Květen 2003

Kancelář pro rozhovor

Emanuel Mandler

Za přítomnosti předsedy Sudetoněmeckého krajanského sdružení byla v pondělí 24. března t. r. slavnostně otevřena kontaktní kancelář krajanského sdružení v Praze, kterou bude řídit Petr Barton. Sám akt byl až pozoruhodně okázalý a slavnostní především tím, kdo všechno se ho zúčastnil. I když nikoli na nejvyšší úrovni, pak přece jen zástupci všech našich parlamentních stran (včetně místopředsedy senátu Rumla), zástupci českých církví, velvyslanectví (i vyslanectví Evropské unie), prostě byla to sláva nečekaná.

Otázka zní, k čemu je taková kontaktní kancelář dobrá, když české oficiální orgány odmítají jakékoli jednání se sudetoněmeckými spolky, se Sudetoněmeckým krajanským sdružením především. V úvodním uvítacím projevu však člen Evropského parlamentu a předseda krajanského sdružení Berndt Posselt zdůvodnil funkci kanceláře racionálním způsobem. Zdůraznil základní lidskou potřebu rozhovoru a nedobré výsledky, které přinese to, když rozhovor chybí. Kontaktní kancelář nemá za cíl vyprovokovat jednání s českou vládou, ale má umožnit spojení a rozhovor se všemi českými činiteli a občany, politiky nevyjímaje, kteří o to budou mít zájem, má aktivizovat dialog s českou občanskou společností. Rozhovor, soudí Berndt Posselt sbližuje jednotlivce i instituce, zabraňuje rozšiřování předsudků a nacionální nenávisti a umožňuje nové aktivity. Rozhovor odstraňuje či mírní možnost konfliktů.

Jelikož česká vláda odmítá rozhovor se Sudetoněmeckým krajanským sdružením, pak je už sama existence jeho pražské kanceláře výzvou české občanské společnosti k dialogu. A z toho hlediska by se snad dalo namítnout, že tu měla být otevřena už dříve. Když však i náš ministr zahraničí tvrdí, že kancelář byla otevřena v nejnevhodnější době, nelze se ubránit domněnce, že podobnou výhradu by naši politici vznesli kdykoli: nikdy by se jim nezdála vhodná doba pro otevření kontaktní kanceláře krajanského sdružení. A to prostě proto, že jsou proti jakému druhu rozhovoru se sudetoněmeckými spolky. "Považuji tento krok za problematický, nikoli za dobrý příspěvek k rozvoji česko-německých vztahů," vyjádřil se k otevření kanceláře poslanec Zahradil, a tím je řečeno vše. Poslanec Zahradil by byl zřejmě nejraději, kdybychom všichni žili v květnu až červnu roku 1945.

Vraťme se však ještě k úvodnímu projevu Berndta Posselta o potřebnosti rozhovoru. Neexistence rozhovoru, domluvy (doufám že si dobře pamatuji význam jeho slov) může podle Berndta Posselta vést až na kraj válečného konfliktu. A nynější válka existuje proto, že rozhovor a domluva obou stran chyběly.

Myslím, že toto objasnění příčiny irácké války by u nás našlo hodně stoupenců. Ale co naplat, jsou i tací, kteří se domnívají, že jako vše na světě, také rozhovor může vést k prospěšným důsledkům jen v určitých hranicích. Rozhovor s představiteli totalitního režimu - a irácký režim je přece dokonale totalitní - může mít za jistých okolností dílčí význam. Není proč jej zásadně odmítat. Ale domnívat se, že takový rozhovor zabrání nejrůznějším zločinům tohoto režimu a posléze i válce, vychází z velmi jednoduchého pohledu na válku a mír. Diktátor něco jiného říká a něco jiného dělá, někde v nezabydleném prostoru (nebo za hranicemi) zakope bojové chemikálie a hraje si se zbrojními inspektory na schovávanou. J. V. Stalin trýznil statisíce politických vězňů v gulazích a současně jeho prokurátor v norimberském procesu důrazně odsuzoval německé a kterékoli jiné zločiny proti lidskosti. Přišlo se na hodně mezinárodně nebezpečných zločinů sovětského režimu, které nevedly k válce Spojených států proti dobře vyzbrojenému Sovětskému svazu. Když ale v době, kdy probíhal rozhovor Sovětského svazu se Spojenými státy, sovětský první tajemník poslal tajně rakety na Kubu, nepomohl rozhovor, nýbrž americké ultimatum. Kdyby Sovětský svaz neustoupil, byla by tenkrát válka.

Snaha zabránit totalitnímu režimu Saddáma Husajna vyvinout zbraně hromadného ničení trvá dlouho. Nejrůznějších ultimát OSN irácký diktátor nedbal. Jak by ne, OSN je papírový tygr. Irák nedbal ani ultimáta Spojených států. Ale Spojené státy nejsou papírový tygr.

Upozornil jsem na otázku, kterou u příležitosti otevření kontaktní kanceláře Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Praze, nastolil Berndt Posselt. Nepochybuji, že i on sám považuje za důležitá pro náš vzájemný styk témata, která se týkají česko-sudetoněmeckých otázek v minulosti i přítomnosti. Ostatně kontaktní kancelář Sudetoněmeckého krajanského sdružení byla v Praze zřízena mimo jiné proto, že témat, o kterých by měli Češi se sudetskými Němci hovořit, je nepřeberné množství.

(www.bohumildolezal.cz)