Červenec 2003

Velké ryby za vodou. Stamilionový zlínský podvod ožebračil nevinné a staví otazník nad celníky a justici

Hana Čápová

Zlínský podnikatel Roman Vaškůj zbohatl i na tom, že ze Slovenska dovážel benzin a naftu a neplatil daně. Pak se věc prozradila a řešení se zdálo být prosté: za dluhy bude potrestán ten, kdo je udělal. Ale nestalo se tak. Zatímco Vaškůj dnes na veřejnosti vystupuje jako blahobytný majitel stáje závodních aut, třičtvrtěmiliardový dluh za něj z úředního rozkazu splácejí jiní. Mimo jiné i několik desítek najatých řidičů, kteří pro podnikatele jenom pendlovali s cisternou mezi Slovenskem a Českem. Trestní stíhání samotného Vaškůje bylo za uplynulých osm let už třikrát zastaveno. Geniální podvod? Korupce? Nebo důkaz neschopné a tupé úřední moci?

Neuhnu, jsem nevinný

František Mádl se léta živil jako řidič autojeřábu. Začátkem devadesátých let si jeho známý založil dopravní firmu a nabídl mu místo řidiče kamionu. V roce 1994 se dohodl se zlínskou firmou CWA Romana Vaškůje, že pro ni bude vozit pohonné hmoty ze Slovenska. Téměř rok jezdil pan Mádl každý den s cisternou do bratislavského Slovnaftu. Konec byl dramatický. Před Velikonocemi roku 1995 ho spolu s několika dalšími řidiči zadržela na hranicích policie a noc strávil ve vazbě. Když ráno odcházel, měl za to, že výslechem pro něj věc skončila.

Pak mu ale začaly chodit platební výměry. Celníci po něm chtěli, aby za každou cisternu, se kterou přejel přes hranice, zaplatil daň z přidané hodnoty a spotřební daň. Celkový účet nakonec zněl na něco přes 2 miliony korun. “Firemní právník mi řekl, nestarej se o to, máme doklady, že všechno bylo řádně vyclené, a tím to pro nás končí,” říká. Dal na jeho radu. Před třemi lety ho však čekal šok. Chtěl si vybrat peníze z účtu a zjistil, že tam není ani koruna. Padesát tisíc mu zabavil celní úřad. A pak přišla další rána: soud rozhodl o exekuci jeho domu. Venkovská usedlost, kde vyrostl nejen on, ale i předchozí tři generace jeho rodiny, se zatím ve dvou dražbách nabízela za vyvolávací cenu 170 tisíc korun. Naštěstí pro pana Mádla se žádný zájemce nepřihlásil. “To se nesmí stát, aby dům vydražili,” říká, ale odmítá se nebezpečí chytře vyhnout tím, že by dům převedl na někoho jiného. “Nic špatného jsem přece neudělal,” říká prostě. “Nechci uhýbat. Chci, aby řekli: Jsi nevinný.”

Podobný osud potkal šest desítek dalších řidičů jezdících pro firmu CWA. Když šlo do tuhého, začali jeden druhého vyhledávat. “Ten má v dražbě byt, ten zahradu, tomu zabavili auto, tenhle má exekuci na plat, pan Máša přišel o vybavení bytu a jeho tchán ho pro něj zpátky odkoupil,” vypočítává František Mádl nad seznamem jmen svých kolegů. Hledání podobně postižených však přineslo i sladké ovoce. Jeden z řidičů, Václav Bukovský, měl štěstí. Neposlechl radu “pusť to z hlavy” a najal si schopného právníka. Ten věc dostal až k ústavnímu soudu, kde jeho klientovi dali za pravdu: celníky vyměřený a krajským soudem v Brně posvěcený dluh 2,3 milionu korun pan Bukovský nemá platit. Podle ústavních soudců mu brněnský krajský soud svým formálním přístupem odepřel “právo na soudní ochranu.” “Soud ponechal bez povšimnutí, že řada věcí zůstala v tomto případě zcela neobjasněna,” konstatoval senát. “Nebylo dokonce ani jednoznačně vyloučeno, zda se na trestné činnosti nepodíleli i celníci.” Ústavní soud proto doporučil věc nejdřív důsledně vyšetřit a dluh chtít jen po těch, kteří za něj skutečně nesou odpovědnost. K ústavnímu soudu se dostalo i několik dalších řidičů, jejich výměry však nezrušil, protože promeškali zákonné lhůty. “Vyslovil však názor, že by celé řízení mělo začít znovu,” říká advokát úspěšného šoféra Jan Pavlok. “Celníci nám to ale zamítají. Nerespektují názor ústavního soudu.”

Nevědí, co vyšetřují

Ústavní soud popsal skandálnost případu Vaškůj výstižně. Zatímco celníci s děsivou lehkostí rozesílají platební výměry na všechny strany (kromě řidičů se jejich vinou dostaly do potíží i dvě desítky dopravních firem), vyšetřování případu vázne. Před osmi lety byl Roman Vaškůj obviněn z organizování trestného činu zkrácení daně. Za pomoc k tomuto trestnému činu byli obviněni další čtyři muži, jejichž firmy uváděla CWA jako příjemce zboží. Dva z nich byli odsouzeni loni na podzim na osm a osm a půl roku vězení, dva byli osvobozeni. Vyšetřování Vaškůje bylo už třikrát zastaveno, případ se znovu otevřel až po intervenci nejvyšší státní zástupkyně. “Probíhá doplnění důkazů. Jakých, to vám říci nemohu,” říká brněnský vyšetřovatel Bohuslav Šváb. “A jestli pan Vaškůj krátil daně? To se určitě jednoduše říct nedá, spis má dvacet tisíc listů.” Vaškůjův obhájce Tomáš Sokol si však z vyšetřování hlavu nedělá. “Zkrachovalo to vždycky na tom, že ani nevědí, co vlastně vyšetřují,” říká.

Roman Vaškůj se dnes spíš než v souvislosti s dovozem pohonných hmot objevuje v novinách jako “zkušený manažer a šéf automobilového týmu Jolly club Zlín”. “Nemám žádný problém ani výčitky svědomí. Dělal jsem svůj byznys, a pokud ho někdo zneužil, ať to policie vyšetří,” říká.

Přestože celníkům jezdilo denně přes hranice několik desítek cisteren (celkem jich projelo více než 1400 a trvalo to více než rok), za které nikdo neplatil daně, jejich rolí v celém podvodu se nikdo příliš nezabýval. “Neumím si představit, že by se ten podvod mohl uskutečnit bez účasti celníků. Někdo z nich musel podvodníkům aspoň poradit, jak na to,” říká Zdeněk Belica, bývalý ředitel celnice Břeclav-dálnice, přes kterou v době jeho šéfování projela většina cisteren. Podvodníci totiž dokázali celní evidenci obalamutit tak, že se vlk nažral a koza zůstala celá. Každý řidič dostane na hranici tranzitní celní prohlášení. S ním musí dojet do celního úřadu ve vnitrozemí, který zodpovídá za clo a daně. Teprve když je majitel zboží vypořádá, dostane řidič razítko, že je vše v pořádku. Stejnou zprávu zároveň dostane i celnice na hranici. Podvod fungoval tak, že řidič dostal razítko, hraniční celnice dostala uklidňující zprávu, ale v evidenci zboží ke zdanění se náklad neobjevil. Stačilo k tomu kouzlo s čísly. Každý náklad dostal ve vnitrozemí třináctimístný kód. Devět čísel je daných – značí například rok, pracoviště, číslo počítače. Čtyři jsou pořadovým číslem konkrétního nákladu. “Neznámý podvodník napsal vyšší pořadové číslo, než ke kterému se za rok dostanou na vnitrozemské celnici – nehrozilo pak, že se stejné číslo objeví u nás dvakrát. Pak už stačilo, aby dal papíry s razítkem a číslem do obálky a poslal nám je zpátky,” říká Zdeněk Belica.

Zdálo by se, že není nic jednoduššího než se zeptat řidičů, kdo papíry razítkoval, a podvodník je vypátrán. Jenže to právě nevědí. “Celníci si nepřáli, aby řidiči chodili do kanceláře, protože nás tam byla spousta. Čekali jsme na zástupce firmy CWA, ten od nás papíry vybral a orazítkované nám je zase vrátil,” říká pan Bukovský. Razítkem a kódem mohl doklady opatřit celník stejně jako člověk z CWA – stačilo, aby zašel do celnice a v čekárně tam vše zúřadoval. Podle advokáta Pavloka ale není pravděpodobné, že by se bez spolupráce celníků obešel úplně.

Na celou věc se přišlo jen náhodou při namátkové kontrole. A zpočátku se zdálo, že problém s dlužnou daní bude mít jenom kupující (CWA), odběratelé Vaškůjova zboží v Česku a také vnitrozemská celnice, která ostošest razítkovala nezdaněné zboží. Celníci však náhle přišli s překvapivou zprávou – razítka na černých zásilkách jsou prý falešná. Tím se vyvlékli z odpovědnosti a na pranýř postavili i řidiče, přepravní firmy a spediční firmu. Pro ně je totiž dokladem o tom, že je vše v pořádku, právě ono sporné razítko. Za padělky sice označil razítka brněnský odbor kriminalistiky, ale postižení řidiči ani bývalý ředitel Belica neberou ten posudek příliš vážně. “Nemusí být falešná. Ty rozdíly jsou tak drobné, že stejně tak mohly být způsobeny používáním razítka nebo tlakem na ně,” říká Belica. Udělat nové srovnání už nelze – celníci nechali razítka skartovat.

Nový ředitel celnice Břeclav-dálnice si žádné pochybnosti nepřipouští. Jen co ústavní soud zrušil rozhodnutí o tom, že má řidič Bukovský zaplatit více než dva miliony, poslal mu výměr znovu. “Proč jsme nerespektovali názor ústavního soudu?” říká ředitel Stanislav Goryl. “Na to vám neodpovím, na to odmítám odpovídat.

Rámeček

Tahle kauza nás zlomila

Podvody s naftou a benzinem vážně pochroumaly také jednu ze zdejších významných spedičních firem. Právě Cargo Transport ručil za více než dvě třetiny z nezdaněných dodávek. Stejně jako pro řidiče končila pro spediční firmu odpovědnost ve chvíli, kdy se na papírech objevilo razítko z vnitrozemské celnice. Ale i když celníci vytáhli posudek o zfalšovaných razítkách, zůstal německý majitel Rupert Binder v klidu. “Spoléhal se na své zkušenosti s podnikáním v Německu,” vzpomíná český zaměstnanec podniku Pavel Buben. “Tvrdil, že když je jen smítko podezření, že ze strany celníků není něco v pořádku, nemohou nám jako správní orgán zároveň sáhnout na peníze,” vysvětluje. To se však krutě přepočítal. Firma dostala obsílky na zaplacení stovek milionů korun ve zhruba tisícovce jednotlivých kauz. Vzápětí si celníci vzali 40 milionů korun, které měla na účtu. “Když naše auto náhodou projíždělo přechodem v Břeclavi, celníci ho zadrželi. Řidiče poslali domů vlakem a auto postavili k plotu,” říká Pavel Buben. “A víte, co s ním udělali? Nechali ho tam stát víc než rok, až zchátralo. My jsme ho koupili za půl milionu korun a oni ho nakonec prodali za čtyřicet tisíc.” Majitel firmy však přesto odmítal přistoupit na to, že věc vyřeší po vzoru špatných podnikatelů – pošle firmu do likvidace a tím se očistí od dluhů. “Je jako beran,” říká Pavel Buben. “Ke každému z toho tisíce případů přidal 3 tisíce korun na kolky a šel do sporu.” S jeho úspěchy u Ústavního soudu si však celníci věděli rady. “V pátek nám celnice z rozhodnutí soudu vrátí na účet peníze za jeden případ a v pondělí je tam exekuce dalších, ještě nevyřešených případů. To je na zastřelení,” říká. Celní vytrvalost měla nakonec úspěch: Cargo je dnes na kolenou. “Zlomilo nás to,” říká Pavel Buben. “I když soudy vyhrajeme, pořád budeme spojováni s divnými kšefty a daňovými úniky. Dobré jméno majitele a prestiž firmy se nám hned tak nevrátí.”

(Respekt)