Červenec 2003

Čistá rasa podražila. Právníci vytáhli do boje proti diskriminaci Romů

Hana Čápová

Hospodští dostali minulý týden jasnou zprávu. Když neobslouží ve svém podniku Romy, může je to přijít draho. Poslali jim ji hned dva soudy najednou. Jak pražský Vrchní soud, tak Krajský soud v Hradci Králové přiznaly diskriminovaným hostům odškodné v řádu desítek tisíc korun. V historii české justice je to naprostá novinka. Oba případy mají společné ještě jedno – byla to past. Do vytipovaných podniků se, inspirováni americkou praxí, spolu s Romy vypravili i lidé z Poradny pro občanství, občanská a lidská práva. Soudy měly díky tomu na stole důkazy, které by náhodný host dal jen stěží dohromady. Několik dalších případů na verdikt ještě čeká. „Věříme, že budou mít odstrašující efekt,“ říká členka poradny Barbora Bukovská.

Radši zavřu hospodu

Před dvěma lety potkala Jarmila Šenková kousek od náchodského nádraží tři své známé. „Pozvali mě, ať s nimi jdu na čaj,“ vzpomíná. Dva muži a dvě ženy vyrazili do nedaleké restaurace Sport. „Seděli jsme dvacet minut, číšníci kolem nás chodili jako panenky, a nic,“ říká mladá Romka. „Šla jsem za číšníkem, že bych si ráda objednala. Odpověděl, že mě neobslouží, a šup, dal na náš stůl cedulku reservé.“ Teprve po dlouhých minutách čekání známí paní Šenkové prozradili, že přesně na takové chování čekali. Náhodou se totiž zúčastnila testu, jehož cílem bylo prokázat diskriminaci romských hostů.

K jinému stolu si zhruba ve stejnou dobu sedlo pár bílých hostů z Poradny pro občanství, občanská a lidská práva. „K nám přišel číšník hned. Už jsme byli po jídle a romského stolu si pořád nikdo nevšímal. Marně se několikrát ptali, zda si mohou objednat,“ říká Barbora Bukovská.

Když bylo po necelé hodině jasné, že Romové ve Sportu opravdu nic nedostanou, zavolali lidé z poradny policii. Při všech deseti dosud uskutečněných testech postupovali stejně. „Podávali jsme trestní oznámení pro podněcování k rasové nenávisti,“ říká Barbora Bukovská. „Policie sice šetření vždy zastavila s tím, že jde nejvýš o přestupek. Pro nás je však důležité něco jiného – máme důkaz o tom, že se něco takového opravdu stalo. A také výpovědi jednotlivých účastníků.“

Právě rozpory ve výpovědích byly klíčové pro následný občanský spor. Majitel totiž tvrdil, že hosty odmítli obsloužit, protože potřebovali volný stůl pro místní fotbalisty. Ti se však podivili, že tak brzy po poledni žádné stoly zamluvené neměli. „Soud dovodil, že slova o rezervaci jsou výmluva,“ říká advokát, který zastupoval Romy, David Strupek. Minulý pátek přiznal Krajský soud v Hradci Králové každému ze čtyř hostů odškodné ve výši dvaceti tisíc korun. „Nic nezaplatím,“ říká majitel Sportu Karel Svoboda, „to radši hospodu zavřu.“

Sládkův duch

Proti rozhodnutí krajského soudu se majitel Svoboda může ještě odvolat k Vrchnímu soudu v Praze. Shodou okolností řešil tento soud podobný případ minulé úterý. Každému z pěti poškozených – manželům Lackovým, jejich synovi a jeho dvěma přátelům – musí majitel restaurace Ponorka Pavel Rözsler zaplatit deset tisíc korun. Také v tomto případě majitel diskriminaci popíral. „Tvrdil, že šlo o omyl. Číšník si prý spletl hosty se dvěma mladíky, kteří tam týden předtím vyvolali hádku,“ říká advokát David Strupek. „Na magnetofonu, který měli Romové s sebou, však nic takového nahrané nebylo. Naopak, číšník říkal – měli jsme tu problémy s jinými, neobsloužíme ani vás.“

Rozhodnutí Vrchního soudu považuje advokát Strupek za velké vítězství hned z několika důvodů. Především to rozehnalo jeho obavy, jak se čeští soudci budou dívat na metodu testů importovanou z Ameriky. Vrchní soud dal zároveň příklad jiným v tom, že Romové nemuseli dokazovat, že šlo o rasovou diskriminaci. Naopak – to hostinský měl dokázat, že o diskriminaci nešlo. „Senát řekl: Nebyl to omyl, a protože žádný jiný rozumný důvod odmítnutí romských hostů žalovaný nenabídl, lze dovodit, že to bylo pro jejich etnickou příslušnost.“ Celou praxi by podle advokáta navíc shodilo ze stolu, kdyby soud řekl, že stačí omluva, a nepřiznal peníze. „Zjistili jsme, že žalovat kvůli omluvě nemá význam. Hostinských se to nijak nedotkne – jeden den podáte žalobu a druhý den máte na stole omluvu,“ říká David Strupek. „Ale peníze – to už je citelné.“

Zatímco paní Šenková si může v Náchodě vybrat jinou hospodu, Lackovi v Kostelci nad Orlicí podobnou volbu nemají. Jako by rodiště někdejšího šéfa republikánů a hlasatele rasismu Miroslava Sládka ovládal jeho duch. „S těmi hospodami to začal Sládkův známý, řezník Habětínek. A už to tu zůstalo,“ vypráví Božena Lacková. Na Ponorku padl trest jen náhodou, stejně by podle paní Lackové dopadly i ostatní kostelecké podniky. Hospodští zde navíc přišli s novinkou. Dokonce i na dveřích zahradní hospody na periferii je cedule „soukromý klub“. Její vrátka nejdou zvenčí otevřít. „Říkají nám, musíte si koupit klubovou kartu za tisíc korun, jinak sem nemůžete,“ říká paní Lacková. „Za pár let se klidně může stát, že nám neprodají ani jídlo v obchodě.“

(Respekt)