Červenec 2003

Z našich národních dějin

Petr Chudožilov

Šťourat se v Benešových dekretech je podnik netěšící se v České republice oblibě. Poválečnou kapitolou našich národních dějin, již my sami většinou považujeme za dávno a definitivně uzavřenou, se však občas zabývají i za hranicí naší země, a nemusí vždy jít pouze o Německo nebo Rakousko. Dokládá to neobvykle rozsáhlý materiál publicisty Stephana Templa, jenž v pondělí 26. 5. 2003 přinesl prestižní švýcarský deník Neue Zürcher Zeitung. Stephan Templ se ve svém článku, z nějž mohu bohužel citovat jenom velmi zkráceně, zabývá osudy rodu Pezold-Schwarzenberg. Adolf Schwarzenberg, ročník 1890, promoval na české Karlově univerzitě. Publikoval česky, zakládal české školy, v roce 1937 daroval prezidentu Benešovi milionový příspěvek na budování našeho pohraničního opevnění. Hitlera přivítal ve Vídni vyvěšením černých praporů, provokativně se zastával pronásledovaných židů. Nacisté ve Schwarzenbergovi viděli českého nacionalistu a jeho majetek na české, rakouské a německé půdě byl v roce 1940 vyvlastněn gestapem, Schwarzenberg sám emigroval do USA. Po válce byl v Československu Schwarzenberg vyvlastněn znovu, tentokrát na základě Benešova dekretu č. 12. O odvolání rodiny, podaném v zákonné lhůtě v roce 1945, nebylo soudně dodnes rozhodnuto, přestože Zemský národní výbor došel už v březnu 1946 k názoru, že Benešovy dekrety nemohou být na Schwarzenberga uplatňovány, neboť se vždy choval jako Čech a bojoval za integritu a osvobození Československa. Nepomohly ani intervence vlivných politiků včetně Jana Masaryka. Nástupce a dědic Jindřich Schwarzenberg, v roce 1943 zatčený a deportovaný do koncentračního tábora Buchenwald, směl po válce restituovat pouze zlomek svého majetku. Jeho dcera Alžběta Pezoldová od počátku devadesátých let marně bojuje za satisfakci a restituci. Výbor pro lidská práva při OSN v Ženevě loni rozhodl, že rodině Pezoldů musí být zaručeno nové soudní řízení; konstatoval, že restituce v České republice jsou všeobecně protahovány, často i v případě židů německé národnosti přeživších koncentráky, po válce vyjmutých z restitucí a podruhé vyhnaných ze země. Česká republika měla toto rozhodnutí zveřejnit do devadesáti dnů. Doposud to neudělala, přes opakované výzvy na adresu bývalého premiéra Zemana, uzavírá Stephan Templ. Chytrouškovství v případě televize Nova nás podle rozhodnutí mezinárodního arbitrážního soudu ve Stockholmu přišlo na více než deset miliard korun. Kolikpak nás asi bude stát stejně hlupácké lpění na křiklavě nespravedlivých postiženích skrze Benešovy dekrety? Dobré jitro, pane ministře spravedlnosti!

(Lidové noviny)