Červen 2003

Udělení Bobříka vyčuranosti za měsíc květen 2003

Bohumil Doležal

Vypadá to, že dokud bude v nejvyšší ústavní funkci Václav Klaus, si v naší nevyhlášené soutěži o Bobříka vyčuranosti nikdo jiný ani neškrtne. Dosavadní rekordmanka poslankyně Marvanová (držitelka tří bobříků) bude záhy hravě dostižena a pak budeme muset udělování bobříka až na další zastavit, protože se držíme oblíbené zásady nebožtíka Josefa Luxe „třikrát a dost“. Klausova pověstná ctižádost zkrátka slaví triumf i v této oblasti.

Abychom rubriku zachránili, nezbývá nám, než se usilovně poohlížet po alternativních laureátech. Naštěstí nemusíme chodit nikam daleko: tentokrát se nám totiž nabízí Klausovo rodné hnízdečko, ODS.

ODS se v poslední době podařilo dvakrát ve zcela zásadních věcech zaujmout stanovisko za prvé správné, za druhé odlišné od Václava Klause a za třetí takové, které podporuje jen menšina veřejnosti. Jde o irácký konflikt a o eventuelní americké základny na území České republiky. ODS je navíc strana, která se chlubí okázalým odporem ke komunistům. Člověk má chuť zajásat: konečně je tu instituce, o níž se lze v této smutné době opřít! A očekává, že strana v těchto významných otázkách svede, jak by se slušelo, zuřivý zápas se svými protivníky, zejména se svým čestným předsedou.

Bohužel, jásal by velmi předčasně. ODS sází, jak je u nás zvykem, na tzv. respektování. Za prvé: ty rozdíly nejsou zdaleka takové, jak by se na první pohled zdálo. Tak pokud jde o americké základny, první místopředseda Zahradil tvrdí, že Klaus je vůbec neodmítl, maximálně by se dalo říci, že ještě nevyjádřil definitivní stanovisko. V této věci není prý rozporu mezi Klausem a ODS, samozřejmě ODS na to má názor jasněji definovaný. Oddaní stoupenci ODS by vyjádření svého prvního místopředsedy nejspíš nazvali směsicí zamlžování a lhaní. My, jako lidé slušně vychovaní, tak nečiníme.

Daleko lepší a stylově zcela čistý výkon podal v sobotních Lidových novinách (10.05.) další místopředseda ODS a středočeský krajský hejtman Petr Bendl. Na ožehavé téma „Klaus zve komunisty na Hrad“ reagoval v rozhovoru s Renatou Kalenskou (která mu to nijak neulehčila, což jí slouží ke cti) takto: Vadí vám, že si Václav Klaus zve komunisty na Hrad? - To je odpovědnost pana prezidenta. Já se vás neptám, čí je to odpovědnost. Ptám se, zda vám to vadí. Vy na to nemáte názor? - To není tak, že bych na to neměl názor. Je to prostě jeho rozhodnutí. Pane místopředsedo, já vím, že je to jeho rozhodnutí. Nemáte názor, nebo ho nechcete sdělit? - Myslím, že kdyby byla přímá volba prezidenta, tak by si Václav Klaus komunisty na Hrad nezval. Ale každý se musí podřídit volebnímu systému, který tu je. To je realita. Takže Václav Klaus teď musí platit. Kdyby byl zvolen přímo občany a nepotřeboval by podporu komunistů, tak by si dnes KSČM na Hrad nezval? - Mám pocit, že to tak může být vykládáno. Kdyby byl pan prezident zvolen v přímé volbě, bylo by jen na něm, jestli si komunisty na Hrad pozve. Možná by říkal něco trošku jiného. Já ale jeho rozhodnutí respektuji.

Podstatou odeesácko-klausovského respektování tedy je: uděláme sice pakt s čertem, ale jako svou soukromou záležitost si ponecháme Desatero. Ne že bychom ho plnili, budeme ho jen hlásat voličům a zároveň tvrdit, že čert má jiný názor a že ho respektujeme. Ostatně: co jiného byste od nás čekali, když jsme se ještě před rokem za Svatojánské noci proháněli na košťatech pod jeho otcovským dohledem.

Za smělý pokus sklenout pomocí „respektování“ oblouk dialektické syntézy nad zdánlivě nesmiřitelnými stanovisky, když tak velí politický „pragmatismus“, udělujeme tímto ODS jako celku i jejímu místopředsedovi Bendlovi Bobříka vyčuranosti za měsíc květen 2003. Vyznamenaným zároveň srdečně blahopřejeme.

(www.bohumildolezal.cz)