Červen 2003

Patří Česká republika do EU?

Emanuel Mandler

Otázka v nadpisu by měla být rozšířena v tom smyslu, zda ČR patří do Evropské unie i s právoplatnými Benešovými dekrety a bez ohledu na to, že trvá na oprávněnosti “odsunu” sudetských Němců.

Odpověď je snadná, protože ji rozhodlo jednoznačné “ano” Evropského parlamentu. Tak jak je, Česká republika do Evropské unie patří, protože Evropská unie o její členství stojí. To bylo jasné již před hlasováním. A proč tedy poslanci CSU, a hlavně předseda Sudetoněmeckého krajanského sdružení Bernd Posselt, hlasovali proti, co tím chtěli dokázat?

Tuto otázku vysvětluje Posselt 9. dubna ve svém Dopise české veřejnosti: Proč budu v Evropském parlamentu hlasovat proti. Zdůrazňuje, že vždy byl a je pro členství České republiky v EU: “Když v roce 1989 padla po Panevropském pikniku na rakousko-maďarské hranici krok za krokem železná opona, začal jsem pracovat pro plnohodnotné členství Čechů a Slováků v Evropské unii a od roku 1994 jsem v tom pokračoval jako poslanec Evropského parlamentu. Dnes vítám skutečnost, že Česká republika patří do první vlny kandidátů na vstup a že od 1. května 2004 budu mít v Evropském parlamentu české kolegy.”

Posseltovi a jeho kolegům tedy nešlo o to vyslovit se proti členství České republiky v EU, ale o protest proti postoji České republiky k Benešovým dekretům, k vyhnání Němců a k sudetským vyhnancům: “Toto NE není NE k rozšíření Evropské unie, NE českému národu, nýbrž protestem proti tomu, že se českému státu zatím ještě nepodařilo odloučit od neblahého nacionalistického dědictví tzv. prezidentských dekretů, které se týkají sudetských Němců a všeho, co k tomu patří. … kolektivní zbavení práv a vyhnání více než tří milionů lidí kvůli mateřské řeči nebo původu nejsou jen dobové jevy, ale dotýkají se elementárních otázek lidských práv.”

Že ono NE poslanců CSU a předsedy Sudetoněmeckého krajanského sdružení znamenalo protest, to jistě pochopili nejen lidé zasvěcení, ale i veřejnost. Ne každý však, zvláště u nás, chce pochopit oprávněnost tohoto protestu. Ale je to tak, Česká republika se staví k vyhnání a jeho okolnostem hanebným způsobem a protest proti tomu je na místě. Otázka jiná je, zda tento protest byl na pravém místě a odpovídala-li tomu jeho forma.

Bohužel přece jen věc, o kterou se hlasovalo, bylo přijetí České republiky, a v této věci poslanci CSU hlasovali NE. Berndt Posselt odsoudil sám sebe (a Sudetoněmecké krajanské sdružení) k neustálému vysvětlování, že to tak nemyslel, že nebyl proti přijetí ČR, ale že jeho NE znamenalo protest. Je jeho zkušenost s českými nacionalisty tak nedostatečná, aby nevěděl, že mu jeho hlasování 9. dubna budou předhazovat, a to při jakékoli vhodné i nevhodné příležitosti? A že se tím zakryjí mnohé aktuální věcné otázky vzájemných vztahů? Existuje nějaký způsob, jímž by dokázal, že mu nešlo o protest proti přijetí České republiky do EU? Naopak, krajanské sdružení přece od počátku do konce spojovalo otázku přijetí České republiky se satisfakcí za vyhnání a protiněmecké Benešovy dekrety.

Zřejmě nebylo to NE v Evropském parlamentě politicky prozíravé. Za daného stavu, kdy na české straně neutuchá protisudetoněmecká nenávist, je nepochybně zapotřebí, aby sudetští Němci dokázali Čechům, že se sice usilují o svá práva, ale že nám chtějí prospívat, ne škodit.

Ostatně sám projev Berndta Posselta, který předcházel hlasování o přijetí České republiky do Evropské unie, jasně naznačoval, že si spolkový předseda Sudetoněmeckého krajanského sdružení uvědomuje obě stránky celé věci: jak nutnosti pokračovat v úsilí o plnou satisfakci od pražské vlády, tak potřeby vycházet s Čechy co nejpřátelštěji: “…říkáme zcela jasně: Evropská unie musí jít dále cestou k právní pospolitosti. Jako právní pospolitost se musíme starat o to, aby do ní nebyly zavlečeny dekrety založené na bezpráví – jako počítačové viry do systému pro zpracování dat. To ohrožuje celý systém, a proto musíme společně se státy, které nyní přicházej, po jejich vstupu a po tomto obtížném hlasování, společně bojovat za to, aby zločin byl nazván zločinem, bezpráví bezprávím, abychom však spolupracovali v duchu partnerství a vytvořili Evropu, celou Evropu, která bude založena na právu, míru a svobodě.”

Avšak: otevřít v Praze kontaktní kancelář, takřka zároveň hlasovat proti přijetí České republiky do Evropské unie a přitom se těšit na její přijetí – zdá se, že Sudetoněmecké krajanské sdružení by mělo o své politice vůči Čechům a České republice ještě hodně přemýšlet.

(www.bohumildoelzal.cz)