Červenec 2003

Mafiokracie v Rusku

Josef Bílek

V tomto článku se komunismem rozumí politický systém, který existoval v Sovětském svazu a jeho satelitních státech. Slovo mafie je použito ve významu který má v Rusku, tj. označuje ruský organizovaný zločin, včetně mnoha státních činitelů, businessmanů a celků řízených skupinami organizovaného zločinu.

Mafiokracie je unikátní společenský systém, který vznikl v Rusku v devadesátých letech. Tento systém se podstatně liší od demokracie i komunismu. Jeho hlavními znaky jsou:

- několik mocných skupin organizovaného zločinu má plnou kontrolu nad národním hospodářstvím;

- zkorumpovaná vláda a bezpečnostní složky slouží jako nástroje organizovaného zločinu; formální vládci země nechtějí (a nemají možnost) bojovat proti organizovanému zločinu a korupci;

- absence opravdově demokratických institucí a mechanismů, paralýza nezávislých soudů;

- potlačení tržních mechanismů.

Ruský spisovatel a nositel Nobelovy ceny míru Alexander Solženicyn napsal v listopadu 1996: ”Rusko ani zdánlivě nepřipomíná demokracii a je na hony vzdáleno skutečným tržním reformám. Současní vládci Ruska nejsou o mnoho lepší než komunisté. Stabilní a uzavřená oligarchie zhruba 150 až 200 lidí rozhoduje o osudu národa. Během posledních deseti let vládnoucí kruhy okradly svůj lid o národní bohatství v částce mnoha bilionů dolarů, zapříčinili bídu milionům lidí a pravděpodobně smrt mnoha tisícům. Ruský hospodářský chaos je výsledkem téměř kriminálních reforem, které umožnily vznik nové třídy kapitalistické mafie.”. Podívejme se blíže na hlavní rysy ruské mafie.

Ruská mafie řídí hospodářství. Dle zdrojů FBI, převzala v roce 1995 ruská mafie kontrolu nad 70-80% procenty všech ruských firem. ”Ruský organizovaný zločin infiltruje prakticky všechny druhy obchodních a komerčních aktivit,” uvádí zpráva FBI, datovaná 31. ledna 1996, pro House of Representatives (dolní komora parlamentu USA). Dále tato zpráva uvádí: ”Jak dosáhli této míry infiltrace? Pomocí výhrůžek a násilí. A z jakých důvodů? Z chamtivosti.” Pro výdělečný podnik v Rusku je dnes prakticky nemožné vyhnout se kontrole ze strany mafie a pravidelnému vydírání. Jakýkoliv pokus o odpor je zlomen metodami, ke kterým patří únosy, atentáty, útoky na rodinu, nebo úmyslná perzekuce státními úředníky, napojených na mafii. Na příklad v letech 1992-1994, kdy mafie přebírala řízení ruských finančních institucí, desítky bankéřů byly uneseny nebo zavražděny; mezi oběťmi byli prezidenti hlavních ruských bank.

Přesvědčivše o své síle politickou elitu, podnikatele a celý národ, má mafie nyní v Rusku neomezenou a bezkonkurenční moc. V tomto ohledu, současná situace se podobá ”umírněné diktatuře” z let 1960-1980, kdy komunisté, po vyvraždění milionů svých odpůrců v předcházejících desetiletích své moci, si mohli dovolit plnou kontrolu nad zemí bez nutnosti častého se uchylování k tvrdým přesvědčovacím metodám. Mafii se během několika málo let podařilo podrobit si národ zlomený mnoha desetiletími komunistického teroru a totalitního režimu.

Ruská vláda ve službách mafie. V roce 1993, ruský viceprezident Alexander Ruckoj, který předsedal Státní protikorupční komisi, ve své zprávě Nejvyššímu sovětu veřejně obvinil všechny hlavní členy Jelcinova týmu z korupce. Nejvyšší sovět žádal odstoupení těchto činovníků a nařídil generálnímu prokurátorovi Stěpankovi a ministru bezpečnosti Barannikovi zahájit trestní řízení. Jelcin přešel do protiútoku, zbavil Ruckoje, Stěpankova a Barannikova jejich funkcí a nařknl je z korupce. Nový generální prokurátor Alexej Iljušenko, který po další dva roky vedl vládní boj proti organizovanému zločinu a korupci, nyní sedí ve vězení, také obviněn z korupce. Dnes je obtížné najít jediného výše postaveného vládního činitele, který ještě nebyl veřejně nařčen z korupce, ale veškerá nařčení se setkají s mlčením ze strany vlády.

Současná ruská politická realita prakticky vylučuje možnost existence nezkorumpovaných veřejných činitelů. Úplatky a/nebo asociace s vlivnou skupinou organizovaného zločinu jsou předpokladem k získání ”atraktivní” pozice ve státním aparátu na místní i celostátní úrovni. Zkorumpovaná ruská vláda se snaží zbavit se jakýchkoliv nezkorumpovaných činitelů, protože nezkorumpovaný činitel je viděn jako potenciální nebezpečí pro své zkorumpované kolegy a nadřízené. Na druhou stranu je silně nepravděpodobné, že spoluviník podá svědectví o korupci ve veřejném sektoru. Imunita je důležitým prvkem pro ruské veřejné činitele. Tento systém občas předhodí veřejnosti pečlivě vybraného obětního beránka, pro uspokojení veřejného mínění. Činitel nenamočený v korupci je považován za ”podezřelého exota”, stejně jako abstinent sedící v hospodě plné opilců. Takovíto jedinci jsou vystrnaděni pro duševní pohodu ostatních, kdyby pro nic jiného. Vyměněním nezkorumpovaného činitele za zkorumpovaného obdrží jeho šéf podstatný úplatek a/nebo pravidelné platby od nového podřízeného, který tyto platby považuje za nutné náklady udržení svých nezákonných zisků.

Jakákoliv snaha být nezkorumpovaným samotářem v kompletně zkorumpovaném aparátu je v Rusku neobvyká, protože z výše uvedených důvodů je odsouzena k neúspěchu a dotyční činitelé by se museli navždy spokojit s oficiálním platem 100 – 250 USD měsíčně. V zemi, kde sedmdesát let komunismu devastovalo veškeré morální zábrany a učinilo ze zlodějny téměř národní sport, není mnoho lidí, kteří by byli ochotni podstoupit útrapy beznadějného boje proti korupci. Takový boj by nebyl jejich okolím ani pochopen. Většina ruských veřejných činitelů sloužila komunistické vládě, pro kterou korupce, jak známo, byla na denním pořádku.

Kdykoliv mafie potřebuje specifické rozhodnutí veřejného činitele, daný činitel má na vybranou mezi ”stříbrem” nebo ”olovem”. Přibližně 100% si zvolí první kov. Konec konců, v Rusku neexistuje bezpečnostní složka, schopná nebo ochotná poskytnout ochranu před všemocnou a nelítostnou mafií.

Výše uvedené důvody objasňují, co brání vládním úředníkům v boji proti korupci. Skutečnost je ale taková, že korupce v Rusku je dobrovolně přijímána, ne vynucována. V chudé zemi, kde průměrný roční příjem je méně než 2500 USD, je korupce vítaným prostředkem k zajištění si příjemného života. Vládní a státní orgány jsou obleženy zástupy horlivých a ”k čemukoliv ochotných” kandidátů, kteří znají pravidla hry a chtějí se jí zúčastnit.

Politické vedení země je také hluboce zainteresováno. Nejvyšší státní představitelé, kteří dostávají svůj podíl z nelegálních zisků, tak získávají ohromné finanční sumy. Pro prezidenta je mnohem snadnější řídit zkorumpované činitele. Ti nemají svědomí a výměnou za ”licenci krást” jsou ochotni vykonat jakékoliv jeho příkazy, bez ohledu na to, jestli odpovídají ústavě nebo ne. V případě neposlušnosti, může dotyčný činitel být obžalován z korupce a poslán do vězení. V prosinci 1996 prohlásil Michal Gorbačov: ”Jsou to velmi nebezpeční lidé. Nemají jakékoliv svědomí či morální zábrany”.

Absence demokratických institucí a mechanismů a paralýza soudnictví. David Hoffman napsal v článku ”Křehké základy”: ”Dnešní Rusko postrádá silné instituce jako parlament, místní samosprávu, tisk, politické strany, církev a odbory. Všechny jsou slabé a s velkými potížemi se snaží najít svoje poslání. Ve velké většině byly odstaveny na vedlejší kolej obrovskou mocí organizovaného zločinu a korupce.” (The Washington Post, 26. prosince 1996). Zmíněné demokratické instituce v dnešním Rusku slouží pouze jako fasáda pro mafiokracii, stejně jako sloužily k podobnému účelu v komunistickém SSSR. Taková fasáda, společně s demokratickou rétorikou komunistických vůdců, oklamala mnoho milionů lidí po celém světě. Fasáda a rétorika používaná mafiokracií vytváří mnohem účinnější lež. Svět ochotně věří v existenci ruských svobodných voleb, v ruskou demokracii, v demokraticky smýšlejícího prezidenta a v cokoliv jiného, co mafiokraté chtějí, aby svět věřil. Koncem roku 1996 Alexander Solženicyn napsal: ”Současný systém v Rusku je stejně nekontrolovatelný, postrádající jakoukoliv odpovědnost veřejnosti a požívající právní imunitu, jako za komunismu. Ač bychom si to sebevíce přáli, nemůžeme ho nazvat demokracií”.

Potlačení tržních mechanismů. Někteří experti, kteří si jsou vědomi významné role, kterou hraje mafie v Rusku, tvrdí, že toto je pouze přechodný problém, a že transformace Ruska v demokratickou zemi se stala, díky zavedení soukromého vlastnictví, nevyhnutelnou. Tito znalci přehlížejí skutečnost, že většina soukromého vlastnictví v Rusku postrádá základní prvky soukromého majetku a že tržní reformy a demokratizační proces byly mafiokracií zvráceny v původní stav.

Hlavní prvky charakterizující soukromý majetek jsou vlastnictví jednou osobou nebo entitou, které nemůže být odejmuto jinak, než jak definováno zákonem, a čistý zisk náležející vlastníkovi. Většina zdánlivě soukromého majetku v Rusku není zdrojem zisku pro svého vlastníka, ale pro mafii, a může být kdykoliv převzata přímo do rukou mafie. Můžeme považovat továrnu za soukromý majetek, když majitel musí odevzdat veškeré zisky mafii, která rozhodne, kolik si sám může ponechat, a která kdykoliv může na jeho místo dosadit jiného ”majitele”? Většina soukromých majitelů v Rusku je dnes v této situaci. Tento stav se v Rusku týká téměř všech firem, od malých podnikatelů až po největší celostátní koncerny, čímž se mění povaha ekonomických vztahů, nenechávající prostor pro normální tržní mechanismy.

Mafie jako celek převzala postavení, dříve představované komunistickou stranou, která ovládala veškerý výrobní a komerční majetek. Podobně jako dříve KSSS motivuje mafie své zaměstnance kombinací hrozeb a finančních odměn (plat, prémie a podíl na podnikání). Jak sedmdesát let komunistického systému dokázalo, může být tento systém poměrně stabilní, ale nevede k rozvoji tržního hospodářství.

Někteří ekonomičtí experti vítají ”zrození nové ruské střední třídy” a doufají, že tato bude vedoucí silou demokratických a hospodářských reforem. Tato ”střední třída” není v Rusku nic nového, jak si někteří odborníci představují. Je identická s třídou, kterou za komunismu představovala část stranických a státních funkcionářů, vyšších manažerů a některých odborníků. Ti měli vše, co má dnes ”nová střední třída”: kvalitní bydlení, auta a slušný příjem. Vliv této třídy vždy byl a stále je, mizivý, vzhledem k plné závislosti na svých chlebodárcích. Demokratické reformy v Rusku se nejenom zastavily, ale naopak se vydaly na zpáteční cestu. Mafiokracie je druhý společenský systém, který Rusko dalo lidstvu v tomto století.

Ve svých počátcích, byl komunismus světem zamítnut a nebrán na vědomí. Přesto, nad všechna očekávání, se rozšířil do mnoha zemí světa, vyžádal si desítky milionů životů, vojenskou silou se vyrovnal zbytku světa a stal se hrozbou pro celé lidstvo. Mafiokracie může být ještě životaschopnější a nebezpečnější než komunismus.

Mafiokracie coby důsledek perestrojky. V polovině 80. let, ve snaze zachránit hroutící se komunistický systém, začal Michail Gorbačov s reformami, známými coby perestrojka. Mezi hlavními cíli Gorbačova bylo začlenit do sovětského hospodářského systému některé principy tržního hospodářství, včetně finanční zainteresovanosti zaměstnanců a manažerů na zvýšení produktivity, přizpůsobit politický systém nové globálně-politické realitě, vývoji komunikačních technologií a úrovni veřejného vzdělání, vyřešit vzrůstající schodek státního rozpočtu, výměnit staré stranické šéfy ve vedení země mladšími, pružnějšími a schopnějšími komunisty. Mafiokracie, která vzešla z perestrojky, všech těchto cílů dosáhla, i když ne způsobem, který si Gorbačov představoval.

Mafiokracie se zbavila komunistické ideologie, díky čemuž podstatně zredukovala státní výdaje, hlavně sociální programy, vojenské výdaje, podporu komunistických vlád a stran ve světě, výdaje na údržbu rozsáhlého impéria, odměny zasloužilým členům strany, atd. Tržní mechanismy, i když tvrdě řízené, jsou využívány k regulaci běžných hospodářských transakcí a odměny zaměstnanců jsou často úměrné jejich výkonu. Politické a vládní pozice jsou v rukou lidí, kteří za úsvitu perestrojky byly mezi mladými houževnatými kádry komunistické strany.

Koncem 1991 se zdálo, že v boji o perestrojku, vedený mezi komunisty a demokraty, vyhrávají demokraté. Až pozdější léta ukázala, že demokraté ve skutečnosti prohráli. Zvítězila nová generace komunistů, kteří se tvářili coby demokraté, ale drželi se starého politického kréda: udržet se u moci za cílem osobního obohacení s pomocí jakékoliv metody a rétoriky, která se v daném okamžiku jeví nejúčinnější. Udržení se ve vrcholných posicích přišlo komunisty dosti draho – museli se podělit o moc s mafií, o které si původně mysleli, že bude pouhým nástrojem k dosažení jejich cílů.

Organizovaný zločin a státní orgány jsou v Rusku tak propleteny, že někteří analytici tvrdí, že organizovaný zločin má kontrolu nad vládou, zatímco druzí věří, že vláda používá organizovaný zločin za účelem nelegálního osobního obohacení. Ve skutečnosti, majíce stejný cíl, splynuly státní aparát a organizovaný zločin do jediné organizační struktury – mafie. Všechny skupiny organizovaného zločinu v Rusku mají mezi svými členy obyčejné zločince, státní úředníky a businessmany. Struktura každé skupiny je poněkud odlišná, ale v zásadě všechny spadají do jedné ze tří hlavních kategorií.

První typ dosahuje většiny svých příjmů obchodními aktivitami. Hlavním úkolem zločinecké složky je ochrana komerčních struktur. Například, takováto skupina může kontrolovat dovoz a vývoz v určitém hospodářském sektoru, kde státní úředníci zajistí potřebné licence, levné státní finanční prostředky a lukrativní státní kontrakty, zatímco zločinecká složka se postará o nátlak na konkurenci a všemi prostředky zajistí zájmy své skupiny.

Druhý typ dosahuje většiny svých příjmů z tradičních kriminálních aktivit jako ochrana před ”výpalným”, prostituce, vloupání, únosy, vraždy na objednávku a další. V těchto skupinách státní úředníci zajišťují imunitu kriminálníků a businessmani propírají špinavé peníze.

Třetí typ dosahuje většiny svých příjmů zneužitím moci státních úředníků. Takové skupiny kontrolují městskou či regionální administrativu a privatizaci veřejného majetku (realit a továren) za zlomkovou cenu jejich skutečné hodnoty. Businessmani v těchto skupinách řídí banky, finanční prostředky veřejného rozpočtu a firmy, které se podílejí na veřejných zakázkách. Kriminálníci zajišťují bezpečnost státních činitelů a řídících pracovníků skupiny.

Hlavní kriminální skupiny jsou univerzální. Např. Solncevskaja skupina, která se původně zaměřovala na tradiční kriminální aktivity, převzala v roce 1992 kontrolu nad Ruskou burzovní bankou (největší komerční bankou v Rusku) a řadou dalších finančních institucí. Od roku 1994 kontroluje prokuraturu. Mimo aktivních členů skupin organizovaného zločinu, kteří ”se nacházejí ve všech vrstvách společnosti” (ze zprávy ředitele FBI Louise J. Freeche pro Kongres USA, 1996), pracují pro mafii miliony zaměstnanců v továrnách, obchodních firmách a institucích kontrolovaných mafií, stejně jako dříve pracovali pro komunistickou vládu. Mafie je ve skutečnosti největším zaměstnavatelem v Rusku.

Ruská mafie, kontrolující hospodářství, státní aparát, bezpečnostní složky a tisk, nyní usiluje o mezinárodní vliv. 30. dubna 1996, ředitel FBI prohlásil před Kongresem USA: ”Organizovaný zločin v Rusku zahrnuje finanční spekulace, manipulaci bankovního systému, zpronevěru státního majetku, vraždy na objednávku, vydírání, obchod s drogami a prostituci, stejně jako legální komerční aktivity. Navíc celá řada ruských/euroasijských kriminálních skupin a společností operuje v současné době na území Spojených států. Máme k dispozici dokumentární evidenci, že aktivita organizovaného zločinu z této oblasti ve Spojených státech neustále vzrůstá a nadále bude vzrůstat.”

(www.AAAWebPages.cz)