Květen 2003

Válka proti Saddámovi – válka proti zlu

Miroslav Beňo

Ve víru dnešních událostí je válka v Iráku tou nejfrekventovanější větou ve světových i českých masmédiích. Pomineme-li skutečnost, že i přes naše masmédia – ať už slouží komukoliv, jen ne objektivní interpretaci reality – si je převážná většina lidí vědoma, že válka je nejkrajnějším řešením problémů po tom, co selhaly všechny jiné alternativní snahy včetně diplomacie a řešení již nesnese žádného odkladu. Občané by si měli uvědomit, že válka v Iráku není v žádném případě jen problém Ameriky a Británie, ale je problémem celého civilizovaného světa vyjma států s totalitními režimy (KLDR, Kuba, Čína apod.), které svým způsobem z nebezpečí terorismu pro ekonomicky vyspělé země profitují dle zásady “čím hůř, tím lépe”.

Konec konců Saddám Husajn tím, že otevřeně podporuje zlo, představované fanatickými teroristy, nedává žádnou naději do budoucna ani pro svůj vlastní lid. Jakou má vlastně naději do budoucna občan (?), žijící v prostředí vlády tajné policie a politického teroru, občan (?) žijící v režimu despoty, kterého kdysi vládní strana Baas využívala jako nájemného vraha v politickém a mocenském boji v Iráku? Saddám již dávno prokázal,že patří mezi kruté a bezohledné vládce,který se neštítí ničeho pokud to prospěje jemu samému i zájmům jeho rodiny. Pro něho má lidský život menší hodnotu než hrst písku v poušti. Jsem přesvědčen, že pádem Saddáma neskončí jen jeho krutý režim, ale z hlediska bezpečnosti civilizovaného světa – a to považuji za nejdůležitější, padne hlavní bašta politického, ekonomického a morálního zázemí terorismu nejen na Blízkém východě, ale v celé Evropě a Americe. Taktéž to odradí mnohé vlády, které by chtěly teroristy v tichosti využívat pro své zahraničně-politické cíle. Irák jim bude “příkladem”, jak takové režimy dopadnou, pokud by se o podobnou politiku pokoušely. Čili válku proti Saddámovi chápu i jako určitou prevenci. Je také možné,že proces mírového urovnání na Blízkém východě bude daleko reálnější za předpokladu, že politika terorismu ztratí tolik potřebné zázemí pro svoje aktivity.

V našich masmédiích jsou informace zpracovávány tak, aby USA vystupovalo spíše jako agresor, kterého jediným zájmem je “hájit své ekonomické zájmy”. Jak hloupá a zvrácená masmediální propaganda to je mluví samo za sebe, a proto není ani nutné ji obšírněji komentovat. V dnešním světě masmediální, informační a ekonomické globalizace – jako přirozeného dějinného vývoje lidstva, jsou podobné názory nepřijatelné. Naopak poukazují na plytkost, krátkozrakost a morální pokrytectví jejich nositele, který na jedné straně manifestuje svůj odpor proti válce, ale na straně druhé je úplně lhostejný vůči krutosti Saddámova režimu. Snad jen dodám, že “zájmy” v tom jistě roli hrají, jistě i ty ekonomické – ale vydělávat lze i pohodlnějšími způsoby: jako spouštěcí mechanismus zde zapůsobil “zájem” (snad i náš – můj tedy nepochybně) udělat tento svět bezpečnějším a to odstraněním někoho, kdo mimo jiné neváhá vyplácet odměny rodinám sebevražedných atentátníků útočících na civilní obyvatelstvo. A až bude po válce někdo křičet, že USA se podílejí na ekonomické obnově Iráku (k čemuž doufám dojde) a tím je prokázán “pravý důvod intervence”, pak bych mu vzkázal, že stanou-li se dvě věci časově po sobě, nelze z toho vyvozovat, že druhá byla důvodem pro první – takový křikloun se dopouští omylu, kterému se říká “falešná kauzalita”.

Neřeknu asi nic nového, když vyslovím názor, že za současnými masovými demonstracemi v Evropě a Rusku stojí arabský kapitál a ruské zahraniční zájmy pana Putina. Jeho klíčovou zahraniční strategii je “vrazit” klín mezi Evropu a USA s cílem oslabit toto spojenectví nejen politicky, ale ve svých důsledcích především vojensky. Dnešní demonstrace až příliš připomínají ty z období začátku 80. let, které Brežněvův režim s jeho KGB organizoval v Evropě proti rozmístění amerických raket středního doletu a proti neutronové bojové munici. Všechny tyto akce byly financovány prostřednictvím různých levicových západních organizací – zelenými počínaje a komunisty a odborovými organizacemi konče. Americké bojové neutronové hlavice byly totiž jedinou reálnou “hrozbou” v plánech Kremlu pro bleskovou expanzi komunismu dál na Západ. V té době měla Varšavská smlouva v množství útočné obrněné techniky asi 1,5 až 2,5násobnou převahu nad NATO. Nepamatuji si ale, že by podobné demonstrace proběhly proti militaristické strategii bývalého SSSR. Osobně za sebe mohu říci – jsem si plně vědom, že mladí lidé v armádě USA, Británie či jiných zemí, bojují v Iráku nejen za mne, ale i za moji rodinu, protože se snaží porazit zlo již v jeho zárodku, zatímco já sedím doma v pokoji a dívám se na zprávy CNN o jejich statečném postupu. Jediné co mohu v této chvíli udělat, je dát jim morální podporu a modlit se za ně, aby se živí a zdraví vrátili zpět ke svým rodinám, a to co nejdříve. Nikdy jsem nebyl a nebudu pro válku jako takovou, ale uvědomuji si, že jsou situace, které jinou možnost nepřipouštějí. Také jsem přesvědčen, že nejvíce tuto skutečnost budou moci posoudit obyčejní Iráčané, kteří se snad už nikdy nebudou muset bát krutého režimu a budou moci svobodněji řídit své vlastní osudy a osudy svých rodin. Bude to alespoň symbolem toho, že ti, které Saddám Husajn násilně připravil o život, nezemřeli zbytečně.