Červenec 2003

Lípa

Eva Clarová

Je běžné, že se ze sdělovacích prostředků dnes a denně dovídáme, co všechno lidem vadí, co jim překáží, či co je ruší, co nechtějí nebo naopak chtějí. Je s podivem, že jim nevadí rozkrádání, násilí, ba i vraždy někdy nechávají lidi chladnými. Že se lidé brání stavbám, které jim znepříjemňují život pachem a hlukem, případně zamořují prostředí jedovatými látkami, že se brání stavbě silnic, kde by jim proudily pod okny od rána do večera hlučící a čoudící automobily, se divit nelze, to je odpor pochopitelný. Nepochopitelné ale pro mne je, že lidem mohou vadit psi, jiným kočky, některým vadí zpěv ptáků, někomu vadí i stromy. Jedna paní si přeje vykácení stromu, že jí stíní do bytu, že už z toho stůně, ale od časného jara si stahuje žaluzie. Nepochopitelné pro mne je, že lidem vadí nádherná letitá lipová alej, není jim líto, že taková krása navždy zmizí z jejich ulice, že bude pusto a prázdno, kromě zaparkovaných aut, ovšem. A to nemluvím, kolik to všechno stojí peněz-tak třeba vykácení jednoho stromu i 12 000 Kč, vysazení nového pak podle druhu a velikosti 14-20 000 Kč i víc. To jsou peníze (ty jsou sice až na prvním místě), horší ale je, že za ně si vlastně kupujeme zhoršené životní prostředí. Zkusil někdo vypočítat, kolik takový vzrostlý strom dodá do vzduchu kyslíku? Kolik spotřebuje benzinový motor právě tohoto životadárného plynu? Nepodřezáváme si pod sebou větev? Měli bychom mít na paměti - NEJDŘÍVE UMÍRÁ STROM, POTOM ČLOVĚK.