnosti, řidičským průkazem, křestním listem, úředními doklady! Eden Press, Box 8410-SF, Fountain Valley, CA 92708." Nebo: "C.I.A. průkaz (MACV Form 4569), autentický, garantovaný, za 5 dolarů, Delta Press, Box 5097-F2 Shreveport, LA 711O5." Když jsem před lety četl tento inzerát, posedlo mě nutkání objednat si dokument na jméno VASIL BILAK a poslat do Kremlu. Teď po 11.9.2001 takové objednávky již vyřizovány snad nebudou.)

V Kongresu se prozatím nepodařilo prosadit zrušení antikvárního britského principu ius soli, určujícího občanství dítěte místem jeho narození a nikoliv občanstvím rodičů. Nespočetné množství zájemkyň, zejména z Mexika, se tedy dostavují a kromě porodu Američánka inkasují značné množství sociálních výhod. Zákonodárci ale přece už poněkud zakročili, jak si ověřila jedna Češka. Návštěvou v Pennsylvánii, na parkovišti před supermarketem předčasně porodila holčičku o váze necelé kilo a půl. Tuto Američanku se podařilo zachránit, vypiplat, teď je z ní dospívající sličná slečna. Ale teprve po dosažení dospělosti může zažádat o legální přistěhování a permanentní pobyt své matky.

V roce 1990 Kongres odhlasoval podivný zákon o Diversity Visa Lottery s 40 000 výherci ročně. Kvóta pro české a slovenské výherce je, či aspoň původně byla, 3 850 ročně. Kdokoliv bez ohledu na místo pobytu, ať v Dolních Prčicích či ilegálně u milenky v Santa Fe, se může zúčastnit. Legální trvalý pobyt se tak získá bez ohledu na oprávněnost žadatele - inu, loterie.

K loterii bývá přirovnáván vstup do stavu manželského. Nelze-li získat imigrační vízum, pěšky se vydat přes hraniční čáru či tiše přiveslovat k mořskému břehu, nabízí se eventualita sňatku s osobou kýžené národnosti. Leckdo z nás postarších se třeba upamatuje na film, v němž Charles Boyer v roli rumunského hochštaplera omámil naivní americkou učitelku Olivii de Haviland, aby si ho vzala a on se tak dostal z mexické mizérie do kalifornské záře.

Po druhé světové válce velké lodě spolu s demobilizovanými vojáky přivážely jejich v Evropě nabyté manželky, mezi nimiž byla též řada českých děvčat. Zásluhou amerického zabřednutí ve vietnamském konfliktu došlo k přísunu asijských nevěst. Ten dost přetrvává v podobě tzv. mail order brides, nevěst na objednávku, katalogy s podobenkami a kádrovými údaji, račte si vybrat. V popularitě vedou thajské krasavice. (Teď už je to natolik zmodernizováno, že internet poslouží značným výběrem. Před chvílí se mi na obrazovce vyrojilo 265 zájemkyň, převážnou většinou z Ruska, Ukrajiny a Kazachstánu.)

Nový imigrační zákon bratří Kennedyů (Robert a po jeho zavraždění Edward) způsobil řadu změn: nejen odklon od Evropy ve prospěch ostatních částí světa, značný vzrůst přistěhovalectví, ale i pominutí národnostních kvót a povýšení rodinných vztahů jako první preference. Pokušení k šizení tak značně vzrostlo. V roce 1975, INS vyšetřovala 21 200 případů podvodných manželství, zejména z karibské oblasti, Mexika a Filipín. Případ: Ruth Rivoli, úřednice INS v Miami, zadržela Američanku, která si za několik měsíců přivezla šest manželů. Vždy uvedla jiné jméno, ale její zlatý chrup zůstal nezměněn. Na rozdíl od Ruska byla v USA příliš nápadná.

Filipíny překypují zájemci o emigraci. Na americkém konzulátě v Manile se ale dovědí, že pořadník je bolestivě dlouhý, mnoho let čekání. Vynalezlo se tedy řešení na komerční bázi: 1. Manželka požádá o turistické vízum do USA a odletí do San Franciska, kde žije polovina všech amerických Filipinců; 2.tam zajde do zprostředkovací kanceláře, která zařídí v Nevadě bleskurychlý rozvod s nepřítomným manželem a stejně kvapnou svatbu s Američanem filipínského původu. Kanceláře mají týmy dědečků a je to jejich živobytí se ženit a rozvádět; 3. svatbou filipínská návštěvnice nabude práva pobytu (permanent resident status - ona slavná "zelená karta", která není zelená); 4. rozvod s vypůjčeným dědečkem, manželství končí, ale karta zůstává; 5. Filipínka - už nikoliv návštěvnice, ale permanentní rezident - se vrátí domu znovu se oddat se svým manželem; 6. celá rodina třeba s tuctem dětí se pak může snáze stěhovat do Ameriky, poněvadž mají poloamerickou maminku.

Nejnovější imigrační zákon, perverzně komplikovaný téměř jako daňové předpisy, přinesl různá zpřísnění a vešel v platnost prvního apríla 1997. Přemnozí cizinci, pobývající v USA ať už legálně nebo ilegálně, začali panikařit. Víc než deportace se ale obávali ztráty sociálních požitků - finančních podpor a poukázek na bezplatný příjem potravin v supermarketech (tzv.food stamps). Záchranu tedy mínili najít v okamžitém správném manželském objetí. The New York Times (3. března 1997) popisovaly scénu na úřadu v newyorském Queensu: Tisíc desperate žadatelů denně, ve frontě již od druhé hodiny po půlnoci před dveřmi s nápisem MARRIAGE LICENSES. Tlačenice, strkání, chaos. Rus Sergej Keršenko se marně rozhlížel po osobě, která se měla stát jeho manželkou za tři tisíce dolarů. "Nevím, jak se jmenuje," naříkal.

Zrodil se byznys s pronajímáním manželek s americkým občanstvím. Makléři účtují až 5 000 USD, ale dotyčná pronajatá nedostane víc než pětinu. Další snaživci si u toho přivydělávají: fotograf Gutierrez s polaroid kamerou zaznamenat slavnostní okamžik, památku na celý život (20 dolarů). Za týž obnos se pronajímá pugét (květiny plastické), za polovinu snubní prsten (zlato falešné). K pronajmutí jsou falešní svědci, případně i tlumočníci, aby se svatebčané mohli domluvit. Svatební licence přijde na 30 a svatební obřad na 25 dolarů. Ten trvá 20 vteřin.

Sňatkem, po němž následuje úvodní interview u INS, se získá status tzv. dočasného, podmíněného (conditional) rezidenta. Status rezidenta trvalého se získá za dva roky a kýžené americké občanství za tři roky. Úředníci INS činí namátkové kontroly. Separátně zpovídají manželské páry, trápí je otázkami, co že spolu snídají, jaký druh zubní pasty používají. Newsweek uveřejnil zprávu o vyšetřovatelích, kteří pozdě v noci navštívili manželské hnízdečko čerstvého italského přistěhovalce, věk 26, a jeho americké choti, věk 72, za účelem zjištění, zda párek trávil noc na společném loži. Nález v tomto případě kladný, vše v pořádku.

V případě ženitby a vdávání osob v zemi ilegálně přítomných je to víc komplikované, též nákladné (poplatek aspoň 1 000 USD), ale jde to. Pomoci mohou neziskové organizace jako například Immigration and Refugee Services of America nebo zisku hodně lační právníci, specializující se v tomto oboru.