|
|
Červen 2003  JAROSLAV HUTKA - GRAFIK A ZPĚVÁKJaroslav HutkaTentokrát nesu kůži na trh jako grafik. Kdysi dávno jsem chtěl být pouze malířem nebo grafikem, ale nevyšlo mi to. Ale to přesvědčení bylo tak silné, že to, že jsem se nakonec stal zpěvákem a spisovatelem, pořád nedokážu brát zcela vážně a definitivně. A přitom jediné, co jsem skutečně reprezentativního jako výtvarník vytvořil, je osm grafických listů, linorytů, v roce 1973. Ale tyto grafické listy nejsou zcela volně vytvořené, souvisejí už s mou zpěváckou dráhou, dokonce ji ilustrují. V roce 1973 se konečně podařilo natočit desku Stůj břízo zelená, desku moravských lidových balad ze zcela neznámé sbírky Františka Sušila. Přestože sbírka pochází ze začátku devatenáctého století, ty balady byly tak překvapivě nové, že Supraphon neměl odvahu je vydat jen tak na vlastní triko, tak do toho kvůli rozředění odpovědnosti zatáhl ještě mládežnicko-komunistický časopis Mladý svět. Mládežnicky vstřícně „moderně“ se to jmenovalo Diskotéka Mladého světa a muselo to mít přílohu, aby se to poznalo. Tedy jsem napsal literární přílohu, ale tu mi vrátili okamžitě. Začalo tedy hrozit, že tu přílohu napíše někdo jiný. Uměl jsem si představit, jak mě někdo vykreslí v pozitivním bolševickém světle, jak jsem se hledáním v temné minulosti zasloužil o světlé zítřky. O to jsem nestál, tak jsem si sedl doma ke stolu a tři měsíce ryl do linolea. Byly to tři asketické měsíce, kdy jsem se občas šel projít kolem baráku, narovnat si záda a nadýchat se čerstvého vzduchu. Kdo tu techniku zná, ví dobře, o čem mluvím. Docela jsem se do toho zažral a byl jsem přesvědčen, že až těch osm listů odevzdám, tak budu pokračovat dál. Ovšem paní šéfredaktorka Čermáková mi letmým pohledem oznámila, že je to nepoužitelné. Zdálo se jí to negroidní, tedy zcela nevhodné k moravským baladám. To mnou docela otřáslo a dalších výtvarných pokusů jsem nechal. Přestože nahrávka desky Stůj břízo zelená je stará třicet let, nemohu se opřít o citaci nějaké významné autority, když budu mluvit o jejím významu. Významné autority ze světa hudební nebo literární kritiky prostě dodnes nejsou. Tedy si to povím sám. Vydáním této desky se stalo něco podstatného. Nejenže tím byla zpopularizována Sušilova sbírka, ale byl zcela otočen pohled na lidovou píseň. Byl porušen bolševický i obrozenecký monopolně-vlastnický vztah k této kultuře. Byl nabourán také onen erbenovský pohled, že lidová píseň jsou všeobecně známé popěvky, ozdobené nějakými slovy, pouze lidově reagující na svět „vysoké kultury“. Touto deskou se mi podařilo ukázat na literární základ „lidové kultury“, a to je dodnes stále cosi neznámého. Díky sběratelské genialitě Františka Sušila se mi podařilo sáhnout na tu původní zlatou žílu vesnické kultury. Z hlediska národního kulturního dědictví je to jistě neocenitelná zásluha, tedy až si jí někdo všimne. Já sám o žádný řád nestojím, ale je už na čase, aby si někdo konečně všiml těchto balad a uměl je i literárně zařadit a tím posunout pohled na primitivní umění vesnické či kmenové před příchodem romantismu. Bude potřeba opravit i pojem „národní“ a „lidový“. Primitivní umění totiž jde až na úplný začátek a základ naši existence, vyjadřuje bytí jedince – člověka. Že to vyjadřuje v nějakém jazyku, není tak důležité. Důležitý je obsah tohoto sdělení. Tyto balady jsem už zpíval holandsky, anglicky, německy i francouzsky. Nikdy se mi nestalo, že by publikum bylo okouzleno zvláštním „moravanstvím“ těchto písní. Obsah se jich vždy týkal velmi osobně, zcela modelově lidsky. Ty písně také neřeší žádný moravský problém, ale problém existence člověka na zemi, každého člověka. Tyhle moje grafiky i dnes některým lidem připadají negroidní. Nechci se vymlouvat tím, že stejně všichni pocházíme z Afriky a že černobílá technika k tomu svádí. Když jsem tyto grafiky dělal, tak jsem nad tím takto nepřemýšlel. Hledal jsem člověka, nahého člověka. Tak jako ty balady nejsou oblečeny v žádném moravském či dobovém kroji a dají se identifikovat jen prožitkem jedince, jako nakonec každé primitivní umění, došel jsem pocitově a zcela logicky k typu člověka předcivilizačního. Byl tě jeden člověk, bylo mu jakkolvěk… mluví v tomto smyslu jasně. A zároveň jsem velmi chtěl, aby to ani v nejmenším nepřipomínalo Svolinského nebo Úprku, kteří tuto „lidovou“ kulturu výtvarně vyjadřovali pouze jako záležitost lokální. Mě na těch písních právě zajímá ona nelokálnost. Zde se nejedná o žádné místní výšivky nebo zvláštnost střešní vazby trámů či krajový tvar klobouku. Zde se řeší základní problémy bytí, jeho smyslu i absurdity. Děje se to v odvážných básnických zkratkách a v nevtíravě „teskném“ humoru. Nevím, jestli se někdo zamyslel nad válečnou písní Stůj břízo zelená. Bratr musí jít do války. To je samo o sobě věc strašná. Zabíjet a nebo být zabit. Ale okamžitě je to téma odlehčeno otázkou: Co on si tam vybojuje? Jako obyčejný bojovník nanejvýš jen to, že zůstane na živu. Přesto se s kořistí vrací. Doveze si tři jablíčka, která rozdá matce, sestře a své milé. Milá má pocit, že by si zasloužila všechna. On jí říká, co pro něj znamenala v dětství matka a sestra, daly mu vše, a ona nic. Jenže ona mu dává celý život a napořád: bílej šátek jsem ti dala, tys ušpinil, já vyprala. A tak si člověk může tu píseň zpívat pořád dokola a přemýšlet o životě, se vším tím, co vlastně ani nejde domyslet. Píseň přestává být informací, ale stává se prostorem, tedy literaturou. Můžeme jen závidět, jak jednoduchými prostředky dochází k tak velkému vyslovení. Já se omlouvám za trochu problematický tisk grafik v této knížečce z kopírky, ale musíte to brát jen orientačně, při tak obrovském zmenšení se toho mnoho ztratí. Skutečná velikost těchto grafik je 70cm x 50cm, tedy jsou docela veliké. Počítal jsem tehdy se zmenšením jen na tehdejší gramofonovou desku, a to by myslím dopadlo docela příjemně. Když mi v roce 1973 ta komunistka z Mladého světa znemožnila tyhle grafiky použít, otráveně jsem je odložil a napsal kratičkou a celkem neutrální přílohu, která tehdy prošla a zároveň zabránila tomu, aby tu přílohu psal někdo jiný. Odborníky, kterým bych jakkoliv věřil, jsem tehdy neznal, což vlastně platí dodnes. Ale zamezil jsem tím, aby by si Mladý svět tu přílohu pojednal po svém. Koncem roku 1977, po zákazu veškerého mého veřejného vystupování, jsem se dostal do protivných finančních problémů, tak jsem tyto linoryty nechal vytisknout po třiceti kusech. Dvě série jsem si nechal v archivu a 28 jsem jich prodal. Už si nevzpomínám, za kolik, ale bylo to dost drahé a zmizelo to okamžitě. Z těch peněz jsem pak žil až do emigrace v říjnu 1978. Asi před dvěma lety mě přemluvil jeden přítel, abych ty linoryty vydal ještě jednou, tedy jsem je očísloval od 31 do čísla 100. To je definitivní. U podpisu uvádím rok 1973 jako rok vzniku s poznámkou TISK 2002. U tisku prvních třiceti kusů jsem uvedl rok 1977. Pravděpodobně byl pro mne v té chvílí důležitý rok tisku, vlastně už nevím. Tisk tohoto nového vydání byl technicky trochu problém. Když jsem ty linoryty udělal, uměla každá tiskárna tisknout z lina, takže první náklad mi vytiskl jeden přítel v práci načerno a zdarma. Dnes takový tisk žádná tiskárna neumí, je to už jen práce ruční a odborná a tak mě přišel tisk na téměř padesát tisíc. Ale je to. Deska Stůj břízo zelená je dneska už třicetiletou historií a to je přece jen poněkud dávno. I proto, že gramofony dnes už téměř neexistují. V roce 1997 sice Bonton tuto desku s dalšími bonusy a obsáhlou přílohou vydal na CD, mysleli to přátelsky jako dárek k mým padesátinám, ale jelikož tomu neudělali nejmenší propagaci, tak se ani nikdo nedozvěděl, že je to znovu „na trhu“. A nabízet grafiky písniček k prodeji a nemít ty písničky k dispozici je poněkud nepraktické, tak jsem se pokusil najít řešení. Od roku 1991, tedy dvanáct let, dělám pro Český rozhlas Praha hodinové pořady Samomluvy s hudbou. V roce 1993 jsem k dvacátému „výročí“ vydání desky Stůj břízo zelená udělal hodinový pořad o tom, jak ta deska vznikla a teď se budu chvíli vztekat. Těch hodinovek jsem udělal asi sto dvacet, připravoval jsem si je pečlivě na nejrůznější témata kolem historie mých písniček a českého písničkářství vůbec, a velmi často jsem se tam samozřejmě zabýval i lidovou baladou. Byly to nejen autorské pořady, ale zároveň jakési stopy času, a když jsem se asi před dvěma lety chtěl k některým těm povídáním z těch prvních let vrátil, zjistil jsem velmi šokantní věc, že všechny ty pořady jsou smazané. Já měl za to, že „veřejnoprávní“ instituce autorské pořady archivuje. Nejenže ničení autorských pořadů je porušení autorského práva, ale je to hlavně bezkoncepční tupost a neúcta k historii. Ovšem české rádio v tom není osamoceno. Svobodná Evropa, když se stěhovala z Mnichova do Prahy, tak celý svůj archiv také vyhodila do stoupy, přestože se našli dva zájemci, kteří se nabídli, že ten archiv odkoupí a i na své náklady odvezou do Prahy. Tak také zmizelo i deset hodinových programů, které se mnou udělal Karel Kryl, a tím pádem jediné profesionální nahrávky mých písniček z doby emigrace. Takže se nedá říct, že by minulost likvidovali pouze komunisti… Několik pořadů Samomluv se ale zachovalo. To byly ty, které jsem si natočil doma a Českému rozhlasu jsem jejich nahrávku pouze jaksi „zapůjčil“. Naštěstí. Na hodinové nahrávce, kterou teď nabízím, jsou všechny písně z desky Stůj břízo zelená, ale proložené povídáním, jak k tomu všemu došlo, tak jak jsem si to před desíti lety pamatoval. Natočil jsem to 4. 12. 1993, a kdo si koupí jakoukoliv z těch grafik, tak má toto cédéčko zdarma. Tímto tedy zakládám novou edici se jménem SAMOKECY. Mně by se sice ty Samomluvy líbily více, ale ty má už obsazeny Český rozhlas. Moje žena Kateřina má proti tomuto názvu výhrady, zdá se jí nekultivovaný a nabídla mi název SAMOŘEČI. To se zase mně zdá příliš kultivované. Uvidíme, jestli se to zavede. Historická praxe je, že časem jakýkoliv název začne vyjadřovat obsah, který nese, a ztratí obsah, který na první poslech připomíná. Nejenže se to velmi rychle stalo s posměšným názvem Mánička, ale názvy pro gotiku i baroko vznikly také jako posměšné, a dnes už je to jenom klasika. Aby tato deska v dnešní nabídce nebyla tak osamělá, tak k ní přidávám ještě jednu desku: SAMOKECY 2 – Hutka & Hladík – koncert v Náchodě 25.3.1993. To byl také doma natočený pořad pro Samomluvy, který se zachoval jen v mém archivu. Ve vysílací verzi měl hodinu, ale natáhl jsem ho na 77 minut, protože jsem využil ještě další nahrávky, které jsem si připravil a nakonec se tam nevešly. Toto cédéčko je zajímavé ze dvou pohledů. Koncert se konal tři měsíce po rozpadu Československa a v podstatě všechny moje pečlivě vypilované řeči mezi písničkami na to reagují. Mě tehdy bavilo mluvit, na rozdíl od dnešních představení. Je to žvanění zábavné, a přitom je to záznam doby, která je už definitivně pryč. Přes všechnu kritičnost a ironii jsem měl tehdy v sobě radostnou naději v budoucnost. To dnes člověka poněkud zaskočí. Druhý pohled je Hladíkova hra na kytaru. Tehdy ještě neměl španělku a jezdil se mnou s elektrickou kytarou a zněla mu zázračně. Přece jen je v elektrické kytaře „doma“ a na těchto nahrávkách je to velmi dobře slyšet. Hluboce doporučuji. SAMOKECY 2 Jaroslav Hutka & Radim Hladík– koncert v Náchodě 25.3.1993 01. ZAHRADY RADOSTI…………….J.Hutka 6:20 02. pozvání na koncert v Náchodě……..… ……..0:52 03. U SKLENKY VÍNA……………….J.Hutka 3:27 04. jak Morava kultivovala Čechy 17:02 05. AMERIKA ………………………..J.Hutka 2:26 06. poslední představení na Slovensku 7:18 07. HALELUJA TRAMVAJE……….V.Veit/J.Hutka 6:22 08. jak Čehůni na všem vydělají 3:56 09. LITVÍNOV…………………….Š.Rak/J.Hutka 6:27 10. rozloučení 0:54 11. SEN……………………………… J.Hutka 5:13 12. hokynářská promluva 9:51 13. ŽIVOT SE OTÁČÍ……………….Š.Rak/J.Hutka 6:52 total 77:11 CENY Jedna grafika stojí 1000 Kč. Čtyři grafiky stojí 3000 Kč. Všech osm grafik stojí 5000 Kč. Když si někdo koupí nějakou grafiku, tak má SAMOKECY 1 – Stůj břízo zelená, zdarma jako přídavek. Jinak ceny cédéček jsou podle jednotného modelu: Jedno CD stojí 300 Kč. Dvě CD jsou za 500 Kč a tři CD jsou za 600 Kč, a dále je už každé jednotlivé CD stále za 200 Kč. Ke každému balíčku na dobírku počítám 60 Kč poštovného. Je možné si to objednat i přes www.hutka.cz. V běžné distribuci tato cédéčka nejsou. Vozím je též na koncerty, stejně jako grafiky. Můžete mě i navštívit doma. Každé CD z fosilní řady je číslovaný a podepsaný originál s částečně ručně tištěným obalem. Do každého CD je vložena zkamenělina, sto milionů let starý amonit, jako pozdrav od původního života do digitálního věku. Samokecná cédéčka jen podepisuji, nečísluji a nevkládám do nich zkamenělinu. Jaroslav Hutka Na Zderaze 14 120 00 Praha 2 jaroslav@hutka.cz www.hutka.cz SAMOPALY FOSIL FOSIL 1: PROČ, PROČ? – SNĚŽENKA Baráčnická rychta 1973/74. FOSIL 2: KÁJA – TKANIČKA Baráčnická rychta 1973/74. FOSIL 3: PRAMÍNEK Texty Zorky Růžové 1971/74 FOSIL 4: HROB OUHOŘÍ Klub v Čáslavské ulici 1975/76 FOSIL 5: SKLEP Olomouc, Kolárovo náměstí – 9. června 1976 FOSIL 6: TAK JAKO KVĚT- SLUNEČNICE Divadlo v Nerudovce 16.6.1976 FOSIL 7: OLOMOUC Rudý koutek 17. listopadu 1976 FOSIL 8: POSÍLÁM TI 1974-1981 FOSIL 9: LITVÍNOV Baráčnická rychta jaro 1977 FOSIL 10: NIZOZEMÍ – PAMÁTKA Delft 1987 FOSIL 11: NÁMĚŠŤ – MORAVA Leden 1990 FOSIL 12: ADAM A EVA Moravské balady 1976 - 1993 FOSIL 13: JEZEVČÍK ZÁCHRANCE Hutka + Hvězdoň 1971 FOSIL 14: PŘELOUČ Hutka + Hladík 18.4.1997 FOSIL 15: JEŽÍŠEK Hutka + Hladík 1990 – 1992 FOSIL 16: ZBOJNÍK A VOZKA domácí nahrávka 8. října 1994 Zpátky |
