Červen 2003

Padesátá léta v letech devadesátých

Přemysl Vachalovský

Současně se soudním projednáváním kauzy Vladimíra Hučína, proběhlo vloni odvolací řízení, vedené proti prvnímu a zároveň i poslednímu generálnímu prokurátorovi České republiky, JUDr. Jiřímu Šetinovi.

Obě kauzy mají mnoho společného. Vedle naprosto zjevných nezákonností při vyšetřování údajné trestné činnosti obou nepohodlných je spojuje i absurdní a protiústavní omezení základních občanských práv, jimiž je zcela nepochybně soudní projednávání za “zavřenými dveřmi” bez účasti veřejnosti.

Zatímco Hučínova kauza je veřejnosti doma i v zahraničí dostatečně známa, kauza JUDr. Jiřího Šetiny upadla zcela v zapomnění, ačkoliv se táhne již celých deset let. Obvodní soud pro Prahu 1, který Šetinu již v září 1996, po zhruba rok a půl trvajícím procesu, zprostil obžaloby, v dubnu 2002 v odvolacím řízení “za zavřenými dveřmi” odročil další projednávání na neurčito. Původní proces začal již v listopadu 1994 s vyloučením veřejnosti, neboť v nejzávažnějším bodu obžaloby ohledně vyzrazení státního tajemství figurují záležitosti týkající se zpravodajské služby. Tohoto deliktu se měl Šetina dopustit tím, že někdejšího ministra průmyslu a obchodu Vladimíra Dlouhého informoval o odposlechu jednoho z jeho podřízených. Kromě tohoto skutku byla za vyloučení veřejnosti projednávána údajná pomluva, které se generální prokurátor měl dopustit vůči příbramskému policistovi a dále pak devizový delikt, týkající se údajného nenahlášení devizových prostředků, získaných za pronájem prostor v rodinné vile.

Měl jsem to štěstí, že jsem mohl jako Šetinův důvěrník převážnou část vykonstruovaného procesu sledovat. Zhovadilost a absurdnost soudního řízení jsem tehdy přiblížil čtenářům Necenzurovaných novin a deníku Práce, a zároveň i divákům České televize v publicistickém pořadu Nadoraz. Role důvěrníka měla však i stinné stránky. Již po druhém soudním líčení, kterému jsem byl jako důvěrník přítomen, zintenzívnil zájem zpravodajských služeb o moji osobu, který vyvrcholil nasazením odposlechu na moji soukromou telefonní stanici.

Obě kauzy mají další významnou spojitost. Jak Hučín, tak Šetina, vyvíjeli po listopadové non-revoluci nemalé úsilí o nápravu a potrestání komunistických zločinů. Již se zcela zapomnělo na to, že bývalý generální prokurátor JUDr. Jiří Šetina byl společně s bývalým policejním prezidentem Mgr. Stanislavem Novotným skutečným zakladatelem Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu. Za zmínku také stojí jeho úspěšné tažení proti několika prokurátorům a soudcům, z nichž většina nadále zastává významné funkce v justičním aparátu, kteří se snažili zmařit vyšetřování pokusu “hrdinného kapitána” Minaříka o teroristický útok na Rádio Svobodná Evropa.

Nakonec se stalo to, co je pro tzv. sametové období příznačné - JUDr. Šetina, stejně jako mnoho dalších, pro předlistopadový a shodou okolností i polistopadový systém nepohodlných, svůj marný boj s estébácko-bolševickým klanem v justici a policii nejen prohrál, ale dokonce proti němu bylo zahájeno účelové a vykonstruované trestní stíhání. Že tato opatření zanechala nejen na Hučínovi a Šetinovi, ale na všech dalších obětech polistopadové policejní a justiční zvůle, zdravotní a existenční problémy je nabíledni.

Kuriózní a zároveň i absurdní je to, že tehdejší největší oponent generálního prokurátora v justičním aparátu, bývalý hlavní vojenský prokurátor JUDr. Kříženecký, zasloužilý člen KSČ, kandidoval za KSČM na úřad prezidenta, zatímco zakladatel ÚDV a antikomunista JUDr. Šetina, je nadále i nemalým přičiněním tohoto prezidentského kandidáta již desátý rok trestně stíhán.

(www.AAAWebPages.cz)