Červen 2003

Arabský ohlas irácké války

Ota Ulč

Následovníků Alláha je v USA víc než v řadě stoprocentně mohamedánských zemí včetně rozsáhlého Afghánistánu. V pouhém Dearbornu, jedné ze čtvrtí michiganského Detroitu, žijí desítky tisíc Iráčanů. Pochybuji, že příliš pozornosti budou věnovat vyjádření náboženské veličiny Ali Abu Al-Hassana, zakazujícího muslimům mít americké občanství. (MEMRI, Inquiry Analysis č.130, 8. 4. 2003). A nikde není náznaku, že by teď po pádu Saddáma většina dychtila po návratu do původní vlasti.

Šéfredaktor Saúdy vlastněného a v Londýně vycházejícího deníku Al-Sharq Al-Awsat, se slovy "vím, že mít nezaujaté stanovisko se v arabských médiích rovná sebevraždě, že jiný názor je považován za velezradu národních zájmů", si troufl kriticky se vyjádřit k počínání arabských, prozatím stále nepoučitelných médií. “V roce 1967 žurnalisté s falešnými předpověďmi o mnoho mil předběhli arabské armády na bojišti. Světu dodali zprávu o sestřelení stovky izraelských letadel, za předpokladu, že takový, jakkoliv virtuální výkon dodá sebedůvěru vlastním řadám, které se pak natolik vzmuží, že ke kýženému sestřelení přece jen dojde (…) A teď v roce 2003 se situace opakovala. Místo jediného slova o irácké střelbě do prchajících vlastních lidí, pozornost uchvátil zemědělec, který starou puškou údajně sestřelil americký vzdušný stroj Apache.”

Iluzím se notnou měrou oddávali náboženští funkcionáři. Například šejk Abd Al-Ghafour al-Qaysi v Bagdádu v mešitě během kázání v ruce třímal zbraň a hřímal takto: “Válka začala a zlo vyplivují ústa těch, kteří lžou a tvrdí, že Bagdád bude okupován během několika hodin. Jak můžete vidět, Bagdád stojí pevně, každý ho brání se zbraní v ruce - každé dítě, stejně i každá žena. Agresorům se nepodaří zneuctít půdu Bagdádu. Slibujeme naším bratrům kdekoliv ve světě: Irák je v dobré formě, je jednotný od jednoho konce k druhému… Alláh přinese vítězství islámu… Alláh ochraňuje naši armádu…Alláh ochraňuje našeho vůdce Iráku, symbol víry a džihádu, vůdce Saddáma Hussajna." (z přenosu Al-Arabia TV Dubai, 28. 3. 2003.)

Nejen arabská média reagovala na briskní spád událostí víc kysele než sladce. Přední palestinský deník místo běžného vydání v barvách oznámil bagdádský debakl ve smuteční černi. Všude kolem dokola převládala váhavá polopřiznání reality, racionalizace a spousta konspirativních báchorek, z nichž nejvíc jsem si oblíbil paranoidní tvrzení, že Saddám byl nastrčený špion CIA, který dal imperialistům záminku napadnout svět islámu.

Tvrzení, že nepřítel mého nepřítele je můj spojenec, v tomto případě příliš neplatí. Válku, kterou v roce 1980 rozpoutal Saddám proti Íránu, trvala do roku 1988 a stála obrovské množství životů na obou stranách (…) Tehdejší agresor Saddám právem není v Teheránu populární. Ale rovněž nejsou populární jeho přemožitelé, jak dokumentuje úvodník v iránském Kayhan International, deníku v anglické řeči (5. 4. 2003). Z textu: “Mezopotámie, kolébka civilizace, teď vrávorá pod jednou z největších barbarských agresí v dějinách. Současně, po zuby ozbrojení Yankeeové plundrují města, vpadají do bytů počestných občanů, vlečou muslimské ženy a děti do ulic, mučí a vraždí bezbranné civilisty. K tomu dochází proto, aby se uspokojila touha prezidenta George Bushe nastolit svou verzi demokracie v zemi, kde Adam, otec všeho lidstva, je pohřben, kde Noe zbudoval svou archu a kde se narodil Abrahám. V právě uplynulém křesťanském století svět se seznámil s krvelačnými megalomaniaky jako Benito Mussolini, Adolf Hitler a Josef Stalin. Bush tyto zloduchy z nedávné minulosti samozřejmě překonává."

V případě zarputilých mohamedánů rovněž neplatí jinde nezpochybňovaný předpoklad, že můj přítel je mým přítelem. Saúdskou Arábii sice nemusíme zahrnovat dolary, ale jsou to přátelé k pohledání. Z iniciativy Arabské ligy tam v roce 1999 vzniklo vědecké forum (Zayed Center for Coordination and Follow-Up), kam též přijel přednášet bývalý prezident Jimmy Carter, bývalý viceprezident Al Gore, bývalý rakouský prezident a generální sekretář OSN Kurt Waldheim a též francouzský intelektuál Theirry Meyssan, autor knihy, v níž tvrdí, že teroristický útok 11. září 2001 si uspořádali Američané sami.

Před nedávnem (9. 4. 2003) tam promluvila Dr. Umayma Jalahma, profesorka islámských studií na univerzitě krále Faysala. Před rokem (12. 3. 2002) se proslavila v saudském deníku Al-Riadh tvrzením, že židé na oslavu svých svátků Purim při přípravě pečiva vysávají krev z nežidovských obětí a tu mísí do sionistických pokroutek. Tentokrát tato saudská vědkyně ve své přednášce informovala, že popudem k zahájení americké agrese proti Iráku byly právě ony židovské svátky Purim, oslavující pokoření Babylonu před stoletími. Zdůraznila, že agresoři se zmocňují kořisti bez ohledu na naříkání iráckých dětí, že to je lačná sionisticko-anglosaská aliance s neomezenými ekonomickými a politickými ambicemi, se záluskem na celém světě vytvořit jeden krutý stát.

A pak se s takovými přáteli/nepřáteli domluvte.

(www.bohumildolezal.cz)