Květen 2003

Kajícný Klaus a znemravnělá Evropa

Emanuel Mandler

K výročí 15. března, tedy okupace českých zemí nacisty, vyslovil čerstvě zvolený prezident Václav Klaus přesvědčení, že "nacistický teror … tragickým způsobem zasáhl životy obyvatel tehdejšího Československa … a nakonec ‚v podobě poválečného odsunu, i českých Němců (…) V České republice i v Německu bychom si měli umět říci: toto se stalo, dnes už minulost nezměníme, z dnešního hlediska šlo o činy nepřijatelné."

Václav Klaus, jak vidno opakuje tezi, že poválečné vyhnání má na svědomí nacismus (nikoli česká politika, která je prosadila a uskutečnila), tezi sice absurdní, ale pro publikum stále přitažlivou. Nic nového pod sluncem, český nacionalismus tyto názory šíří již půl století a sám Václav Klaus dlouhá léta. Potvrdil to Klausův tajemník Ladislav Jakl. Podle něho "Václav Klaus žádný nový úkrok ve svém postoji k odsunu neučinil. Nelze to interpretovat jako odsouzení,” řekl (MF DNES 15. března). Takže celou věcí bychom se nemuseli zabývat, kdyby Klausův krátký projev neprovázely pozoruhodné okolnosti.

První mimořádnou okolností byla reakce českých komunistů. Podle novinové zprávy "místopředseda KSČM Jiří Dolejš tvrdí, že se Klaus přiblížil Sokolovi, který počátkem 90. let okolnosti odsunu po druhé světové válce zásadně odsoudil. Místopředsedkyně KSČM Zuzka Rujbrová dodává, že kdyby se takto jasně Klaus vyjádřil před prezidentskou volbou, mohlo to jeho zvolení zkomplikovat. Možná, že by to určitou roli sehrálo a někteří by se zachovali jinak." Tyto reakce našich národovců nemohlo vyvolat nic jiného než onen kousíček z prohlášení českého prezidenta, že “z dnešního hlediska šlo o činy nepřijatelné". Hrozící bouře se však projevila pouze vzdáleným hřměním. A také tato nevůle brzy utichla, jakmile i komunisté pochopili, že Václav Klaus prohlášením o nepřijatelnosti (vyhnání) z dnešního hlediska vlastně ponechal otevřená dvířka pro přijatelnost z tehdejšího hlediska. Podle tehdejšího hlediska, zvláště podle hlediska české politiky, přece mohlo být vyhnání v pořádku.

Tuto nuanci však nechtělo pochopit a nepochopilo zahraničí. Byl k tomu důvod, protože Evropský parlament požadoval od České republiky, aby ještě před přijetím do Evropské unie učinila vstřícné gesto (rozuměj vzhledem k sudetským Němcům), a pražská vláda se k vstřícnému gestu neměla. Čas kvapil, a tak si předseda zahraničně politického výboru Evropského parlamentu Elmar Brok vypomohl již citovaným výrokem českého prezidenta. Řekl, že "vyjádření prezidenta Václava Klause z minulé soboty, v níž odsoudil deportaci sudetských Němců a zločiny páchané na nich jako nepřijatelné," lze považovat za takové gesto z české strany. Brokovu zprávu, doporučující přijetí deseti kandidátských zemí EU včetně České republiky, pak zahraničně politický výbor EP schválil.

Čtenáři není třeba dlouze vysvětlovat, že z třinácti slov vedlejší věty, posunují tři slova význam Klausova výroku do říše neskutečna. Václav Klaus výslovně neodsoudil ani deportaci sudetských Němců, ani zločiny na nich páchané a neřekl, že válečné a poválečné události jsou nepřijatelné, nýbrž že jsou z nepřijatelné dnešního hlediska.

Nicméně na základě Klausova neskutečného výroku vzniklo, jak jsme se mohli přesvědčit, české gesto. Co tomu Václav Klaus říkal, zda se tvářil kysele či sladkokysele, to nevíme, víme jen, že Brokův výmysl nedementoval. To je jedna strana mince. Druhou tvoří okolnost, že Evropská unie (v tomto případě Evropský parlament) byla ochotna přijmout požadované gesto v podobě, v níž by se dobře hodilo do Hankových rukopisných padělků. Je to jeden z dokladů znemravnění Evropské unie a jejich orgánů. Není to zvláštní způsob jednat na základě fikce? Bylo přece možno přijmout Českou republiku s dodatkem, že nevyšla vstříc přání vstřícného gesta, které požadoval Evropský parlament. Koneckonců němečtí pravicoví poslanci, kteří 9. dubna hlasovali proti přijetí České republiky do EU, mohli místo takové negace protestovat proti fiktivnímu gestu ČR a žádat politické gesto skutečné.

Kdyby nebylo destruktivního postoje dvou největších evropských zemí k americko-britské akci v Iráku, byla by bizarní příhoda s českým gestem méně významná. Takto je dalším dokladem skutečnosti, že v Evropské unii je mnoho věcí v nepořádku. Ještě že už brzy vstoupí do Evropské unie Česká republika. Její prezident totiž dá celé EU i jejím jednotlivým státům ty nejlepší, opravdu nejlepší rady.

(www.bohumildolezal.cz)