Červenec 2003

Události (15. květen – 14. červen 2003)

Bohumil Doležal

Čtvrtek 15. května

Vladimír Železný byl odvolán z funkce ředitele TV Nova. Rozhodlo o tom vedení obou společností, které Novu vlastní, MEF Holdingu a PPF. Odvolání Železného bylo zjevně už dlouho připraveno, aktuálním podnětem se stala volba nové Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, kterou budou mít nyní pod kontrolou vládní koalice a komunisté. Taky není nejspíš náhoda, že k němu došlo den předtím, než stockholmský soud potvrdí či nepotvrdí výsledek arbitráže, ne jejímž základě má ČR zaplatit 10 miliard korun americkým investorům (soud mezitím rozhodl, a jak se dalo čekat, rozhodl v neprospěch ČR). Vlastníci Novy prý chtěli zabránit, aby ”vlivné společenské skupiny” spojovaly soukromé problémy Železného a problémy českého státu (prohraná arbitráž) s fungováním Novy. Asi se jim to úplně nepovede, ministr Dostál dále pracuje na podnětu pro novou RRTV, na jehož základě může být Nově odebrána licence. Je velmi obtížné to nazvat jinak než státní vydírání Novy. Dostálovi se nelíbí zpravodajství a některé další pořady (nejen Volejte řediteli). Ke zprávě se ještě vrátíme.

Policie už připravila 300 milionů Kč, které požaduje neznámý vyděrač (jinak prý otráví jídlo v několika pražských nemocnicích). Nechápu, proč policie za velkého zájmu médií vstřícně jedná s těmito lidmi, kterým nejspíš jde jen o pochybnou chvilkovou slávu a publicitu.

Ministr Rychetský znovu signalizoval ochotu vyměnit post ministra za místo předsedy Ústavního soudu ČR. Zdá se, že nad Špidlovou vládou už udělal její místopředseda definitivní kříž a hledá si na stará kolena jistější zabezpečení. Odtud taky ministrovo překvapivě pozitivní hodnocení nového prezidenta: ”Dominantní rys Václava Klause je odpovědnost za stát, a to za celou dobu jeho působení na politické scéně.” To je pravda, je třeba pouze dodat, že Václav Klaus je vášnivým zastáncem zásady ”stát jsem já”.

Pátek 16. května

Švédský soud zamítl odvolání ČR proti výsledku arbitráže, podle níž musí česko zaplatit Lauderovi přes deset miliard korun. Soud míní, že hlavním viníkem je Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, protože nezabránila rozchodu Železného s investory. Podle Dostála je na vině i špatný mediální zákon, prodlužování licence mělo být provázeno přísnějšími podmínkami. Kdoví kdo všechno bude ještě označen za viníka! Hlavním viníkem je xenofobní česká společnost, která nesnese, aby ”rodinné stříbro” přišlo do rukou cizáka. Stát pak ne sebe úplně zbytečně bere zodpovědnost za bezzásadové mediální podnikatele (nenesl by ji, kdyby licenci vlastnil přímo Lauder). Zodpovědnosti tohoto druhu je pak přirozeně obtížné dostát. Podle předsedy sněmovny Zaorálka je teď nejdůležitější zvolit takovou Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, ”v níž budou lidé, kteří budou jednat podle zákona a nebudou se nikam, ani na stranické sekretariáty chodit ptát, co mají dělat” – nebudou se chodit ptát, dodáváme, protože budou dost inteligentní, aby to i bez dotazu předem věděli, a kromě toho, kam by chodili, když mají mobilní telefony (panu Zaorálkovi to jistě nemusím vykládat). Svérázná aliance vládní koalice s komunisty, která umožnila volbu několika radních, se už zhodnocuje. Jeden z vlastníků Novy, PPF, dal údajně najevo Grebeníčkovi, že by se s ním jeho představitelé rádi sešli. Co taky PPF zbývá, vláda (totiž ministr Dostál) je zjevně hodlá vydírat hrozbou odebrání licence, a v Radě, jak to zatím vypadá, budou jazýčkem na vahách komunisté.

Předseda KDU-ČSL Svoboda a poslanec Kvapil chtěli prý o své újmě oznámit tisku, že jejich strana chce prosazovat, aby rodiče mohli ve volbách hlasovat i za své nezletilé děti. Existuje jakási slabá naděje, že tímto vykutáleným návrhem chtěli přebít a odsunout do ztracena Kasalovu a Karasovu iniciativu se zákazem potratů. Pokud to ovšem mysleli vážně, bylo by dobré návrh ještě rozvést a dále zdemokratizovat. Bezdětní, aby nebyli znevýhodněni, by mohli hlasovat i za svá domácí zvířátka. Například náš kocour Bandi je natolik inteligentní a osobité stvoření, že by si to vysloveně zasloužil.

Sledování údajných nažhavených linek mezi nuselským bordelem a ministerskými budoáry pp. Grosse a Tvrdíka přijde Respekt, naši pochodeň pravdy a lásky, nejspíš dosti draho. Je totiž velmi pravděpodobné, že se jí podařilo zachytit virtuální realitu, fatu morganu, zrozenou v jiskření mezi BIS a NBÚ.

Václav Klaus tentokrát představitelům třetího odboje nevěšel medaile na hruď, ale bulíky na nos. Potřeboval nějak zamluvit svou vstřícnost ke KSČM. Tím, jak komunisté sílí, ujišťoval, se nepřibližuje nebezpečí komunistického převratu. Nebezpečnější pro naši svobodu jsou prý sílící pokusy sešněrovat náš politický a hospodářský život obrovským množstvím detailních zákonů a nařízení – jinými slovy, nehrozí nám Grebeníček, ale byrokrati z Bruselu. To už je skoro mánie. Předseda KDU-ČSL Svoboda se zase před veterány odboje dušoval, že komunisté nemohou být našimi (tj. lidoveckými) partnery k řešení čehokoli. Přitom před pár dny se vládní koalice spojila s komunisty k volbě dalších členů Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Jeden za osmnáct, druhý za dvacet bez dvou.

Sobota 17. května

Po brutálním útoku na pražského psychiatra se lékaři dovolávají toho, aby jim byl v rámci zvýšené ochrany přiznán status veřejného činitele. Ministryně Součková to údajně podporuje. Víra v účinnost takového opatření vychází z mylného přesvědčení, že na opilého mladého gangstera nebo rozlíceného psychopata působí čarovné kouzlo úředního krytí podobně jako na usedlého spořádaného měšťana. Tj. jako růženec nebo svěcená voda na strašidla. Růženec a svěcená voda působí ovšem na strašidla jen proto, že i strašidla chtě nechtě uznávají Boží autoritu. (Jde prosím o metaforu, editor Událostí na strašidla nevěří).

Návrh ODS na snížení věkové hranice, od níž je člověk trestně odpovědný, je v jistém ohledu zrcadlovým obrazem iniciativy pp. Svobody a Kvapila, o níž jsme psali včera. Je však pro veřejnost politicky přitažlivější: je to, jak se dnes s oblibou říká, ”o přísnosti”.

V poslanecké sněmovně se podařilo probojovat, aby za památné nebo významné dny byly uznány 27. leden jako den obětí nacismu a 27. červen jako den obětí komunismu. 27. červen je výročí popravy Milady Horákové. Milada Horáková byla ovšem obětí komunismu. Před tím se jako významná národně socialistická politička horlivě podílela na budování ”demokratického socialismu”, pokusu o historický kompromis demokracie se stalinismem, tedy na politice, která výrazně přispěla k tomu, že se u nás komunismus nakonec prosadil. Je to ostatně reprezentativní: přesně touto cestou se obětí komunismu stala celá česká společnost.

Pondělí 19. května

V českých novinách se s jistou dávkou skryté škodolibosti píše o tom, že slovenské referendum prošlo jen o vlásek. Účast 52,15% je sice nepříliš nad padesátiprocentní hranicí, ale o vlásek by bylo 50,15%. Mluví se také o nenápadité kampani pro EU, ale kampaň tu asi moc nepomůže: problém není, že by lidé (u nás, na Slovensku, ale také, jak se ukázalo, v Maďarsku) byli vášnivě pro či vášnivě proti, ale že je to dvakrát příliš nezajímá.

Sobotní ideová konference ODS se nesla v rustikálně obhroublém ladění: předseda Topolánek mluvil o tom, že voliči ODS nebudou s Ódou na radost na rtech, s budovatelským pohledem upřeným ke světlým zítřkům, s kytičkou růží pro soudruha komisaře vesele poskakovat k volební urně a o tandemu eurokomiků Špidla – Svoboda. Podobnými tóny přizdobila před časem poslankyně Němcová své vystoupení v Kotli (nechutné vtípky o Špidlovi v kraťasech). Ve zdrženlivosti k utopickým europrojektům i v odmítání protiamerického kursu v EU má ODS hodně pravdy, agresivní a mírně hnusný způsob, kterým své výhrady prezentuje, odvádí pozornost od věcné stránky problémů.

Ministr Svoboda prohlásil v rozhovoru pro dnešní Lidové noviny mj. i to, že všichni totalitáři, Hitler, Mussolini i bolševici, se v Evropě dostali k moci demokraticky. Mám velké pochybnosti, zda se to dá říci o Hitlerovi, a už vůbec se to nedá říci o českých komunistech: to, co provedli v únoru 1948, byl regulérní puč, během něhož zlikvidovali svobodnější tisk, obsadili stranické sekretariáty svých dosavadních nekomunistických partnerů a zabránili vedoucím nekomunistickým politikům v jakékoli činnosti. Některé věci, které jsme se kdysi učili ve škole, je dobré si znovu ověřit.

Úterý 20. května

Když se kdysi na nějaké besedě se studenty kdosi zeptal Johna Kennedyho, jak se stal válečným hrdinou, odpověděl prý: ”Jednoduše. Japonci mi potopili loď.” S podobnou lapidárností konstatoval právě odstoupivší ředitel Metra Houdek na otázku po příčinách zaplavení metra: ”prostě přišla větší voda”. Podobnost mezi oběma výroky a jejich autory je ryze formální. Způsob, jakým pan Houdek vzdoroval hrozící pohromě, byl neokázale neheroický. Také, pokud vím, nevytáhl vlastníma rukama ze zatopeného podzemí žádného tonoucího dispečera.

Předseda ODS Topolánek bude v TV Nova soutěžit o nejvyšší IQ mj. s exposlankyní Janou Volfovou, někdejší miss ČSFR Ivanou Christovovou a tenistkou Helenou Sukovou. Jeho výroky na víkendové ideové konferenci ODS, které jsme včera citovali, zavdávají důvod k obavám, že by v této konkurenci mohl skončit na posledním místě. V ODS by mu to asi neuškodilo, je to strana neintelektuální, s úctou k prostému muži z lidu.

Ministr Dostál prý včera v Hospodářských novinách přiznal, že se před čtvrt rokem sešel se zástupcem PPF a varoval ho před dalším setrváním Vladimíra Železného ve funkci, protože to ohrožuje licenci Novy. Nad cílevědomým úsilím, jakým pan ministr a jemu podobní dělají z Železného politickou oběť, zůstává rozum stát. Ještě otřesnější je sebevědomí, s nímž pan ministr přiznává, že vydírá soukromou firmu. A konečně ministři (i slušnější a inteligentnější, než je pan Dostál) jsou úplně, ale úplně ti poslední, kdo by měl mít kompetenci posuzovat vyváženost zpravodajských a publicistických pořadů. Protože všeobecně, a v této zemi zvláště, je přímo nezbytné, aby zpravodajské a publicistické pořady byly nevyváženě protiministerské. Nejspíš ale nebudou, vláda se s vedením Novy prý dohodla na jakési smlouvě o neútočení. Vedení Novy nemá na vybranou, protože ministr Dostál současně pilně pracuje na analýze, kterou hodlá předložit RRTV a která má dokázat, že Nova porušuje zákon a měla by jí být odebrána licence. Ježíši Kriste, jak je něco takového vůbec možné!

Středa 21. května

Ve funkci ředitele Novy vystřídá Vladimíra Železného Martin Dvořák z PPF. Je velmi dobré, že na místo českého podnikatele první generace, mediálního šoumena s politickými ambicemi, přichází (zatím do konce roku) obyčejný manažer a že vlastník je zároveň držitelem licence. Méně dobré je, že je to český vlastník, vydíratelný českou vládou. (Představme si hypotetické udání, pardon podání ministra Dostála proti Lauderovi v tom smyslu, že je třeba mu odejmout licenci pro celkovou nevyváženost, požehnané příslušnou většinou RRTV: bylo by to zjevně totéž co bianco šek na minimálně deset miliard korun českých). Výkop pana Zuny nahoru do funkce programového ředitele se všeobecně hodnotí jako vstřícný krok ministru kultury. Ten se nechal slyšet: ”Nepřeji si upřímně opravdu nic jiného, než aby to byla dobrá komerční televize, která na rozdíl od té Novy, která tady byla ještě nedávno, bude dodržovat zákon o vysílání. Nepřísluší mi, abych komentoval personální změny v Nově. Jestliže ale akcionáři vyměnili pana Zunu, asi se domnívají, že nezajistili takový obraz zpravodajství, aby mohli říci, že je naprosto v pořádku. Akcionáři zřejmě udělali tuto změnu proto, aby neměli televizi, která bude porušovat zákon o rozhlasovém a televizním vysílání. Nemyslím si, že by kterákoliv televize měla ztratit kritický tón. To bych si přál nejméně. Jaký je to dobrý, od kosti poctivý chlapík, ten náš ministr kultury! Je to ten nejpočestnější kozel, co se kdy stal zahradníkem.

Velmi podivným způsobem se k případu Novy vyjádřil také předseda poslaneckého klubu ODS Tlustý: ”To je naprosto zjevné, protože považuji za jediný korektní princip, aby svět nejenom elektronických, ale i ostatních médií byl regulován institucemi, nad kterými dozírají orgány, reprezentující všechny politické strany v poměrném zastoupení. Prostě proto, že jiný princip neznám, já neznám žádné nezávislé experty. Každý nakonec vyjadřuje určitý názor, který ve své podstatě vychází z konkrétního politického směru nebo orientace. Jinými slovy, jestli v této zemi je devatenáct procent lidí, kteří si myslí, že komunismus je dobrá věc, tak já s nimi sice zásadně nesouhlasím, nicméně lidé s tímto názorem musí mít svou reprezentaci i v dohledu nad tím, jestli média neposouvají názory nějakým jiným směrem, než to odpovídá realitě.” Je zajímavé, že pana poslance nenapadne, že by třeba svět nejenom elektronických, ale i ostatních médií vůbec neměl být regulován; respektive, že jediný korektní princip, jak má být svět elektronických i ostatních soukromých médií regulován, je regulace těmi, kterým jejich řízení a provozování svěří jejich vlastníci. Po tom, zda posouvají nebo neposouvají názory nějakým jiným směrem, než to odpovídá realitě, je nejen komunistům, ale i ODS a vůbec všem politickým stranám na celé zeměkouli prd. Pan poslanec Tlustý je ovšem, jak vidno, ve věci státní kontroly privátních médií (chtěl by zjevně kontrolovat i noviny) zastáncem socialistického realismu.

Na samém sklonku své desetileté univerzitní kariéry jsem s potěšením zjistil, že podle tabulek, zveřejněných v Právu, jsem patřil k 10% nejhůře hodnocených odborných asistentů v ČR (těch, co berou méně než 14 494,- Kč). Informoval jsem se u známých z FF UK a nabyl jsem dojmu, že většina odborných asistentů v ČR spadá do těchto deseti procent. Zázrak moderní aritmetiky. Zato v Rakousku je minimální plat člověka mého zařazení 1 750 euro. I když je mi jasné, že se to nedá přepočíst jednoduše tak, že sumu vynásobíme třiceti, protáčejí se mi panenky.

Podle Jana Macháčka v dnešní Mladé frontě Dnes psali evropskou ústavu ”liberálové, socialisté, sociální demokraté, konzervativci, federalisté, euroskeptici, nacionalisté i zelení”. Pan Macháček nejspíš opomenul komunisty, i západní Evropě (a tedy i v Konventu) se jich asi pár najde. Proces nemůže nepřipomínat to, jak pejsek s kočičkou vařili dort, výsledek bude nejspíš stejný a působil by na ”konzumenty” evropského práva stejně jako ten dort na nešťastného hafana, co ho potají sežral a pak v křoví ukrutně naříkal. Tenhle utopický projekt se buď nepodaří uskutečnit (lepší případ), nebo dále zkompromituje ”mezinárodní právo”.

Vicepremiér Mareš má nepochybně správný dojem, že s tím, co po válce potkalo české Němce, bude třeba něco dělat. Kromě toho má bohužel ještě koaliční partnery, autistického premiéra a nejspíš taky strach. Výsledky jsou přiměřené těmto okolnostem: je pro odškodnění, ale ne těch, co byli vyhnáni, nýbrž těch, co vyhnáni nebyli (přitom u těch, co zůstali, by bylo důležitější, aby byli restituováni stejně jako jejich spoluobčané české národnosti). ”Odsun” byl bezprávím, ale bezpráví, které páchali Němci na nás, bylo v mnohem větším rozsahu a vycházelo z ideologických základů, které byly děsivější než ty naše. Takhle uvažují malé děti: my jsme sice měli děsivé ideologické základy, ale ty německé byly ještě děsivější, heč!

Čtvrtek 22. května

Podle agentury TNS Factum má teď ODS skoro 39% preferencí, což by byl republikový rekord. Na druhém a třetím místě jsou prsa na prsa ČSSD a KSČM asi s 19%. TNS Factum je mistr ve polarizování veřejných sympatií a antipatií, její výsledky bývají poněkud divoké a přeexponované. Jediné, co z nich lze s jistotou vyvodit, je, že preference ODS rostou a preference ČSSD klesají a přibližují se komunistickým. Kdyby se volby konaly teď a výsledky TNS Factum odpovídaly, mohla by vzniknout pravostředá vláda se slušnou většinou v parlamentě – ale dokáží se ODS, KDU a US domluvit? Ve hře je podle agentury ještě skoro 6% ”nezávislých”. Prý inklinují k pravému středu. Nezávislý ovšem v politice znamená nespolehlivý. Takže průzkum vlastně jen potvrzuje to, že vláda je na tom s preferencemi dost bledě.

Nejspíš i proto opouští potápějící se vládní titanic mimořádně vypasená lodní myš: Ministr spravedlnosti Pavel Rychetský byl prezidentem Klausem navržen na soudce ústavního soudu a příliš se nezdráhá (nechce prý totiž pana prezidenta urazit). Už předtím se dal slyšet, že by do ústavního soudu šel, ovšem za té podmínky, že se stane jeho předsedou. Jmenování předsedy ústavního soudu je výlučně v kompetenci prezidenta. Zjevně se rodí jakási nová forma opoziční smlouvy (Rychetskému nijak nevadila, jeho vztahy k Zemanovi byly vždy vstřícnější než např. Špidlovy nebo Grossovy). Klausovi teď zbývá navrhnout ještě čtyři ústavní soudce, tím, že jmenoval Výborného a Rychetského, přesvědčil veřejnost o své nestrannosti a ”třetí komora parlamentu” pak může fungovat jako za Havla.

Poslanecká sněmovna odmítla česko-vatikánskou smlouvu: nepamatuji se, že by se něco podobného (odmítnutí sjednané smlouvy v parlamentu) po listopadu 1989 stalo. Česká politika vůči Vatikánu se pomalu připodobňuje té předlistopadové. Další prvek sametové normalizace.

Václav Klaus přijal ruského velvyslance Savolského (zřejmě v souvislosti se svou chystanou cestou do Ruska) a ujistil ho, že český vstup do EU v žádném případě neoslabí naše vztahy s Ruskou federací. Kdyby mu Putin vstup do EU zakázal, poslechl by ho jako čs. vláda Stalina v roce 1947 s Marshallovým plánem? Je zjevné, že Edvard Beneš je mohutným inspirátorem Klausovy zahraniční politiky: jenže u Beneše bylo aspoň zjevné, proč to dělá a že je pod velkým tlakem.

Pátek 23. května

V souvislosti s tím, že prezident Klaus navrhl ministra Rychetského do funkce soudce ústavního soudu, ohradil se senátor Hadrava (US-DEU) proti ”salámové metodě”, jíž Klaus používá při doplňování ÚS. Ohradil se právem: ze samé radosti, že se ústavními soudci stanou lidé zjevně vázaní na jiná uskupení než ODS (Výborný, Rychetský) mohli by senátoři snadno přehlédnout, že většinu v ÚS si prezident sestavil podle svého stranického gusta. ”Průhlednější” by bylo podat všechny návrhy najednou.

Soudě z kratičkého rozhovoru v Právu není v České republice člověka ve vztahu k TV Nova neutrálnějšího, než je ministr kultury Dostál. Nechal jen zpracovat analýzu, na níž se podílejí kromě (ministerských) expertů ”nezávislí právníci” a agentura, zabývající se rozborem televizního vysílání; analýza bude předána Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, která pak může Nově odejmout licenci, může ovšem taky jen udělit pokutu, nebo dokonce jen napomenutí, nebo nemusí udělat nic. S novým vedením Novy se ovšem pan ministr sešel, ale jen na ”pracovní schůzce”, aby je upozornil na ”možné problémy”, tj. které by s ním mohli mít, doplňujeme my (přitroublí manažeři by si jich nemuseli všimnout). Když se kdysi Ivan Langer pletl pomocí mobilu do krize ve veřejnoprávní ČT, bylo to (právem) kritizováno. Tady se ministr kultury plete do záležitostí soukromého média, a nikde žádné spací pytle na Barrandově ani davy na Václaváku. Mimochodem, v mediálním zákoně ministerstvo kultury není zmíněno vůbec a vláda jen jednou, v §6, odstavec 4, kde se praví:”Vláda a orgány státní správy spolupracují s radou ve věcech vysílání a jsou zejména povinny, jde-li o věci vysílání, vyžádat si vždy stanovisko rady a v mezích své působnosti poskytnout radě potřebnou součinnost.” Takže vlastně by si spíš pan ministr měl od rady podnět vyžádat, než jí ho iniciativně posílat.

Generál Franks, velitel úspěšné americké invaze do Iráku, má vyhráno! Nebude muset na věky úpět v belgickém žaláři. Belgie má zákon, podle něhož mají belgické soudy právo soudit zločiny proti lidskosti, ať už se odehrály kdekoli a ať už jsou podezřelí jakékoli národnosti. Zdá se že po České republice se v Evropě tyčí další stát aspirující na supervelmoc. Zatímco ČR se deklaruje jako velmoc spíše ostrovní, je Belgie univerzální veleříší typu Římského impéria. Belgičtí zákonodárci ovšem disponují i značnou dávkou velkorysosti: rozhodli se, že belgické soudy mohou některá trestní oznámení odmítnout a předat je zemi, jejímž je žalovaný občanem. A tak belgická prokuratura prý označila žalobu na Frankse za ”přijatelnou”, ale doporučila vládě předat záležitost USA. Tím se Belgie vyhnula nepříjemné povinnosti provést invazi do USA, aby se Frankse zmocnila a přivlekla ho k zodpovědnosti.

Ministr průmyslu a obchodu Urban prý uvažuje (a to nahlas) o výstavbě dalších dvou bloků v jaderné elektrárně Temelín. To je skutečné šílenství. Rakouská neuróza z atomové energie je sice nepochopitelná, ale je tu, je ji třeba brát politicky se vší vážností v úvahu, a ne naše sousedy dráždit, navíc ještě s největší pravděpodobností planými řečmi.

V magazínu Lidových novin Pátek se v rozhovoru s předsedou Sudetoněmeckého landsmanšaftu redaktorka pozastavuje nad tím, že nosí knír a pěšinku. Vzbuzuje to prý u nás nepříjemné asociace. Co všechno si Češi nevymyslí! Podle Lidových novin by zjevně bylo nejvhodnější, kdyby Bernd Posselt byl holčička.

Sobota 24. května

Neustále se vynořují další a další anonymové, požadující fantastické sumy za to, že někam neumístí pumu. Policejní mluvčí Bártíková k tomu prohlásila: ”Je zcela běžnou praxí, že policie vždy zodpovědně řeší veškeré anonymní vyhrůžky. Jejich skandalizace a medializace vyvolávají pouze stresující reakce široké veřejnosti a neprospívají řešení případu.” Nedělá však taky policie chybu v tom, že zbytečně podrobně vysvětluje médiím, jak důkladně a vážně se tou či onou výhružkou zabývá? Upřímně řečeno, když bude někdo chtít opravdu uskutečnit pumový atentát, bude k tomu mít jiné důvody než prosté vydírání a spokojí se až s následnou publicitou. Zejména zábavné je tentokrát vyděračovo sociální cítění – český Arsen Lupin žádá, aby padesát milionů korun bylo ve stanovené době svrženo na letenskou pláň: na své si má přijít i prostý lid, který se tam shromáždí. To by byla mela! K tomuto poslednímu nápadu se ještě vrátíme.

Poslanec Karásek (nezávislý za US-DEU) se namazal a pak jel v noci autem se zhasnutými světly. Když přejel křižovatku na červenou, zastavila ho policie. Svatému muži naměřili 1,41 promile alkoholu v krvi, to je dosti slušný výkon. Karáskovi slouží ke cti, že se na rozdíl od svých kolegů, které v minulosti postihla podobná nehoda, podrobil standardnímu policejnímu projednání. Kdyby k tomu ještě navíc nejezdil opilý, bylo by to ideální.

Preference v podání STEM vypadají o poznání méně divoce než ty z TNS Factum. ODS je na hranici 30%, sociální demokraté pod dvaceti (zaznamenali ztrátu něco přes 2%), komunisté s odstupem třetí, US-DEU hluboko pod prahem volitelnosti, stejně jako Sdružení nezávislých. Jediné, co mají oba průzkumy společné, je teoretická možnost vytvořit středopravou koalici disponující slušnou parlamentní většinou. Jenže: je něco takového v našich poměrech vůbec uskutečnitelné?

Vicepremiér Mareš podává návrh na odškodnění německé menšiny v ČR. U koaličních kolegů se nesetkal s velkým pochopením, návrh má problémy. K této věci se vrátíme.

Mladá fronta Dnes zkoušela politiky z encyklopedických znalostí. Nevím, jaký to má smysl. Proč je nutné, aby politik věděl přesně, kde leží Belize a ve kterém roce byla založena Karlova univerzita? Přiznám se, že obojí jsem sám pro sebe odpověděl správně, ale nebyl jsem si zase až tak jistý a pokud bych s tím měl jít na veřejnost, ověřil bych si to ještě raději v nějaké encyklopedii. Jsou tu od toho (ty encyklopedie). Politici jsou tu od toho, aby dělali slušnou politiku. Pokud by ji dělali, odpustil bych jim, že nevědí, kde je Belize.

Na schůzce prezidentů středoevropských zemí v Salzburgu způsobil Václav Klaus malý rozruch tím, že napadl v závěrečném komuniké pasus o ”jednotné evropské politice” a argumentoval tím, že aby se o ní dalo mluvit, je třeba napřed vytvořit nějaký společný evropský názor. Klaus má v tomto případě docela pravdu, krátce poté, co Evropa prokázala v irácké krizi obrovskou nejednotnost, je směšné mluvit o jednotné politice a zásadně se nemají přijímat absurdní a prázdná frázovitá komuniké.

Neznámí vandalové pomalovali ”Kříž smíření” u Teplic nad Metují hákovými kříži a nápisy ”smrt Němcům”. To jsou důsledky populistické politiky celé české politické reprezentace prezidentem Klausem počínaje a matadory z US-DEU (s výjimkou Jana Rumla a snad Petra Mareše) konče. Ti lidé žili padesát let pod ruskou knutou, a teď jim nejvíc vadí Němci.

Pondělí 26. května

Nový trestní zákoník počítá se zpřísněním trestů za násilné činy (vražda, znásilnění). To je jistě v pořádku, ale není to žádné průlomové řešení. Strach z postihu by měl být až na druhém místě, důležitější je vědět, že se určité věci nesmí dělat, a to i tenkrát, když nám možná projdou. Jenže naše společnost je demoralizovaná: místo vlastenectví chová závistivou zášť k Němcům a místo v Boha věří v mimozemské kosmonauty. Proto i nad dopadením darebáka, který vyhrožoval kyanidem v nemocnicích, netřeba příliš jásat. Dočasně to možná odradí další. To je všechno.

Při hlasování o smlouvě s Vatikánem se zdrželi hlasování premiér Špidla i všichni přítomní ministři. To je pěkná ukázka loajality, jaká ve vládě panuje. Sociálním demokratům by to poškodilo jejich antiklerikální image. České republice to na mezinárodní věrohodnosti nepřidá. Většina českých politických stran žije v ideovém světě Mladočechů z předminulého století.

Naši američtí krajané vyhodili poslance KSČM Ransdorfa, když chtěl v jejich restauraci shlédnout jakýsi kulturní program. Z liberálního hlediska si sice, pravda, může každý chodit do jakékoli hospody, pokud má na útratu (a to pan poslanec nepochybně měl). Většina lidí, mezi něž přišel, ovšem musela od nás kdysi kvůli jeho straně prchnout. Taky drzost, s níž realizujeme svou svobodu, by měla mít jakési meze: člověk by se neměl např. vnucovat na snídani do rodiny, jíž kdysi znásilnil dceru. Čili: řekl bych, že v tomto případě není liberalistický fundamentalismus tak docela na místě. A navíc se musím, já člověk hříšný, vyznat z toho, že mám z vyhazovu pana Ransdorfa škodolibou radost.

Stejně jako se zachovali čeští krajané v USA k poslanci Ransdorfovi, by se chtěl zachovat poslanec Nečas ke slovenským Romům: ”Nepřejeme si, aby k nám chodili”, nejsou u nás vítáni. Proboha! Pokud někdo z nich u nás normálně legálně pracuje či bude v budoucnu pracovat, je u nás vítán jako kdokoli jiný. Snad by bylo možné formulovat věci přesněji a méně populisticky.

Maďarský ministr zahraničí László Kovács poskytl Mladé frontě Dnes rozhovor, z něhož čeští šovinisté nebudou mít nepochybně radost. Benešovy dekrety se přežily, nechápe je sice jako překážku českému vstupu do EU, ale jako problém, o němž by spolu mohli hovořit čeští a maďarští politici. Nepovažuje se za ministra zahraničí patnácti milionů Maďarů, ale jako ministr cítí zodpovědnost za miliony Maďarů, kteří nemohou žít ve svém vlastním státě. Václav Klaus má dobré důvody nechtít spolupracovat s Maďarskem: jsou tu jakési nevyřízené účty, jakýsi dluh, přiznat ho ale za boha nechceme, takže bude lepší je považovat za malou vzdálenou zemi kdesi na východě.

Úterý 27. května

Vychází najevo, že Jan Kavan během svého ministrování zašantročil přes tři sta úředních dokumentů, některé z nich byly dosti choulostivé. Vydával je za skartované, skartované předepsaným způsobem (před svědky, kteří by skartaci potvrdili) ovšem nebyly, a většina z nich nyní v ministerstvu na různých místech vyplouvá na světlo boží. Ministr Svoboda by Kavana (který je dosud zaměstnancem ministerstva zahraničních věcí) rád vyhodil, ale nemůže, mj. zjevně i proto, že by mu pak ministerstvo nemohlo proplácet letenky z New Yorku do Prahy na zasedání poslanecké sněmovny (nezapomínejme, Kavan je taky poslancem) a vláda by přišla o většinu v parlamentu. Ministr Kavan je muž mnoha tváří a netušených schopností, politický ekvilibrista a dobrodruh, jakého jsme dosud neměli, měli bychom si ho vážit. Dnešní Lidovky shrnují bohatý rejstřík jeho angažmá , od neformálních kontaktů s důstojníky StB na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, přes spolupráci se Srbou, účast v kauze Český dům, pokusy očernit exministra Zieleniece z korupce novinářů, atd. atd., až po destrukci tří automobilů při jízdě v opilosti. Kdybych měl pana Kavana srovnat s někým ze světa umělecké fikce, napadl by mne nejspíš starší český film U nás v Kocourkově (starší diváci si pamatují na postavu falešného rodáka, kterou tak pěkně zahrál Jan Werich). Jeho hrdina se nakonec vypracoval na starostu a proslul mj. projektem zřídit v radničním sklepě krápníkovou jeskyni, aby oživil turistický ruch (což je podobné akci dálnice D 47, ale to už zase nebyla věc pana exministra Kavana, nýbrž jeho premiéra, adeptů je zjevně v bývalé vládě víc: nešlo o vládu sebevrahů, jak předstíral Miloš Zeman, ale o vládu dobrodruhů).

Petr Nečas je typický představitel nové generace v ODS. Jeho šarm se zakládá na výrocích typu ”plácání a plácání”, ”pitomoučká ironie” atp. Hulvátství se v ODS nosí, je lidu blízké. Lidé, kterým hulvátství blízké není, se mohou rozčílit a pak snadno přehlédnout, kdy má pan Nečas po věcné stránce pravdu. Ale tito lidé nejsou rozhodující skupina, na niž by ODS zaměřovala svou propagandu.

Středa 28. května

V kauze Kavanovy skartace se množí zábavná vyjádření. Velmi pěkný výkon podal sám oslavenec, když ČTK v rozhovoru vysvětlil, že byl veden těmi nejčistšími úmysly. Chtěl svému nástupci Svobodovi předat čistý stůl,avšak rozhodl se, že si některé dokumenty ještě vezme k prostudování. Pro jistotu předem sepsal prohlášení, že je po přečtení nechá všechny skartovat, po prostudování však zjistil, že skartovat je třeba jen malou část. Učinil tak, ostatní vrátil do tajné spisovny, ale zapomněl ve skartovacím protokolu škrtnout jejich jednací čísla. Čistý stůl v pojetí pana ministra lze zlomyslně a s nepříliš velkou invencí interpretovat takto: je tu pár choulostivých materiálů, které by neměly přijít do všetečných pracek mého nástupce. Označím tedy pro jistotu širší okruh za skartované, prostuduji jej, a tam, kde to nebude nutné, vrátím dokumenty zpátky a ze skartovacího seznamu je vyškrtnu. Leč jaká smůla! To poslední jsem zapomněl udělat. Výrazně zabodoval taky Kavanův hlavní obhájce Laštůvka, muž s ostřížím zrakem a analytickými schopnostmi Perry Masona. Okamžitě všechno prokoukl: ”Kausa Kavan je cílená, účelová kampaň,” jen přesně neví ”v čí prospěch a proč”. Pouze lidé přízemní si řeknou: jak může vědět, že je cílená a účelová, když neví k jakému cíli a za jakým účelem? Pan Laštůvka nepochybně zraje k tomu, aby se stal šéfem některé z našich tajných služeb (nadělal by tam určitě míň škody než v čele zahraničního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR). Ani opozice nezahálí. Senátor Pospíšil by Kavana okamžitě přestal platit. Bodejť, Kavan by nemohl zaclánět ve sněmovně (neměl by na letenky z New Yorku) a vláda by ztratila většinu. Jak je příjemné spojovat mravné s užitečným!

Předseda ústecké krajské organizace ČSSD Foldyna žádá, aby jeho kolegové ve vládě a v parlamentu byli tvrdší na své koaliční partnery: ”když padne vláda, my to nějak přežijeme, ale unionisté a lidovci ne”. Když padne vláda, budou mimořádné volby. Ve volbách dostane ČSSD nanejvýš polovinu mandátů. O každý mandát bude sváděn bratrovražedný boj. Žádný z přátel ve sněmovně si nemůže být jistý křeslem pod svou zadnicí. Proto se dá předpokládat, že tvrdý postup vůči partnerům se bude nyní prosazovat dosti těžko.

Škoda přeškoda, že Luboš Palata nenapsal svůj článek o odškodnění českých Němců o týden později, bobřík vyčuranosti za červen by ho neminul. Pan Palata vášnivě obhajuje návrh Petra Mareše na odškodnění českých občanů německé národnosti. Musí se to udělat, je to morální povinnost, Evropa si to vynutí. Odškodnit by je však měli – hádejte kdo – no přece Němci. Bylo by to prý hezké gesto z jejich strany, ”gesto zodpovědnosti za následky zločinů nacismu, na které česká strana víc než deset let čeká”. To je ovšem drzost, nad kterou se tají dech: nestačí, že odškodnili české oběti nacismu. Nestačí, že odškodnili totálně nasazené. Tak snadno se z toho nevyvlíknou. Musí solit, solit, solit, od toho jsou na světě. A my budeme jen kasírovat, kasírovat a zase kasírovat. Od toho jsme zase na světě my.

Václav Klaus touží po lepších kontaktech s ruskými politiky ”nové generace” (zjevně té odchované v KGB). Řekl to v předvečer své návštěvy v Petrohradu. Václav Klaus ztělesňuje tresť české politiky: směs kverulantství a vyděračství. Pokud jde o spojence, musíme kverulovat, abychom jim dali pocítit svou váhu. A ti ostatní jsou tu od toho, abychom své spojence vydírali: podívejte se, když bude nejhůř, budeme se kamarádit s těmihle. V případě koketování s Ruskem je to počínání stejně bezpečné jako strkat krokodýlovi hlavu do tlamy.

Čtvrtek 29. května

Třídní boj o elektronická média pokračuje, vládní koalice se tentokrát nemusela spojovat s komunisty a převálcovala ODS vlastní silou: Rada ČT byla rozšířena o ”nezávislé osobnosti”. Nepochybuji o počestnosti např. Petra Uhla nebo Ivana Binara, ale jsou to lidé vládní koalice a ”organizace a sdružení” tu hrají jen úlohu jakési španělské stěny, která to má zamaskovat. Nebylo by lepší ČT rovnou zestátnit? Bylo by to průhlednější a poctivější. Komické jsou taky tahanice o způsob volby. Vládní koalice připomíná spolek falešných karetních hráčů, kteří se před každou partií musejí navzájem zdlouhavě a složitě prokazovat, že nehrají značenými kartami. Každé tajné hlasování znamená pro vládní koalici katastrofu (viz volba prezidenta, katastrofa nejkatastrofovatější).

Klausův mítink v Poličce byl na závěr ozdoben rvačkou. Způsobili ji tři kverulanti, kteří narušili jednotu jásajícího davu znevažujícími hesly: ”Husák, Gottwald, Klaus, není lepší Mikimaus?”, ”Stydím se, že osoba jako vy je mým prezidentem”, ”Nemám rád jako autority bezcharakterní zmrdy”. V prvním hesle bolestně postrádám jméno Klausova předchůdce (lépe by se to rýmovalo). První i druhé můžeme považovat za nespravedlivá a osobní (nebo taky ne), problém je v hesle třetím, je jen sprosté a hulvátské. Prezident není dnes chráněn žádným zvláštním zákonem, ale zaslouží si stejně slušné jednání jako kdokoli jiný. Člověk, který se takto ”vypořádává” s prezidentem, se nepochybně stejným způsobem vypořádává v běžném životě i se svými méně významnými bližními. A dává jen najevo, že nepatří do slušné společnosti.

Jiří Franěk v Právu v souvislosti s výše zmíněným incidentem píše: ”Jsou to politici, kteří nás stále přesvědčují, že jejich názor je správný a pravdivý, zatímco jejich oponenti pro nedostatek charakteru hlásají názor špatný a nepravdivý.” Politik má právo a dokonce povinnost trvat na tom, že jeho názor je správný a pravdivý, kdežto názor oponenta nesprávný a nepravdivý. To, co v žádném případě nesmí dělat, co je příznakem úpadku politické kultury a k čemu mají naši politici v koalici i opozici bohužel sklony, je ono ”pro nedostatek charakteru”.

Ministr Tvrdík hodlá podat demisi, protože se obává, že rozpočtové škrty v resortu obrany překazí nastartovanou reformu armády a on ztratí tvář před svými podřízenými i před veřejností. Ministr Tvrdík má všechny důvody k demisi. Troufne si to? Čeští ministři většinou demisi podávají až tehdy, když už to nemá žádný smysl.

Předseda Komise pro koordinaci aktivit na veřejných prostranstvích pražského magistrátu a neúspěšný zaříkávač velké vody z minulého srpna Igor Němec zamítl žádost o uspořádání koncertu ne Staroměstském náměstí, který měl před referendem podpořit vstup ČR do EU (měl na něm vystoupit mj. i exprezident Havel). Rozhodnutí pana Němce je nízké a malicherné a čouhá z něho politická účelovost jako sláma z křupanských bot. ODS má spoustu řečí o národních zájmech, ale v tomto zcela zjevném národním zájmu (vstup do unie) se není schopna na chvilinku solidarizovat s vládní koalicí. Oč politicky kulturnější prostředí je na Slovensku, kde Dzurinda i Mečiar byli přes všechnu rivalitu ochotni v této jediné věci dát politickým gestem najevo společnou vůli.

Vandalům v Teplicích nad Metují nestačilo jen pomalovat pomník zavražděných Němců černou barvou, pokusili se ho ještě vyhodit do vzduchu. Problém není v pachatelích – lidé užírající se nenávistí nejsou v naší zemi řídcí, vždyť komunistický režim na nich přes čtyřicet let stál a cílevědomě si další a další vychovával – ale v politicích, kteří je nestydatě hecují: nejen komunisté, ale i ODS, sociální demokraté, KDU a v Unii svobody se nanejvýš najde pár výjimek. Ještě trochu hecování ze strany lidí jako je Zahradil, Zaorálek, Robert Kopecký apod., a tato svoloč začne vraždit.

Pan Zahradil ostatně vyniká navíc dobrým vychováním. ODS je prý sice v zásadě pro vstup do unie, ”rozhodně to však neznamená, že bychom chtěli někde šaškovat s panem Svobodou na náměstích a mávat tam vlaječkami.” Pan Zahradil by neměl být tak cimprlich, našaškoval se i bez toho už dost.

Pátek 30. května

Ministr Tvrdík, jak se zdá, to se svou demisí myslí vážně. Oznámil to premiérovi během dvouhodinové schůzky. Prezident Klaus předpokládá, že nejde o pouhé gesto, a nesouhlasí se zdůvodněním demise, prý jde o ”vyděračský krok vůči vládě. Pravda, když byl pan prezident ještě premiérem, takovéhle zvyklosti v jeho vládě nepanovaly. Každý ministr se držel své židličky jako přilepený a když se ho ministerský předseda náhodou chtěl zbavit, musel ho od ní odříznout. Tvrdík docela správně nezpochybňuje nutnost reformy financí, je pouze přesvědčen, že vzhledem ke škrtům ve výdajích na obranu už nemůže za resort nést zodpovědnost. Premiér Špidla si ovšem myslí, že za dané situace může reforma ještě počkat. To si čeští politici myslí už od roku 1989. Nic nám nehrozí, a pokud by hrozilo, ubráníme se hubou (viz způsob, jakým jsme zatočili s Němci, když se kdysi za Kohla domáhali vstřícnějšího českého postoje k sudetským Němcům). Jenže vlna terorismu, která se zvedá od východu, bude hubou nezvládnutelná, a na nebezpečí je nejlépe se připravit tehdy, když ještě zblízka nehrozí. Když nebezpečí hrozí, bývá už pozdě. Ministra Tvrdíka šlechtí, že nechce hrát potupnou šarži v české hře na vojáky.

Na Filozofické fakultě UK se konala beseda s předsedou SL Posseltem. Obvyklým způsobem o ní referuje normalizační kádr Kovařík. Posselt prý kritizoval, že absolventům německých vysokých škol na území protektorátu nebyly po válce uznány jejich diplomy, získané od roku 1939. Pak prý přiznal, že to ”nesedí”, protože české vysoké školy byly zavřeny a řada učitelů a studentů vězněna či dokonce zavražděna. Pokud to Posselt přiznal, přistupuje zbytečně na komunistickou demagogii. Zavření českých vysokých škol, deportace a vraždění studentů a profesorů, to všechno bylo ovšem ohavné zvěrstvo, ale s diplomy, vydanými na německých školách, to nijak nesouvisí. Neuznat je, byla prachsprostá pomsta, nad níž by měl být kulturní člověk povznesen. Diplom může být zneuznán jen z věcných důvodů, pokud výuka nesplnila odborná kritéria a kvalifikace absolventa je nedostatečná.

Václav Klaus se chystá na cestu do Číny. Pozvání obdržel od nového čínského prezidenta, předal mu ho čínský velvyslanec v Praze, který prý ocenil, že Klaus měl ve všech svých předchozích funkcích ”porozumění pro situaci v Číně”. Nevím, zda by se tímto uznáním měl český prezident chlubit. S Čínou nějak slušně vycházet musíme, ale způsoby komunistického režimu zase až tak přehlížet nemůžeme, ani nám se nelíbilo, když se někteří západní mírotvorci (Charles de Gaulle, Andreas Papandreu) kdysi paktovali s Rusy přes naše hlavy a na náš účet. Klaus se chce odlišit od svého předchůdce právě takovou politikou. Je to krapet hnusné.

Janu Bobošíkovou vyslýchá policie. V televizní Sedmičce na Nově prý prohlásila, že KDU-ČSL chystá restituci církevního majetku, spolčuje se s komunisty a paktuje se se Sudetoněmeckým landsmanšaftem. Jakási záhadná příznivkyně KDU-ČSL, která ovšem s vedením strany nemá vůbec, ale vůbec nic společného, na ni podala trestní oznámení kvůli šíření poplašné zprávy a hanobení a pomlouvání skupiny obyvatel. Obojího se měla Bobošíková dopustit tím, že se představitelů KDU-ČSL ptala na tyto věci. Je zjevné, že KDU-ČSL by ráda prosadila církevní restituce (není to žádný zločin, ostatně proč kdysi česká politika na restituce přistoupila, nebýt toho, odpadlo by spousta těžko řešitelných problémů), s komunisty se nespolčuje o nic více a o nic méně než ostatní ”demokratické strany”, ODS počínaje a US-DEU konče, a se sudetoněmeckými revanšisty se nepaktuje ani náhodou, jak dokazují pohotově poslanec Karas a bývalý poslanec Tollner. Poslanec Karas se zapřísahá, že nikdy nebyl na Sudetoněmeckém dnu (jako by to byl nějaký zločin), exposlanec Tollner sice ano, ale je to už dávno, před čtyřmi lety. Jejich balet je velmi zábavný, zbývá otázka, proč by počínání paní Bobošíkové, ať si už o něm myslíme, co chceme, mělo být předmětem trestního stíhání a ne – tam, kde je vycucané z prstu - jen obyčejného opovržení jako každá veřejná denunciace.

Sobota 31. května

Ministr Tvrdík po jakési peripetii setrval na své demisi. Respektive podal ji po druhé, tentokrát už formálně se všemi náležitostmi. Rezignuje po poradě s rodinou a s nejbližšími spolupracovníky, a to z osobních důvodů. Zdůvodnění je velmi ohleduplné vůči Špidlovi. Tvrdík předtím zaváhal, první demisi (zdůvodněnou věcně, škrty v armádním rozpočtu) stáhl, smířil se dokonce se snížením z 2,2% HDP na 1,9% HDP a setrval jen na odchodu z poslanecké funkce. Musel být pod dost velkým tlakem. V rozhovoru pro Právo řekl: ”…Je lepší být za hlupáka jeden den než celý život. To, co bych byl za této situace nucen provádět v dalších letech, by mne vedlo ke ztrátě tváře asi tisíckrát větší”. Ministr Tvrdík by neměl zbytečně podléhat tomu, jak o něm – ostatně zcela nespravedlivě – píše český tisk. To jednodenní zaváhání není žádný osudový lapsus v zemi, kde je od pradávna zvykem ”držet pozice” (viz vývoj po roce 1968) a bránit tomu, aby po nás nepřišli horší (nebo třeba jen pitomější) tím, že se sami dobrovolně staneme horšími a pitomějšími. Typická v tomto smyslu je reakce náčelníka generálního štábu Štefky: ”Neměl to vzdávat, tohle přece chlap nedělá… ten bojuje, jakkoli ví, že je to složité.” Boj spočívá v tom, že se křečovitě držíme křesla a děláme jeden ústupek za druhým. Fuj!

Jednu nepříjemnost ovšem Tvrdík svému (bývalému) premiérovi způsobil. Na jeho místo ve sněmovně zasedne buď profesor Jičínský nebo Jana Volfová. Oba jsou velmi zuřivými odpůrci Vladimíra Špidly, takže vláda se stane ještě vratší. Ale to je problém pana Špidly, ne pana Tvrdíka.

Inkriminovaný dotaz redaktorky Bobošíkové, za který je nyní popotahována policií, zněl doslova údajně: ”S landsmanšaftem ochotně diskutují představitelé českých katolíků, představitelé KDU-ČSL,, Landsmanšaft hájí v Evropském parlamentu zájmy české katolické církve, na sraz landsmanšaftu jezdí lidovečtí poslanci a senátoři. V čem je lidovcům landsmanšaft tak blízký?” Byl položen Janu Kasalovi, který s po svém zvyku kroutil jako úhoř a zapřísahal se všemi svatými, že se Sudeťáky nemá nic společného. I když odhlédneme od toho, že v Evropském parlamentu žádný landsmanšaft zastoupen není, je dotaz formulován mimořádně hnusně. Paní Bobošíková je nejen věrnou přívrženkyní ODS, ale zároveň i učenlivou žačkou Jana Kovaříka a nepochybně pilnou čtenářkou Práva a Haló novin. Ale pokud by za to měla jít na dva roky do vězení, bylo by třeba pana Kovaříka zapotřebí napíchnout na kůl. To, co předvedla, je problematické morálně, nikoli kriminálně. A za tažením proti ní jsou cítit stranické a koaliční zájmy. Vládní kulturtrégři v čele s Pavlem Dostálem šilhají po Nově jako smečka hladových řeznických hafanů po jitrnici.

A nejen po Nově: na tapetě je i TV Prima, která prý nemá korektní licenci, takže jí nyní nebude prodloužena. Nebude, leda že by….? Nejlepší by bylo udělat jedno obrovské veřejnoprávní médium, vyzařující na všech kanálech inkarnace pravdy a lásky. Řídit by ho měla velká rada nezávislých svatoušků najmenovaných vládní koalicí. V čele rady by mohl být prezident, navrhoval bych Jana S. Sokola, když už mu to nevyšlo s tím opravdovým prezidentováním, mohl by si takto opatřit aspoň elektronicky virtuální. Antény vysílačů bychom zaměřili i do kosmu, třeba by to přitáhlo mimozemské diváky, protože tady by si lidé zase přesměrovali antény na Vídeň, Mnichov a tentokrát asi i na Drážďany, Lipsko, Bratislavu a Krakov.

Pondělí 2. června

Právo uvádí, co budou konkrétně znamenat škrty v armádním rozpočtu: žádná nadzvuková letadla, jen 18 letounů L 159 místo 72, navíc nevyzbrojených, takže budou moci sloužit pouze k výcviku pilotů, žádná modernizace vrtulníků Mi-17, odklad likvidace nadbytečné munice a tím i nepotřených skladů, zrušení perspektivních posádek Podbořany, Moravská Třebová, Dačice, zrušení plzeňské vojenské nemocnice a snížení stavu české armády z 45 tisíc na 38 tisíc. Navíc prý bude nutno rezignovat na některé závazky vůči EU a NATO (mj. na zřízení mezinárodního praporu protichemické ochrany). To, co po této restriktivní operaci zbude, by mělo být nazváno spíše vládním vojskem než armádou. Tanky by bylo dobré nahradit kavalerií (přijde levněji) a letectvo luftbalóny. Armádu nepotřebujeme, ubráníme se hubou. Ministr Tvrdík měl sto a jeden dobrý důvod nedělat Špidlovi principála tohoto cirkusu. Vyjádřil se ostatně velmi vstřícně: ”Že nechci být s některými kroky spojován, neznamená, že mne přestalo zajímat, co se s armádou děje”. O Špidlovi mluví věcně, ohleduplně a ovšem kriticky: ”Myslím, že je velmi tolerantní a velkorysý. Nezávidím mu jeho roli, ve 101 poslanci podporované vládě tří stran je to strašně složité. Je pravděpodobné, že tady je podstata jeho problémů, ale po volbách neměl jiné řešení. V řadě případů musí přemlouvat každého jednotlivého poslance a musím říct, že jsem v řadě případů jeho trpělivost obdivoval. Bohužel jsou někdy výsledkem velmi špatné kompromisy. Byla řada spekulací, jak na mne měl nasadit tajné služby. Tomu absolutně nevěřím. Na druhou stranu Vladimír... Mně je hloupé ho hodnotit čtyřiadvacet hodin poté, co jsem přestal být jeho podřízeným. Některé věci řeší jiným způsobem, než bych to řešil já. Já jsem trochu ranař, jdu do věcí po hlavě, moje manažerské způsoby jsou zcela jiné, než jeho. Když identifikuji problém, pokusím se ho okamžitě řešit. Vladimír si pro to nechává větší čas, až to potom někdy vypadá, že to neřeší. Bude to znít možná směšně, když si vezmu, co se stalo v pátek, ale myslím si, že je k lidem málo tvrdý a že si nedokáže vynutit odpovídající autoritu. Prostě lidé ho příliš nerespektují a když si chce respekt vynutit, udělá to nešťastným způsobem. Je introvert, neumí strhnout lidi na svou stranu, prostě nejdou za ním jako tým.” Myslím si, že se Tvrdík nemá ani za co stydět, ani za co omlouvat.

Vláda hodlá v novém občanském zákoníku navrhnout kapitolu o zapisovaném partnerství pro homosexuály. Bylo by dobré, kdyby se návrh tentokrát podařilo prosadit, jde o svým způsobem handicapované členy společnosti a demokratický stát jim musí vycházet vstříc.

V Petrohradě a potom v Evianu proběhlo veliké smíření mocných. Přesněji řečeno, prezident Bush velkoryse odpustil nejprve Putinovi a pak Chiracovi. Dokonce i se Schröderem prohodil pár vlídných slov. Náš pan prezident hovořil se svým americkým kolegou jen čtyři minuty, takže můžeme doufat, že ho tentokrát nestihl ani poučit, ani urazit. Osou rozhovoru byla prý Bushova otázka: ”Jak se daří mému příteli, americkému velvyslanci v Praze?” Zdá se, že bere Klause s humorem, měli bychom se o to pokusit taky, i když je to velmi, velmi těžké. Navíc náš prezident se právě taky chystá mezi mocné a chce zjevně navazovat partnerství se zeměmi, jak by řekl jeho věrný famulus Zahradil, ”naší váhové kategorie”. Poté, co si domluvil cestu do Číny, pokoušel se o štěstí u Putina. Zdá se, že zatím neuspěl. To je dobře, čínská tradice je jiná než ruská a bratrské pomoci se z té strany nemusíme příliš bát (Čína je daleko).

Skupina studentů FAMU v rámci natáčení dokumentu o čarovné moci reklamy pěkně vypekla asi tisíc koupěchtivých spoluobčanů. Udělala poměrně rozsáhlou reklamní kampaň novému supermarketu Český sen, kde mělo pivo stát šest korun, minerálka dvě koruny a televize na solární baterie (!!) pět set. Když se v okamžiku údajného otevření veleobchodu na udané místo dostavilo asi tisíc nadržených hamounů, zjistili, že tam stojí jen obrovská papírová maketa. Nevím jestli organizátoři četli Bulgakovova Mistra a Markétku, Woland by jim nepochybně vyjádřil uznání. Jistě, je to svým způsobem podfuk, ale za prvé, člověk nemá věřit každé blbině, a za druhé, i šetřivost má své meze.

Úterý 3. června

Povyk kolem případu ministra Tvrdíka neutichá. Lidovci namítají, že by se jim v této funkci nezamlouval profesionální voják, a snaží se vyvolat ”celokoaliční diskusi o managementu ministerstva obrany. S návrhem přišel poslanec Kalousek, asi se mu stýská po tučných ministerských pastvinách poblíž Prašného mostu. Tvrdíkovi po českém způsobu vytýká nepřímo ”dezerci” i prof. Švejnar v Právu (vláda musí táhnout za jeden provaz, to ano, ale v lepší věci než je likvidace české armády). Mezitím se exministr Tvrdík zatím ještě nevzdal mandátu, z jeho možných nástupců (Jičínský, Volfová) musí Špidlu a spol. bolet hlava.

Asociace samostatných odborů” (radikální protějšek ČMKOS) hodlá v Praze uspořádat rozsáhlé demonstrace (a kvazikolegiálně vyzvala ČMKOS ke spoluúčasti, to se bude těžko odmítat, ASO má možnost se na úkor své větší a silnější konkurence výrazně vyprofilovat). Vzhledem k tomu, že sdružuje divočejší odborové svazy (např. Duškovy železničáře) vznikne možná problém. Zároveň budou totiž stávkovat i lékaři z LOK a poskytovat zdravotní pomoc jen v akutních případech. A protože odboráři hodlají podle vlastních slov obrátit Prahu vzhůru nohama, bude muset spousta obyvatel zpupné metropole, které Duškovi hoši obrátí vzhůru nohama a nebudou z toho zrovna na umření, nejspíš vyhledat lékařskou pomoc v sousedních zemích.

LOK hodlá dosáhnout toho, aby lékaři u nás pracovali za stejných podmínek jako v zemích EU. To by bylo jistě ideální, jenže totéž právo mají i učitelé, poštovní úředníci, popeláři a vůbec všichni. Budeme si muset počkat, není nejmenších důvodů, proč by lékaři měli mít nějakou mimořádnou přednost, jsou to lidé jako každý jiný. Lékaři samozřejmě mají právo stávkovat za lepší podmínky, jenže tohle není rozumný odborářský požadavek, nýbrž drzost.

Poslankyně KDU a exministryně spravedlnosti Parkanová se právem pozastavuje nad případem Bobošíková. Proč se případ rozjel až teď, když trestní oznámení bylo podáno už před rokem? Také návrh odstranit z trestního zákona trestný čin pomluvy a řešit podobné případy jako občanskoprávní záležitost je úplně rozumný. Policejní akce Bobošíková je nesrozumitelná, záhadná a podezřelá skoro jako případ Srba nebo kauza Olovo.

ODS žádá další referendum o evropské ústavě (která ještě není hotová) a zároveň vyzývá Špidlu, aby podal demisi. Zdá se, že nové vedení strany neoplývá žádnou zvláštní politickou invencí.

Pan Čižikov, autor kýčovitě roztomilé figurky medvídka, která dominovala moskevské olympiádě v roce 1980, se rozčiluje, že jí bylo zneužito na plakátu výstavy o zločinech komunismu (je tam s kalašnikovem, plakát je k vidění např. v pražském metru a je mimořádně zdařilý, stejně jako další, ruská matrjoška se žraločími zuby). Klade řečnickou otázku, jak by se Češi dívali na to, kdyby někdo dal kalašnikova do ruky Hurvínkovi. Golubčíku, duše slavjanská! Až budou Češi půlstoletí okupovat polovinu Ruska a způsobí tam ještě větší nepořádek, než jaký tam je teď, což je dosti obtížné si představit, až tam pošlou pod záminkou bratrské pomoci dva tisíce tanků a půl milionu po zuby ozbrojených žoldáků, pak budeš mít plné právo ten kalašnikov Hurvínkovi do ruky dát. Mimochodem, stesky pana Čižikova publikuje zde vycházející list Russkaja Čechija. Představme si, že by náš úhlavní nepřítel u nás vydával list Deutsches Böhmen! To by čeští fašouni řvali, až by se jim dělaly bubliny za ušima!

Středa 4. června

Ekologičtí aktivisté vzdali boj proti obchvatu Plzně poté, co přišli o poslední pozemek na vrchu Valík, zakoupený za účelem sabotáže stavby. Obchvat bude hotov nejdříve v roce 2006, do té doby budou obyvatelé Plzně dýchat jedovaté zplodiny z výfuků tisíců aut, které každou hodinu projíždějí prakticky městským centrem. Je zajímavé, že některé ekologické aktivity mají výrazně zločinný charakter.

Do případu Bobošíková se zapojila nejvyšší státní zástupkyně Benešová. Má k tomu pádný důvod, vychází totiž najevo, že televizní moderátorka je sice vedena jen jako svědkyně, ale vyslýchána jako podezřelá. Policie a státní zastupitelství se nejsou schopné domluvit na jednotné story. Podivné.

Podle jednoho z úsporných projektů nebude mít česká armáda napříště těžké zbraně (dělostřelectvo, tanky), uvažuje se o specializaci na chemiky, zdravotníky, protiteroristickou jednotku, výsadkáře a snad pár letadel (nejspíš dřevěných dvouplošníků z Technického muzea). Vše ostatní si půjčíme od bojechtivějších sousedů. Ministr Tvrdík by byl blázen, kdyby konfrontován s těmito divokými nápady setrval ve funkci. A sprosté útoky, kterými na jeho účet hýří český tisk (naposledy David Smoljak v Lidových novinách) jsou nejen nespravedlivé, ale v této souvislosti taky docela nepochopitelné.

Poté, co vyjádřil před americkými diplomaty pochybnosti o americké počestnosti (důkazy o zbraních hromadného ničení v Iráku mohou Američané zfalšovat) a srovnal případné americké posádky na našem území s ruskými za totality, vlamuje se náš vykutálený prezident do Bílého domu. To je ta pravá chvíle! Kdyby drzost kvetla, byl by z toho voňavý barevný velepugét. Zdá se, že si Klaus bude muset nějaký ten rok počkat. Zatím se může po libosti stýkat s Číňany a až se Putinovi uráčí, i s ním. Škoda, že v Petrohradě nechtěl sedět vedle Lukašenka, zbytečně se připravil o dalšího kamaráda.

Exministr Tvrdík stále ještě nerezignoval na poslanecký mandát. Zjevně ho zase tvrdě lámou, aby místo něho nepřišel někdo jiný, ještě horší (konkrétně prof. Jičínský). Ve skutečnosti nemá zapotřebí zůstat sedět ve sněmovně, když odejde, uvolní si ruce a k ničemu se nezavazuje.

Čtvrtek 5. června

Předseda středočeské organizace ČSSD Richard Dolejš navrhuje, aby byla ministrům za KDU-ČSL a US-DEU odňata některá ministerstva (pro místní rozvoj a pro životní prostředí). Koaliční partneři se prý natolik bojí mimořádných voleb, že si netroufnou ani ceknout. Bohužel jen málo sociálně demokratických pohlavárů se tak málo bojí předčasných voleb jako pan Dolejš. V předčasných volbách by především ČSSD sama přišla o polovinu mandátů a spadla na delší dobu do opozice. ČSSD v tuto chvíli nemá na to, aby si na své koaliční partnery příliš vyskakovala, nehledě k tomu, že navrhovaný postup by byl sám o sobě vyděračský a nedůstojný.

Klausův odpůrce v Poličce je policií stíhán za přestupek kvůli transparentům se třemi ”protiklausovskými” hesly, která jsme tu citovali minulý čtvrtek. Opravdu urážlivé a pohoršlivé z nich bylo jenom jedno. Přitom by mělo být ponecháno na prezidentovi, zda se chce domáhat satisfakce (nejlepší způsob by byl souboj na pistole). Klaus se ovšem k věci postavil rozumně: vyzval přítomné, aby tolerovali odlišná stanoviska a ohradil se pouze – zcela právem - proti hulvátskému způsobu protestu.

Nad kauzou Bobošíková zůstává rozum stát. Teď už není vůbec jasné, zda trestní oznámení bylo podáno i na ni nebo ne. Nevím, kdo přišel na pitomý nápad udělat z paní Bobošíkové Mistra Jana způsobem, který ji nebude ani trochu pálit. Radek Bartoníček se v Mladé frontě Dnes právem pozastavuje nad tím, proč se policie takovým trestním oznámením vůbec tak zevrubně zabývá. Dělala by totéž i v případě, kdyby někdo udal prezidenta Klause, že chce dát zbořit Petřínskou rozhlednu?

Místopředsedkyně Poslanecké sněmovny PČR Němcová se v duchu soucítění s prostým lidem, které má ODS populisticky v programu, pohoršuje nad mladými filmaři a jejich nápadem se lžisupermarketem Český sen. Myslím, že by ODS především měla (ve šlépějích Josefa Vissarionoviče, který měl taky velké pochopení pro tužby prostého pracujícího lidu) vyhlásit klatbu nad Michailem Bulgakovem a jeho Mistrem a Markétkou, kde je supermarket Český, lépe řečeno v tomto případě Ruský sen velmi pěkně popsán (Wolandovo vystoupení ve varieté). Kampeličky, podvodná bytová družstva a cestovní kanceláře nabízející neexistující zájezdy jsou ovšem hnusný podvod. Nebylo by jich ovšem tolik, kdyby u nás nebylo tolik ziskuchtivých a zároveň naivních hlupáků, ochotných věřit tomu, že neviditelná ruka trhu je dokáže uspokojit takřka zadarmo. Ti, kteří naletěli na Český sen, by se měli zlobit hlavně sami na sebe. K tomu, aby člověk necestoval z Mělníka do Prahy za nákupem televize na solární baterie v ceně 500 Kč, nemusí být zrovna zpupný intelektuál.

Pátek 6. června

Na návrh předsedy středočeské krajské organizace ČSSD Dolejše, aby sociální demokraté odňali svým koaličním partnerům dvě ministerská křesla, reagoval předseda US-DEU Mareš tím, že US-DEU se nemusí předčasných voleb bát o nic víc než ostatní strany. O něco malinko víc se bát musí, protože jí reálně hrozí, že se nedostane do parlamentu. Ale pokud by se nechala takhle primitivně vydírat, nedostane se tam na dvě stě procent.

Městské státní zastupitelství trochu opožděně přišlo na to, že obvodní zastupitelství pro Prahu 5 a 10 nevyužila svých pravomocí a neodložila trestní oznámení na Bobošíkovou a spol. Nejvyšší státní zástupkyně Benešová se právem ptá, proč to trvalo tak dlouho. Zároveň prý řekla: ”Jsme názoru, že kriminalizace novinářů, i špatných, je nesmyslná a každý problém lze řešit jinak, třeba s nadřízenými nebo přes syndikát novinářů”. Tady je ovšem problém, kvalita novinářů vůbec není starostí státních zástupců a státní zástupci nemají co ”řešit” podobné případy s jejich nadřízenými a se syndikátem novinářů. Starostí státních zástupců je porušování zákona, a pak by se ovšem ani na ”nadřízené” ani na syndikát neměli ohlížet. Není snad paní doktorka Benešová o třináct let pozadu?

Ministr Škromach se opět vyznamenal. Chce zasolit zpupným Germánům, kteří nechtějí zaměstnávat naše české lidi. Odvetou bude zákaz zaměstnávat Němce u nás. Zakázat je třeba i Poláky a občany baltských států, protože by pro naše české lidi představovali na trhu práce nekalou konkurenci. Co všechno bude chtít pan ministr ještě zakázat! Představme si, že by se nás Němci, jak tomu bylo v našich dějinách už mnohokrát, pořádně lekli a povolili našim občanům pracovat v Německu. V tu ránu by se tam přesunula velká část pracovníků v atraktivních profesích a panu ministrovi by nezbylo než zase zavést nevolnictví, aspoň takové, jaké bylo za totality.

Sobota 7. června

Ministr Urban, údajně jeden z nejbližších spojenců Stanislava Grosse, definoval úkoly, které musí Špidla splnit, aby se udržel u vesla: prosadit reformu veřejných financí a dosáhnout toho, aby byl schválen rozpočet na příští rok. Dobře informovaní komentátoři tvrdí, že pokud se to nepovede, vznikne dohodou politických subjektů vláda ”duhové koalice” v čele s Grossem. Taková vláda by ovšem velmi nahrála komunistům, pokud by oni tvořili jedinou opozici. Před premiérem Špidlou stojí úkoly sice dva, ale stejně jako z pohádky. A před US-DEU se otvírá náznak jakési cesty k resuscitaci: Špidla, protože nežijeme v pohádce, nejspíš úkoly nesplní. Dokáže pak US-DEU zůstat mimo vykutálenou širokou koalici? Pokud ano, možná ji to nezachrání. Pokud ne, je její zkáza nevyhnutelná.

Nejvyšší státní zástupkyně Benešová chce radikálně skoncovat s korupcí tím, že policie bude řízeně provokovat. Jako všechny radikální nápady, je i tento nesmyslný. Běda tomu, skrze něhož přichází pokušení! To je varování nejen posvátné, ale zároveň velmi praktické. Ve společnosti, prolezlé duchem korupce, se i řízené provokace stanou vhodným polem pro korupci.

Česká politika, zjevně za spolupráce slovenského prezidenta, předvedla opět kozáček v česko-slovenském porcelánu. Slovenští účastníci společné jednotky z Perského zálivu měli být vyznamenáni spolu s českými v Praze. Slovenské ministerstvo obrany většině z nich cestu do Prahy neumožnilo s tím, že by měli být napřed přijati vysokými ústavními činiteli na území vlastního státu. Z vyznamenávání se úplně zbytečně stala prestižní otázka, navíc slovenské ministerstvo má pravdu.

24 šťastlivců, kteří budou vylosováni, pardon zvoleni do Evropského parlamentu, čeká v budoucnu královský plat 260 000 Kč, tj. podstatně vyšší, než jaký má v současné době český prezident. Už se hlásí první adepti: Zahradil, Falbr, Laštůvka, Kohlíček, Vlach. Bylo by dobré udělat tipovací soutěž o to, kdo z českých politických matadorů se umístí mezi šťastnými výherci. Zároveň je si přát, aby Zahradil s Laštůvkou uspěli, české zahraniční politice by se výrazně ulevilo a EP je v současné době poměrně bezvýznamná instituce.

Případ Bobošíková se uzavřel, trestní stíhání moderátorky i poslanců bylo zastaveno. Ze samé radosti bychom neměli zapomenout na to, za co byla paní Bobošíková popotahována. Položila údajně v televizní sedmičce Janu Kasalovi tuto otázku: ”S landsmanšaftem ochotně diskutují představitelé českých katolíků, představitelé KDU-ČSL, landsmanšaft hájí v Evropském parlamentu zájmy české katolické církve. Na sraz landsmanšaftu jezdí lidovečtí poslanci a senátoři. V čem je lidovcům landsmanšaft tak blízký?” To ovšem není otázka, ale sprostá a zároveň lživá denunciace. Pokud představitelé českých katolíků s někým ochotně diskutují, nediskutují s landsmanšaftem, ale s docela konkrétními lidmi, které paní Bobošíková měla jmenovat, a o konkrétních věcech, které taky zapomněla zmínit. Jaké důvody by měly vést k tomu, abychom s někým nediskutovali? Diskutovat například neznamená ani zdaleka souhlasit. V Evropském parlamentu není žádný ”landsmanšaft” zastoupen, sedí tam Bernd Posselt, a když už chce paní Bobošíková práskat, měla by to dělat konkrétně: kdy a v čem Posselt (a žádný landsmanšaft) hájil v EP nějaký zájem katolické církve. Navíc lidovci jsou v tom do značné míry nevinně, jejich politici se ve věci dialogu se sudetskými Němci chovali vždy krajně zbaběle a alibisticky. Kromě toho jde o udání formou dotazu, dotaz v poslední větě je ryze formální a mohl rovnou znít: proč jste vy lidovci takové svině? Podobné manýry se paní Bobošíková nepochybně naučila za rozbřesku své kariéry před listopadem 1989. Trestné to není, ale chce se z toho zvracet.

Pondělí 9. června

Referenda o vstupu do EU se v Polsku zúčastnilo skoro 59% voličů, z toho 82% podle předběžných výsledků hlasovalo pro. Je to mimořádně slušný výsledek a nepochybně ovlivní i rozhodování českých voličů. Kdybychom nyní odmítli vstup do EU, staneme se opět ostrovem, ale ostrovem postkomunismu v civilizované Evropě. EU má jistě mnohé mouchy a na kritice z okolí ODS něco je. Přesto by byla velká chyba jen tak zahodit šanci, která se před ČR otvírá.

V Augsburku se konaly Sudetoněmecké dny. Nejzajímavějším momentem byl nepochybně videozáznam s projevem předsedy Evropského parlamentu Pata Coxe. Cox prohlásil, že utrpení sudetských Němců nebylo při přijímání ČR do EU zapomenuto. Zdá se, že problémům se do budoucna nevyhneme. Sudetoněmeckých dnů se zúčastnil i poslanec Karásek. Prohlásil, že v českých intelektuálních kruzích je převážná většina pro to uznat náš podíl na vině a třeba i zrušit Benešovy dekrety (s tou převážnou většinou bych si nebyl jistý, ale jinak zaplať Pánbůh za ta slova); škoda, že u toho pan Karásek neskončil, ale pokračoval: odsunutí prý příliš zdůrazňují vlastní úděl a nereflektují vlastní viny. Tento podivný fanatismus je v českých evangelických kruzích velmi rozšířený. Kdyby se Čechům stalo něco podobného (totiž, že by je vyhnali z české kotliny), asi by taky i po padesáti letech “příliš zdůrazňovali svůj úděl.” A v “reflektování vlastní viny” nejdou Češi svým vyhnaným krajanům zrovna dobrým příkladem: přitom jsou na tom lépe než oni, zůstali doma a jejich existence je do budoucna zajištěna. Nelze přece srovnávat fungující politický národ a tuto v podstatě již zničenou komunitu. Je to surové.

Cizáci opět vztáhli svou chtivou a drzou ruku na české rodinné stříbro: tentokrát nám chtějí zneuctít Spejbla (nikoli Špejbla, jak nesprávně tituluje našeho národního hrdinu český tisk). V jakémsi kanadském videoklipu má údajně kouřit a tančit v ženských šatech. Paní Štáchová, vlastník autorských práv, se energicky ohrazuje proti Spejblovu znesvěcení. Doufám, že se obrátí až k Mezinárodnímu soudu pro lidská práva a že najde podporu u pokrokových vlasteneckých organizací (např. u Sdružení českých historiků a Svazu bojovníků za svobodu). Navíc by bylo třeba konzultovat s Cyrilem Svobodou otázku, zda si Spejbl nezaslouží volební právo (které by za něho ovšem vykonávala paní Štáchová, takže by měla jeden hlas navíc).

Úterý 10. června

Karel Hoffmann, jeden z ruských přisluhovačů z roku 1968 (a následujících mnoha let) dostal za svůj podíl na ruské invazi čtyři roky nepodmíněně. Nepodařilo se mu prokázat vlastizradu, jen zneužití pravomoci veřejného činitele. Pravomoc zneužil tím, že nechal vypnout rozhlas ve chvíli, kdy mělo být přečteno jediné prohlášení politbyra KSČ, které kdy za přečtení stálo, totiž to, co odsuzovalo ruskou agresi vůči “ČSSR”. Není prý jasné, zda tak učinil na ruský příkaz nebo jen na příkaz dalších domácích zrádců. Je zajímavé, s jakou sadistickou rozkoší sleduje český tisk všechny procesy se senilními zločinci z SS. (Má to u nás již jistou tradici: v roce 1946 byl odsouzen k smrti Vojtech Tuka. Byl v té době úplně dementní a navíc na půl těla ochrnutý a nebylo jasné, jak ho technicky dostat na šibenici. Případem se zabývala na jednom ze svých zasedání Gottwaldova vláda. Nakonec bylo sestrojeno zvláštní vozítko, které delikventa dopravilo na popraviště, pak mu navlíkli oprátku a z vozítka ho na ní vytáhli. Hnusné, že?) Lidé jako Hoffmann, jen jinak odporní než vrazi z SS, lidé, kteří mají na svědomí statisíce zničených lidských životů, se u nás těší velké šetrnosti.

Dr. Rath, předseda ČLK, přišel s návrhem, aby se spoluúčast pacientů na lékařské péči zvýšila z dnešních 9% na 20% a aby si lidé hradili veškerou péči, kromě té, co se poskytuje tehdy, když je člověk v ohrožení života. Nerad bych panu doktorovi křivdil, ale je-li smyslem “opatření” zajistit členům ČLK příjmy, jaké mají lékaři v zemích EU, bylo by na čase spustit ho podle starého českého zvyku z Karlova mostu v koši do Vltavy a pořádně ho v ní vymáchat.

Prezident Klaus si vyřizuje účty s profesorem Pafkem, který si myslí, že bude lepší, když o nás bude rozhodovat Evropský parlament než ten náš stranicky rozhádaný. Prý pan profesor musí nenávidět Čechy. Prof. Pafko je Slovák a Klausův útok tím dostává přídech bezprecedentní sprosťárny. Hodlá si takhle prezident postupně vyřizovat účty se všemi českými občany, kteří si myslí něco jiného než on?

Prezident Klaus se taky vyjádřil k nadcházejícímu referendu o EU: “Každý z nás bude spolurozhodovat, zda má ČR dobrovolně předat významnou část své suverenity nadnárodnímu celku výměnou za spolupodílení na jeho rozhodování a za možnost být jeho součástí... Evropská unie prochází složitou diskusí o své budoucnosti. Její výsledky mohou natolik změnit podmínky našeho budoucího členství, že může být nezbytné za rok či dva uskutečnit další lidové hlasování.” Tedy: pozor, občané, pořádně si to rozmyslete. Doporučit lidem, aby hlasovali pro vstup, ovšem nehodlá: “Já nejsem od toho, abych říkal, jak bych hlasoval, ale od toho, abych dával argumenty, abych burcoval občany, aby o té věci přemýšleli”. Nevím, proč by zrovna prezident měl lidi burcovat. Přesněji řečeno strašit, tak jeho proslov vyzněl. A když už chce burcovat, proč by je nemohl vyburcovat například tím, že jim doporučí hlasovat pro.

Ministr Dostál podal Radě pro rozhlasové a televizní vysílání stížnost proti TV Nova. Sám se přiznává, že to na odebrání licence není, ale možná že napoprvé by pokutička stačila, oni si už hoši dají pozor. Aby se neopakoval například “manipulace s některými účelově vybranými fakty”, čímž došlo k tomu, že “TV Nova prezentovala veřejnosti svůj vlastní názor jakožto objektivní informace, a ovlivňovala tak veřejné mínění nepřípustným způsobem". Pan Dostál je učenlivým žákem Václava Kopeckého. Také někteří členové RRTV mají vykutálené názory: “Chceme docílit toho, aby televize alespoň dávala všem stranám stejný prostor. Pokud to bude dělat, bude mít od nás v tomto bodě pokoj". Má to být úplně všem stranám, nebo parlamentním stranám, nebo parlamentním stranám úměrně jejich velikosti, nebo parlamentním stranám podle toho, zda sedí ve vládě nebo ne? TV Nova má svaté právo vybírat si informace podle toho, jak uzná sama za vhodné, prezentovat veřejnosti svůj vlastní názor, ovlivňovat jím veřejné mínění a dávat stranám prostor podle svého uvážení. A ministerstvo pana Dostála není Ministerstvo informací a RRTV není Úřad pro tisk a informace.

Středa 11. června

Hradní stráž je znamenitý útvar. Zatímco jedni její příslušníci pózují pro pornografický časopis, oděni do skrovných zbytků parádní uniformy, kterou pro ně (jistě nikoli k těmto účelům) navrhl mistr Pištěk, další po nocích obírají bulharské prostitutky. Cirkusová jednotka nepatří pod armádu, ani pod policii, nový hradní pán a jeho úředníci ji hodlají důkladně reformovat. Útvar má být prý štíhlejší (to je rozumné, tlusťoši by se na pornosnímcích špatně vyjímali) a profesionální. Ve skutečnosti by bylo lepší tento africký folklór jednoduše zrušit. Proč nemohou Hrad hlídat obyčejní policajti?

Na mítinku k referendu o vstupu do EU (konalo se na Můstku, protože na Staroměstském náměstí ho radní Němec zakázal) vystoupil i exprezident Havel. Doporučil přítomným asi čtyři sta divákům, aby hlasovali pro vstup do EU (což je dobře) a neodpustil si skryté a úplně zbytečné narážky na svého nástupce v úřadě. Prý se u nás rozrostlo neuvěřitelné politické šejdířství a politické krytí toho šejdířství. Kus suverenity mohou v EU ztratit jen lidé nečestní a šejdíři. To je zbytečně urážlivé vůči lidem, kteří mají z EU strach a nejsou ani nečestní, ani šejdíři. Kromě toho, jak se zdá, pokračuje nechutné pošťuchování dvojice Klaus - Havel, které zdobilo českou politickou kulturu v minulých letech.

Měli jsme si více užít naší samostatnosti, ale nejde to, vzdychá Václav Klaus v Lidových novinách jako panna před svatební nocí nebo ještě spíš chudá počestná dívka, kterou bída nutí, aby od této chvíle prodávala tělo v hampejzu. Kromě této plaše dívčí podoby na sebe ovšem český prezident bere zároveň i energickou vizáž poručíka Duba a snaží se donutit až k pláči nejen profesora Pafka, ale tentokrát i předsedu PEN-klubu Stránského. Profesor Pafko zhřešil, když “vidí jako štěstí, že naše problémy bude řešit někdo jiný než my sami”. Přiznám se, že vidím jako štěstí (v tuto chvíli je ještě jen v říši možností), že aspoň některé naše problémy bude řešit někdo jiný než Klaus. Stránský zase prohlásil, že Česká republika musí vstoupit do EU, neboť není schopna ubránit se komunistům. Pan Stránský se ovšem mýlí, pokud nejsme sami schopni ubránit se komunistům, EU nám nepomůže. Na druhé straně pan prezident svým vztahem ke komunistům vnukává občanům jakýsi pocit bezmocnosti, který zřejmě pana Stránského motivoval k citovanému výroku. To, že se Václav Klaus od komunistů dokáže poučit, dokládá např. jeho naděje, že “prostý člověk ve svém selském rozumu možná uvažuje racionálněji než zrovna tato citovaná dvojice” prožluklých intelektuálů. Václav Klaus je tu učenlivým žákem Zdeňka Nejedlého, který v roce 1946 napsal (shodou okolností v brožurce s květnatým názvem “Komunisté, dědici velikých tradic českého národa”): “Je to vůbec zajímavý a pro lid i nad jiné příznivý rys, že lidový člověk myslí daleko prostěji, a proto často i správněji než inteligent. Ten naopak spíš rozkládá a rozleptává pojmy i fakta, jak vidíme na všelijakých diskusích a debatách, kdy na počátku diskutující a posluchači něco o věci vědí, ale nakonec, po takové rozleptávající diskusi, nevědí docela nic.”

K rozhovoru s Klausem v LN ještě jedna malá poznámka. Prezident sice zcela správně a korektně odmítl věštit další životaschopnost vlády, ale zato se vůbec nerozpakoval kritizovat její reformu veřejných financí. Reforma veřejných financí je ovšem vládní věc a vládní zodpovědnost, hlava státu za ni neodpovídá a neměla by do ní tedy ani strkat nos.

Čtvrtek 12. června

Ústavní soud rozhodl, že soudcům je třeba vrátit část třináctého a čtrnáctého platu za léta 2001 a 2002 s odkazem na to, že snižování platu oslabuje jejich nezávislost. Rozhodnutí je úplně v pořádku, měli bychom se oprostit od malicherného krkounství (když nám ne, tak těm druhým taky ne). Otázka pomalosti, s níž soudy pracují, je jistě vážná, ale s tímhle nijak nesouvisí.

Zahraniční výbor poslanecké sněmovny, jemuž předsedá poslanec ČSSD Laštůvka (škoda, že se nezúčastnil nedávného měření IQ na Nově!) chce zavařit Stoiberovi. Za nevhodné řeči na Sudetoněmeckých dnech bude dotyčnému znemožněn vstup do ČR (měl by taky dostat příslušné razítko do pasu). Je to strašný, ale zasloužený trest: nepochybně ho tak donutíme až k pláči, máme to v naší národní tradici.

Před soudem v Praze 7 se znovu projednává případ Zítko a Mein Kampf. Pozoruhodná je jen proměna korunního svědka obžaloby, politologa Zbořila. Přišel posléze na to, že je vzdálenost mezi slovem a činem, že slovo není revolver, a že Zítkovi nešlo o propagaci nacismu, nýbrž jen o (mrzký) zisk. Pozdě, ale přece.

Pátek 13. června

Podle posledních odhadů STEM přijde k referendu 60% voličů a z nich se vysloví 69% pro členství v EU. To by byl ovšem výsledek parádní pro vládu i vládní koalici. Odpovídalo by to odhadu poslance Pavla Svobody (US-DEU), že budeme mít nejlepší účast z visegrádských zemí, ale nejmenší procento příznivců EU. Zdá se mi, že odhad je nadmíru optimistický. Aby byly jasné limity, uvádím, že nejmenší účast z visegrádských zemí měli Maďaři (45,56%) a “nejméně” hlasů pro bylo v Polsku (77,45%). Řekl bych, že účast bude nižší než v Maďarsku a procento hlasů pro nižší než v Polsku. I tak nemusí být ještě výsledek pro vládu propadákem.

Konvent EU utrpěl obrovskou trhlinu, z níž se hned tak nevzpamatuje: opustil ho Jan Zahradil, protože závěry konventu byly “v rozporu s postoji, které (on, Zahradil) reprezentuje”. Svítá nám naděje, že pan Zahradil jednou podobným způsobem opustí poslaneckou sněmovnu, případně ČR a možná i zeměkouli. Stane se tak jakýmsi zrcadlovým obrazem Johna Glenna, který na to šel obráceně: byl napřed kosmonautem a pak teprv politikem. Ke zprávě se ještě vrátíme. Jinak je třeba přiznat, že konvent se dvakrát nepředvedl. Nejde jen o to, že místo aby zmínil křesťanství jako jeden z nosných pilířů evropské tradice, mluví vyhýbavě o “kulturním, náboženském, a humanistickém dědictví Evropy”. Bylo by lépe takovou alibistickou floskuli úplně vypustit. Taky představa o zřízení funkce zahraničního ministra EU v situaci, kdy se unie nedokázala sjednotit v tak zásadní věci, jako byl irácký konflikt, je spíše legrační. EU hrozí podobný úděl jako OSN, totiž že její praktické možnosti budou tu či onde zveličeny o prázdné ornamenty, zakrývající její faktickou bezmocnost.

Vládní koalice má pochopitelné obavy z toho, jak v poslanecké sněmovně obstojí reforma veřejných financí, a chce tedy předkládat reformu ne jako celek, nýbrž po jednotlivých zákonech. Tento postup se velmi líbí komunistům, vůbec se zato nelíbí ODS. Optimální by bylo, kdyby vláda dostala podporu komunistů v “levých” a ODS v “pravých” momentech reformy. Jenže to je možné jen v pohádce. Ve skutečnosti ODS vládě podporu logicky odepře, komunisté ji tudíž mohou slíbit a pomohou schválit z reformy jen to, co se jim bude hodit. Reforma bude mít komunistický střih, menší koaliční partneři utřou nos a budou za blby, vláda padne a ODS bude mít pré. Ten nápad není moc šťastný.

Ministr obrany USA Rumsfeld se ostře ohradil proti belgickému zákonu o univerzální působnosti belgických soudů, USA se vzpírají tomu, aby její občané spadali pod jurisdikci ICC. Jde o související věci: západní spojenci by rádi dostali svého zámořského spojence do chomoutu. Až se pak Kaddáfí nebo Fidel Castro rozhodnou žalovat amerického prezidenta buď v Belgii nebo rovnou u Mezinárodního soudního tribunálu, budou se u nich Evropané za USA přimlouvat – ovšem jen tenkrát, když budou Spojené státy pěkně poslušné. Zajímavý příklad, jak může absurdní přetížení “mezinárodního práva” vést k politicky nečistým hrátkám. Ostatně, tak to dělali Rusové, když si ještě říkali “Sovětský svaz”.

Luboš Palata píše v Lidových novinách: “Osmdesát pět let českých pokusů o budování vlastní nezávislé republiky nebylo omylem.” Principy, na nichž stojí aritmetika pana Palaty, mne naplňují úžasem: kde vzal těch osmdesát pět let? Počítá do nich taky stalinismus, normalizaci, a vůbec celé období od roku 1948 do roku 1989, kdy jsme byli kolonií bolševického Ruska?

Vsetínští radní řeší problém, zda vztyčit ve městě pomník Julia Fučíka. Ke zprávě se podrobněji vrátíme.

Zemřel Gregory Peck. Moji vrstevníci (pokud neměli za bolševismu nadpráva vyvolených) se mohli s prvními filmy, v nichž hrál, seznámit někdy na konci padesátých, ale ještě spíš až v šedesátých a sedmdesátých letech. Vybavují se mi hlavně westerny, žánr který (v té době ještě) vyprávěl o tom, že i když je člověk sám nebo v menšině proti darebákům a podvodníkům, neznamená to ještě, že by byl bezmocný. Na rozdíl od “easternů” jimiž nás krmila domácí i ruská bolševická produkce a které učily a poroučely splývat s lidem, národem, úřadem, načalstvem atp. Proto zesnulého vzpomínám v politickém zápisníku, ta věc má politickou dimenzi.

Sobota 14. června 15.00 hod.

Ad referendum: podle odhadů agentury pracující pro ČT byla účast v referendu 57% (k 12.00, číslo se tudíž může ještě zvýšit), pro hlasovalo 81% (ale asi třetina dotázaných se odmítla vyjádřit; agentura odhaduje hlasy pro na 75%, a i kdyby všichni, co se odmítli vyjádřit, hlasovali proti, bylo by to přes 50%). Výsledek 57% účast, 75% pro by bylo nutno považovat za skvělý úspěch vládní koalice. Je ho třeba poměřovat jednak očekáváním (skeptičtí Češi se referenda zúčastní v malém počtu a dají málo hlasů EU), jednak výsledky v ostatních visegrádských zemích (srovnání se Slovinskem, Litvou nebo dokonce Maltou nemá valný smysl, tyto země buď nebyly koloniemi ruského impéria -ve Slovinsku se uplatňoval nikoli ruský, ale osmanský model komunismu - nebo naopak byly jako Litva - jeho přímou součástí a emancipační potřeba je tam daleko živější než u nás). Visegrádská optima jsou: účast 58,9% (Polsko), hlasy pro 92,5% (Slovensko). Zajímavý ukazatel je též procento oprávněných voličů, to v žádném z visegrádských států nepřesáhlo 50%, nejlépe na tom byli zase Slováci (přes 48%). Nelze ovšem zapomínat, že předpovědi, s jakou teď přišla ČT, u nás bývají tradičně nepřesné a zároveň příliš optimistické (viz poslední tři volby do poslanecké sněmovny).

Sobota 14. června 18.00 hod.

Zdá se, že odhadovat výsledky referenda je podstatně jednoduší než odhadovat výsledky parlamentních voleb. Skutečné výsledky (55,31% účast, 77,33% hlasů pro vstup do EU) se od odhadů zveřejněných v ČT liší minimálně. Z visegrádských zemí nás, pokud jde o účast, předstihlo jen Polsko, a to o 3,5%. V hlasech pro jsme sice prohráli, ale za prvé, od předposledního Polska nás dělí pouhých 0.12%, a za druhé, pokud jde o procento z celkového počtu oprávněných voličů (42,69, toto číslo je na úrovni finského a švédského referenda, kde ovšem byla podstatně větší účast), zůstali daleko za námi Maďaři. Žádný údaj nevybočuje ze středoevropského průměru. Zdá se, že distance, na niž vsadila ODS a taky prezident Klaus v očekávání, že bude možno vládu uchopit za něco, co opět jednoznačně prokáže její neschopnost, nebyla politicky prozíravá. Jiná věc je, že návrh evropské ústavy, schválený shodou okolností včera večer, obsahuje hrozivé momenty a upadat v tuto chvíli do jakési opilecké euforie by bylo velmi nevhodné a předčasné.

Sobota 14. června 22.00 hod.

Expremiér Zeman opustil svou klausuru na Vysočině a vydal se do Prahy hlasovat v referendu. Předem oznámil, že bude hlasovat pro vstup do EU (a připojil podle svého zvyku několik urážek Špidlovy vlády). Nemohu si pomoci, ale připadá mi to přesto přiměřenější než vyhýbání se našeho prezidenta: kdyby Klaus řekl, že je proti vstupu, bylo by to čistější než jeho “neutralita”. Být proti není žádný zločin (i když si myslím, že správné je být pro).

Šest bývalých členů Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (mj. Petr Štěpánek a Petr Žantovský) se hodlá obrátit k ústavnímu soudu se stížností proti svému odvolání, které považují za nezákonné. Problém je spíš v tom, že zákon umožňoval a umožňuje, aby radu ovládala vládní (dříve opozičně smluvní) lobby. Vytvořit touto technikou politicky neutrální orgán je nemožné. Zdá se ostatně, že vytvořit politicky neutrální orgán je u nás všeobecně nemožné. Navíc je zákon špatný i v tom, že umožňuje v posledku nepřípustné zásahy státu do soukromých médií.

Argumentace, že vstupem do EU dostaneme více, než kolik do EU sami vložíme (naposled Martin Myant v Právu) mi připadá hrozně nedůstojná a česky vyčuraná: korektní je chtít a čekat jen protihodnotu toho, co vložíme, a o to navíc se postarat vlastní prací. Měli bychom se zbavit vyžírkovské mentality.

Konvent EU se prý dohodl na ústavě Unie. Soudě podle komentáře a nadšení pana Mocka, honorárního konzula Francouzské republiky v MfD, má dokument takové parametry, že se přestávám divit panu Zahradilovi a jeho útěku z Bruselu. Např.: “Členské země se mají vyvarovat kroků, které by bránily dosažení dohodnutých cílů unie”. Tomu je třeba rozumět tak, že se ČR má napříště vyvarovat kritiky toho, co si spolu upečou Francie a SRN (Mocek si libuje, že ústava “zaváže státy EU k loajalitě vůči unii a jejím akcím i k aktivní a bezvýhradné podpoře společné zahraniční politiky EU”. To je dikce Kojzarova Rudého práva). A dále: pokud EU přijímá země ze střední Evropy a zároveň hodlá zakotvit neměnnost hranic, musí se vypořádat s dosud živými problematickými důsledky Versaillského uspořádání (trianonské hranice Maďarska). Tím nechci říci, že je třeba měnit hranice, jen že tu je problém, že je třeba o něm vědět a ne strkat hlavu do písku.

Poslanecká sněmovna se rozhodla pro velkolepé gesto vůči vyhnaným Němcům: udělí řád TGM in memoriam německému ministrovi čs. vlád z meziválečné doby Franzi Spinnovi. Navrhuje to sociálně demokratický poslanec Martínek. To bude radosti v Mnichově! Návrh dokonale obráží českou politiku v sudetoněmecké záležitosti.

Jonathan Terra píše v dnešních Lidových novinách, že v Maďarsku stejně jako v ČR neexistuje hranice pro platnost referenda. Pan Terra se velmi mýlí. Podle maďarského zákona je referendum platné tehdy, když se ho buď zúčastní nadpoloviční většina oprávněných voličů (pak rozhoduje prostá většina z odevzdaných hlasů) nebo když hlasy pro návrh tvoří víc než čtvrtinu všech oprávněných voličů. Toto vymezení je velmi rozumné: když je dosaženo prosté většiny z nadpoloviční části voličstva, není už nezbytné, aby se zbytek referenda zúčastnil.

(www.bohumildolezal.cz)

Zpátky