Květen 2003

Zatracený odkaz Klementa Gottvalda

Emanuel Mandler

13. března uplynulo padesát let od úmrtí Klementa Gottwalda. Oč méně toto výročí zasluhuje slávy, o to je významnější. Ovšem, Klement Gottwald už náleží dějinám. Velká část české populace vlastně "osobně" Gottwalda nepoznala. Pro historiky a politology zůstal osobností, která láká k bližšímu poznání.

Jedna věc je však jasná a zřejmá: od dvacátých let až do své smrti byl Klement Gottwald (a spolu s ním celé "gotwaldovské" vedení KSČ) nepoměrně více vzorným agentem Moskvy než československým občanem. Čteme-li ovšem jeho projevy a články od poloviny třicátých let, jsme v pokušení tomuto tvrzení nevěřit. Klement Gottwald stál v čelných řadách kritiků prezidenta Beneše a celé vlády za to, že Československo přijalo mnichovskou dohodu, tolik mu šlo o vlast. O vlast a o české a slovenské občany mu šlo také tehdy, když komunisté vytvářeli pod jeho vedením koncem války program první poválečné československé vlády (tzv. Košický vládní program). Od jeho přijetí se všecko poslovanšťovalo, počešťovalo, stávalo lidovým: Němci byli vyhoštěni z republiky, stát konfiskoval velké, větší a v některých případech i malé podniky, místo "buržoazní" státní správy si občané vládli v národních výborech, řízených ovšem komunistickým ministerstvem vnitra. Od osvobození bojoval Klement Gottwald proti zrádné reakci, která údajně chtěla zaprodat Československo cizím mocnostem - až svůj boj vítězně završil únorem 1948. Otázka zní: to opravdu všechno jeho vlastenecké horlení byla demagogie moskevského agenta? Odpověď bohužel zní: ano. Nevyvratitelně to dokazují tragické události po únoru 1948, řízené s jeho souhlasem z Moskvy a sovětskými poradci.

Tato doba, kdy Klement Gottwald přihlížel k likvidování svých nejbližších přátel, byla zlá pro něho a ještě víc pro celou společnost. Tehdy již Klement Gottwald nemohl uplatnit své nesporné vlohy výtečného komunistického stratéga. Ale od konce třicátých let až do února mu osud přál. Jakoby přímo pro něho a pro jeho stranu vytvořil po mnichovské dohodě situaci, v níž byl český národ zklamán jak západními velmocemi, tak liberální demokracií; v druhé světové válce pak velká část českého obyvatelstva upínala své naděje k Sovětskému svazu.

A osud popřál Klementu Gottwaldovi politické partnery a oponenty, jejichž čelný představitel, dr. Edvard Beneš vymyslel za války řešení svízelné situace občanského tábora tak, že to od počátku zvýhodňovalo komunisty. Navrhl Stalinovi i Gottwaldovi národní a sociální (rozuměj socialistickou) revoluci. To byla voda na Gottwaldův mlýn. V revoluci přece posléze hraje prim extrémní levice. Jenomže u nás, také značným přičiněním Klementa Gottwalda, hrála extrémní levice prim od počátku, od již zmíněného Košického vládního programu. Uvážíme-li že byl již tehdy podpořen závislostí vlády na Sovětském svazu a strategicky bezchybným obsazením ministerstev (vnitra, národní obrany, zemědělství, školství a informací, přičemž předsedou vlády byl zakuklený komunista Zdeněk Fierlinger), pochopíme, proč komunisté vyhráli na jaře 1946 první poválečné volby. Ty byly milníkem na cestě k přetvoření československého státu v sovětskou polokolonii.

Tuto cestu usnadňovala mimo jiné Gottwaldova taktika spolupráce s "buržoazními" stranami. Nejprve s nimi vstoupil do těsné koalice (Národní fronta), která důvěřivě souhlasila s jednotnými, komunisty vedenými odbory a vůbec s levicově zaměřenou národní jednotou. Ta byla důležitá, protože komunisté volili taktiku stupňování revolučních požadavků a osočování "buržoazních stran", že je sabotují. V mnoha případech (nejnázornější je takzvaná milionářská daň) se národně socialistická a lidová strana opravdu stavěly proti demagogickým požadavkům komunistů. Když se však v únoru 1948 postavily demisí ve vládě celkově na odpor, neměly šanci. Klement Gottwald měl již situaci ve státě pod kontrolou.

Účinně mu v tom pomohla jeho vskutku bolševická národnostní politika. Za války se projevoval jako velký přítel Slováků a jejich svébytnosti, když však na Slovensku ve volbách roku 1946 Demokratická strana totálně zvítězila nad komunisty, Gottwaldovo vedení KSČ obrátilo a začalo kriminálními způsoby likvidovat slovenskou samosprávu. Zdařilo se. Jak by ne, když zpočátku komunistům ochotně pomáhaly české nekomunistické strany.

Pro KSČM Klement Gottwald byl a je postavou legendární. Z jeho odkazu nemohou však dnes komunisté převzít boj o stát sovětského typu; chybí jim celosvětové hnutí vedené z Kremlu. Ale mohou postkomunistický demokratický stát pořádně pokazit "gottwaldovskými" metodami, které jim ani trochu nejsou cizí. Je to varování pro občanské strany, aby komunistům nedůvěřovaly a nevstupovaly s nimi do koalice. Celonárodní jednota, kterou s nimi ukuly v dubnu loňského roku, je nebezpečná. Je zaměřena k obhajobě vyhnání Němců z Československé republiky, tedy stejně jako celonárodní jednota v roce 1945. Stále ještě je čas, aby si to opravdu vlastenečtí politici uvědomili a vyvodili z toho patřičné závěry.

(www.bohumildolezal.cz)