Červen 2003

Komplikace s Benešovými dekrety

Emanuel Mandler

Při besedě se studenty ve Frankfurtu nad Mohanem v úterý 6. května náš premiér řekl, že Benešovy dekrety i nadále platí a budou platit. Předsedu krajanského sdružení Bernda Posselta to celkem pochopitelně rozhořčilo. Vyzval rakouskou vládu a komisi EU, aby ještě před přijetím České republiky do Evropské unie působily k zrušení dekretu a proslulého amnestijního zákona č. 115/1946, který umožňoval omilostnění těch, kdo páchali zločiny vůči Němcům a Maďarům.

Špidla podle Posselta blamoval v Evropské unii všechny, "kteří si nechali namluvit, že tyto rasistické akty proti milionům nevinných, které jsou výsměchem evropskému právnímu a hodnotovému pořádku, již neplatí."

I když lze s určitou jistotou předpokládat pouze reakci evropské komise na Posseltovu výzvu (bude záporná nebo nijaká), je přece jen výrok našeho premiéra jak pro Evropskou unii, tak pro náš ústavní pořádek mimořádně závažné. Pokud jde o Evropskou unii, představme si, že by do jejích řad vstupovalo Německo s vyjádřením, že tzv. říšské (norimberské) protižidovské zákony jsou platné a budou platit i nadále. Přitom jsou protiněmecké Benešovy dekrety s nimi srovnatelné (norimberské zákony vyňaly židy z říšského občanství a zakázaly "míchání" německé krve s židovskou). Říšské zákony stály ovšem na počátku holocaustu, jehož výsledkem byly miliony obětí, kdežto Benešovy dekrety jsou "pouze" základem vyhnání třímilionového etnika s počtem obětí jdoucího do desetitisíců. Jsou však rovněž pojaty kolektivně, a navíc mají exekutivní charakter: nejenže zbavovaly Němce a Maďary československého občanství, ale stanovily rovněž, že jim bude vyvlastněn veškerý majetek a že budou nahnáni do koncentračních táborů. Že budou zbaveni vlastního školství a všech spolků a že budou muset nuceně pracovat. K Benešovým dekretům se pojí zákon č. 115/1946 Sb., podle něhož mohli být amnestováni ničemové, kteří bez překážek páchali vůči vyháněným Němcům bezpráví.

To jsou otázky pro Evropskou unii, které za ni řešit nemůžeme. Ale před vážnými otázkami by měla stát hlavně Česká republika. Jestliže Benešovy dekrety platí, pak je třeba posoudit je vzhledem k ústavě, to znamená k Listině práv a svobod. A to mají dekrety zdánlivě zcela prohrané. Tak například čl. 3 první hlavy Listiny práv a svobod stanoví:

(1) práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti náboženství k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.

(2) Každý má právo svobodně rozhodovat o své národnosti. Zakazuje se jakékoli ovlivňování tohoto rozhodování a všechny způsoby nátlaku směřující k odnárodňování.

Uvážíme-li znění perzekučních protiněmeckých a protimaďarských dekretů, nemusíme vést diskusi, jsou-li v souladu či v rozporu s tímto článkem. Flagrantní rozpor ovšem postihuje mnoho dalších článků, například čl. 9 I. hlavy, zakazující nucené práce, a další. Důležitý je zejména čl. 11 2. hlavy, který ve svém prvním odstavci proklamuje:

Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.

Významný rozpor dekretu č. 108 o konfiskaci veškerého majetku všech Němců a Maďarů s ústavou vedl zřejmě Ústavní soud ČR k tendenčnímu, nacionalistickému a nepravdivém nálezu. Ústavní soud prohlásil, že dekrety vznikly v mimořádné situaci a že je nelze s listinou práv srovnávat. Jestliže Benešovy dekrety platí, jak říká premiér Špidla, pak ovšem musí být v souladu s ústavou, to znamená s Listinou práv a svobod. Protože nejsou, neměly by platit. Zde je premiér v rozporu sám se sebou. A zjevně jsou tu v neřešitelném rozporu dva ústavní orgány.

V neřešitelném? Švejkováním lze u nás překlenout i to, co je neřešitelné. Švejkování je ovšem jistý druh aktivity. A tak budou muset naše vláda a náš prezident na nějaký čas vytáhnout hlavu z písku a provádět pštrosí politiku jiným způsobem. Těžko vědět jakým, ale jistě to bude zajímavé.

(www.bohumildolezal.cz)